Mlha a slunce. V plném.
Potřebuju nějakej manifest asi. Ale nic slavnostního, ještě to tak. Chce se mi brečet bezdůvodně. Má všechno svůj důvod?
Když se jedna věc daří, ostatní se serou.
Tak to asi důvod má. Možná. Nedělejme z toho zpovědnici. Kam by to směřovalo.
Uvidíme se, až mi bude líp.
L.
čtvrtek, 24. listopadu 2011
pátek, 28. října 2011
pondělí, 24. října 2011
Slib.
Neslibuje. Prostě ne. Už to slovo je přeci hloupý. Slib.
Ale zaslíbila se.
Najednou, tak jistě a beze stopy zaváhání. Bylo to. A bude to? Nikdo nic neslibuje. Bude nebude. Bylo nebylo...
Zaslíbila. Zaslíbila!
Myslela si, že je šťastná, ale vlastně nikdy nepoznala, jestli je to skutečně tak, nebo jestli si to jen namlouvá. Byl vůbec někdy někdo šťastný? Jak dlouho? Být šťastná. To je velká věta. Je spousta věcí, snad i pocitů, co vlastně neexistují. Pro ni. Ale myslela si to. Když ne teď, tak kdy? Zbytečný otázky.
Opakování. Dokola. Dokola na kolo. Jela. Jela za zlatým světlem, ale to ji nedělalo šťastnou. to ne. Možná mělo.
Věřila totiž, že věci, které pro ni neexistují, mohou existovat pro ostatní.
Věřit a slibovat. Co to sakra je? Tak má být šťastná? To ne.
Důvěřovat a zaslíbit. To zní líp. Teď.
To je jak smích a úsměv. To už je moc. Příště...
Smích a úsměv se možná začínají obracet? Je to možný??? Marti?
Ale zaslíbila se.
Najednou, tak jistě a beze stopy zaváhání. Bylo to. A bude to? Nikdo nic neslibuje. Bude nebude. Bylo nebylo...
Zaslíbila. Zaslíbila!
Myslela si, že je šťastná, ale vlastně nikdy nepoznala, jestli je to skutečně tak, nebo jestli si to jen namlouvá. Byl vůbec někdy někdo šťastný? Jak dlouho? Být šťastná. To je velká věta. Je spousta věcí, snad i pocitů, co vlastně neexistují. Pro ni. Ale myslela si to. Když ne teď, tak kdy? Zbytečný otázky.
Opakování. Dokola. Dokola na kolo. Jela. Jela za zlatým světlem, ale to ji nedělalo šťastnou. to ne. Možná mělo.
Věřila totiž, že věci, které pro ni neexistují, mohou existovat pro ostatní.
Věřit a slibovat. Co to sakra je? Tak má být šťastná? To ne.
Důvěřovat a zaslíbit. To zní líp. Teď.
To je jak smích a úsměv. To už je moc. Příště...
Smích a úsměv se možná začínají obracet? Je to možný??? Marti?
čtvrtek, 20. října 2011
Zásadně cizí měsíc.
Za měsíc se toho stane hodně, ale třeba taky vůbec nic zásadního v životě jedince. Ne. Tady to nejde nezásadně.
Přihlouplý úsměv mi vlastně zapříčinila celkem velká zásaditost. Ale na ty velký zásady já kašlu. Zásadně.
Jsem strašně tichá. A někdy strašně vtipná.
Od všeho trochu a nic pořádně. Dokola.
Podzim.
Navštívila Paříž, aby uvěřila, že existuje. Existuje. Ona.
Jakoby najednou novej život. Novej? Nevím. Voilà.
Slunce se odráželo od plného měsíce tak silně, jakoby to nebyl jen odraz. Krátery to jistily. Spát je zbytečný. To až nahoře, na trávě, s batohem pod hlavou a bez odrazu. Udělala si na to nadhled hned po ránu. Cizí byt, cizí vůně. Cizí člověk, za měsíc přestane být tolik cizí. Ale nechtěla nic odcizit. Jen šepot. A myšlenku. Posbírala zkušenosti a odjela ku odrazu, tam, kde to přestávalo být cizí.
L.
Přihlouplý úsměv mi vlastně zapříčinila celkem velká zásaditost. Ale na ty velký zásady já kašlu. Zásadně.
Jsem strašně tichá. A někdy strašně vtipná.
Od všeho trochu a nic pořádně. Dokola.
Podzim.
Navštívila Paříž, aby uvěřila, že existuje. Existuje. Ona.
Jakoby najednou novej život. Novej? Nevím. Voilà.
Slunce se odráželo od plného měsíce tak silně, jakoby to nebyl jen odraz. Krátery to jistily. Spát je zbytečný. To až nahoře, na trávě, s batohem pod hlavou a bez odrazu. Udělala si na to nadhled hned po ránu. Cizí byt, cizí vůně. Cizí člověk, za měsíc přestane být tolik cizí. Ale nechtěla nic odcizit. Jen šepot. A myšlenku. Posbírala zkušenosti a odjela ku odrazu, tam, kde to přestávalo být cizí.
L.
pondělí, 19. září 2011
He
He was slowly walking through a forest. He has never been here before. Unknown. Intuition. Light from the sky was hugging the conifers. Only conifers. No leaves. He breathed in as deep as he could.
When you are looking for a meadow, you need to go through a forest.
He went to the middle of a meadow, it was so pure, so natural and so calm. Exactly what he needed in that moment. He got enough of it and went home. By bike.
Wind was just getting stronger and then a rain came. The harder rain - the clearer mind.
He got dried himself and was happy.
Good luck.
L.
When you are looking for a meadow, you need to go through a forest.
He went to the middle of a meadow, it was so pure, so natural and so calm. Exactly what he needed in that moment. He got enough of it and went home. By bike.
Wind was just getting stronger and then a rain came. The harder rain - the clearer mind.
He got dried himself and was happy.
Good luck.
L.
čtvrtek, 8. září 2011
She
She took a cab to the closest place where she can get rest. All situation made her feel sad, miserable and melancholic.
Miserable. Life can be like this. She sat on a big stone and lighted a cigarette. What a pleasure. What now? What helps? What? Who?
That place was empty, full of green but it was just before evening so not dark, not light. No sun, no moon.
Another cigarette.
Nothing. That was what she needed at that moment. She got enough of it, so she stood up and went home. On her foot.
And then the night came. Moon was sowing the stars around and silence spilled around all town. All country, all planet. All planet.
Rest in peace.
Miserable. Life can be like this. She sat on a big stone and lighted a cigarette. What a pleasure. What now? What helps? What? Who?
That place was empty, full of green but it was just before evening so not dark, not light. No sun, no moon.
Another cigarette.
Nothing. That was what she needed at that moment. She got enough of it, so she stood up and went home. On her foot.
And then the night came. Moon was sowing the stars around and silence spilled around all town. All country, all planet. All planet.
Rest in peace.
středa, 7. září 2011
Tragedie
Tragedie.
K tomu se asi sotva dá něco dodat. Přesto....
Tragedie se dějí dnes a denně. Jen se třeba zrovna dnes nedotýká nás. Nebo taky jo.
Ano, reaguji na určitou tragedii, která se mě dotkla. Jak na ni mohu nereagovat, dotkla-li se mě? A jak o ní mám mluvit jindy? Lidi jsou lidi.
Je to smutný. Život umí být smutnej. To je život.
Soustrast všem, kteří už někoho postrádají. Všem. Klišé, ale konejte, než je pozdě.
Je mi smutno. Teď.
L.
K tomu se asi sotva dá něco dodat. Přesto....
Tragedie se dějí dnes a denně. Jen se třeba zrovna dnes nedotýká nás. Nebo taky jo.
Ano, reaguji na určitou tragedii, která se mě dotkla. Jak na ni mohu nereagovat, dotkla-li se mě? A jak o ní mám mluvit jindy? Lidi jsou lidi.
Je to smutný. Život umí být smutnej. To je život.
Soustrast všem, kteří už někoho postrádají. Všem. Klišé, ale konejte, než je pozdě.
Je mi smutno. Teď.
L.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)