tag:blogger.com,1999:blog-40307356638290706832023-11-16T14:27:15.983+01:00RunawayRunaway and coming back.Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.comBlogger171125tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-62545306197633510162020-10-02T21:31:00.000+02:002020-10-02T21:31:10.777+02:00Mateřská: představa versus realita II.<p><span style="font-family: georgia;"> O pár článků níže je část první, po roce je opět čas si to shrnout.</span></p><p><span style="font-family: georgia;"><br /></span></p><p><span style="font-family: georgia;">Máme doma 21 měsíční dítě, taky milujete matiku? Rok a třičtvrtě slovy. Běhá, fňuká, všechno zasviní, opakuje pár slabik, v noci se budí a vyžaduje mlíko, usíná při drcení mý ruky, vstává s požadováním Krtka na youtube...</span></p><p><span style="font-family: georgia;"><br /></span></p><p><b><span style="font-family: georgia;">Já v roce 2019:</span></b></p><p><span style="font-family: georgia;">1) Přestanu kojit a bude ho moct hlídat kdokoliv, jakkoliv dlouho...</span></p><p><i><span style="font-family: georgia;">- 2020: Whahahahahahaaaaa.</span></i></p><p><span style="font-family: georgia;">2) Jakmile začne chodit, bude kamarád ťapkat sám, pěkně bez kočárku, ne, že bude ještě ve čtyřech letech sedět jak císař v neckách...</span></p><p><span style="font-family: georgia;"><i>- 2020:</i><i> No, jestli chci opravdu někam dojít a necuchat si u toho nervy, tak nezbývá nic než hra na císaře...</i></span></p><p><span style="font-family: georgia;">3) Pěkně trpělivě mu budu číst z knížek, vysvětlovat vše, co by už mohl chápat a večer bude usínat u čtení z miloučké knížky...</span></p><p><span style="font-family: georgia;"><i>- 2020:</i> "Chceš pustit Krtka nebo Toma a Jerryho?"</span></p><p><span style="font-family: georgia;">4) Pěkně budeme trénovat bezplenkovku, sám si pak bude tahat nočník a bude si brzo umět říct, že se mu chce...</span></p><p><i><span style="font-family: georgia;">- 2020: "Rudí nééé, na to se nestoupá, tam se čůrá."</span></i></p><p><span style="font-family: georgia;">5) Od začátku ho budu vést k tomu, aby byl samostatnej, pěkně se sám napapal s vidličkou a vybíral si převážně ovoce a zeleninu.</span></p><p><i><span style="font-family: georgia;">- 2020: Pokud nechci, aby 2 hodiny jedl polívku rukama, tak holt za maminku a za tatínka... Do ruky jen to, čím nic nezasviní, existuje to? Lízátko už nikdy, musela jsem ho ostříhat.</span></i></p><p><span style="font-family: georgia;">6) Příští měsíc už určitě začne spát celou noc.</span></p><p><i><span style="font-family: georgia;">- 2020: Aspoň půl noci... Ne? Hodinku? Celou hodinku?</span></i></p><p><span style="font-family: georgia;">7) Nebudu radit svým těhotným kamarádkám jako nějaká megazkušená, nebudu jim říkat nic a už vůbec né nic negativního...</span></p><p><i><span style="font-family: georgia;">- 2020: "No a až tě budou zašívat, tak to už ti bude jedno, porod je jen pár hodin v životě, ale to, co přijde pak je teprv peklo, eh, teda jízda řekněme."</span></i></p><p><span style="font-family: georgia;">8) Nebudu si stěžovat na jeden kus, když témhleta má 4 děti a tak pokojně se na mě směje, je vyzenovaná a ještě má kvásek...</span></p><p><i><span style="font-family: georgia;">- 2020: "On nespí, on kňourá, vysírá, nemám čas na nic, vůbec nevim, po kom je tak ukňouranej..."</span></i></p><p><span style="font-family: georgia;">9) Tak po prvním roce bych už možná mohla pracovat, třeba na zkrácenej úvazek nebo z domu...</span></p><p><i><span style="font-family: georgia;">- 2020: Jako, já mohla, ale Rudik ne. A ty dvě hodiny za den (když dá vesmír a já neusnu), co mám jen pro sebe prostě, teď ještě neobětuju excellu a testování chyb v softwaru ani skládáni propisek z bedny do bedny... Priority, no (Netflix).</span></i></p><p><span style="font-family: georgia;">10) Hned jak budu ready, dám se zas do formy, začnu cvičit, neprasit a ukážu světu!</span></p><p><i><span style="font-family: georgia;">- 2020: Pupek ukážu. Tak zas od pondělka...</span></i></p><p><span style="font-family: georgia;">11) Druhý???</span></p><p><i><span style="font-family: georgia;">- 2020: Druhý??????????</span></i></p><p><span style="font-family: georgia;"><br /></span></p><p><span style="font-family: georgia;"><span style="background-color: #bbbbbb; font-size: 13.2px;">Slovo roku 2018: 'Porod a mňam.'</span><br style="background-color: #bbbbbb; font-size: 13.2px;" /><span style="background-color: #bbbbbb; font-size: 13.2px;">Slovo roku 2019 - 'TRPĚLIVOST.'</span></span></p><p><span style="background-color: #bbbbbb; font-family: georgia; font-size: 13.2px;">Slovo roku 2020 - 'TTTTRRRPPPĚĚĚĚLLLLIIIIVVVVOOOOSSSSTTTT.'</span></p><p><span style="background-color: #bbbbbb; font-family: georgia; font-size: 13.2px;"><br /></span></p><p><span style="font-family: georgia;">12) Písaříková píše, sice jednou za půlroku, ale mateřská, rozumíš.</span></p><p><span style="font-family: georgia;"><br /></span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJ_WnU0oH9eGVyv96wHsyzIY5UIYcTHyVrxWBiChSb2Qfhq7qtVJu1kozboZDrkzX_fkB0fnABRpqxArBkqHywbtoDbVc9tbpoTnjJ-6OdpiWR58EsIgJT9fHtRVt8rjAyoz9IlCLLhwY/s4000/IMG_20200826_154711.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJ_WnU0oH9eGVyv96wHsyzIY5UIYcTHyVrxWBiChSb2Qfhq7qtVJu1kozboZDrkzX_fkB0fnABRpqxArBkqHywbtoDbVc9tbpoTnjJ-6OdpiWR58EsIgJT9fHtRVt8rjAyoz9IlCLLhwY/s320/IMG_20200826_154711.jpg" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghifP50YyAIFWxsgqbWEp58sDa6aRr71mJSqj_rJaeSBCksK_pcSgf_lUOVywiG1TcAbiyV9DZ-lDHDyDpCWsUH8m7ojxYvnY1zBOQ75rtuREZ36Twl1IPQS3EWgV4SkBRNrbk_GdELyQ/s4000/IMG_20200816_123123.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="3000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghifP50YyAIFWxsgqbWEp58sDa6aRr71mJSqj_rJaeSBCksK_pcSgf_lUOVywiG1TcAbiyV9DZ-lDHDyDpCWsUH8m7ojxYvnY1zBOQ75rtuREZ36Twl1IPQS3EWgV4SkBRNrbk_GdELyQ/s320/IMG_20200816_123123.jpg" /></a></div><br /><br /><span style="font-family: georgia;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: georgia;"><span style="background-color: #bbbbbb; font-size: 13.2px;"><br /></span></span></p>Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-52573671567573626322020-04-23T22:21:00.000+02:002020-04-23T22:21:28.918+02:00Dortaňan newsRunaway už pár týdnů zas mlčí, ale moje tvořivost ne. Tenhle blog byl vždy o mým životě a srajdách, co se mi honily hlavou, pojďme v tom pokračovat :)<br />
<br />
Rudolfovi bylo šestnáct měsíců, péče se mění a jak už jsem minule říkala, občas mám čas dělat i něco jinýho než utírat podlahu a zadek. Ale ještě chvilku mamablog. I moje vnímání toho, že mám dítě, se mění. Musím uznat, že v úplným začátku to pro mě byla vlastně 'cizí' bytost a trvalo mi, než jsem se s ním seznámila. Nejen s péčí o dítě, o novorozence, ale i s jeho povahou, s preferencema a životním rytmem. Pořád je to teda objevovačka, ale jistě vím, že je to milovanej syn a prostě náš Ruda. To jsem první týdny po porodu nevěděla. Nějak jsem hledala a čekala až přijde takovýto - láska mýho života, moje největší štěstí nebo nic krásnějšího jsem neviděla... To tam prostě na počátku nebylo. Ale teď nemám pochyb kdo jsem já a kdo je můj syn, jestli mě chápete.<br />
<br />
No a jak začal chodit a být venku trochu tepleji tak už mám skoro nohy nahoře... Naše dítě je celkem opatrný, žádná střela, takže i pěticentimetrovej obrubníček slejzá po čtyřech a pozadu. Miluje jídlo a zvířata. A vůbec, jakýkoliv nový pozorování, tak jako každý dítě.<br />
<br />
Je konec dubna 20, nacházíme se v nejdivnější době jakou jsem zažila. Lidi trochu panikaří, ale situace se po pár týdnech uklidňuje. Můj Marek je doma, Masérna musí být zavřená v rámci karantény a čachruje se s tím, kdy se zase bude moct otevřít. Jsme oba na rodičovské dovolené :) někdy je to moc fajn, někdy je to ponorečka, srdíčko. Rudík má (nejen díky karanténě) s tatínkem nadstandardní vztah a myslím, že ho to povzbuzuje v mnoha dalších ohledech. Třeba jsme zatím nikdy neměli období 'máma'. Vlastně ho moc nezajímám, když odcházím, zavře za mnou dveře, ale když brečí, tak to se u mě rád vysoplí.<br />
<br />
Díky Markovi mám čas dělat i jiný věci než bábovky a babovečky. Mám pocit, že se mně i nám daří. Začala jsem se umělecky vybíjet v nedaleké keramické dílně a hlavně, rozjíždím výrobu Barefoot sandálků, vím, vím, to už jsem minule říkala, ale budete o tom teď číst víc, sorry.<br />
<br />
Chystám tedy články o Barefoot čemkoliv. Nevyznávám pouze bosonožce lesní, ani si nekupuji boty za pětku... Ale dávno mě nic nebavilo tolik, jako právě výroba sandálů. A když o to má někdo zájem a udělá mu to radost, tak to je největší radost.<br />
<br />
Buďte na sebe hodný a já se zas brzo ozvu, protože ...<br />
Písaříková píše 💛<br />
<br />
Fotka: Dortaňan 🍰💙<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgp8EkOUi54AsMWfdUjtMnGQVoGwy5SLeLJ7XmUuMFskNHV9a9mgg0kg1CmiWomHeB08LY_x7ZaPKMXkeeQupduBc2jVDgM2b_SaebbM1g5a7ZYRXqBA5UZDoH6deEwdqNbkjuZAgOXH9s/s1600/IMG_20200412_121612-COLLAGE.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1600" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgp8EkOUi54AsMWfdUjtMnGQVoGwy5SLeLJ7XmUuMFskNHV9a9mgg0kg1CmiWomHeB08LY_x7ZaPKMXkeeQupduBc2jVDgM2b_SaebbM1g5a7ZYRXqBA5UZDoH6deEwdqNbkjuZAgOXH9s/s320/IMG_20200412_121612-COLLAGE.jpg" width="320" /></a></div>
Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-82727037955356323462020-02-14T22:47:00.000+01:002020-02-14T22:47:56.141+01:00Pochyby a motivaceTvor tvoří a tak dále... Rudolfovi odbil rok a já mám pocit, že se můžu pustit do něčeho jinýho než vytírání podlahy, pečení bábovky a uspávání na houpacím křesle. No... Aspoň částečně. Hodně částečně.<div>
Chci toho tolik, ale musím si přiznat, že nic nejde hned a že to za mě nikdo neudělá. Dost prokrastinuju a omlouvám si to tou náročnou péči o dítě. Já vím, jedno dítě, žádný dítě. V klidu si to dál vyprávějte matkám jedináčků...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Jdu do toho. Sbírám odvahu a motivaci. Baví mě to, ale prezentovat se tím a nabízet to za peníze je jinej level! Moje pochybovačný já je na vzestupu vždy, když se mám někam posunout...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Kdysi (do teď) jsem měla sen, že napíšu knížku. Jednou jsem se s tím svěřila staršímu známýmu, co už tenkrát měl rodinu, dvě krásný děti, kariéru.</div>
<div>
A říkám: 'Ale když já přece nemám co říct, je mi 22 a tu knížku budou číst třeba padesátiletý lidí a co já jim tak můžu předat???'</div>
<div>
On se jen usmál, řekl, ať nemyslím na blbosti a dělám to, pro co mám nutkání. Dnes ho chápu. Konečně. Stejnej známej mi taky řekl, jak je to s náhodama. To jsem se mu zas tenkrát smála já. Dnes srdíčko.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Je únor a já jsem se pustila do výroby letních barefoot sandálků na míru. Stříhám podrážky, motám uzlíky a upaluju konce. Ptám se ve svý sociální bublině na zájem a on je. Cítím tíhu zodpovědnosti a zároveň příjemnou motivaci. Sakra, věř si trochu, Lucie... Věř.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Takže děkuju a cítím, že to někam povede. Tohle jsem ještě necítila. Bosý nebudou teď jen moje nohy, ale i moje myšlenky. Jsem vděčná a jdu motat.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Rudolf je celkem parťák, ale to, že už 14 měsíců, noc co noc spím přerušovaně, mu musím sakra hluboko odpouštět. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Vaše užskorovůbecnebio-matkaspíšlesana,</div>
<div>
Lucie</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirQowEYbVL9Ko7jiBNQRhH9qr7WJ14twvKal6OW88IQyjD3dbwbwBlwbfg1fOtH4oe8iKKssYvQof0glYFx6V4IlkLlyZjxPaXvV-YoyopThuaxOoPIQNXRJBxPiNQxlhKI5FCe19amXM/s1600/DSC_0049.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1075" data-original-width="1600" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirQowEYbVL9Ko7jiBNQRhH9qr7WJ14twvKal6OW88IQyjD3dbwbwBlwbfg1fOtH4oe8iKKssYvQof0glYFx6V4IlkLlyZjxPaXvV-YoyopThuaxOoPIQNXRJBxPiNQxlhKI5FCe19amXM/s320/DSC_0049.JPG" width="320" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-49755606556940363812019-12-19T05:42:00.001+01:002019-12-19T05:48:01.612+01:00Třicet plus jedenDnes je mi třicet. Díky. Rudikovi pozítří jeden. Taky díky.<br />
<br />
Tento rok máme za sebou teda slušnou jízdu, pojďme trošku porekapitulovat...<br />
<br />
Jak na novej, tak po celej, první měsíce jsem jen seděla na gauči, obklopena nejnutnějším, abych co nejmíň vstávala, protože na mě spalo dítě. Ano, novorozenec prospí až dvacet hodin denně, četla jsem, ale nikdo mi neřekl, že na mě!<br />
<br />
Tolik nového a všechno co bylo do teď je jinak. Všechny pitomý klišé, který jsem nesnášela jsou pravda!!! Klišé jsou klišé protože jsou pravda (obrátí se vám život naruby, už se nikdy nevyspíš, nebudeš mít čas na sebe, je to starost...).<br />
<br />
Je to jízda, já ještě rozbolavělá ani nevím co je za den, natož měsíc, ven z města se dostávám snad až na jaře a moje citlivá povaha má luft už jen z toho jet 10 km do jinýho města... Co sebou, co když bude mít hlad, kde kojit, kdy kojit, kdy spát, kde spát... Co když bude řvát! Moje noční můra...<br />
<br />
V létě už to celkem ladíme, dítě víc vnímá, je vedro, jsme venku. Možná jsem už i něco uvařila a převlíkla se z pyžama... Dovolená není. Na papíře je na tři roky teda. Moje hysterický výlevy se objevují méně často. Dny jsou fajn, noci peklo.<br />
<br />
Podzim, jsem profík. Dítě leze, jsem osvobozena. Vytírám, vařím, výletuju, stíhám, začíná to být fajn. Teď už jen ty noci doladit.<br />
<br />
Listopad/prosinec, dávám dítě na hlídání a jsem bez něj poprvé 7 hodin v kuse!!! Sen, ráj. Prso ho přestává zajímat, jupí! Rolák, normální podprsenka a mlíko z déemka. Je to megažrout, rohlíky, křupky, polívky, jogurty a když jsem se nedívala tak i řízky. Noci díky flašce (s mlíkem, ne vína) ráj a sen, budím se jen dvakrát v noci a miluju to. 5 hodin spánku v kuse blaho...<br />
<br />
Život se vrací do normálu, ale to tornádo, co se letos přehnalo mě dostalo do kolen. Nečekala jsem mateřství takhle náročný. Malovala jsem si jak si budu na mateřský malovat a jak budu prodávat na fleru a jak napíšu knížku... Ha ha ha.<br />
<br />
No a když je ti třicet, asi seš dospělá a tak tě k narozeninám potěší sáčky do vysavače, to, že udělal první krok a že říká máma (nebo mňam mňam, myslím, že má jídlo radši...)<br />
<br />
Pozor patetický závěr. Přeju si, ať se nám dál daří jako doposud, ať se máme rádi a ať z Rudika vyroste dobrej člověk (rodiče ta péče stojí tolik energie a nic jinýho si za to nepřejou...)<br />
<br />
Díky Markovi, že stojí při mě a učíme se od sebe. Že snáší moje výkyvy a že je skvělej táta.<br />
<br />
Písaříková píše<br />
<br />
A taky vaří, uklízí, utírá, nakupuje, myje, venčí, utrácí, tvoří, pečuje, zalívá, řídí, nalívá, spí, jí, necvičí, frfňá, sleduje, navštěvuje, obdivuje, odpočívá, nadává a miluje.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY84ilRviufhNBZKWiDBiFotXVfPTlj3wBlQbgr59aD_nApyjhSIcEF1QPzXoQE0iylRVxSHVGxl7lDiD1F39jKzu3m6xO6stUElYYO-N1YKZ4cmjLzNjnRQ8u2FV9hADvysilAo59-2s/s1600/received_995075654189334.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY84ilRviufhNBZKWiDBiFotXVfPTlj3wBlQbgr59aD_nApyjhSIcEF1QPzXoQE0iylRVxSHVGxl7lDiD1F39jKzu3m6xO6stUElYYO-N1YKZ4cmjLzNjnRQ8u2FV9hADvysilAo59-2s/s320/received_995075654189334.jpeg" width="240" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-26951498494125353602019-12-08T21:09:00.000+01:002019-12-08T21:14:44.827+01:00Tvor tvoří udržitelnost<br />
Co to vlastně je 'udržitelnost', když o tom všichni teď furt melou? Fast fashion, slow fashion, handmade, local, plasty, zlo a smrt...<br />
<div dir="auto">
<br /></div>
<div dir="auto">
Asi všichni chápeme, že je důležitý se o svoje okolí nějak starat, nebo mu aspoň nepřihoršovat tím, že budeme pálit pneumatiky nebo házet brčkem do oceánu. Do plastů a Bali se pouštět nebudu, zůstala bych v místních vodách. </div>
<div dir="auto">
<br /></div>
<div dir="auto">
Právě teď, víc než kdy dřív, si uvědomuju, jak je důležitý podporovat svoje okolí, který se snaží něco tvořit a nebejt třeba jen od šesti do dvou v práci a pak si v Tescu koupit prošlou tresku. Jedna taková malá živnost teď živí i moji rodinu. Vidím v okolí a i hluboko v sobě tu touhu platit co nejmíň, ale platím skutečně co nejmíň? Když koupím svýmu dítěti plyšovýho jednorožce v Pepcu za stovku nebo nekvalitní laciný triko v céáčku, který má vedle cedulky Made in Bangladesh dopis s prosbou o pomoc od tamějšího zaměstnance...</div>
<div dir="auto">
<br /></div>
<div dir="auto">
Pak nadávám na platy ve fabrikách a na provoz na silnicích, co asi furt vozí ty kamiony po celým světě? Copak se ten jednorožec nedá ušít tady? Potřebuju ho vůbec? </div>
<div dir="auto">
Možná ne. Možná mám doma víc věcí, který skutečně nepotřebuju a možná je jich dokonce většina. To si každej musí srovnat sám.</div>
<div dir="auto">
Oblečení. Obzvlášť my ženy prostě jednou za čas potřebujeme nějakej novej kus - nakupuj v sekáči (mám odtud takovejch pokladů!) a pak to votoč. Nebude ti líto to poslat dál, a zas uděláš místo v šatníku. Jednou za čas vyházim to, co jsem na sobě rok neměla, zkus to a uvidíš, co skutečně potřebuješ. Bez milosti. No a lepší kusy klidně pořádně zaplať, nech si ušít nebo si ušij sám! Bundu zimní třeba, haha. Jsou ještě švecové???</div>
<div dir="auto">
Serepetičky do domu nebo na krk nebo na co vlastně... Krásnej prostor pro tvoření. Člověk si taky jinak říká tvor a co má asi takovej tvor dělat? A neboj se občas dát prachy za něco co je ti sympatický, nekoukej, že je to v Kiku za zlomek tý ceny, představ si, koho tím podporuješ. Jestli holku, co studuje a po večerech navlíká korálky, mámu s dvěma rakeťákama na mateřský nebo businessmana co dělá megakšefty v Číně. Tvoření má osobitost a v každým výsledku je kus duše toho, kdo si s tím dal tu práci. Nejen splněná norma u pásu. No a krásně se nám tady rýsuje kýčovitá pravda, že míň je někdy víc.</div>
<div dir="auto">
<br /></div>
<div dir="auto">
Místo Aliexpressu si dej do záložek Fler.</div>
<div dir="auto">
<br /></div>
<div dir="auto">
Já vím, každej nemá vajíčka od souseda a háčkovanou čepici od tety, ale každej jsme tvor. Každej jsme v nitru hrudníku srdcař. Tvořme a dejme prostor ke tvoření. Jsem zase chytrá a určitě mám někde pěkný díry, takže teď čekám vaše 'ALE...'. Těch mých je míň a míň. No a taková zenová udržitelnost je pak něco jako 'Nic si nekupuj, už všechno máš'. </div>
<div dir="auto">
<br /></div>
<div dir="auto">
Mám. A díky za to.</div>
<div dir="auto">
<br /></div>
<div dir="auto">
Písaříková píše (tvoří)</div>
<div dir="auto">
Díky, že čtěte (dáváte prostor ke tvoření)</div>
<div dir="auto">
<br style="font-family: sans-serif; font-size: 12.8px;" /></div>
Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-46238144257391555622019-11-29T22:45:00.002+01:002019-11-29T22:45:15.058+01:00Režim nerežim, ležim neležimA dál...<br />
Dlouho nebylo něco z našeho režimu nerežimu: přestala jsem kojit, leze jak ďas, stoupá si, s přidržováním víc a víc kroků, jí všechno co mu dám, sápe se po mě, konečně líp spi (!), má milion vlasů, ofinu zubatou, když hlídal děda..., kočárek denně - spánek, 6 zubů, nosítko párkrát týdně - spánek + zuby případně, nejoblíbenější hračka je koště a vysavač a miluje slovenský písničky. A teď popořadě...<br />
<br />
Přestala jsem kojit, ano. Někdy po 10. měsíci ho moje bradavky přestaly zajímat, kdybych chtěla, kojení udržím, ale upřímně mi to nevadilo a VELMI se mi ulevilo, sorry laktační kamarádky, s odstupem vím, že to bylo pro nás to nejlepší a dala jsem na intuici, sám si o to Rudlina řekl. Kojení nikdy nebyla moje nejoblíbenější činnost, ale jsem ráda, že jsem to svýmu dítěti mohla tolik měsíců dopřát.<br />
Ruda je žrout. A jsem za to ráda, už ochutnal vše co rocňák může a je každej den nadšenej z talíře. Jíme často společně.<br />
S ukončením kojení přišlo něco, co už jsem v životě nečekala. Zlepšil se nám všem spánek, díkybohu... Umělýmu mlíku jsem se chtěla vyhnout, ale to byla jen moje další předporodní představa, dnes se udyndá ve své postýlce hned vedle mě u flašky, v noci se pravidelně dvakrát vzbudí, já zašejkuju lahvinkou a do pár minut je klid. Prospělo to nám všem, díky za pochopení.<br />
A konečně můžu spát na břiše, po roce a půl. A nosit rolák!<br />
Jo, zuby jsme teda pocítili. Teploty, nosítko, fňukání.<br />
Jízda v kočárku je oblíbená kratochvíle s císařským rozhledem až do té doby, než mladej vytuhne, což bývá dost záhy. A tak chodím a chodím a abych měla rozptýlení, jezdím chodit i do okolních měst, páč to je zas jediná moje kratochvíle. Jo, seš doma, návštěvy fajn, ale nákup a procházka jsou pro tebe celkem jediná venkovní aktivita v zimě. Tak aspoň prostředí měnit...<br />
Sem tam zkusím takovou neřest a to je zabrždění kočárku se spícím dítětem před výlohou cukrárny. Ne vždy se to setká s nadšením. Ale jednou za měsíc to za to stojí. Horký kafe a výhled na spinkající ksichtík s červenýma tvářičkama od podzimního bytí.<br />
<br />
... Tanculienka a Smejko, Čmelko zo svojou Lienkou...<br />
<br />
Teď teprv si to mateřství nějak sedlo. Dejte na svoji intuici a ne na rady s hashtagem. Kdo zná vaše dítě lípn nežvy?<br />
<br />
Díky za ten spánek! Předchozí tři měsíce to bylo čisté peklo, nedá se o tom snad ani napsat, brečela jsem tolikrát, frustraci, vyčerpáním, naštvaností, zoufalostí, lítostí... Aha a jasně, když píšu tyhle slova, je deset večer, dítě už hodinu spí a co se nestane? Siréna, kvílející brzdy, houkání hasičskýho obra, pes se rozštěká a je to tady, deja vu. Díky, vesmíre, za připomenutí pokory a za to, že jsme ještě nevyfoukli ten gymnastickej míč.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIdmuVPIh43KtFQeKmQzK5U6i_0u7_TbZM9NRUFMdDnRSFitwbINlv9Zw03E4d9wpi2UkoYBH5vPnYc6UaPbSTtVdo7UKzG8g0928568cG-k08dpQUgcP3aiwOhIXhTJWl0G3BkXePyBc/s1600/IMG_20191129_165531_906.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1600" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIdmuVPIh43KtFQeKmQzK5U6i_0u7_TbZM9NRUFMdDnRSFitwbINlv9Zw03E4d9wpi2UkoYBH5vPnYc6UaPbSTtVdo7UKzG8g0928568cG-k08dpQUgcP3aiwOhIXhTJWl0G3BkXePyBc/s320/IMG_20191129_165531_906.jpg" width="320" /></a></div>
<br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-86652039865317984722019-10-31T13:38:00.001+01:002019-10-31T13:38:17.625+01:00Všem mým bezdětným kamarádkámTěm dvěma, co zbyly...<br />
Mám pocit, že už toho bylo napsáno tolik, že nic novýho nepřinesu. Ale o to se ani nesnažím. Nesu sebe. Sebe a svoje mateřství, svoje pocity za zavřenýma dveřma.<br />
Holky, je to pecka. Jsem navíc cíťa, takže ty náročnější momenty snáším jak slepice v prosinci, ale snažím se. Čas přestat se litovat a obviňovat.<br />
Zamýšlím se, co čekají bezdětní, že se z tohodle textu dozvědí. Dělej to, nedělej to... Dělej co ty cítíš. Pecka, co?<br />
<br />
Co bych udělala před Rudolfinou jinak... Možná?<br />
<br />
Víc bych tvořila a vůbec lépe nakládala s volným časem.<br />
<br />
Bych....<br />
To je asi všechno :)<br />
Jasně, po bitvě je každej chytrej. Teda spíš při bitvě, ve chvíli, kdy si bába vezme dítě na procházku.<br />
<br />
Mějte děti a mějte je i sebe rádi.<br />
Sebe hlavně, sebeláska.. blablabla, bože, ja už neumím být vtipná, ani trefná, ani hluboká... Možná jindy...<br />
<br />
L.Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-21988421359730103782019-10-17T22:47:00.000+02:002019-10-17T22:47:07.557+02:00Mateřský výkřik, prosba a poděkováníA tak nosím už skoro rok to stejný oblečení, kvůli kojení jen to, co se může vytáhnout od krku až k pupku... Těším se na rolák!<br />
<br />
Jak jsem si myslela že ho dám do lehátka třeba tady na stůl v kuchyni a bude mě nadšeně pozorovat jak vařím... Haha možná dvě vteřiny... Jak ho budu utěšovat když bude fňukat, místo toho se mi chce fňukat taky, trpělivost dochází.<br />
<br />
Prosím lidstvo, buďte schovívaví k matkám, pokud je potkáte někde ve frontě nebo MHD, usmějte se na jejich dítě, ať mají chvilku rozptýlení a nemusí se snažit zabavovat svoje zmetečky jen proto, aby se ostatní neotáčejí komu tady řve děcko a která máma si ho neumí zkrotit...<br />
<br />
Počet ztracených (vyhozených, vytřepaných) věcí z kočárku: minimálně 4, celková cena vyšší než 1000 Kč, díky Rudo a kořeny v lese.<br />
<br />
<b>Díky všem kdo v létě vypnul sekačku, když jsem šla okolo s kočárkem.</b><br />
<br />
Jakmile si začne stoupat, je konec. Konec kontroly okem, přidáváme ruce poletující jako aura okolo rozviklaného dítěte. Ta radost, když si stoupne, že to dokázal sám! Ten dutej zvuk, kdy dopadne hlava na podlahu... Ten řev...<br />
<br />
Ta radost, když usne, po dvouhodinovým fňukouspavaní. To nasrání, když se za 10 minut probudí...<br />
<br />
U vaření ti visí na noze a dožaduje se pohledu z vrchu. Jde po tobě, visí za kalhoty, ty vlajou jak vlajka, dítě se kymácí. Pozorování míchání omáčky je neskutečná zábava. A nejlepší hračka je koště. Nejlepší reality show je pračka. Nejlepší pohled na svět je z máminy hrudi a nejlepší prdění na břicho je to od táty.<br />
<br />
Fňukání je celodenní kratochvíle a spolehlivej způsob, jak dostat mámu do léčebny.<br />
<br />
Dítě má speciální senzory na pohyb kočárku. Kamenitá cesta s kořeny a nadskakování o půl metru je zcela v pořádku, ale nesmyslný pohyb metr sem metr tam se okamžitě zamítá stejně tak jako zastavení nebo lupnutí brzdy.<br />
<br />
Máma je Bůh. Prso je nebe.<br />
<br />
EcoBioChia<br />
Lucie 💜<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu9rlYatarvDUO9Lw7i6kCjzPxcay74ymZyHBjA_S_o-gigUk1hMHvZkiwq50JZDMWiCUS96kGF07gTPfhgJKFa7eXpdSrwzi17wthtLMqptQiYqT7TtgC-C5lrbyn8b6CKUQJ2Q3V-aY/s1600/received_1737671603030730.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu9rlYatarvDUO9Lw7i6kCjzPxcay74ymZyHBjA_S_o-gigUk1hMHvZkiwq50JZDMWiCUS96kGF07gTPfhgJKFa7eXpdSrwzi17wthtLMqptQiYqT7TtgC-C5lrbyn8b6CKUQJ2Q3V-aY/s320/received_1737671603030730.jpeg" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-46373727549389917982019-08-29T21:27:00.002+02:002019-08-29T21:27:50.760+02:00Mateřská: představa versus realita I.Recept na ledovou kávu už všichni známe. Rudolfovi odbilo 8 měsíců. Je ve sporťáku, kadí bobky, šrotuje ovoce a plazí se. Je to klasik, hlavně v noci.<br />
<br />
Pojďme si ale něco shrnout:<br />
<br />
<b>Já v roce 2018:</b><br />
<br />
1) 'Tak asi si umím představit, že příští rok bych třeba už porodila...'<br />
- <i>termín byl pak 1.1. 2019, věci jsou, jak mají bejt.</i><br />
<br />
2) 'Přiděláme postýlku k naší a až se v noci probudí, hodím mu tam jen ruku aby se uklidnil a usnul.'<br />
- <i>2019 - HaHaHa.</i><br />
<br />
3) 'Látkovat budu, v noci možná ne, ale jinak jo.'<br />
- <i>2019 - začnu v únoru, začnu v březnu, vyrostl z látkovek, novosklad už mu není, počkám na teplo v létě, nechám ho bez plinky, 'Mami, kup prosím Babylove nature trojky, díky.'</i><br />
<br />
4) 'Miminko prospí až 20 hodin denně, co budu teda celej den dělat?'<br />
- <i>2019 - Nikdo mi ale neřekl, že je prospí na mě.</i><br />
<br />
5) 'Bude po mně a po Markovi, tichej, klidnej a spavej.'<br />
<i>2019, běžný večer, 23:30 - 'Já už nemůžu, já už nevím co mám dělat, co chceš, vypni se...'</i><br />
<br />
6) 'Budu mu večer zpívat a on u toho bude usínat.'<br />
<i>2019 - Jedinej kdo tu zpívá, je Rudolf.</i><br />
<br />
7) 'A v létě už bude dobrej, dáme mu rohlík a babka může hlídat třeba celej den.'<br />
<i>2019 - Prso, prso, prso, prso...</i><br />
<br />
8) 'V noci ho budu kojit tady na tom křesílku.'<br />
<i>2019 - daruji zánovní křeslo, bez známek používání, za odvoz, již nevyužijeme</i><br />
<br />
9) 'V šátku nebo nosítku se dá i na celodenní túru do hor.'<br />
<i>2019 - Nosítko, cvak, na konci Kunštátu, záda au, dítě se kroutí, potím se, kroutí, potím, kroutí, potím, pes tahá, potím, po 30 minutách doma úleva jak pod Lysou Horou...</i><br />
<br />
10) 'Kojit mi určitě půjde bez problémů, protože...<br />
<i>2019 - 'Cože, to si že mě někdo dělá srandu, ne? Tohle, takhle a třeba dva roky, jo? Prej po třech hodinách, haha. Au au au.'</i><br />
<br />
11) Na návštěvě u kamarádek s dětmi: Takhle se moje děti rozhodně chovat nebudou...<br />
<i>2019 - takhle ne, ještě hůř.</i><br />
<br />
12) Dvě kamarádky, čerstvé mámy a já těhotná: 'Tak co, budeme ji to všechno říkat?' - 'Hm, asi ne.'<br />
<i>2019 - Díky holky.</i><br />
<i><br /></i>
13) 'Těšim se na mateřskou, budu si moct volnej čas zorganizovat podle svýho, budu mít čas na to, co při práci nestíhám..<br />
<i>2019 - Už třetí den jsem si nečistila zuby, natož tělo, objednáme pizzu, sním si ji o půlnoci, dojím to ve tři ráno... Mami prosím přijeď, potřebuju se umýt. Jo, já vím, nádobí, vaření, chlupy, prach, vysavač, ale já chci mít aspoň půl hodinku klidu! Venku začnou houkat hasiči a z postýlky uuaaaa uaaaaa, konec.</i><br />
<br />
Všechny, VŠECHNY ty pitomý klišé co slyšíš a serou tě, jsou pravda!!! - Nevyspíš se, je to starost, bude brečet a ty nebudeš vědět proč, tisíc rad, každej ví...<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Pak ti jednou spadne z gauče, bude se zalykat mrkví nebo bude mít hubajznu plnou papíru a ty si uvědomíš, jak moc, jak MOC umíš milovat.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2Ylw-NoDQAXbwgP8x-LzRux0LWuqnnD4PBo7yeoDxXwcwqTmkEXZGmA9URps420rV2nc9BLNOeRMewUdfteQYCr7TFRW79Hpdt-w05-3QDWVnxaf6ZdJ8HQfU84iadjteXh3Aquy9Y5k/s1600/received_939555449717667.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2Ylw-NoDQAXbwgP8x-LzRux0LWuqnnD4PBo7yeoDxXwcwqTmkEXZGmA9URps420rV2nc9BLNOeRMewUdfteQYCr7TFRW79Hpdt-w05-3QDWVnxaf6ZdJ8HQfU84iadjteXh3Aquy9Y5k/s320/received_939555449717667.jpeg" width="240" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
Slovo roku 2018: 'Porod a mňam.'<br />
Slovo roku 2019 - 'TRPĚLIVOST.'<br />
<br />
Skorobiomatka,<br />
Písaříková<br />
<br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-80125045717757056552019-06-02T18:29:00.002+02:002019-06-02T18:32:30.107+02:00První měsíce s Císařem Rudolfem I. (doba porudolfská)Málo píšu, Písaříková. Porod máme za sebou, ale nebudu se přetvařovat, že moje příspěvky nebudou teď spíš o bábätkách. Takže sorry, chlapi, dejte si pivo.<br />
<br />
A teď rozjedeme hru <u><i><b>Okolí vs. Já</b></i></u> :)<br />
<br />
1) 'Tak cóó? Je hodnej?' - Ne, je to zlo samotné...<br />
2) 'Jakpak spinká?' - Jako miminko...<br />
3) 'Moc ho netahejte, aby si nezvyknul, už takhle malý jsou vyčůraný. - Spíš počůraný.<br />
4) 'Musíš mu co nejdřív nastavit nějaký režim.' - Za minulýho režimu...<br />
5) 'Neni moc nabalenej?' - Ne.<br />
6) 'Neni málo nabalenej?' - Ne.<br />
7) 'Už zas k prsu? Vždyť měl před hodinou!' - Tak se taky napij až po třech hodinách...<br />
8) 'Nech ho chvilku řvát, neboj, nic se mu nestane.' - Stane, bude zbytečně brečet.<br />
9) 'Nėkdy si musí protáhnout plíce.' - Nemusí.<br />
10) 'Dej mu umělý a máš pokoj.' - Nemám pokoj..<br />
11) 'Musí se naučit usínat sám.' - Teď nemusí.<br />
12) 'Budeš jeho otrok.' - Čééérný muž pod bičem otrokáře žil...<br />
13) 'Proč ho neodložíš, když už spí?' - Protože už vím, jak je mu nejlíp.<br />
14) 'V tom šátku je takovej zkroucenej...' - Asi tak, jako byl v bříšku.<br />
15) 'A to máš lepší ty papírový plenky, to hned vyhodíš a není s tím práce.' - No právě...<br />
16) 'Pojď sem, ona to mamka ještě tak neumí.' - Uf, aha, jak jinak se to mám naučit?<br />
17) 'Do postýlky, ať si zvyká na svoje.' - Ať si zvyká, TOP argument.<br />
20) 'Ať si zvyká...' - to mám nejradši....<br />
21) 'A když usne, tak se v hluku nijak neomezujte, ať si zvyká.' - Jasně, půjdu hned řezat na cirgulárce.<br />
22) 'Už's mu dala přesnídávku a čaj? Proč ne?' - Zajímá ho to teď asi tak, jako Babišovo konto.<br />
23) 'Ještě se nepřetáčí?' - Ještě jíš větrníky?<br />
24) 'Vidí černobílé.' - Řekl odborník a vše bylo jasné.<br />
25) 'Hlídej psa, ať k němu radši ani nečuchá.' - To je právě to jediný, co chudák pes teď může :)<br />
26) 'Tak mi ho dej do kočárku, neboj, on bude spát.' - Jasný, a když ne, necháš ho vyplakat, ať si zvyká...<br />
27) 'Když je napapanej a spokojenej, tak by ti přeci měl spát...' - Když seš najezená a vyspinkaná, taky bys měla být spokojená.<br />
28) 'Až usne, běž si taky lehnout.' - Uvidím, dle potřeby.<br />
29) 'Musíš doma přeci taky něco udělat, nejen se věnovat jemu.' - Uvidím, dle potřeby.<br />
30) 'Nemůžeš u něj bejt vždy, když jen brekne, zvykne si.' - Můžu, nezvykne.<br />
31) 'Nikam daleko v autě s ním radši ještě nejezděte.' - Ano, jen za roh.<br />
32) 'Kdybys nekojila, hned bych si ho vzala na víkend!' - Dej mu umělý a máš pokoj!<br />
33) 'Kafe (já a KAFE!!!), zelí, ani tolik zeleniny bys teď neměla, když kojíš.' - Kafe!!!<br />
34) 'Dej si tatranku a maso hlavně, potřebuješ energii.' - Sbalenou na cesty.<br />
<br />
- ať ať nejsem jen negativní -<br />
<br />
35) 'Trochu piva si klidně dej.' - Podej otvírák.<br />
<br />
Ok. Jako jo, že porod nebude bezbolestnej, jsem trochu tušila, ale moje představa, co přijde po něm, se rozplynula při prvním přisátí.<br />
<br />
Všechno přijímám, utírám, převlíkám, chovám, kojim, venčim, hraju si ve dne v noci, jen ten pláč mě do teď vyvádí z rovnováhy (kterou po porodu furt hledám). Tolik novejch věcí a mě dostává do kolen, když řve... Nejdřív kvůli bříšku, nepohodlí, na co všechno fyzickýho si musí nový tělo na světě zvykat, trávení je záhul! Masíruju, chovám. Vjemy, zvuky, hlasy, bouchání, světlo, tma, pocity, chlad, slunce, noc, máma, táta, návštěvy, náruče, pachy, voda, vyšetření, studený ruce doktora, sání, výživa, vstřebávání, vzduch, dotek, dotek, dotek... To vše novorozenec zpracovává, a na mě je zpracovat tu novou situaci a setřást ten stres, když pláče. Akorát, že řve, jak kdyby ho bodaly nože a byl v posledním tažení a to bolí i mě.<br />
<br />
Ne, nenechám ho brečet, když nemusím. A ne, nejsem zas tak ekoezobiovegan matka jak jsem si myslela. Nelátkuju tak, jak jsem si představovala a nejsem tolik vyzenovaná, jako jsem byla v těhotenství. Tohle se naplánovat nedá a dá se na to sotva připravit, protože nikdy nevím jaký to tentokrát bude. Poslouchejte ty chytrý novopečený matky (mě) to jo, ale bez představ o tom svým období.<br />
<br />
Proč si nepamatujeme první roky svýho života?<br />
<br />
Dnes už je to Rudik Prudik, parťák, co čumákuje a objevuje vše okolo, páč to vidí poprvý, představte si že poprvý vidíte strom, list nebo barevnýho plastovýho motýla z Číny.<br />
<br />
Půl roku to bude (slib, že budu psát častěji)... Šestinedělí bylo zahojovací a sžívací. Často jsem nevěděla co dělat, ale vždy se to nějak vyjasnilo. Z kojení se stala rutina, nemůžu říct, že bych to úplně milovala, ale už u toho netrpim a jsem ráda, že jsme začátky ustáli, kojit jsem si hodně přála.<br />
<br />
První procházky venku, mráz, co vlastně mám sbalit, je dost zabalenej, řev, rychle vyjet, nemám boty, řev, rychle bunda, au stehy, chci do obchodu, bude řvát když zastavim, au stehy, rychle koupit vitamíny, babka se loudá, koukám jestli se hejbe kočárková bouda, pes hlídá, zimou se třese, já nervní a bolavá. Takový byly první procházky...<br />
<br />
Pokračování příště,<br />
Vaše ne tak moc biomatka Písaříková<br />
Mňau<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgc3fbXoiFHFoQHxQjmT9iFbaFG4rcZ7kql94_fEtltta_Y78ptsORbzshJTlfc3jcxqG3B_5aHar4o0bP7hkj8BfHIbC9a3pEw4bTw217qgTva-SRRRsbADRBS2WNhzSbEwXYP_ZTV-sk/s1600/IMG_20190521_144554.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgc3fbXoiFHFoQHxQjmT9iFbaFG4rcZ7kql94_fEtltta_Y78ptsORbzshJTlfc3jcxqG3B_5aHar4o0bP7hkj8BfHIbC9a3pEw4bTw217qgTva-SRRRsbADRBS2WNhzSbEwXYP_ZTV-sk/s320/IMG_20190521_144554.jpg" width="180" /></a></div>
<br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-59969339822082918002019-02-09T16:21:00.000+01:002019-02-09T16:21:05.872+01:00Rudolfův porodOk, trochu to trvalo, ale asi si to umíte představit. Článek je bez velký korektury a ani není moc vtipnej, píšu jak to ze mě jde...<br />
<br />
Porod.<br />
<br />
Přestože to bude dost osobní, chci se o to podělit tak, jak to bylo. Mě samotnou zajímají příběhy ostatních, tak to cítím.<br />
<br />
Čtvrtek 20. prosince, procházka se psem jako každé ráno, ale cítím něco jinak. Něco mě táhne dolů a břicho jakoby kleslo jak se říká. Už se mi přeci jen obtížněji, ale dál pohoda. dopoledne ještě vařím pro kluky česnečku na spravení a u toho mi asi tvrdne břicho nebo co a cítím takový jemný, pravidelný pocit, nejde to moc popsat, rozhodně to není bolest, možná jemňoučký tlak, takový, co by možná ostatní ani nepocítili, ale já jsem cíťa choulostivá, že jo. Stahy? Poslíčci?<br />
<br />
Dělám si srandu, že zítra jedem.<br />
<br />
Po obědě se pocity lehce zintenzivňují, ve tři odpoledne jdu do vany, jak se radí, předtím fascinovaně s Markem šaháme na břicho, když zrovna ztvrdne (zkamení). Bolest není. Ve vaně nic, po vaně opět to stejné. Navečer volám své kamarádce dule, jestli to jsou poslíčci nebo co, poradí ať si dáme svařák a uděláme fajn večer, že už je to ono. Taky to tak cítím.<br />
<br />
Kupodivu nejsem ani nervózní, ani vystrašená. Dávám si ten svařák, i když teda alkohol v těhotenství mi vůbec nechutná, přijde mi všechno nehorázně silný. Nevím proč, ale zůstanu spát na gauči s rozsvíceným světlem, nějak to tak cítím. Bolest stále nikde, jen pocity. Po půlnoci mě budí už intenzivnější tlak, teď už se dá počítat kontrakce na minuty a to taky dělám, jsou nepravidelné, pauzy dlouhé a kontrakce krátké. Zaspím to. Kolem třetí a čtvrté už jsem vzhůru a jen mezi kontrakcema klimbám. Jsou od sebe 8-5 minut a ta bolestivá část je poměrně krátká a nebolestivá :)<br />
<br />
Ok, v pět už vstávám, běhám na záchod, jen čůrám, mám furt pocit, že potřebuju. Kontrakce už jsou znatelné, prodýchávám dlouhým pomalým dechem do břicha, to mi dělá dobře. Stále žádný stres, usmívám se, strach není, sama se divím a vítám Rudolfa. Bolest ještě stále nevyslovuju.<br />
<br />
V 5:55 nás přijímají v porodnici, kterou máme 15 minut autem. Ležím na zadním sedadle, přeci jen, sezení mě zbytečně tlačí, zní to dramaticky, ale není. Do porodnice jdu po svých, celkem s úsměvem, je to tady. Zvoníme u dveří na porodním oddělení a mně se chce brečet dojetím nebo čím, celá já. "Dobrý den, my jdeme asi rodit." A já popotahuju.<br />
<br />
Vyšetření, jste na dva centimetry, zklamání. Co že, to je jako sotva začátek? To ne teda, protestuju, cítím to jinak. Přijímají nás, vybrala jsem si pokoj s vysněnou vanou, kterou vůbec nepoužiju, s žebřinama, na který se sotva podívám, využívám jen nafukovací míče všech velikostí a tvarů a žíněnku. Dělá mi dobře ležet na boku nebo být v podřepu, na všech čtyřech nebo stát a opírat se o lokty... Ok, tak teď už je to intenzivnější, to už bych asi nechtěla zažívat doma.<br />
<br />
Je ještě před sedmou a vchází rozespalý doktor, že mě jde vyšetřit, vypadá jako princ krasoň, co právě vyšel z posilky a před ním se mám jako roztahovat jo, no jak chceš. 2 - 3 cm, to není možný, Rudolfa už vidím s námi, ale zůstávám beze strachu a uklidňuju Marka, že tam můžeme být klidně až do 4, do 5 do večera... - "Do oběda je tady, neboj, Lucie."<br />
<br />
Dvě hodinky si tak lebedíme v kontrakcích, který jsou intenzivnější a intenzivnější. I když jsem původně nechtěla, tady už použiju slovo bolest. Ok, tak to je ono. dýchám, moje kontrakce jsou od sebe stále cca 5 minut a samotná bolest je krátká, sotva pár vteřin pocitově a odeznívá. To by šlo. Další vyšetření, 5 cm, paní Písaříková, co říkate, že bysme vám praskli vodu? V původní představě byl nebeskej porod bez zásahů a bez bolesti. Představy jsou vůbec velký téma před porodem a obzvlášť po něm, u nich se ještě zastavím. Ruplá voda mi nevadí a tak o půl desátý popohánějí porod oblevou. Varovali, že se celý proces zintenzivní. Ok. Co mi vadí je, že si mě k tý vodě posadí poprvé na tu kozu a bohužel se z ní už nedostanu dřív než po akci... Protože monitor a pak už mi dochází síla. U vody mi nikdo neřekl, že se jim nezdála, že dokonce byla zkažená, protože si do ní náš mladej v závěru těhotenství naprděl... Nevadí, asistentka mi doporučuje dýchat kyslík z masky, ať má miminko lepší podmínky, souhlasím. Cítím trošku pochyby, ale nenechám se strašit.<br />
<br />
Fajn, tak teď je to v plným proudu. Marek u mě, otírá čelo, dýchání mi dává zabrat, nemám úlevy a přiznávám velmi náročně poslední dvě hodiny. Mrzí mě, že už nemám energii se z toho pitomýho kozího křesla přesunout do jiné, lepší polohy, takhle mám pocit, že tlačím do stropu. Motá se kolem nějak moc lidí, sotva to vnímám, mám jen Marka a sem tam tu naši porodní asistentku, která se o nás od začátku stará. Úžasná mladá ženská, na stejný vlně jako my, to jsem si přála, díky. Říkají, že už si můžu zkusit jakoby zkušebně tlačit, jak jakoby zkušebně, copak je to nanečisto? Mám pocit, že jsem zabetonovaná a mám přes ten beton něco protlačit jen dechem a nějakým vnitřním děním, a to se dělá jak? Dochází mi energie, to jsem nečekala, nejsem sice maratonec, ale ty procházky se psem mi dávaly slušný každodenní základ.<br />
<br />
Mrzí mě teda dvě věci, že jsem začala tlačit tak brzo a že jsem zůstala v nejdebilnější poloze na zádech (klasika jako ve filmech). Ale v 11:30 byl tu, ani jsem to popravdě nepoznala, hlavička vykoukla a zakoukla už několikrát a já byla z nekonečnýho tlačení vyčerpaná. Tlačení a závěr tedy pro mě osobně byla nejtěžší část porodu, často ženský říkají, že pak už jen dvakrát zatlačily a hotovo, tak já tlačila pocitově tak dvacetkrát a reálně nevím. Moc už jsem závěr nevnímala tak, jak jsme zvyklí, byla jsem trochu jinde i bez rajskýho plynu, bez epidurálu nebo co se všechno píchá. Pár vteřin před Rudolfem mi ještě stihly píchnout oxytocin (šikovná sestra mi způsobila modřinu na tři týdny), na to už se mě nikdo neptal, stejně bych je neslyšela, ale mám pocit, že Rudolf byl v té vteřině venku.<br />
<br />
Je to. Je tady. A hned křičí, to jsem si přála, jako na pozdrav, že je dobrej. Je dobrej. A my taky. V tomhle okamžiku se ti změní pohled na všechny matky. Nemám ho v břiše, ale na břiše. Nemám slov. Pupečník zdaleka nedotepal a ještě nás pak ztepali, že má žloutenku z toho, že jsme nechali pupečník víc jak minutu... No... Chci už jen sprchu a můžeme takhle ležet navždy. Místo sprchy mi donesou UHO s nějakým hnědým masem a rýží, nekecám hned první den. Nechávají nás ty jejich tabulkový dvě hodinky na pokoji, seznamujeme se a díváme se. Probíráme s Markem, co se to právě stalo. Jen ležím, držím a jsem. Někdy v tuhle chvíli ho na chvilku odnáší, váží a měří (proč je to tak důležitý údaj? zase tabulky) a pak ho donesou mně, sotva dýchající matce na první přisátí. Je teda šikovnej a hned mu to jde, za to já se dívám na sestru jestli to jako myslí vážně a dávám si velkej pozor abych ji nekopla. Nebudu tu rozebírat citlivost mých bradavek, ale něco takovýho jsem nečekala... Taky mě kontroluje jakási doktorka, v posledních dvou hodinách už jsem nevnímala kdo se okolo mě ochomejtá, ale když jsem zaslechla slova "vnitřní zranění" a "šití" trochu mě to probralo. Hráz vydržela, ale Rudolf se asi casnoval ještě uvnitř, díky Rudo :) Šití. Dá se, občas syknu. Další představa, že ho nebudu chtít dát z ruky se rozplývá, potřebuju totiž nutně sprchu, připadám si olepená po celým těle. Rudolfa odnáší rovnou na oddělení, chtějí zkontrolovat jestli nemá z té zkažené vody infekci. Nemá. Já se konečně sprchuju, mám trochu hvězdičky kolem hlavy a rozdýchávám to vstávání z pitomýho kozího křesla, dvě asistentky se na mě dívají: "Teď by bylo fajn, paní Písaříková, kdybyste se vyčůrala." a dívají se dál. Ok... Nějak mi to teď nejde, pardon...<br />
<br />
A pak už na oddělení šestinedělí, jsme dojatí a ani se mi nechce věřit, co se právě událo. Rudolfa mi chtějí dát až ráno, že by ho nosili jen na kojení, popravdě, mi to nevadilo a tak se taky stalo. Je zdravej, krásnej, trochu fialovej, hlavička se mu hned srovnala, přesto moje nešikovný tlačení... A je náš! Od následujícího rána ho mám u sebe až do té doby než na den před štědrým dnem zjistí pitomou žloutenku a musí do toho modrýho inkubátoru, chodím se na něj dívat a je mi ho líto, nejdřív je v klidu, ale poslední hodiny tam se mu nelíbí a křičí, to mě trhá... Štědrý večer trávím na chodbě oddělení šestinedělí s Markem s vírou, že zítra nás pustí. Je to tak. Pobyt nebyl zlo, další rozplynutá představa, šlo to, jen to jídlo... K snídani chleba s chlebem, kakajíčko školkový a k večeři vánočka, uf. Kojící strava? Cibulačka? Těch pár dní se tam dalo, bylo to dokonce i docela fajn, personál v pohodě, někdo ráznější, ale žádný trable, stejně se těšíš domů, až to budeš moct dělat po svým, i když nevíš jak :) Kojení? No upřímně, bolí mě to do teď a nechci slyšet o špatným přisátí, dávám na svůj pocit a ten je takovej, že jsem prostě moc cíťa :) Jo a kromě stehů jsem si vytlačila mini hemeroid, nikdy jsem je před tím neměla a naštěstí byl brzo fuč, sorry, musela jsem to říct. Za to stehy mě trápily ještě skoro měsíc po porodu, o tom v dalším článku o prvních týdnech a měsících s Rudolfem neboli doba porudolfská.<br />
<br />
Narodil se 21.12. 2018 na slunovrat a na úplněk. Je to střelec, já a Marek taky.. Vážil 3060 gramů a 47 cm měřil, narodil se 38+3, tedy 11 dní před termínem.<br />
<br />
Rudolfův porod byl tedy v globálu bez komplikací, pěknej a relativně rychlej. Od příjezdu do porodnice (ze dvou cm až dokonce) za pět a půl hodinky. To beru jako dobu porodu, to předtím bylo jen takový lechtání a příjemná příprava :) Bez utišujících prostředků a větších zásahů a komplikací. Děkujeme!<br />
<br />
Jsem vděčná Markovi, že u toho byl s náma, je to tak důležitý! Pro všechny. Díky.<br />
<br />
Vaše naše už ne tak moc Biomatka,<br />
Lucie a Rudolf Písařík<br />
<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYJu1Kwce-PMtGyk4deYXFusZ3e4OU7BxlgTgT-ykfaQWja49zomXnP2-Q35LioS-mSFVlHfTF2aYvzzsFNWxi9Xb3A9Qhg7W0apD92R5qRg2NDaZbqaYzxlKN2UeShbddLGSSr1Kh5Cc/s1600/IMG_20181223_114410.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYJu1Kwce-PMtGyk4deYXFusZ3e4OU7BxlgTgT-ykfaQWja49zomXnP2-Q35LioS-mSFVlHfTF2aYvzzsFNWxi9Xb3A9Qhg7W0apD92R5qRg2NDaZbqaYzxlKN2UeShbddLGSSr1Kh5Cc/s320/IMG_20181223_114410.jpg" width="180" /></a></div>
<br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-58876845699711873942018-12-11T15:57:00.000+01:002018-12-11T16:16:28.462+01:0030 vět, který mě před porodem serouKamarádi,<br />
<br />
tři týdny do termínu a je mi furt skvěle, věřte nevěřte. Ráno pes, vymýst krb, zatopit, uvařit, vyprat, uklidit, vytřít... Teď cukroví... Občas lehnu, přivítám návštěvu nebo jdu nakoupit, ale rozhodně nesedím s knížkou den co den n<span style="font-family: inherit;">a ga</span>uči a nenavlíkám korálky, ani nečumím po stopadesátý na Zoufalý manželky, jak jsem si myslela, prostě mě to neba. Dítě se roztahuje v celé dutině břišní, občas mě poškádlí až u švu trička, nevěřila bych, že tam dosáhne, ale beru to jako pozdrav. Nebolí mě v kříži, neotékají mi nohy, netvrdne mi břicho, nemám poslíčky, mám co na sebe, nechci to mít rychle za sebou a jen se nevalím. Sama se divím. (Ale tohle vás až tak nezajímá, zmetci, chcete drama, tak snad vám ho nedám :))<br />
<br />
<br />
Chci dnes shrnout několik vět, co mě serou. Jsou to takový ty řeči, co se tradujou prostě jen proto, že se tradujou. Já se pokouším se zamyslet než vyslovím něco, co se opakuje až moc často a je nějak děsivě univerzální. Většina z těch vět u mě neplatí, neprochází a prostě mě nudí a nevím co na ně odpovídat, jelikož se nechci dostávat do křížku. Kamarádky, mami, neberte si to osobně, myslím, že mě znáte dobře. Ale tyhle řeči nepotřebuju ani já, ani vy.<br />
<br />
<br />
1. "Poslední měsíce, to už se budeš jenom kutálet."<br />
- stručně, nebudu<br />
<br />
2. "hlavně ať to máš rychlý."<br />
- já si spíš přeju mít to vědomý<br />
<br />
3."A až tě budou nastřiohvat/šít, tak to už ti bude jedno."<br />
- třeba nebudou a třeba nebude, připusť to<br />
<br />
4. "To si pohlídá tvůj doktor"<br />
- ne, to si radši polídám sama, díky<br />
<br />
5. "Otec u porodu? hm, to není přirozené."<br />
- usmívám se, nechala bych to na něm<br />
<br />
6. "Musíš se pak kousnout a přetrpět to."<br />
- nemusím, a to nepatří jen k porodu<br />
<br />
7. "Nevíš jaký rizika můžou nastat."<br />
- nevím, nerada bývám ustrašená, to nepomáhá<br />
<br />
8. "hlavně si pročti nějaký diskuze!"<br />
- ok<br />
<br />
9."Radši si nečti žádný diskuze!"<br />
- tak co teda? Mně to baví a docela se u toho nasměju"<br />
<br />
10. "Bereš kyselinu listovou/železo/femi cosi?"<br />
- ne, jím špenát, piju kopřivu a sjedu i umový medvídky, když je potřeba<br />
<br />
11. "hlavně dej dudlík od začátku!"<br />
<br />
12. "hlavně nedávej dudlík!"<br />
<br />
13. "Dej si pozor, venku je zima/sníh/náledí/medvěd..."<br />
- mami, strach je brzda (budu stejná, když teď budu máma?)<br />
<br />
14. "Nic pěknýho ten porod, strašný, děsný, umírala jsem, v životě už nikdy víc..."<br />
- jak chceš...<br />
<br />
15. "Už aby tady mimino bylo."<br />
- ne, ještě tady ani není a už mu do toho mám kecat?<br />
<br />
16. "To tě pak budou bolet záda a už nebudeš vědět jak si lehnout, jak se zvednout, jak si zavázat tkaničky..."<br />
- nebudou bolet, budu vědět (díky za každý nový Márův kastl, který používám jako stupátko pro zavazování tkaniček)<br />
<br />
17. "Jak se bude jmenovat?"<br />
- "Neeeeeeee, tomu nemůžeš udělat!"<br />
<br />
18. "Kdy máš termín?"<br />
- to mě zas až tak nesere, ale 1.1. by si lidi mohli zapamatovat :)<br />
<br />
19. "Už máš výbavičku?"<br />
- Ne, vozit se bude v nákupním košíku, oblíkne ustřiženej rukáv a utírat ho budu listím<br />
<br />
20. "Na vyvolání (jak řiká moje mamka - vyprovokování) porodu dnes už není nic špatnýho."<br />
- je, je to provokace, ale nerouám se<br />
<br />
21. "Skořici/zázvor/hermelín bys v těhotenství neměla..."<br />
- ten bůček na slinivku bys ty taky neměla<br />
<br />
22. "Měla by ses šetřit."<br />
- strejček Skrblík by měl šetřit<br />
<br />
23. "hlavně si teď naspi, pak se ti to bude hodit!"<br />
- no tak já nevím, uznejte sami... - najdi smysl věty<br />
<br />
24. "Budeš ho nosit, krmit, bude v kočárku, budeš chodit ven každý den, jak budeš chodit se psem, jak budeš vařit, když ho chceš mít v šátku, co když bude namrzlo, co když na planetu dopadne meteorit ...?"<br />
- co by kdyby, až to bude tak to bude :)<br />
<br />
25. "Taky ho někdy nech vybrečet, děti brečí a neví proč."<br />
- nemám mu teda přidat, aby měl proč?<br />
<br />
26. "No počkej, změní se všechno, už nic nebude jako do teď" - vážný až výhrůžný veledůležitý tón<br />
- aha<br />
<br />
27. "Zvládli to jiný, zvládneš to taky"<br />
- smysl, individuální přínos?<br />
<br />
28. "Neboj, ven vyjde tak jako tak."<br />
- toho se fakt nebojim<br />
<br />
29. "Až ho budeš držet, na všechno to peklo zapomeneš."<br />
- nebude to peklo, na to nezapomeň ty<br />
<br />
30. "A kdy bude druhý?"<br />
- trapas<br />
<br />
<br />
Nikdo nevíme, co a jak bude, možná jsem pro někoho naivní, ale já se radši soustřeďuju na to příjemnějsí jakkoliv to zní pateticky. A to zcela upřímně. To totiž samo.<br />
Moc ráda si vyslechnu příběhy okolí, ale neberu je za svoje.<br />
<b>Pozor Ezochvilka:</b> chci se naladit jen sama na sebe a na miminko, nechat věci plynout a přijímat vše co přijde (i kdyby to měl být císař nebo ten meteorit, medvěd a tak).<br />
<br />
Jo a poslední rok mi na noťasu nejde klávesa <span style="font-size: large;">h</span> a <span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif; font-size: large;">g. </span><span style="font-family: inherit;">Tak mi to klidně natřete až to objevíte (trapně kopíruju a lepím to před publikováním, díky).</span><br />
<br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Díky čau,</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: inherit;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivUijZuK6G3Z3D6lb0b7yIAADjJfYgldJ6o_74WwTGghH01x7r4YrjHPqQ-diLu5U8W4lRKbop-RCkhYwDiu8HzkuGWO0gITmuxozdcVj5iDi9RvoF57DH0s-J_zrU0_5Uwf3Ys2oqTJ8/s1600/IMG_20181207_102116_717.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1280" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivUijZuK6G3Z3D6lb0b7yIAADjJfYgldJ6o_74WwTGghH01x7r4YrjHPqQ-diLu5U8W4lRKbop-RCkhYwDiu8HzkuGWO0gITmuxozdcVj5iDi9RvoF57DH0s-J_zrU0_5Uwf3Ys2oqTJ8/s320/IMG_20181207_102116_717.jpg" width="256" /></a></span></div>
<br />
<br />
Bio eco vegan raw<br />
Lucie mamáááá uuůůůůuuu<br />
(Jo Bohemian Rhapsody bylo krásný)<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-81884146416614560282018-11-08T13:40:00.000+01:002018-11-08T13:40:19.177+01:00Těhu update na blogýsku<span style="font-family: inherit;">Tak mám novej zub a poznatky.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Říjen byl celej o doktorech, zub, srdce, zub, břicho, srdce, břicho, srdce... Jak vyrobit pacienta?</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Je 8. listopadu 2018, začala jsem 8. měsíc těhotenství, docela dobrý. Mám ráda návštěvy, který dovezou zimní bundu, která našemu babyboyi bude v červenci. Né, jsem vděčná. </span><br />
<span style="font-family: inherit;">Myslíte si, že se doma nudím? Nechápu. Pochopte vy, že pokud si chcete skutečně oddechnout, pokud máte plný zuby práce, pokraj vyhoření, nepomůže vám týden dovolený. </span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">První dny doma - co mám vlastně dělat?</span><br />
<span style="font-family: inherit;">Další dny doma - co mám dělat dřív?</span><br />
<span style="font-family: inherit;">Další dny - co skutečně chci dělat?</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Chodím brzo spát a brzo vstávám, procházím se i 3 hodiny denně (Dex je nejšťastnější pes v okolí), peru, želím, vařím, peču, velebím a hnízdím, maluju, píšu, nakupuju, čtu, tvořím, medituju, ale i sjíždím zeď na facebooku, srdíčkuju fotky na insta</span><span style="font-family: georgia, 'times new roman', serif;">g</span><span style="font-family: inherit;">ramu, shlížím vlo</span><span style="font-family: georgia, 'times new roman', serif;">g</span><span style="font-family: inherit;">y a rozhovory na youtube, cvičím (málo), jím (hodně), komunikuju nebo třeba hladím psa, házím mu kaštan, zpívám si s Freddiem (Dont stop me now wit</span>h<span style="font-family: inherit;"> lyrics), přijímám návštěvy, beseduju s kámoškama u dortíku, řídím auto (!)... Jednoduše idylka, která jistě vede k osvícenýmu porodu, šestinedělí i celýmu životu, je to tak?</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Už se vidím, jak si tady za zvuku meditační </span>h<span style="font-family: inherit;">udby navlíkám korálky, ladím se na kliďase babyboye a za rok po těc</span>h<span style="font-family: inherit;"> korálkác</span>h šlapu, hledám nezkrotnou šelmu (dítě) a bojím se podívat do zrcadla... No ne, znám se, bude to zase zlatá střední, jako vždycky.<br />
<br />
I ty idylický dny jsou vyváženy stresem, neboj se nic. Třeba když sedíš v Nemocnici u Sv. Anny v čekárně kardiolo<span style="font-family: georgia, 'times new roman', serif;">g</span>ie, ty s břichem a plný židle 60 plus a slyšíš jak se přebíjejí počtem infarktů. Čekáš tři hodiny a pak tě nejtrapněji vyvolávají ampliónem: "Bakalářka Písaříková, dveře číslo čtyři." - Dědové čuměj, páč znají akorát tak bakalářský povídky. Trapas, když se zvedám já. Srdce bije, mám teď dvě totiž. Mám i dva mozky, ale neptejte se mě na trojčlenku.<br />
<br />
A včera mi braly dvě jinak schopný sestřičky krev snad ze zápěstní kůstky... Já nevim, já ty žíly vidim prostě, nejradši bych jim to ukázala a něco si před nima šlehla. Utěšovaly mě jako prvňáčka a navrch mi doktor nabídl kokino, divim se, že mi nedal omalovánku.<br />
<br />
Ale babyboy je hlavou dolů - už týden jsem to cítila (Ale Luci, to nemůžeš vědět...).Vím. Ale nevěděla jsem, že má už přes dvě kila, já přibrala sotva osm, tak nevím, kde je mami těch slibovaných dvacet až třicet, jako měla sousedka?<br />
<br />
Pár týdnů a je to.<br />
<br />
Jsem druhý den oficiálně na mateřské dovolené. Dovoluju si toho docela dost, no dovol? No prosím.<br />
Dovol si taky, stejně víš nejlíp, co je pro tebe nejlepší, tak na co čekáš? Bez "ale" a bez "jak".<br />
<br />
Nike. Just do it. Za chvilku budem dojit.<br />
Radši jdu, čau.<br />
<br />
Biomatka Písaříková<br />
<span style="font-family: georgia, 'times new roman', serif;">g</span>umový medvídek je mňam<br />
<br />
<br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-7603281612597053322018-10-13T17:46:00.000+02:002018-10-13T17:54:56.601+02:00Takový bezzubý těhotenství <span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /><br />A co se nestalo...<br /><br /><br />Já, která se lítostně usmívám nad příběhy těhu blitek, nateklých kotníků, žhavení žah, bolení v bedrech a nevím nad čím vším, co ještě trápí všechny snažilky... Pak jdu, omdlím a zlomím si zub. Politujte mě.<br /><br /><br />Ne, foto nebude. Ale klidně se stavte a doneste mi nakrájený jablko.<br /><br /><br />'Jejejej, paní Písaříková, to je teda nadělení. A ten hematom na bradě, ret prokousnutej...'<br /><br /><br />'Jo no, to se spraví, zahojí, hlavně, že břicho je cajk.'<br /><br /><br />Asi 4:30 a jdu stabilně čůrat. Po chvilce rozdýchávání si já blbec řeknu, že by bylo nejlepší dojít na gauč a lehnout si. Dva kroky a zube jedničko, ahoj! Máru vzbudí pecka a dnes cením jeho klid, když mě zvedá a utírá krev na dlažbě. Ihned vím, že břicho je cajk, ale stejně tak rychle cítím, že nemám zub a to není možný, tohle se mi nestává... Brní mi hlava.<br /><br /><br />Zní to skutečně hůř, než to teď je, ale beru to jako červenou stopku od těch ranních fofrů, kdy se spěchá (za čím?). Nebolelo to tak, jak si představujete. Nejblbější byl snad ten ret, ten pitomej křivej zub ho ještě před bodem zlomu stihl prorazit, proto krev a proto tři dny brčko. Vypadala jsem jako kanadskej hokejista nebo jako reklama na tísňovou linku domácího násilí.<br /><br /><br />Jsem doma. Zneschopněna, byť schopná. Peru, želím, venčím, vařím. Žienka domáca.<br /><br /><br />Co mě na tom všem štve ale nejvíc (teď přijde hluboký poselství) je, že vás doktoři začnou děsit domněnkama a diagnozama a posílat z jednoho oddělení na druhý a to mě fakt neba. Protože kdo hledá, najde. Takle se vyrábí pacient.<br /><br /><br />A tak se ani nenaděju a už ležím nahoře bez, v kalhotech s těhupruhem přes břicho (vypadám jako Obelix) na oddělení kardiologie. Sestřička milá, vůbec nevím jak jsme se dostali ke kojení a prsům jako pytlíkům. Pan doktor přichází až v této fázi a tak dřív než můj obličej vidí moje, ehm, kozy.<br /><br /><br />Nalepený kolečka na hrudi mi pravidelně odpadávají vinou vlivu diskuzí na internetu s radami typu: 'Mazat, mazat, mazat, jinak strie, strie, strie!'. Jak jsem jinak hrdinka, ultrazvuk srdce mi teda nebyl vůbec příjemnej.<br /><br /><br />'Ale copak, kope?'<br /><br /><br />'Ne spíš mě tlačí ten váš neomalenej ultrazvuk, ale jelikož jsem hodná holka, držím.'<br /><br /><br />Na neurologii už jsem byla loni v Brně, to byl velkej zážitek o dva články nazpět, zubař je minimálně na tři návštěvy a gynekolog už je můj nejlepší kámoš. <br /><br /><br />Vězte, že mě nic nebolí a že se cítím dobře. Bylo jen potřeba trochu zpomalit. <br /><br /><br />Teď, když modřina na bradě už vybledává, plním šuplíky dupačkama a pouštím si starý díly Čtyři v tom. Čekám, kdy mě jebne a založím si účet na Modrým Koníkovi. Kdybych z toho jó zblbla, přijďte mi to na férovku říct, ať vás jako správná bio-eco-natur-matka, těhulka, snažilka, látkovačka (...) můžu bezmeznou sílou internetových argumentů vyfakovat.<br /><br /><br /><br />Srdíčka a sluníčka.<br /></span>Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-69750533232563034552018-09-27T16:51:00.000+02:002018-09-27T16:51:01.973+02:00Jsem TĚHOTNÁ! Exkluzivně, víme první, ŠOK! Zpověď:<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Je to tak. </span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJzix-JCm4udQFxx4R4TJ0Xjc2MWTpF-PlxUzQ9evR549u4vht0JB3yHpyrUMUHDY5cK9B74kObVvkLZs4dtDZl2HgYmrIQoyep54I_2rWCrlBbsjVr2ArMLl-dOuvlMjrwc26BvSR_io/s1600/IMG_20180907_061907_406.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a></div>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Díky všem mužům, kteří dočetli až sem. Ahoj.</span><br />
<b><br /></b>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Možná se to ještě k někomu nedoneslo, takže přivítejme velkoúžasnolepého krále Jelimána... Hurá ajeto. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Jak to přišlo? Samo. Tělo ví. Chvíli jsem to brzdila (práce, víc práce, bydleníčko), ale v jednu chvíli si prostě řekneš, že jo, stejnak to bude trvat a přesně v tu chvíli, kdy si ostýchavě říkáš, že si třeba příští rok umíš představit jakože už porodíš, tak uslyšíš: <span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">„Ták, pani Hojná, termín by byl 1.1. 2019, ano?“ - Ehm?</span></span><br />
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Tak jo.</span></span><br />
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span>
<span style="color: #004000; font-family: Georgia;">Ale ještě předtím to byly jen dvě čárky</span><span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">: <span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">„Fakt jo??? Tak to je hustý, Lucieee!“ - Musim to někomu říct a nevim komu! Nechce se čekat až kdoví do kdy, nerada tyhle předsudky... Rodina je rodina, takže už to ví, je velmi potešující a povzbuzující vidět tu radost, kterou okolo sebe najednou mám, doporučuju. </span></span></span><br />
<br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">A jedem. Květen, nemám chuť k jídlu, to vůbec neznám!!! Odmítám brambůrky i čokoládu. Piju Colu, fuj, nechápu, ale poslouchám... Náš novej kámoš měří 3,6 milimetrů. Nebaví mě o tom mlčet, ale mlčim.</span></span></span><br />
<br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Červen, pomalu to úlevně oznamuju, jezdím na kole, ale tak nějak spíš jako paní starostová, žádný lesní treky, dojímá mě živá hudba, mám papír, že je vše tabulkový, a tak oznamuju v práci. Asi po dvou letech jím pořádný maso a to hned hovězí burger, co že? Poslouchám... Letím do Holandska a poprvé ve vzduchu i v tomhle stavu se soustřeďuju jen na to nepoblít se. Zvládám. </span></span></span><br />
<br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Červenec - Marek přibral. Já ještě spím na břiše. Celý život jsem zvyklá maskovat problémový partie a teď jako co to má bejt... V buse mě ale ještě nepouštějí sednout. Tak stojím.</span></span></span><br />
<br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Srpen, vedra snaším velmi dobře, hůř už to jak se mě na to každej ptá. Ranní procházky se psem! Nepotřebuju ani hned po probuzení piškot, jak radí na emiminu. Jo a vzali jsme se, natajňačku, nějak jsme se jednou na gauči na tom shodli, a je to fajn. A tak jsem si říkala, že je ten správný čas vrátit se ke psaní. Dozvídáme se, jestli to bude Kazimír nebo Kazimíra. </span></span></span><br />
<br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Zaří, kdyby naše dítě mělo jednou vést nějakej kroužek, byl by to Večerní kurz tance na močáku. Kick-box bude za pár let asi dobrej kroužek. 4.9. mi poprvé natekl kotník!!! Jupí! Žáha je jak dráha do pekla, v buse furt stojim, hladím si břicho a nic, zmetci brněnský.</span></span></span><br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span></span>
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Břicho je znatelný, začínáme tedy 7. měsíc abyste věděli, vy zvědavci, i po hodinách nepřetržitýho jezení na svatební veselce jsem nepřibrala víc než je nutno (doporučuju! tělo zpracovává, makám i když sedím :)</span></span></span><br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span></span>
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Pro fajnšmekry - 27. týden. Počkat! ... Jo.</span></span></span><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJzix-JCm4udQFxx4R4TJ0Xjc2MWTpF-PlxUzQ9evR549u4vht0JB3yHpyrUMUHDY5cK9B74kObVvkLZs4dtDZl2HgYmrIQoyep54I_2rWCrlBbsjVr2ArMLl-dOuvlMjrwc26BvSR_io/s1600/IMG_20180907_061907_406.jpg" imageanchor="1" style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; clear: right; color: #0066cc; float: right; font-family: Times New Roman; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; margin-bottom: 16px; margin-left: 16px; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: underline; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJzix-JCm4udQFxx4R4TJ0Xjc2MWTpF-PlxUzQ9evR549u4vht0JB3yHpyrUMUHDY5cK9B74kObVvkLZs4dtDZl2HgYmrIQoyep54I_2rWCrlBbsjVr2ArMLl-dOuvlMjrwc26BvSR_io/s1600/IMG_20180907_061907_406.jpg" imageanchor="1" style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; clear: right; color: #0066cc; float: right; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: underline; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"></a><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJzix-JCm4udQFxx4R4TJ0Xjc2MWTpF-PlxUzQ9evR549u4vht0JB3yHpyrUMUHDY5cK9B74kObVvkLZs4dtDZl2HgYmrIQoyep54I_2rWCrlBbsjVr2ArMLl-dOuvlMjrwc26BvSR_io/s320/IMG_20180907_061907_406.jpg" style="cursor: move;" width="256" /><br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Jde to i bez blitek a bolesti zad, bez olizování stěn, bez nakládanejch okurků a čokolády, bez sledování Malých lásek, bez rad bezradných mamin, bez Femibionu, bez diskuze.... Nejde to ale bez vědomého rozhodnutí a přijetí všeho tak jak to je, bez lásky (och, klišoidní) a bez burčáku.</span></span></span><br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span></span>
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Jsem teď znalec, ptejte se!</span></span></span><br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span></span>
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">Vaše biomatka Písaříková</span></span></span><br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">srdíčka a sluníčka</span></span></span><br />
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span></span>
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span></span>
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span></span>
<span style="color: #004000;"><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"><br /></span></span></span>
<span style="font-family: Georgia;"></span><span style="color: #004000; font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"><b><br /></b></span>
<br />
<br />
<br />
<span style="-webkit-text-stroke-width: 0px; background-color: transparent; color: #222222; display: inline !important; float: none; font-family: arial,sans-serif; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;"></span><b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"></span><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"></span><br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-19812714834325629042017-11-30T11:10:00.003+01:002017-11-30T11:10:40.735+01:00Den, kdy tě odveze rychláByl včera.<br />
<br />
Jak se jmenujete? Kolik vám je let? Berete nějaké prášky? Operace byly? Stalo se vám to poprvé? Uhodila jste se do hlavy? Co si pamatujete naposledy? Proč jste nešla dřív k doktorovi? Musím vám říct, že je to trochu nezodpovědné.<br />
- Zavři už dveře a sundej mi ten debilní pásek, kterej mě tlačí nad loktem.<br />
Potřebujete zvracet?<br />
<br />
- Né asi, jen tak škytám. Je mi zima a třese se vyšťavený tělo, jakoby ani nebylo moje. Ještě aby tak začali houkat. Houkají.<br />
<br />
Probudila jsem se v autobuse, hlava mezi kolenama, knížka i batoh na zemi a ve vydýchaným vzduchu visí lidská panika, která směřuje ke mně. Řidič volá rychlou, hrdinsky odmítám. Volají mi ji podruhý, když se hrdinsky doplazím do práce, abych tam vyděsila další lidi, jakoby mi to v tom autobuse nestačilo. Hrdinu už radši nedělám.<br />
<br />
Křiklavá oranžová a žlutá houká až na Pekařskou, proč mě vezou ke Svatý Anně když parkujou před FN Bohunice? Ok. Interní ambulance, říkám, že to dojdu, ale oranžáci si musí dodělat svůj rituál a tak mě vezou jak do nemocnice Chicago Hope. Míhají se mi jen zářivky a chci jedině doktora House.<br />
<br />
Počujete ma dobre?<br />
<br />
- Hej.<br />
<br />
Mudr Slovence je jistě míň než mně, ale je milá. Do lékařské zprávy naseká nádherný hrubky namíchaný nejspíš z Petržalky.<br />
<br />
Tlak, EKG a krevní obraz mám tabulkový, jinýho jsem ani nečekala, vím, že mi nepomůžou.<br />
<br />
Vyptává se, od čeho mám odřenou ruku, nejspíš si myslí, že se doma s někým peru a posílá mě na neurologii. Začíná mě to bavit.<br />
<br />
Neurologie je snad největší bizár, který ten den zažívám. Oboustranný - jak sestry tak pacienti, zůstávám tam jen ze zvědavosti. Vedle mě sedí věštkyně Jolanda a pán, co v pondělí už nepřijde, protože prý umře. Volají mě jako jednu z prvních a nikoho z doktoru nezajímají ty píchavý pohledy, co mám v zádech. Nejradši bych se obětovala a pustila před sebe Jolandu.<br />
<br />
Svlíknout do prádla. No, že by se mi chtělo, kdyby aspoň zhasla nebo zavřela dveře, že jo. Omlouvám se doktorce, že smrdím, moje tělo zvládlo vyloučit tolik potu, že jsem jednu chvilku vypadala jak vytažená z bazénu. Asi jsou zvyklí na horší. Chápu. Proklepne mě a odešle s tím, že jsem plně zdrává. Jsem v šoku...<br />
<br />
Nejradši by mě odeslali na kolečko po všech odděleních, ale už se mi nechce skákat po takový opičí dráze a chci si jít sednout někam na čaj.<br />
<br />
Nejsmutnější jsou ale ty chodby. Lehátka, čekající pacienti, na co??? Jednomu se motá šiška, druhej je jak mumie, hogofogo dáma chrápe na celý patro, zpod deky ji čouhají podpatky od Blahnika. Babička malovaná jak od Lady je ze všech nejstatečnější, má šátek okolo obličeje a píše esemesku.<br />
<br />
Chci tím jen říct, že nemocnice je to poslední místo k uzdravení. Můj obdiv mají lidi, co si zvládají udržet lidskost a třeba tam pracovat...<br />
<br />
Padá sníh, je poslední listopad, je krásně a snažím se, aby i mě bylo krásně.<br />
<br />
Díky těm, kdo mi včera na těch cestách pomohli.<br />
<br />
Srdíčko.<br />
<br />
L.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-2433290605672158182017-09-24T19:30:00.000+02:002017-09-24T19:30:45.735+02:00Moje poslední prázdninyRok a půl bez písmenek?<br />
Ne, protože bakalářka. Osmým rokem nazývám léto 'moje poslední prázdniny'. Hádej co?<br />
<br />
Jo. Budík<br />
rychle culík<br />
pes se vzbudí<br />
na vodítko čumí<br />
venku kadí<br />
paní ho hladí<br />
štěně řádí<br />
na křižovatce neřád řadí<br />
Řada v Tescu<br />
v akci maj tresku<br />
sváču kup v blesku<br />
psa venku peskuj<br />
odvoz píše esemesku<br />
požaduje jinou stezku<br />
stojí to na okresku<br />
pes snídá tresky odřezku<br />
po ranním dešti maje mě za lochnessku<br />
posunu desku na úkor stesku<br />
a poslouchám hudbu nebeskú<br />
Spěch schod po schodu<br />
hledám s odvozem shodu<br />
Jupí<br />
Mít Škodu není na škodu<br />
ráno do práce k odvozu<br />
večer tu správnou hospodu<br />
povědět příhodu<br />
ve Škodě mít naivní svobodu<br />
hlavně nezapomenout na přírodu<br />
jedem, míjíme nehodu<br />
u krajnice obvodu<br />
přespříliš ležících tvorů<br />
a to mě bolí<br />
<br />
Píp, dveře, píp, výtah<br />
druhé patro mou práci skýtá<br />
lochnesska k pc pospíchá<br />
heslo skrývá<br />
co jednu číslici a jedno velké písmeno vzývá<br />
bumbum klávesnice divá<br />
tlačí pokyny prstů a hlava do obrazovky se dívá<br />
kručí mi v srdci nebo v žaludku<br />
čas na lahůdku za minutku<br />
mmmmmm jídlo<br />
mi dává křídlo<br />
KAFE<br />
zostří mi tě, paragrafe<br />
KAFE<br />
píp píp<br />
<br />
jedem<br />
<br />
a to všechno protože stromy<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-6062714954705484592016-02-18T17:39:00.000+01:002016-02-18T17:39:23.909+01:00Všechnofree otrokRáno vstanu a hodím tam pět tibeťanů. Vlažná voda s citronem bez kůry, voda ale ne z kohoutku, to teče svinskejma trubkama, převařená namixovaná se studenou. Zaleju zelenou kávu, počkám na 70 stupňů a zaleju zelenej čaj. Matcha je teprv na cestě.<br />
Po třech minutách sliju.<br />
K snídani mugcake. Sice z mikrovlnky, ale když to dělá i ta bikina, tak já taky. Vločky, prý obsahují lepek, ale Milan je jí taky každej den ke snídani a kde je. Zítra si je ale radši nedám, prý moc zvyšují hladinu cukru v krvi. Vajíčko, ale jen jedno, protože cholesterol. Arašídový máslo 100% bio crunchy, protože všichni ejakulujou nad lžičkou. Kokos, deset gramů, protože tuk. Kakao, pět gramů, protože vláknina. Protein, protože by mi chyběly bílkoviny, Michal říkal, že jedině CFM. Takže CFM. Jablko, ale jen půlku, protože ovoce do redukce není dobrý. Lup.<br />
<br />
Biošampón, protože ropa.<br />
<br />
Než vychladne čaj, udělám deset sumodřepů.<br />
Ještě horkej, takže dvacet kliků o linku.<br />
<br />
Přesně hodinu a půl po snídani jdu do fitka. Dřív jsem třeba běhala, protože mě to baví, uklidní mě a unaví, ale Jarda říkal, že kardio nananaaaa, takže činky. Nakládám, moc nevím jak se to jistí a kolik se toho jistí, ale nakládám. Nike.<br />
Dám si hodinku na sílu, šla bych ještě na pás, ale prý je to zbytečný. Tak dám jen hiit. Příště kruháček, týáriks, bosu a trampolínky. Adidas. Odškrtávám.<br />
<br />
Dvacettři minut po poslední sérii tam lupnu třicet gramů v šejkru.<br />
Hodinku a půl plnohodnotnou svačinečku, knackebroteček s cottagíčkem lajt, tuňáčkem a kilem rajčáteček.<br />
<br />
Ró je prej fajn, humus na okurce a šíleně drahá čokoláda, takže i po čokoládě se hubne, jo? Jupí. Ale zas paleo, že jo, jako ta pšenice je divná, no. Lepek fuj, škrtám, Jakub říkal. Cukr fuj, škrtám. Na dva dny. Cukr jen do večera. Rohlík??? Umřu.<br />
Pračlověk sice jedl, co mu příroda tenkrát nadělila, ale pak šel a ve třiceti chcípnul.<br />
<br />
Vegan. Vidělas to video na facebooku???<br />
<br />
Vitarián. Jeden klíček s láskou na celý den.<br />
<br />
Babička. Dej si ještě jednu kynutou! Však to v tom Brně vyběháš! Babi, to nééé, to je kardio!!! Smrt!<br />
<br />
"Je tam mlíko prosimvás?"<br />
"Sojový."<br />
"Tak dvakrát, díky."<br />
<br />
Kafe jo, nakopne, kofein a antioxidant, ale rozhodně bez mlíka, to dá rozum. "Prosimvás, máte tu něco fairtrade?" Ale ne moc, překyseluje organismus a zatěžuje ledviny.<br />
<br />
Obídeček. Ne, nejdu s váma holky na meníčko, ani do menzy, sním si tady na chodbě svoji krabičku. I s víčkem, abych vydržela do 14:50 na svačinku.<br />
<br />
Odpoledne jsem trochu nervózní, protože přednáška se prodlužuje a už je 14:55. "Pardon, nebude vám vadit, když si odskočím?"<br />
<br />
Life, energy a jack, datle a ořech v obalu za 50 korun. Rádoby. Určitě zhubnu.<br />
<br />
Pro jistotu jdu na záchod o patro níž, protože schody.<br />
<br />
Když sedím na přednášce, cvičím pánevní dno. Snažím se, aby to z ksichtu nikdo nepoznal.<br />
<br />
Doma pustím Jill. Funím a mračím se na sebe do zrcadla, put some stress on your body! ZRCADLO! Můj nejlepší kámoš, kterýho nenávidím. Skoliózu mám jedině z toho, jak se před ním kroutím.<br />
Six weeks, six pack. Možná tak sick pack. Stejně mám furt jen one pack.<br />
<br />
#cukrfree<br />
Selfie.<br />
<br />
Nastavuju si novou tapetu na telefonu. Listen to your body. Ajo vlastně.<br />
<br />
VEČEŘE! Pepa říkal, ať si dám klidně sachry, ale mamka četla Kořínkovou. Jana má k večeři burger podle Zdendy a já bílkovinu s vlákninou.<br />
<br />
Co kdybych zítra dala low carb? Nebo rovnou půst? Ale abych se zas nechtěla s někým rozcházet, jako minule. Detox prej. Mačingaaaaa!<br />
<br />
Mrkvové smoothie.<br />
Hořčík, omega-3, zinek a vápník. Zapiju filtrovanou vodou, že jo.<br />
<br />
"Nedáš si skleničku vína?"<br />
"Co děláš, seš debil???"<br />
"Normálně se ptám."<br />
"Tak se tak idiotsky neptej!"<br />
<br />
Tuňák, rtuť. Losos, prachy. Je to ok? Je to velký zlo? Můžu tohle? Dáváte si na vajíčko dvě zrníčka soli nebo tři? Mám jet teda nejdřív nohy a pak záda? Tepovka? Mám vůbec běhat? Chci domů běžecký pás do dvaceti tisíc. Tvaroh? Píchá mě v koleni, nevíte někdo? Chutná vám tohle? Pět centimetrů. Tři kila. Strie. Antibiotika? Kuřecí kozy....<br />
<br />
Kalorické tabulky.<br />
Hlavně nebejt ve stresu. Airmax.<br />
<br />
Chci si v kavárně umýt ruce, ale nevím, jestli je to mýdlo bio. Co mám dělat? CO MÁM DĚLAT???<br />
<br />
Nemám ten pupínek náhodou z vypranýho trička? Persil.<br />
<br />
Žiju. Žiju?<br />
<br />
Končím.<br />
Mám hlad. Jdu se najíst.<br />
Díky, čau.<br />
<br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-32904471170087172562015-11-17T20:59:00.001+01:002015-11-17T20:59:42.072+01:00Kupé VI<div style="text-align: justify;">
Já ty rychlíky miluju. Kupéčka jsou něčím magický, zpoždění nezpoždění, výluka nevýluka.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nastupuju v Chocni, čtvrteční ráno, hodina a půl přede mnou, v plánu literatura do školy, úkol, co mám za dvě hodiny odevzdávat. Po cestě bývá čas a klid...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
'Dobrý d...'</div>
<div style="text-align: justify;">
-'Jé to su rád, že tu aspoň nebudu sám, že, pote, prosim...'</div>
<div style="text-align: justify;">
Vybrala jsem si kupé, kde seděl starší pán s velkým červeným kufrem. Nestihla jsem ani pozdravit a bylo mi jasný, že ten úkol nedodělám.</div>
<div style="text-align: justify;">
-'Kam jedete?'</div>
<div style="text-align: justify;">
'Do Skalice, vlastně né, dnes rovnou do Brna,' říkám.</div>
<div style="text-align: justify;">
-'No a já jedu do Skalice! Hehe, já su z Boskovic, víte?'</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jako děcka, já přestávám věřit na náhody. Jak jsem si před pár lety tvrdila do kapsy, že všechno je náhoda, že všechno je jen obří náhoda a v sekundu se mohl člověk jen obrátit a všechno mohlo být jinak. Že kdybych se tenkrát dala doleva místo doprava, stačil jeden klik, správná sekunda, správnej růžek... Ani k tomuhle Tondovi jsem nemusela přisednót!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Já nevím...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po vyjímečném středečním večeru, kdy jsem se sešla s lidma, co mají vztah k cestování, vyslechla příhodu o vyhoštění z Austrálie na Singapur, o nepálský pohostinnosti a o balení kiwi na Zélandu potkám člověka, co přiletěl z Emirátů a z kapsy mu ještě čouhá arabskej ubrousek. V Chocni. A dokonce jsem ho neviděla poprvé, jak se posléze prokázalo...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
'No, já teď taky bydlím v Boskovicích,' říkám ještě tak poloopatrně, spíš v tom smyslu, že je to docela náhoda. Haha.</div>
<div style="text-align: justify;">
Upřeně na mě začne civět - 'Počkejte, počkejte! Budu hádat, určitá podoba...'</div>
<div style="text-align: justify;">
'Tady vás musím zastavit, já v Boskovicích bydlím, ale pochazím tady odsud.'</div>
<div style="text-align: justify;">
Aha moment. Spíš ještě ze slušnosti se ptám, odkud jede s takovým kufrem. Nevypadalo to, že z Pardubic.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
-'Nó, z Prahy z letiště, před pár hodinama jsem přilétl z Emirátů. Já tam už jednó byl, ale jen na týden, tak jsem si to teď prodlóžil. No parááááda, ukážu vám video, ale mám nové tablet, tak to s ním moc neumím a mám jen třívteřinový video z té nejvyšší budovy v Dubaji, tam jsem teď byl taky asi potřetí.'</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zcvrklej, šedivej, atleticky šlachovitej až útlej, Nike kšiltovka, věk kolem pětašedesáti, důchodce a vytáhl tablet, přisedne si vedle mě a ukazuje třívteřinový fotky. Říkám, že to je vlastně dokonalý takový vidějíčko a že bohatě stačí že jo, při představě, že mi tam dvacet minut pouští video, kde se otáčí na ochozu obří budovy někde v Arábii.. Prý to posílál kámošovi do Ameriky, aby taky viděl. A prý tam byl sám, tak nejradši cestuje. Když se naposledy nudil, spočítal všechny své lety v životě. 81. Cestuje ale teprv od roku 1999, Za komanšů vedl prodejny s potravinami, pak si otevřel nejspíš svoje a rozhodil sítě po světě.</div>
<div style="text-align: justify;">
Něco z toho mu muselo dost vynýst.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jen se rychle mrknu na telefon, kolik je hodin, nechci být nezdvořilá.</div>
<div style="text-align: justify;">
-'Ale já vás nechám, šak vy máte zprávy, řešení. To je ajfoun?'</div>
<div style="text-align: justify;">
'Jako student zrovna teď nemám třicet tisíc, ale na Lenovo si rozhodně nestěžuju.'</div>
<div style="text-align: justify;">
-'Tak to vám teď něco ukážu, to vás potěším.'</div>
<div style="text-align: justify;">
Čekala jsem, že mi daruje ajfoun, ale vytáhnul černý pouzdro a z toho svý černý Lenovo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Předtím měl jeden telefon sedm let, ale už to prý nešlo dál. V Emirátech mu bylo příjemně, je tam spíš vyšší vrstva a tamější obyvatelé jsou fakt movitý, podle jeho slov vědí, co chcou. Ptá se mě, co vlastně dělám, já že studuju nizozemštinu.</div>
<div style="text-align: justify;">
-'Jéé, to mám sóseda, Holanďana, pak ještě Belgičana a Francouze, to jsou hodný kluci!'</div>
<div style="text-align: justify;">
Říkám si jestli bydlí v Lucembursku nebo co a on že má barák na Floridě. Koupil ho, když byl dolar za třináct korun. Ten pán mě začíná zajímat, hehe. Musel se odtamtud letos vrátit na jaře o něco dřív, protože mu umřel brácha a on po něm tady zdědil barák, v kterém se provozovala sezónní hospoda, tak co měl dělat, zásoby na léto už tam ležely, tak to přes léto provozoval a točil pivo Pepíkům. Pak má ještě dům tady na Sedmnáctce, pronajímá ho Vietnamcům, ale těm zavřeli bistro kvůli dvěma bobkům. A rád hraje tenis, takže tam občas bývá. Začíná mi docvakávat, že jsem ho tam asi jednou viděla. Připomínám se a on se hned rozvzpomene, že tam chodí kluci a my jsme se na ně chodily dívat, jednou i s kočárem, no asi jsme se už viděli, kdo ví, svět je malej. Prej jsme mluvili o Americe...</div>
<div style="text-align: justify;">
Co dělá přítel, ptá se, jestli ho třeba zná, říkám, že v nemocnici, jestli byl někdy na masáži. </div>
<div style="text-align: justify;">
-'Jééé, tak to néé, to jsem byl naposledy v Thajsku.'</div>
<div style="text-align: justify;">
'Tak to byla asi trochu jiná masáž, né?' osmělila jsem se s úsměvem.</div>
<div style="text-align: justify;">
-'Haha, kdepak, to zas já né, to si nemyslete, takhle o mně, to kdepak, ale když už o tom mluvíte, to jsem jednó jel s Jirkem Staňkem a tam jsme byli pozvaný do římskéch lázní, jo, no ale to bylo teda, všechno tam bylo, vějíře, černošky, no jako my že nás tam bylo víc, tak nic nebylo, ale jak by byl jeden sám... Ale o tom vám tady nechci vyprávět, vy jste slušná, šikovná, že jo.'</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Směju se.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Napsal o tom povídky a vydal je jako knihu na vlastní náklady. Neprodělal na tom, ale všechno prodal a nemá ani jeden výtisk. Ptala jsem se, nevěřím. Znal Holandský provincie a to i oblasti v Karibiku. Kdo z vás to takhle střílí od boku? Spousta jeho vět začínala: Když jsem byl na Kubě, když jsem byl v Keni, když jsem jel do Mexika... Několik z nich končilo: Stejně nejhorší úsek všech cest je ze Skalice do Boskovic.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poprvý jsem někomu v kupéčku přiznala, že sbírám matroš a že o něm napíšu...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
-'Jééé a to nemusíte, on né každé to má rád, že, povídat si, někdo je zacpané, ale to vám teda ještě řeknu, jednó jsem jel do Bratislavy, tím studentagensy a sedla si vedle mě taková pěkná baba, 42 let, svobodná a my jsme si tak pěkně povídali, no o ní jsem napsal jednu povídku, o které pak ten Jirka, jak jsem s nim jel do těch římskéch lázní, řekl, že je to sentimentální sračka. No ale my byli v kontaktu kolik let, takhle jsem poznal spoustu lidí.'</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ptám se, jestli má rád kafe.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
-'Jo. Davidoff mild, ráno velký s mlíkem a odpoledne ne vždy, ale klidně to menší. Ono je dost drahý, tak si ho většinou dovážím. Jako já mám peněz dost, to vám nebudu předstírat, ale zas nechci tolik rozhazovat.'</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Blíží se Skalice, zvedá se a lituje, že se mi nepředstavil dřív, Ptá se na moje jméno, slušně povstanu při podání ruky a on že se mu líbím, že jsem šikovná a třeba někde, A že se jmenuje Tonda.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJQSYwUKo7OfsJ2AXLpSwflKxTTVQdo1T-sc9WuxUXj70mKIzkE54cBc7RF8OibeOCYpii72SU1w2vg3SEOKo3gTem40KSsxW-P6gFfPOCugOXQT0JycKihoKm1JotY1AXzadYGy_QMEQ/s1600/tonda.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJQSYwUKo7OfsJ2AXLpSwflKxTTVQdo1T-sc9WuxUXj70mKIzkE54cBc7RF8OibeOCYpii72SU1w2vg3SEOKo3gTem40KSsxW-P6gFfPOCugOXQT0JycKihoKm1JotY1AXzadYGy_QMEQ/s320/tonda.jpg" width="227" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Třeba si to celý z fleku vymýšlel, třeba nepije kafe, každopádně já ten úkol nedopsala, malej svět se nezbořil, napsala jsem po týdnu o tomhle Tondovi (vím, že jste to našel na tabletu a teď to čtete!) a jestli v tomhle týpkovi nějakej z mejch novejch fejsbukovejch boskovickejch kámošů pozná třeba svýho strejdu, tak nechť ho pozdravujte od Lucie z kupéčka.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Příště vám povím, kterak mě balil pracovník nejmenovaného informačního centra stylem: 'Dobrý den, je zde volno, mohu?'</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Podobnost postav se skutečnými osobami je čistě náhodná.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ciao,</div>
<div style="text-align: justify;">
L.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-13001772330223134322015-10-09T20:26:00.000+02:002015-10-09T20:30:41.509+02:00Positive Challenge Day<span style="font-family: inherit;">Ráda bych nominovala....</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Já nevím no, nelila jsem ani kýbl ani škopek, tak proč teď něco takovýho, že jo. </span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Veronika mě jmenovala ve svém Day 6. Četla jsem si to asi v 6 ráno, takovýto jak jen odprstíte budík na telefonu a zapnete wifi cestou na záchod. Co že? A ještě anglicky? </span><br />
<span style="font-family: inherit;">Rychle, šup, půjčenej pes čůrat, jídlo, mám všechno? Vlak, Brno, posilovna pod hradem, kafe, tuňák, čtyři hodiny škola, rychlochůze, vlak, pes, tuňák...</span><br />
<span style="font-family: inherit;">Až doma si pořádně čtu, co se po mně chce.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Nějak nemám na tyhle výzvy názor, vlastně jsou mi celkem jedno. Ale tohle ve mně něco pohnulo. Večer přemýšlím, co se to se mnou děje poslední týdny. Prý najdi každý den něco pozitivního a napiš nám o tom. Zas tak akorát spamovat zdi. Ale jak chceš.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Pátek ráno, všechno divný, nechce se nic, pes štěká, tma, vylije se mi čaj na nohu, v plánu mám půst (dnes nedobrovolně) a vidinu fakt příjemnýho dne, úkoly jak v první třídě, dvacet mailů ze školy s organizací, všechno to pročíst, udělat TO DO list, páč jinak budu zas brečet... Proč se mi dnes tak strašně nechce? </span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Jdu s půjčeným psem, hodinka ze tmy do světla, protože je 7 ráno. Domů. Štěká. Neběžím, jak jsem si při usínání slibovala, tak v půlce aspoň zvostřím tempo. Na 2 minuty. Lemra. Vycházíme z lesa, příjemnej kopeček dolů, tak běžím aspoň ten. Ok. Doma. Další čaj, okrájím citrón, toho vyschlýho chemickýho zmetka. Pes asistuje. Dělám si svoje pohodlí u noťasu, že teda udělám ty úkoly. Dělám leda tak epizodu oblíbenýho seriálu. A druhou. Piju čaj.</span><br />
<span style="font-family: inherit;">Dám prát pračku, věším prádlo, napiju se čaje a přemýšlím, jak to všechno vochcat. Nevím, proč jsou takový dny, energie nula v tu chvíli, kdy nevíš co dřív. </span><br />
<span style="font-family: inherit;">Třetí epizoda a říkám si, že když teda nedělám věci do školy, mohla bych dělat aspoň něco užitečnějšího. Beru půjčenýho psa a jdu do Lidlu. To je nápad, utrácet! Kupuju lososa. Aspoň něco pozitivního - oh wait - má to být pozitivní výzva? Však já k tomu dojdu.....</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Doma. Jedna hodina po obědě a mně už se nechce srkat čaj. Přiznávám se, vykašlala jsem se na půst. V ledničce kysaný zelí, tak aspoň pocit, že tolik neprasim a odvážím si 150 gramů. Mám pocit, že mi hrabe. Nestačí mi to, tak čumím do spíže, co bych sprasila dál. Ořechy, ty jsou přeci taky fajn, povolený v plánu. Prasim.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Žaludek (mozek) konečně nekručí. Zapiju to vodou s tím zmetkem.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Na odpoledne naplánovaná dlouhá procházka. Aspoň 2 hodiny. Klidně tak desítku, sem tam poběhnout, psa se neptám, Milý plány trochu mění, ale za 15 minut vycházíme, takže se jdu oblíkat. Díky čau, nálada pod půjčenýho psa...</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">----------------</span><br />
<span style="font-family: inherit;">¨</span><br />
<span style="font-family: inherit;">Po 11 kilometrech pokračuju v tomhle příspěvku. Nálada je hned jinde, děcka... Je to v hlavě! Ty moje trable jak mám dělat strašně moc a dělám děsný nic.. Malichernosti, protože mi Milý zopakoval moje oblíbený slova, který používám, když někdo furt hudruje - Buďto chceš, nebo nechceš, tečka.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Bagruju lososa se zelenýma fazolkama a dopisuju tohle. Pozitivní, já nevím, pro mě rozhodně. Prostě přestat hudrovat, přestat říkal ALE. Rozhodnout se a být pevný.Konkrétně - rozhodla jsem se, že dneska nebudu dělat věci do školy, jen jsem tomu od rána říkala ukňouraně - "mně se nechceeee, to je strašnýýýý, ach joooo...". Kdybych se rozhodla už včera, mohla jsem si ušetřit energii, kterou jsem vyplýtvla na takzvanou depku, která není, když nebudu chtít. Problém je, že člověk se všema těma negativama obklopovat chce, né že ne! Sáhni si do svědomí!</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">A ještě jednou moudro - Když chceš něco změnit, tak musíš něco změnit. - Trapný, co? Ale zamysli se, místo kňourání.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Na závěr něco osobního. Nemám ve zvyku, tu být velmi konkrétní, ale cítím, že je čas. V lednu jsem udělala rozhodnutí, že změním některý svoje návyky, že změním svoje tělo. Že to dokážu. Klasický novoroční. Ale vydrželo mi to... Znáte to, chci zhubnout, vytvarovat, blablabla, tak jsem zvedla zadek. O tom ale jindy, samostatně...</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">------------------</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">A když už jsme u těch osobních věcí... Právě teď, mezi vším tím mým snažením tady někoho namotivovat, zpozitivnit nebo otevřít, po tom, co tady fušuju, jak jsem dnes nakonec v pohodě... Právě teď, jsem zjistila, že druhou porci lososa, se kterou jsem se tak dělala a tak jsem s ní chtěla potěšit svýho Milýho - sežral půjčenej pes! A to ještě není ten vrchol - rozbrečelo mě to jak malou holku. </span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Prostě, někdy není den, jak to jinak říct, ale je důležitý si to uvědomovat.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Už se tomu směju.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Stay positive, ty vole.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-7409716904254075632015-09-24T20:57:00.001+02:002015-09-24T21:15:18.390+02:00Pholívka<br /><br />Jsem si zas někde přečetla, jak je Phở Bo zdravá a musela jsem ji hned (cca za 2 roky) zkusit. Pozdě, ale hipster.<br /><br /><br /> Dragon II, náměstí Svobody, Brno, 10 hodin dopoledne. Vejdu nenápadně, tonetky v zaplivaným pajzlíku, tenhle interiér by nenainstaloval ani Bohdan Sláma. V kuřácký části je dětská židlička. <br /><br /><br /> Dobydén, prosim. - Stále telefon u ucha a když objednám hovězí polévku strašně zařve Fóbo.<br /><br /><br /> Platím a beru si lžíci a ubrousek. <br /><br /><br /> Ani si nesundám bundu a přilítne mi asi tak desetilitrová mísa a talířek se zázvorem, česnekem, citronem a čili. Mňamka. Bujónu i glutamátu se v tuhle chvíli prostě přestávám bát.<br /><br /><br /> Posádka se skládá z vietnamského sympatického personálu, dvou dědků a jednoho cyklisty. Jsem suverénně nejmladší. Slyším: "Jo, preso a rum."<br /><br /><br /> Jdu si pro vidličku a další tři další ubrousky.<br /><br /><br /> Přijde paní, chybí jí zub, ale zdraví přívětivě. Všimla jsem si toho už dřív, spousta těch našich knedlíků Vietnamcům prostě tyká, jak kdyby to byli dvanáctiletý děcka. Pokud jsou to štamgasti a tykání je oboustraný, pak je vše v pořádku a nadmíru sympatické. Jinak je to spíš projev buranství. Každopádně paní přijde, vytasí zub a říká: "Ahoj Maruško!" a Maruška: "Ahó, co sidaš?"<br /><br /><br /> Dávám druhej kousek čilipapričky a zvedám čelist ze zamořený země. Upadla mi huba. <br /><br /><br /> Další starouš o hůlce a slyším jen: "Déte to do té piksly. A pro mě tu hovězí polévku a vodku."<br /><br /><br /> Říkám si, dopiju a jdu. Ubrouskem si utírám zapráskanou bundu. Po půlhodině se loučím s prázdnou miskou, na talířku zbyl jen poslední kousek papričky a vymačkanej citron.<br /><br /><br /> Měla jsem prostě náladu na tuhle polívku. Splnilo se. Snad víc než polívka mě uspokojila atmosféra toho nejkrásnějc zaplivanýho bistra široko daleko.<br /><br />Co jsem to chtěla říct z minula? Už nevím, radši vám příště řeknu, proč jsem byla ráno v posilovně.<br /><br /><br /> Nasedanou.<br /><br /><br /> <br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEnl4ebpIElnlOH6g97BvCozEA9KW1kl3VUxtejLcyffL0B_-xH0CikntTEvxjLRcybkNQvEoHEuJL7YnmTY_sV8Afa1QOPRqeIDii2C-IX7fw_1PRWakM-RbO0-10VAO8OiDEdzguMgo/s1600/pho.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEnl4ebpIElnlOH6g97BvCozEA9KW1kl3VUxtejLcyffL0B_-xH0CikntTEvxjLRcybkNQvEoHEuJL7YnmTY_sV8Afa1QOPRqeIDii2C-IX7fw_1PRWakM-RbO0-10VAO8OiDEdzguMgo/s320/pho.jpg" /></a><br /><br /><br /> <br /> <br /> <br /> <br /> <br /> Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-84396134284763836872015-09-22T19:33:00.000+02:002015-09-22T19:33:41.460+02:00Když máš na čele beruškuPoslední free týden než začne škola.<br />
<br />
Tak, trapný první věty máme za sebou a teď vám chci říct, že jsem včera byla na první lekci večerního cvičeníčka, zcela dobrovolně. Říkala jsem si, že to bude fajn protahovačka takhle večer, relax a třeba se tam seznámím s místníma tetkama... A tak abych udělala dojem, nevzala jsem si na sebe nic jinýho, než ponožky s dírou a tričko na ruby. Nedokážu si to vysvětlit.<br />
<br />
A pak, dnes na nákupu v Coopu... Vítr a moje rozpuštěný vlasy se celkem cuchaly, tak mi vůbec nepřišlo divný, že mě na čele něco šimrá. Viděla jsem snad i nějakou tečku tak periferně, ale to se občas stává. Až u regálu s bramborama jsem si všimla, že mám na čele berušku. Vlastně jsem si nejdřív všimla, že u regálu s bramborama mají zrcadlo. Proč?<br />
<br />
Minule jsem slíbila něco jakože příště řeknu, proč mám nataženej sval, ale radši vám příště řeknu, proč jsem v pondělí držela půst.<br />
<br />
<br />
A pokud neumřela, žije mezi bramborama dodnes.Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-68606577300366714342015-09-15T08:51:00.001+02:002015-09-15T08:51:57.047+02:00Čára Boskovice<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Here we go.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Je tomu víc jak 5 let, co existuje můj Runaway. Bylo na čase to dát zas trochu do kupy.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Poslední dva roky se nechtělo moc psát, sem tam nějaký kupé, fajn, sranda, ale chybělo mi to. A proto čára a další kapitola je tu. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Mustr nemám, ale psát se mi chce. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Abych to uvedla na pravou míru, po všech těch Amsterdamech, Prahách, Madridech a Brnech jsou to Boskovice. Je to zase runaway, ale tentokrát trochu jinej. Prostě tu bydlím, prostě tu žiju. Tak se to prostě stalo. Brno mám blízko a na jeden kopec koukám z okna.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Končí mi možná poslední prázdniny v životě, oh wait, kolikrát už jsem to říkala?</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">"Lucie, a co jinak?" - "Jinak dobrý."</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Pomalu se v tomhle městě aklimatizuju, přeci jen, je to Morava, malý město. Na chlup stejně velký jako moje domovina, Mejto bude vždycky Mejto! Není to tak úplně easy začít v novým malým městě, když tu i souseda Chlupa a Klíče znáš jen podle jmenovky na dveřích (doufám, že si to náhodou přečte nějakej boskovičák a řekne jim, jak jsou slavný), ale já to nějak dám. Je to osvobozující na jednu stranu. </span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Cože? Proč Boskovice? Protože můj milý. Ten byl taky na dlouho chudák jedinej, koho jsem tu znala. Ale jsem tu už nějakej ten měsíc a začíná se to fakt rozjíždět. Tak jednou za týden pozdravím na ulici paní z kasy na vlakáči. Pamatuje si mě, protože mám studentskou slevu jen do Skalice...</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Venčit se jezdím do Brna, mám tam svý studentky (ahoj Niki) a samozřejmě aspoň jednou do měsíce za rodičema pro vajíčka, do LaCasy na kafíčko a tak. Červencovou prázdninovou novinkou je můj přivýdělek v legendární Kafírně. O tom jindá, páč to je kapitola, děcka! :)</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">(...)</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Mlha pomalu stoupá nad krokodýla. To je kus vyříznutýho lesa tady na obzoru, na kterej koukáme každej den a vypadá jako krokodýl. Půjdu nakoupit do Coopu, kličky mezi důchodcema a uvařím něco zdravýho. Pro dnešek stačí, děcka, dobrá čára, né?</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Příště vám povím, proč mám nataženej sval :)</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Dejte si dnes nějaký dobrý kafe, ale ne nějakou sračku, udělejte to a myslete při tom na mě. Dejte radši tři pětky než 8 korun z plasťáku. Fakt! Bude vám líp, vzpomenete si! - BEZ MLÍKA!</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">(zkouška ovcí)</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Díky čau.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Lucie</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-59598693787919786692015-07-15T15:18:00.004+02:002015-09-15T07:58:08.130+02:00Kupé v Holandsku II.<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt2IVQQCX1ebSHsKfq9cuBl7JKR4MUqdZXYdHIL_8xQKhv1g1SmQNO0hFj75V6Ej4b8HHguk8FzPuWbUQN5QQeCBPfcfQY0Mmn37TbprSKDdZrEYXNkOul9qzmOYSZkHG2Z55Ypo3nxmo/s1600/DSC_0012.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgt2IVQQCX1ebSHsKfq9cuBl7JKR4MUqdZXYdHIL_8xQKhv1g1SmQNO0hFj75V6Ej4b8HHguk8FzPuWbUQN5QQeCBPfcfQY0Mmn37TbprSKDdZrEYXNkOul9qzmOYSZkHG2Z55Ypo3nxmo/s200/DSC_0012.JPG" /></span></a><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">A tak se poznáváme. Jména jsou to nejmenší.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">"Ty hele, neříkala jsi včera, že jsi z Bruselu?"</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">"No jo, tam teď bydlím a studuju, ale mamka je z Irska a taťka z Libanonu. Doma jsme mluvili vždy anglicky, ve škole francouzsky a teď jsem tu s tebou na kurzu nizozemštiny."</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">- Co se na tohle dá říct? Že já jsem z Mejta, táta z Vinic a mamka z Voděrad?</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQfUerse5jYIEYvCp2g1OpCMO2jWVIUnULPtgBe5erbAB03Hhzjl2oUrhp-9sUPkQvkOeEo0xCkH1p5l1y2tqp5S1IeW9IeIyIcMtqegXoAUAcc7ubGtFlZVgm1ifGh9uLyf2okaKxibE/s1600/DSC_0004.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQfUerse5jYIEYvCp2g1OpCMO2jWVIUnULPtgBe5erbAB03Hhzjl2oUrhp-9sUPkQvkOeEo0xCkH1p5l1y2tqp5S1IeW9IeIyIcMtqegXoAUAcc7ubGtFlZVgm1ifGh9uLyf2okaKxibE/s320/DSC_0004.JPG" /></span></a></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Je nás tu rovná stovka. Třicet zemí.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Chudák Ind poprvé v Evropě, švédský stoly, takže si na talíř napatlal burákový máslo se salámem. Hovězí vynechal.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Kdyby nepršelo, tak dnes nic nenapíšu. Možná proto se tu spisovatelům tak daří.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Je tu jeden chytrák, král králů, všechno ví, všude byl a neskromně nás přišel ohromit svým: "Jullie komen uit Tsjechië? Strč prst skrz krk."</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Ok.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<br />Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4030735663829070683.post-30454736575474250442015-07-13T17:15:00.001+02:002015-09-15T07:58:33.608+02:00Kupé v Holandsku I.<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEga-7su4YL6xPaFtfGNNx13mTFDfGjbIGhwPiAVgiSTL3d-ZaZpKsGSRMUD-4kFKSpV9ReEd_g9fcS3L3SO6qpuuC2XBGp1KzjiGlKSArvICVPHh9kJO7x3qBKABi00U3FEItN95VNEYME/s1600/IMG_20150713_053030.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEga-7su4YL6xPaFtfGNNx13mTFDfGjbIGhwPiAVgiSTL3d-ZaZpKsGSRMUD-4kFKSpV9ReEd_g9fcS3L3SO6qpuuC2XBGp1KzjiGlKSArvICVPHh9kJO7x3qBKABi00U3FEItN95VNEYME/s200/IMG_20150713_053030.jpg" /></span></a><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">A tak jedeš. Tentokrát žádný kupé, ale dálkař bus. Každá cesta má svůj příběh.</span><br />
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Karel a Karel hadr.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Karel starší: "Kde máte kopii jízdenky? Cože? No to musíte mít, kam vám teď nalepim nálepku od zavazadla? Na ruku za trest." PLESK.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Směju se.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Starší: "Jdu počítat. Raz, dva, SIT DAUN! Raz, dva,... Ještě ten Bříza jede, čekáme na něj?"</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Mladší: "No jo, ten volal, že přijede možná trochu dýl. Zácpa nebo co."</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Přiřítí se potetovaný zpocený střední věk se slovy zasraný spoje, zasraný silnice, sedne si a jedem. Celkem pěknej večer, teplo, léto. Za Norimberkem začně pršet a já si připomenu, kam jedeme.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Starší: "Dvacet minut pauza. Cvajcik minut pauze. Tventy minits pauze."</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">"A jak jsme jeli do toho Londýna, tak to byla malá lodička, ani se mi nezvedal žaludek, asi dva tisíce tři sta pasažérů, to se ani nehlo.Čoveče, ale ty ženský... To bylo jako lepší společnost, víš, no ženský no."</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Znáš takový ty lidi, co na co šáhnou, to se zprasí? Tak to já nejsem. To je Monika. Skóre Praha - Utrecht - jedna Crocska na hlavu paní za námi, zapomenutá významná kšiltovka, igelitka s Crocsama na pánovo rameno přes uličku, 0,7 litrů bílého vína na podlahu Eurolines, celej bus a moje peněženka voní jak kravinohorskej sklípek, iphone jak od Spidermana a já si jen roztrhla botu.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Jsem totálně v šoku, když nás v Utrechtu vítá déšť, sedmnáct stupňů a devět euro za úschovnu.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">A tak trávíme tři hodiny a dvě espressa v Julia's a znovu bus. Do lesa. Bála jsem se, že ten v Holandsku není. Je.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxt3Slj1n-OZAPNBXWOLttiv3OLHe8JktAuXAHfoZoR8pqZIzHY4WjTHAEymhYxZ-2hQv8hd9-XSh6T9NGyRIAB08C3s4bshdJvtMyNFAyAOTJ9soyvyk6FXWG40Ddsb3QkbZ0fbujyPc/s1600/IMG_20150713_084404.jpg"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxt3Slj1n-OZAPNBXWOLttiv3OLHe8JktAuXAHfoZoR8pqZIzHY4WjTHAEymhYxZ-2hQv8hd9-XSh6T9NGyRIAB08C3s4bshdJvtMyNFAyAOTJ9soyvyk6FXWG40Ddsb3QkbZ0fbujyPc/s320/IMG_20150713_084404.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<br /></div>
Luciehttp://www.blogger.com/profile/07437795599763556699noreply@blogger.com0