Kupé v Holandsku II.

A tak se poznáváme. Jména jsou to nejmenší.

"Ty hele, neříkala jsi včera, že jsi z Bruselu?"

"No jo, tam teď bydlím a studuju, ale mamka je z Irska a taťka z Libanonu. Doma jsme mluvili vždy anglicky, ve škole francouzsky a teď jsem tu s tebou na kurzu nizozemštiny."

- Co se na tohle dá říct? Že já jsem z Mejta, táta z Vinic a mamka z Voděrad?

Je nás tu rovná stovka. Třicet zemí.
Chudák Ind poprvé v Evropě, švédský stoly, takže si na talíř napatlal burákový máslo se salámem. Hovězí vynechal.
Kdyby nepršelo, tak dnes nic nenapíšu. Možná proto se tu spisovatelům tak daří.

Je tu jeden chytrák, král králů, všechno ví, všude byl a neskromně nás přišel ohromit svým: "Jullie komen uit Tsjechië? Strč prst skrz krk."
Ok.

Kupé v Holandsku I.

A tak jedeš. Tentokrát žádný kupé, ale dálkař bus. Každá cesta má svůj příběh.

Karel a Karel hadr.

Karel starší: "Kde máte kopii jízdenky? Cože? No to musíte mít, kam vám teď nalepim nálepku od zavazadla? Na ruku za trest." PLESK.

Směju se.

Starší: "Jdu počítat. Raz, dva, SIT DAUN! Raz, dva,... Ještě ten Bříza jede, čekáme na něj?"

Mladší: "No jo, ten volal, že přijede možná trochu dýl. Zácpa nebo co."

Přiřítí se potetovaný zpocený střední věk se slovy zasraný spoje, zasraný silnice, sedne si a jedem. Celkem pěknej večer, teplo, léto. Za Norimberkem začně pršet a já si připomenu, kam jedeme.

Starší: "Dvacet minut pauza. Cvajcik minut pauze. Tventy minits pauze."

"A jak jsme jeli do toho Londýna, tak to byla malá lodička, ani se mi nezvedal žaludek, asi dva tisíce tři sta pasažérů, to se ani nehlo.Čoveče, ale ty ženský... To bylo jako lepší společnost, víš, no ženský no."

Znáš takový ty lidi, co na co šáhnou, to se zprasí? Tak to já nejsem. To je Monika. Skóre Praha - Utrecht - jedna Crocska na hlavu paní za námi, zapomenutá významná kšiltovka, igelitka s Crocsama na pánovo rameno přes uličku, 0,7 litrů bílého vína na podlahu Eurolines, celej bus a moje peněženka voní jak kravinohorskej sklípek, iphone jak od Spidermana a já si jen roztrhla botu.

Jsem totálně v šoku, když nás v Utrechtu vítá déšť, sedmnáct stupňů a devět euro za úschovnu.

A tak trávíme tři hodiny a dvě espressa v Julia's a znovu bus. Do lesa. Bála jsem se, že ten v Holandsku není. Je.

"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"


"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"


"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"


"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"


"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"


"Hoi, hoe heet je? Waar kom je vandaan? Hoe lang studeer je al Nederlands? Ben je hier voor het eerst?"