Go to work, send your kids to school, follow fashion, act normal, walk the pavement, watch TV. Save for old age, obey the law.
Repeat after me - I am free.
neděle 26. září 2010
pátek 17. září 2010
Question of choise.
"Choose life. Choose a job. Choose a career. Choose a family. Choose a fucking big television, choose washing machines, cars, compact disc players, and electrical tin openers. Choose good health, low cholesterol and dental insurance. Choose fixed- interest mortgage repayments. Choose a starter home. Choose your friends. Choose leisure wear and matching luggage. Choose a three piece suite on hire purchase in a range of fucking fabrics. Choose DIY and wondering who you are on a Sunday morning. Choose sitting on that couch watching mind-numbing spirit- crushing game shows, stuffing fucking junk food into your mouth. Choose rotting away at the end of it all, pishing your last in a miserable home, nothing more than an embarrassment to the selfish, fucked-up brats you have spawned to replace yourself. Choose your future. Choose life."
pátek 10. září 2010
O tom, jak jsme my Češi divní.
Právě jsem si přečetla svůj první zápisek na tomto blogu. Sranda, Teď to vnímám úplně jinak, ale v tu chvíli bych to napsala stejně. Trošku se ale stydím... S odstupem :)
Proč jsou Češi divní? Divní. To je divný slovo. Ale ano, podle mého názoru jsme úplně divní. To je ještě divnější :)
Obecně vzato: neumíme vyjadřovat pocity, neřídíme se podle vlastních instinktů, priorit ani chtíčů, chybí nám spontánnost, přímost a upřímnost. Stále se ohlížíme na druhé, co na to řeknou, bojíme se, ostýcháme, neřekneme ne ani ano, nedej bože, když jsme v cizím prostředí, máme divné nálady, které nevysvětlíme, pijeme pivo, vodku, jsme tak trochu vidláci, úzkoprsí, závistiví, zvědaví, žárliví, krademe, drbeme, hrajeme si, předstíráme, kážeme vodu, pijeme víno (IN VINO VERITAS), nosíme bílé ponožky do sandálů, obecně vkus je tentam, necháme se oblbovat...
Ale na druhou stanu samozřejmě je tu spousta věcí, na které jako Češi můžeme být pyšní - co Čech, to muzikant, vůbec umělců se najde spousta, ale právě u nás je ten problém, že jsou naprosto nedocenění, nebo až po smrti, jaký to úděl... Vládne u nás mainstream, z toho je mi taky trošku smutno, ale to se nezmění (trošku to souvisí s tím vidláctvím), jsme celkem pohostinní - teda pouze k lidem, které známe a nedala bych moc za to, že právě v těchto pohostinných chvílích spousta z nás předstírá - znáte to - úsměv blablabla, ale v duchu "vypadni už" ... Čeští muži (a dál na východ) se rádi bijou, často jeden na druhého křičíme (i bezdůvodně), přejídáme své děti sádlem ze zabíjačky a bábovkou, doma je nám nejlíp, děláme, že nevidíme, věříme bezmezně reklamám, či jiným předkousaným či zaplaceným pravdám prezentovaným v TV ("Ale v televizi říkali, ...."), dlužíme, jsme uzavření, kouříme v hospodách, stěžujeme si a zároveň nic neděláme, šmelíme kde se dá, šetříme na často důležitých věcech, kam vítr, tam plášť, už jsem zmiňovala konzumaci alkoholu? Jak jinak. Máme zvláštní smysl pro humor, který jen tak ostatní národnosti nepochopí, jelikož souvisí s tou naší divnou náturou, ale právě za ten humor jsem hrozně ráda. Máme velkou historii, ale zase, kdo z nás o ní ví něco víc, než pojmy. Ale přesto všechno někteří z nás dokáží být celkem spokojení, což je nejdůležitější! Jakkoliv, kdekoliv, ne na úkor ostatních. Na druhou stranu ale dokážeme pěkně nadávat na vše kolem. Jen tak. Důchodci jsou zapšklý, teenageři drzí. Nesmějeme se, ba ani neusmíváme (na ulici, v práci...), dáme na kvantitu, ne kvalitu, ordinujeme v růžových zahradách, žijeme na zámcích, kašleme na vzdělání i přesto, že studujeme VŠ, náš politický systém často selhává, často je až k smíchu, ani ne tak systém, jako představitelé politické scény (oddraz národa), ale taky chodíme na houby, máme rádi přírodu, žijeme na vesnicích, nestěhujeme se, děláme zbytečné škatulkování, rozdělujeme, řídíme Zetory a Škodovky, podplácíme se, podvádíme, čučíme na fotbal, fandíme hokeji, jsme málo blázniví a když už je ale někdo blázen, tak pořádný! A na závěr toho všeho jdeme na jedno. A jsme u toho - zase lžeme ..... :)
Mohla bych pokračovat, třeba příště.
P.S. - Toto je můj osobní nadhled na Čechy krásné, Čechy mééé. Nadsázka a humor. Možná to není ani tak obecný náhled, jako spíš naprosto egocentrické rozložení mé osoby, to je jedno. To je právě ta DIVNOST!
Tak nahoďte úsměv, nastartujte fichtla a jeďte na výlet, nezapomeňte si vzít igelitku, nejlépe z Lidlu, protože ten je levný!
Divnej článek, co? No jo, Češka :)
A ještě jedna důležitost!!! - Vyjímka potvrzuje pravidlo! A já ty vyjímky nejradši :)
Proč jsou Češi divní? Divní. To je divný slovo. Ale ano, podle mého názoru jsme úplně divní. To je ještě divnější :)
Obecně vzato: neumíme vyjadřovat pocity, neřídíme se podle vlastních instinktů, priorit ani chtíčů, chybí nám spontánnost, přímost a upřímnost. Stále se ohlížíme na druhé, co na to řeknou, bojíme se, ostýcháme, neřekneme ne ani ano, nedej bože, když jsme v cizím prostředí, máme divné nálady, které nevysvětlíme, pijeme pivo, vodku, jsme tak trochu vidláci, úzkoprsí, závistiví, zvědaví, žárliví, krademe, drbeme, hrajeme si, předstíráme, kážeme vodu, pijeme víno (IN VINO VERITAS), nosíme bílé ponožky do sandálů, obecně vkus je tentam, necháme se oblbovat...
Ale na druhou stanu samozřejmě je tu spousta věcí, na které jako Češi můžeme být pyšní - co Čech, to muzikant, vůbec umělců se najde spousta, ale právě u nás je ten problém, že jsou naprosto nedocenění, nebo až po smrti, jaký to úděl... Vládne u nás mainstream, z toho je mi taky trošku smutno, ale to se nezmění (trošku to souvisí s tím vidláctvím), jsme celkem pohostinní - teda pouze k lidem, které známe a nedala bych moc za to, že právě v těchto pohostinných chvílích spousta z nás předstírá - znáte to - úsměv blablabla, ale v duchu "vypadni už" ... Čeští muži (a dál na východ) se rádi bijou, často jeden na druhého křičíme (i bezdůvodně), přejídáme své děti sádlem ze zabíjačky a bábovkou, doma je nám nejlíp, děláme, že nevidíme, věříme bezmezně reklamám, či jiným předkousaným či zaplaceným pravdám prezentovaným v TV ("Ale v televizi říkali, ...."), dlužíme, jsme uzavření, kouříme v hospodách, stěžujeme si a zároveň nic neděláme, šmelíme kde se dá, šetříme na často důležitých věcech, kam vítr, tam plášť, už jsem zmiňovala konzumaci alkoholu? Jak jinak. Máme zvláštní smysl pro humor, který jen tak ostatní národnosti nepochopí, jelikož souvisí s tou naší divnou náturou, ale právě za ten humor jsem hrozně ráda. Máme velkou historii, ale zase, kdo z nás o ní ví něco víc, než pojmy. Ale přesto všechno někteří z nás dokáží být celkem spokojení, což je nejdůležitější! Jakkoliv, kdekoliv, ne na úkor ostatních. Na druhou stranu ale dokážeme pěkně nadávat na vše kolem. Jen tak. Důchodci jsou zapšklý, teenageři drzí. Nesmějeme se, ba ani neusmíváme (na ulici, v práci...), dáme na kvantitu, ne kvalitu, ordinujeme v růžových zahradách, žijeme na zámcích, kašleme na vzdělání i přesto, že studujeme VŠ, náš politický systém často selhává, často je až k smíchu, ani ne tak systém, jako představitelé politické scény (oddraz národa), ale taky chodíme na houby, máme rádi přírodu, žijeme na vesnicích, nestěhujeme se, děláme zbytečné škatulkování, rozdělujeme, řídíme Zetory a Škodovky, podplácíme se, podvádíme, čučíme na fotbal, fandíme hokeji, jsme málo blázniví a když už je ale někdo blázen, tak pořádný! A na závěr toho všeho jdeme na jedno. A jsme u toho - zase lžeme ..... :)
Mohla bych pokračovat, třeba příště.
P.S. - Toto je můj osobní nadhled na Čechy krásné, Čechy mééé. Nadsázka a humor. Možná to není ani tak obecný náhled, jako spíš naprosto egocentrické rozložení mé osoby, to je jedno. To je právě ta DIVNOST!
Tak nahoďte úsměv, nastartujte fichtla a jeďte na výlet, nezapomeňte si vzít igelitku, nejlépe z Lidlu, protože ten je levný!
Divnej článek, co? No jo, Češka :)
A ještě jedna důležitost!!! - Vyjímka potvrzuje pravidlo! A já ty vyjímky nejradši :)
čtvrtek 9. září 2010
Od Madridu ku Praze
Jo.
Jako au pair v Leidenu jsem do Vánoc. Dost bylo srandy, čas posunout se dál, jinam. Tšěím se na nový, zároveň nemám tucha, kam mě ten holandský větřík, jež pohání ty slavné mlýny, dovane. No, na chvili domů, pozdravit přátele, po hospodách vést silácké řeči... A rychle pryč.
Trošku mě už teď hlodá, že mrhám časem nejlepším na studia, ale jakmile to bude jen trošku možné, slibuju (a že já ze zásady neslibuji), že to napravím! Do té doby ještě čas dlouhý, něco vymyslím ;) Nějaké to dobrodružství, není-liž pravda? :)
Nejbližší minimise budou ještě něco málo tu po Holandsku. Těšit se.
Tento víkend je v Holandsku Monumentendagen - víkend otevřených historických budov jinak nepřístupných. Nice. Leuk. Tak se na to vrhnem.
A něco vám řeknu, i ta mnou oslavovaná "samota" dokáže být někdy pěkně otravná :) Musím mezi lidi. Překonám tu svou českou náturu (stud, ostýchavost, nekomunikativnost, pouhé tiché pozorování) a půjdu do nich, však o co jde :)
Včera jsem dostala skvělou, zajímavou a zábavnou lekci o Španělsku. Mimo jiné taky pozvání do Madridu, tak snad jednou brzo... Ik zal je missen.
Chci do Prahy! Najednou na naši metropoli koukám úplně jinak, lépe.
Co mi chybí? O_o
Jako au pair v Leidenu jsem do Vánoc. Dost bylo srandy, čas posunout se dál, jinam. Tšěím se na nový, zároveň nemám tucha, kam mě ten holandský větřík, jež pohání ty slavné mlýny, dovane. No, na chvili domů, pozdravit přátele, po hospodách vést silácké řeči... A rychle pryč.
Trošku mě už teď hlodá, že mrhám časem nejlepším na studia, ale jakmile to bude jen trošku možné, slibuju (a že já ze zásady neslibuji), že to napravím! Do té doby ještě čas dlouhý, něco vymyslím ;) Nějaké to dobrodružství, není-liž pravda? :)
Nejbližší minimise budou ještě něco málo tu po Holandsku. Těšit se.
Tento víkend je v Holandsku Monumentendagen - víkend otevřených historických budov jinak nepřístupných. Nice. Leuk. Tak se na to vrhnem.
A něco vám řeknu, i ta mnou oslavovaná "samota" dokáže být někdy pěkně otravná :) Musím mezi lidi. Překonám tu svou českou náturu (stud, ostýchavost, nekomunikativnost, pouhé tiché pozorování) a půjdu do nich, však o co jde :)
Včera jsem dostala skvělou, zajímavou a zábavnou lekci o Španělsku. Mimo jiné taky pozvání do Madridu, tak snad jednou brzo... Ik zal je missen.
Chci do Prahy! Najednou na naši metropoli koukám úplně jinak, lépe.
Co mi chybí? O_o
středa 8. září 2010
Počítat slony
Středa, odpoledne, déšť. Víkend byl super. Zas a znova. Amsterdam je úžasný město, má atmosféru, je v něm celej svět, děvky, tráva, ale taky přes všechny ty turisty takovej zvláštní klid a pokoj. Ty domy. Miluju. Voda, kola, muzea, umění, lidi. Lidi. Nejvíc... I AMsterdam :)
Den Haag. Taky fajn, ale úplně jiná atmosféra. Nějak mu pořád nemůžu přijít na chuť. Ok, parlament, voda a parčík fajn, ale dál? Nevím, nevím. Za tmy paráda ale. Museumnacht bohužel poznala naši celodenní únavu a nebyli jsme schopni si noc užít na 100%...
Chození je taková nuda, jakmile si zvyknete na kolo! A to moje se zase rozbilo pro změnu. Díra v duši už pro mě není žádný problém, ale tohle bylo víc. Rozčílila jsem se když se mi oprava nevedla zdárně a nakonec jsem kolo odvezla do opravny a už jsem zase spokojená, jako na novém :) Jupí.
Měla bych říct, že si začínám zvykat, jak rychle se tu mění společnost, lidi přicházejí a odcházejí, ale ne. Mě to začalo vadit. Konečně se tu k vám dostane někdo blíž a už jede pryč. Welcome to Leiden. Good bye, Leiden. Ještě, že je ta naše planeta tak maláááá.
Nedokážu plně žít přítomností. Dřív mě trápila minulost a teď mě trápí budoucnost. Nevybereš si, Achjo. Jen takový malý příklad - neděle pro mě není den, jelikož mám pořád na mysli, že zítra je pondělí a já musím a musím... Proč si tím ničím den, který je až zítra??? Grr. Neumím tomu pomoct. Ale ono to zas přejde. Jako všechno, jednou.
Neřešme co bylo, netlačme na to, co bude. Teď :) Teď jsem šťastná. Teď mi chybí jen málo.
A zítra jede papá počítat slony do Zimbabwe. Jak ten se máááááá :)
čtvrtek 2. září 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)