Miluju změny.

Většina je nesnáší, mě naplňují. Asi se to časem změní, jako všechno, ale teď je to tak. Dokonce přemýšlím, že když změna, tak pořádná. Teď mě jedna velká čeká.

V angličtině bych řekla, že jsem excited, ale nějak mi zrovna tenhle můj pocit, před každou změnou, nejde vyjádřit jedním slovem.

Týden a boom!

Jen říct všechny ty goodbyes and go. I'll be back but now I have to pack.

Báseň.

" To je básnička? Vždyť se to ani nerýmuje. "

Všechno je pomíjivé.

Všechno je pomíjivé.

Co mi rok dal a co jsem mu vzala.

Rok. Dvanáct měsíců. Je to tady. Rekapitulace.

Začněme trochu formálně, až klišéiózně. Tento rok, tedy od 5. ledna 2010, žiju v Holandsku. Království, země větrných mlýnů, tulipánů, kol blablabla a je to. Dalo mi to mnohem víc, než jsem si dokázala představit. Neprožiješ, nevíš. Nejen životem mezi jinou kulturou, zvyky, jazyky. Život v domě pětičlenné až idylické rodiny, pes, zahrada a tak. Zvyky, pravidla, výchova dětí, zodpovědnost rodičů, financování, stále se opakující prototyp týdne a víkendu, dovolených, Vánoc a zas a znova. Život v zemi v západní Evropě, která není poznamenána komunismem, má bohatou historii, kolonie po celém světě, kulturu, kořeny. V zemi, která se nemusí zdát tolik odlišná od naší vlasti, přesto ale je. To ale vše přichází až s životem tady. Jet sem na dovolenou je fajn, ale to je všechno. Rok.
Život, kde na novém místě začneš od nuly. Doslova. Nikdo tě tu nezná, ty neznáš nikoho. Začneš. Záleží na povaze, ale pro mě to byla výzva, kterou jsem si maximálně vychutnávala.
Neuvěřitelný, jak rychle se člověk dokáže přispůsobit, aklimatizovat a zvyknout. Až tak, že pak se vrátíš na místo, kde jsi 20 let žil a zase si tam musíš zvykat. Kolotoč. Já se v tom vyžívám. I v té prázdnotě a určitém stesku, kterej samozřejmě následuje. Rok tady ti dá nadhled na vše, co jsi žil předtím. Vše dostane další rozměr. Vše. Rodina, škola, vztahy. A hlavně - nadhled na samu sebe. Miluju změny.
Život bez přátel, kteří tě znají celý život. Život, kde se buď soustředíš jen na sebe a nebo na ty nový, tam venku. Já to zkombinovala. Poznala jsem lidi. Nový lidi. Je jedno odkuď kdo je. Všichni mají co říct a je na tobě, co si od nich odneseš. Já si odnáším hodně. Hodně. Od každýho něco. Formuje to vlastní pohled. Ať chceš či nechceš. Ale dost formalit...

Co mi rok dal. Jaké klišé. Ale dovolte...

Rok v Holandsku tě naučí jak si opravit píchlý kolo. Jak jezdit na kole s deštníkem, nákupem, telefonem, dvěma dětma nebo případně rukama v kapsách, za deště, sněhu, krup, větru i slunce. Jíst teplý večeře místo oběda (jaká to nelogičnost). Postrádat pravej českej chleba a pečivo, pivo - na to všechno se těšíš, ale pak přijedeš domů a je ti z toho zle, člověk si prostě zvykne na všechno... Teplý jídla od maminky. Ve finále snad i tu protivnou pokladní ze sámošky. Ne to ne, vlastně. Českej humor, společný kořeny a s tím spojený pointy či podněty některých myšlenek, vzpomínky. Naopak ti ale ukáže, že ostatní národy mají též vlastní podněty a zvyky, díky kterým si uvědomíš ty vlastní. A tohle je velká věta - Poznat jiné, za účelem vážit si vlastních. Platí pro více předmětů ...
Rok za hranicema rodnýho kraje ti dá rozhled, zkušenosti, poznání, uvědomění a myšlenky, který by jinak těžko přišly. Rozdíly mezi zvyky, to jak lidé různě reagují za stejných situací, mentalita, návyky, tradice, povahy, výchova (jelikož se vše odráží od toho, kde a jak jsme byli vychováni, ne, že ne), ale i ty rozíly v denním životě, jako v obchodě, potravinách, potřebách, službách. Každej jsme jinej, každej národ je jinej. A je to znát. Přestože tam úplně dole, v základech, jsme všichni stejní (meli bychom být).
A to jsem jenom v Holandsku, 1100 km od domova.

Rok 2010 mi dal tolik, jako žádný předtím, intenzivní rok, nepromarněný, cenný. Nelituju. Ty nejtěžší chvíle, jsou totiž ty nejvíc postrkující dopředu. Zcela se změnil můj postoj k většině věcí, co jsem kdy udělala, řekla, o čem jsem byla přesvědčená. Na druhou stranu, v tu určitou chvíli bych nikdy jinak nejednala. To bych teď totiž byla jinej člověk. Trochu, ale jinej.

Další velký plus tohoto roku je uvědomění si významu rodina. A to nejen té, z které pochazíme, ale taky té, kterou si jednou založíme. Rodinný život, zodpovědnosti, výchova... Wow. Rodičové kvalitních dětí - obdiv. Nic pro mě, zatím.

Sbírám zkušenosti. Sbírám. Jinak totiž ztvrdnu na jednom místě. Pro někoho fajn, pro mě teď ne. Možná jednou, možná nikdy. Ale teď ne. Sama se sebou jsem celkem spokojená, uvidíme, kam se to vyvine dál, 2011. Mám pár myšlenek, představ, ale od té první myšlenky do zkutku se stane tolik věcí, že s původní představou to má málokdy co společného, ale tak to je, tak to bude. Přesto ale jaký si to udělám...

Jsem ráda na světě, dokuď mám co objevovat. O nových objevech budu prostřednictvím niterních či ironizujicích příspěvků informovat. Zhruba :)

Díky, L.

Jo! A co jsem roku vzala? Čas přece. Přeměnila jsem ho na zážitky. 2010 nezapomenu.

Prosinec II

Dvoje ponožky, do nich zastrčené tepláky, do nich zastrčené tričko, svetr, topení na max, domácí pálenka, horkej čaj a takhle celá s knihou do postele. Přemýšlím o rukavicích. Viva la škudlivý Holanďan.

P.S. Jsem zimomřivá, ale co je moc...

Prosinec

Prosinec je ze všech měsíců ten nejprosincovatější!

Nejzajímavější měsíc za rok. Pro mě. Přestože nerada zimu.

So, let's seeeeee!