Newborn

Toto je ovšem síla, přátelé. Narození.

NAROZENÍ.

Těch emocí, ty instinkty. Je to fakt klišojdní zázrak, ale nedá se jinak. Stačí hodinka strávená s čerstvým otcem. Provazy slz všech zúčastněných. A zítra naživo. Bum. Neuvěřitelný, tohle se asi vážně musí zažít. Něco neskutečnýho.

A máme tu další přírůstek. Nikdy mne upozorňování na nové přírůstky nijak extrémně nedojímala. Teď zcela naprosto, nepodmíněně, do hloubky. Další vliv.

Hezký den, přeji.
Važte si zdraví a života. L.

Daniel

Byla-li bych se bývala narodila jako chlapec, rodiče jméno Daniel dali by mi. Mnohé by se nezměnilo - například fakt, že zvyknuta jsem svátek svůj i narozeniny v jednom týdnu slaviti. Pak ale nastalo by jistě změn nemálo. Pusťme se spolem do malé fantazie...

Danielovi by stejně jako mě let bylo. Jistě dobrý by hudební sluch měl, podle všeho i další sklony umělecké, pravděpodobně však více progresivnější. Tendence všudybylské a nezávazkové, přelétavost s kapicí zodpovědnosti, dobrodružný a mužný charakter jistojistě nechyběl by. Zájem o společenské dění, přesto často nespolečenské chování, zvědavost, nerozvážnost a nerozhodnost, upíjení vína i chvíl prožitku plnými doušky...

Zásadní životní doposavadní chvíle jiné by asi mnoho nebyly, přesto však ovlivňené jinými zdroji. Neměla bych panenku Zuzanku, ale oranžovou tatru svážející písek (jež jsem v onom věku záviděla chlapci ze třetího patra), ani stáj umělohmotných koní různých tvarů,barev i velikostí, nýbrž armádu zelených vojáčků. Pokémony sbírala bych urputněji a na táboře vyhrála stezku odvahy.
První pusa pravděpodobně později přišla by. S tím možná i první kouřový nádech a jiné aktivity podobné. Okruh blízkých přátel by byl rapidně odlišný, přesto nedaleký. Možná bych byla fotbalista.
Vzdělání by se nejspíše příliš nelišilo. Zkušenosti a možnosti však v mnohém. Daniel by byl zbrzděnější, ale za to by nemohl. Měl by ale talent na pc games. Hudební a kulturní vkus tříbil by se rychlostí stejnou. Z maturitní zkoušky praktické odmaturoval by lépe, ze zbytku hůře. Místo Jardy, Honzy a Tomáše by to jistojistě byla Jitka, Martina a Petra.

Fotoaparát by mu do ruk také lépe vpadl. Žel bohu. Vzal by ho a jel. Jel na sever. Po čase rozumném, navrátil by se. Obohacen kulturně i společensky. Byl by rád.

A jsme tam, kde jsme byli.

Mohla jsem se ale taky jmenovat Adéla... Nebo Jack.

Dobrou.

Cash

Bankovky prohnilý!!! Mor a špínu na ně!

Rok

" (...) Halo, tady Lucie.... Dnes je ctvrtek, 7. ledna, dvacetdeset a ja si to sedim v roztomilem podkrovnim pokoji u vypujceneho, stareho, ale pro me naprosto idealniho laptopu. Leiden, Netherland. (...)"

Tak takhle jsem to načínala, 7.1. 2010.

Co se změnilo?
- Uplynul rok a měsíc
- Sedím v roztomilém pokoji v devátém patře, Praha 9
- Laptop vlastní, nový a ideální
- Leiden, Kingdom of the Netherlands

Jen tak jsem si to chtěla připomenout. A nabízí se podněná otázka a myšlenka - Co bude za další rok?

Jaký si to uděláš...

Jak je fajn, udělat někomu radost. Třeba i cizímu. Třeba i malou. Mám z toho potom radost.
Včera jsem potkala dva kominíky, kdo by to byl řekl, v Praze... Sic jsem se jich netkla, doufám v štěstí. Šiklo by se právě.

Čtu jak o závod. Dokonce i nákup nových knih mě poznamenal. Je to fajn. Až mi budete chtít dát dárek, vyberte mi nějakou knihu.

Poslední dva týdny zažívám spousty nového. Ocitám se v srdcích různých firem a společností v rámci pohovoru a kolikrát se nestačím divit! Nejen Praha a formality s ní spojené mi dává další rozhled, ono namrknout do kuchyně různorodých podniků... V jedné nejmenované společnosti dokonce zacházeli s uchazeči tak laxně, že jsem po 20 minutách (dokonce druhého kola výběrového řízení) řekla: "Nezlobte se, nashledanou." - No vážně se nezlobte, ale med kolem huby mi rozmazávali tak dlouho, že jsem z toho byla celá uleptaná. Fuj...

Přesvědčuji se stále, že mému srdci i rozumu nejbližší prostředí umělecké jest. Ale zůstaňme stát na zemi. Nejde o to kolik peněz, dokuď nemám závazky. Nejde o lokalitu. Nejde tolik ani o samotnou práci. Já jsem člověk přizpůsobivý, ale považte, osobně mi bylo řečeno, že musím být superkandidát na danou pozici, abych měla vůbec šanci.. No tak, chtělo by se vám pak do takových institucí? Už z principu...

Každopádně se učím den co den. Welcome to real life. Jo, docela to jde, jaký si to uděláš... A je to tak, ne, že ne!

A dál???