Třicet plus jeden

Dnes je mi třicet. Díky. Rudikovi pozítří jeden. Taky díky.

Tento rok máme za sebou teda slušnou jízdu, pojďme trošku porekapitulovat...

Jak na novej, tak po celej, první měsíce jsem jen seděla na gauči, obklopena nejnutnějším, abych co nejmíň vstávala, protože na mě spalo dítě. Ano, novorozenec prospí až dvacet hodin denně, četla jsem, ale nikdo mi neřekl, že na mě!

Tolik nového a všechno co bylo do teď je jinak. Všechny pitomý klišé, který jsem nesnášela jsou pravda!!! Klišé jsou klišé protože jsou pravda (obrátí se vám život naruby, už se nikdy nevyspíš, nebudeš mít čas na sebe, je to starost...).

Je to jízda, já ještě rozbolavělá ani nevím co je za den, natož měsíc, ven z města se dostávám snad až na jaře a moje citlivá povaha má luft už jen z toho jet 10 km do jinýho města... Co sebou, co když bude mít hlad, kde kojit, kdy kojit, kdy spát, kde spát... Co když bude řvát! Moje noční můra...

V létě už to celkem ladíme, dítě víc vnímá, je vedro, jsme venku. Možná jsem už i něco uvařila a převlíkla se z pyžama... Dovolená není. Na papíře je na tři roky teda. Moje hysterický výlevy se objevují méně často. Dny jsou fajn, noci peklo.

Podzim, jsem profík. Dítě leze, jsem osvobozena. Vytírám, vařím, výletuju, stíhám, začíná to být fajn. Teď už jen ty noci doladit.

Listopad/prosinec, dávám dítě na hlídání a jsem bez něj poprvé 7 hodin v kuse!!! Sen, ráj. Prso ho přestává zajímat, jupí! Rolák, normální podprsenka a mlíko z déemka. Je to megažrout, rohlíky, křupky, polívky, jogurty a když jsem se nedívala tak i řízky. Noci díky flašce (s mlíkem, ne vína) ráj a sen, budím se jen dvakrát v noci a miluju to. 5 hodin spánku v kuse blaho...

Život se vrací do normálu, ale to tornádo, co se letos přehnalo mě dostalo do kolen. Nečekala jsem mateřství takhle náročný. Malovala jsem si jak si budu na mateřský malovat a jak budu prodávat na fleru a jak napíšu knížku... Ha ha ha.

No a když je ti třicet, asi seš dospělá a tak tě k narozeninám potěší sáčky do vysavače, to, že  udělal první krok a že říká máma (nebo mňam mňam, myslím, že má jídlo radši...)

Pozor patetický závěr. Přeju si, ať se nám dál daří jako doposud, ať se máme rádi a ať z Rudika vyroste dobrej člověk (rodiče ta péče stojí tolik energie a nic jinýho si za to nepřejou...)

Díky Markovi, že stojí při mě a učíme se od sebe. Že snáší moje výkyvy a že je skvělej táta.

Písaříková píše

A taky vaří, uklízí, utírá, nakupuje, myje, venčí, utrácí, tvoří, pečuje, zalívá, řídí, nalívá, spí, jí, necvičí, frfňá, sleduje, navštěvuje, obdivuje, odpočívá, nadává a miluje.

Tvor tvoří udržitelnost

Co to vlastně je 'udržitelnost', když o tom všichni teď furt melou? Fast fashion, slow fashion, handmade, local, plasty, zlo a smrt...

Asi všichni chápeme, že je důležitý se o svoje okolí nějak starat, nebo mu aspoň nepřihoršovat tím, že budeme pálit pneumatiky nebo házet brčkem do oceánu. Do plastů a Bali se pouštět nebudu, zůstala bych v místních vodách. 

Právě teď, víc než kdy dřív, si uvědomuju, jak je důležitý podporovat svoje okolí, který se snaží něco tvořit a nebejt třeba jen od šesti do dvou v práci a pak si v Tescu koupit prošlou tresku. Jedna taková malá živnost teď živí i moji rodinu. Vidím v okolí a i hluboko v sobě tu touhu platit co nejmíň, ale platím skutečně co nejmíň? Když koupím svýmu dítěti plyšovýho jednorožce v Pepcu za stovku nebo nekvalitní laciný triko v céáčku, který má vedle cedulky Made in Bangladesh dopis s prosbou o pomoc od tamějšího zaměstnance...

Pak nadávám na platy ve fabrikách a na provoz na silnicích, co asi furt vozí ty kamiony po celým světě? Copak se ten jednorožec nedá ušít tady? Potřebuju ho vůbec? 

Možná ne. Možná mám doma víc věcí, který skutečně nepotřebuju a možná je jich dokonce většina. To si každej musí srovnat sám.

Oblečení. Obzvlášť my ženy prostě jednou za čas potřebujeme nějakej novej kus - nakupuj v sekáči (mám odtud takovejch pokladů!) a pak to votoč. Nebude ti líto to poslat dál, a zas uděláš místo v šatníku. Jednou za čas vyházim to, co jsem na sobě rok neměla, zkus to a uvidíš, co skutečně potřebuješ. Bez milosti. No a lepší kusy klidně pořádně zaplať, nech si ušít nebo si ušij sám! Bundu zimní třeba, haha. Jsou ještě švecové???

Serepetičky do domu nebo na krk nebo na co vlastně... Krásnej prostor pro tvoření. Člověk si taky jinak říká tvor a co má asi takovej tvor dělat? A neboj se občas dát prachy za něco co je ti sympatický, nekoukej, že je to v Kiku za zlomek tý ceny, představ si, koho tím podporuješ. Jestli holku, co studuje a po večerech navlíká korálky, mámu s dvěma rakeťákama na mateřský nebo businessmana co dělá megakšefty v Číně. Tvoření má osobitost a v každým výsledku je kus duše toho, kdo si s tím dal tu práci. Nejen splněná norma u pásu. No a krásně se nám tady rýsuje kýčovitá pravda, že míň je někdy víc.

Místo Aliexpressu si dej do záložek Fler.

Já vím, každej nemá vajíčka od souseda a háčkovanou čepici od tety, ale každej jsme tvor. Každej jsme v nitru hrudníku srdcař. Tvořme a dejme prostor ke tvoření. Jsem zase chytrá a určitě mám někde pěkný díry, takže teď čekám vaše 'ALE...'. Těch mých je míň a míň. No a taková zenová udržitelnost je pak něco jako 'Nic si nekupuj, už všechno máš'. 

Mám. A díky za to.

Písaříková píše (tvoří)

Díky, že čtěte (dáváte prostor ke tvoření)