Mateřská: představa versus realita II.

 O pár článků níže je část první, po roce je opět čas si to shrnout.

Máme doma 21 měsíční dítě, taky milujete matiku? Rok a třičtvrtě slovy. Běhá, fňuká, všechno zasviní, opakuje pár slabik, v noci se budí a vyžaduje mlíko, usíná při drcení mý ruky, vstává s požadováním Krtka na youtube...

Já v roce 2019:

1) Přestanu kojit a bude ho moct hlídat kdokoliv, jakkoliv dlouho...

- 2020: Whahahahahahaaaaa.

2) Jakmile začne chodit, bude kamarád ťapkat sám, pěkně bez kočárku, ne, že bude ještě ve čtyřech letech sedět jak císař v neckách...

- 2020: No, jestli chci opravdu někam dojít a necuchat si u toho nervy, tak nezbývá nic než hra na císaře...

3) Pěkně trpělivě mu budu číst z knížek, vysvětlovat vše, co by už mohl chápat a večer bude usínat u čtení z miloučké knížky...

- 2020: "Chceš pustit Krtka nebo Toma a Jerryho?"

4) Pěkně budeme trénovat bezplenkovku, sám si pak bude tahat nočník a bude si brzo umět říct, že se mu chce...

- 2020: "Rudí nééé, na to se nestoupá, tam se čůrá."

5) Od začátku ho budu vést k tomu, aby byl samostatnej, pěkně se sám napapal s vidličkou a vybíral si převážně ovoce a zeleninu.

- 2020: Pokud nechci, aby 2 hodiny jedl polívku rukama, tak holt za maminku a za tatínka... Do ruky jen to, čím nic nezasviní, existuje to? Lízátko už nikdy, musela jsem ho ostříhat.

6) Příští měsíc už určitě začne spát celou noc.

- 2020: Aspoň půl noci... Ne? Hodinku? Celou hodinku?

7) Nebudu radit svým těhotným kamarádkám jako nějaká megazkušená, nebudu jim říkat nic a už vůbec né nic negativního...

- 2020: "No a až tě budou zašívat, tak to už ti bude jedno, porod je jen pár hodin v životě, ale to, co přijde pak je teprv peklo, eh, teda jízda řekněme."

8) Nebudu si stěžovat na jeden kus, když témhleta má 4 děti a tak pokojně se na mě směje, je vyzenovaná a ještě má kvásek...

- 2020: "On nespí, on kňourá, vysírá, nemám čas na nic, vůbec nevim, po kom je tak ukňouranej..."

9) Tak po prvním roce bych už možná mohla pracovat, třeba na zkrácenej úvazek nebo z domu...

- 2020: Jako, já mohla, ale Rudik ne. A ty dvě hodiny za den (když dá vesmír a já neusnu), co mám jen pro sebe prostě, teď ještě neobětuju excellu a testování chyb v softwaru ani skládáni propisek z bedny do bedny... Priority, no (Netflix).

10) Hned jak budu ready, dám se zas do formy, začnu cvičit, neprasit a ukážu světu!

- 2020: Pupek ukážu. Tak zas od pondělka...

11) Druhý???

- 2020: Druhý??????????

Slovo roku 2018: 'Porod a mňam.'
Slovo roku 2019 - 'TRPĚLIVOST.'

Slovo roku 2020 - 'TTTTRRRPPPĚĚĚĚLLLLIIIIVVVVOOOOSSSSTTTT.'

12) Písaříková píše, sice jednou za půlroku, ale mateřská, rozumíš.

Dortaňan news

Runaway už pár týdnů zas mlčí, ale moje tvořivost ne. Tenhle blog byl vždy o mým životě a srajdách, co se mi honily hlavou, pojďme v tom pokračovat :)

Rudolfovi bylo šestnáct měsíců, péče se mění a jak už jsem minule říkala, občas mám čas dělat i něco jinýho než utírat podlahu a zadek. Ale ještě chvilku mamablog. I moje vnímání toho, že mám dítě, se mění. Musím uznat, že v úplným začátku to pro mě byla vlastně 'cizí' bytost a trvalo mi, než jsem se s ním seznámila. Nejen s péčí o dítě, o novorozence, ale i s jeho povahou, s preferencema a životním rytmem. Pořád je to teda objevovačka, ale jistě vím, že je to milovanej syn a prostě náš Ruda. To jsem první týdny po porodu nevěděla. Nějak jsem hledala a čekala až přijde takovýto - láska mýho života, moje největší štěstí nebo nic krásnějšího jsem neviděla... To tam prostě na počátku nebylo. Ale teď nemám pochyb kdo jsem já a kdo je můj syn, jestli mě chápete.

No a jak začal chodit a být venku trochu tepleji tak už mám skoro nohy nahoře... Naše dítě je celkem opatrný, žádná střela, takže i pěticentimetrovej obrubníček slejzá po čtyřech a pozadu. Miluje jídlo a zvířata. A vůbec, jakýkoliv nový pozorování, tak jako každý dítě.

Je konec dubna 20, nacházíme se v nejdivnější době jakou jsem zažila. Lidi trochu panikaří, ale situace se po pár týdnech uklidňuje. Můj Marek je doma, Masérna musí být zavřená v rámci karantény a čachruje se s tím,  kdy se zase bude moct otevřít. Jsme oba na rodičovské dovolené :) někdy je to moc fajn, někdy je to ponorečka, srdíčko. Rudík má (nejen díky karanténě) s tatínkem nadstandardní vztah a myslím, že ho to povzbuzuje v mnoha dalších ohledech. Třeba jsme zatím nikdy neměli období 'máma'. Vlastně ho moc nezajímám, když odcházím, zavře za mnou dveře, ale když brečí, tak to se u mě rád vysoplí.

Díky Markovi mám čas dělat i jiný věci než bábovky a babovečky. Mám pocit, že se mně i nám daří. Začala jsem se umělecky vybíjet v nedaleké keramické dílně a hlavně, rozjíždím výrobu Barefoot sandálků, vím, vím, to už jsem minule říkala, ale budete o tom teď číst víc, sorry.

Chystám tedy články o Barefoot čemkoliv. Nevyznávám pouze bosonožce lesní, ani si nekupuji boty za pětku... Ale dávno mě nic nebavilo tolik, jako právě výroba sandálů. A když o to má někdo zájem a udělá mu to radost, tak to je největší radost.

Buďte na sebe hodný a já se zas brzo ozvu, protože ...
Písaříková píše 💛

Fotka: Dortaňan 🍰💙

Pochyby a motivace

Tvor tvoří a tak dále... Rudolfovi odbil rok a já mám pocit, že se můžu pustit do něčeho jinýho než vytírání podlahy, pečení bábovky a uspávání na houpacím křesle. No... Aspoň částečně. Hodně částečně.

Chci toho tolik, ale musím si přiznat, že nic nejde hned a že to za mě nikdo neudělá. Dost prokrastinuju a omlouvám si to tou náročnou péči o dítě. Já vím, jedno dítě, žádný dítě. V klidu si to dál vyprávějte matkám jedináčků...

Jdu do toho. Sbírám odvahu a motivaci. Baví mě to, ale prezentovat se tím a nabízet to za peníze je jinej level! Moje pochybovačný já je na vzestupu vždy, když se mám někam posunout...

Kdysi (do teď) jsem měla sen, že napíšu knížku. Jednou jsem se s tím svěřila staršímu známýmu, co už tenkrát měl rodinu, dvě krásný děti, kariéru.

A říkám: 'Ale když já přece nemám co říct, je mi 22 a tu knížku budou číst třeba padesátiletý lidí a co já jim tak můžu předat???'

On se jen usmál, řekl, ať nemyslím na blbosti a dělám to, pro co mám nutkání. Dnes ho chápu. Konečně. Stejnej známej mi taky řekl, jak je to s náhodama. To jsem se mu zas tenkrát smála já. Dnes srdíčko.

Je únor a já jsem se pustila do výroby letních barefoot sandálků na míru. Stříhám podrážky, motám uzlíky a upaluju konce. Ptám se ve svý sociální bublině na zájem a on je. Cítím tíhu zodpovědnosti a zároveň příjemnou motivaci. Sakra, věř si trochu, Lucie... Věř.

Takže děkuju a cítím, že to někam povede. Tohle jsem ještě necítila. Bosý nebudou teď jen moje nohy, ale i moje myšlenky. Jsem vděčná a jdu motat.

Rudolf je celkem parťák, ale to, že už 14 měsíců, noc co noc spím přerušovaně, mu musím sakra hluboko odpouštět. 

Vaše užskorovůbecnebio-matkaspíšlesana,

Lucie

Třicet plus jeden

Dnes je mi třicet. Díky. Rudikovi pozítří jeden. Taky díky.

Tento rok máme za sebou teda slušnou jízdu, pojďme trošku porekapitulovat...

Jak na novej, tak po celej, první měsíce jsem jen seděla na gauči, obklopena nejnutnějším, abych co nejmíň vstávala, protože na mě spalo dítě. Ano, novorozenec prospí až dvacet hodin denně, četla jsem, ale nikdo mi neřekl, že na mě!

Tolik nového a všechno co bylo do teď je jinak. Všechny pitomý klišé, který jsem nesnášela jsou pravda!!! Klišé jsou klišé protože jsou pravda (obrátí se vám život naruby, už se nikdy nevyspíš, nebudeš mít čas na sebe, je to starost...).

Je to jízda, já ještě rozbolavělá ani nevím co je za den, natož měsíc, ven z města se dostávám snad až na jaře a moje citlivá povaha má luft už jen z toho jet 10 km do jinýho města... Co sebou, co když bude mít hlad, kde kojit, kdy kojit, kdy spát, kde spát... Co když bude řvát! Moje noční můra...

V létě už to celkem ladíme, dítě víc vnímá, je vedro, jsme venku. Možná jsem už i něco uvařila a převlíkla se z pyžama... Dovolená není. Na papíře je na tři roky teda. Moje hysterický výlevy se objevují méně často. Dny jsou fajn, noci peklo.

Podzim, jsem profík. Dítě leze, jsem osvobozena. Vytírám, vařím, výletuju, stíhám, začíná to být fajn. Teď už jen ty noci doladit.

Listopad/prosinec, dávám dítě na hlídání a jsem bez něj poprvé 7 hodin v kuse!!! Sen, ráj. Prso ho přestává zajímat, jupí! Rolák, normální podprsenka a mlíko z déemka. Je to megažrout, rohlíky, křupky, polívky, jogurty a když jsem se nedívala tak i řízky. Noci díky flašce (s mlíkem, ne vína) ráj a sen, budím se jen dvakrát v noci a miluju to. 5 hodin spánku v kuse blaho...

Život se vrací do normálu, ale to tornádo, co se letos přehnalo mě dostalo do kolen. Nečekala jsem mateřství takhle náročný. Malovala jsem si jak si budu na mateřský malovat a jak budu prodávat na fleru a jak napíšu knížku... Ha ha ha.

No a když je ti třicet, asi seš dospělá a tak tě k narozeninám potěší sáčky do vysavače, to, že  udělal první krok a že říká máma (nebo mňam mňam, myslím, že má jídlo radši...)

Pozor patetický závěr. Přeju si, ať se nám dál daří jako doposud, ať se máme rádi a ať z Rudika vyroste dobrej člověk (rodiče ta péče stojí tolik energie a nic jinýho si za to nepřejou...)

Díky Markovi, že stojí při mě a učíme se od sebe. Že snáší moje výkyvy a že je skvělej táta.

Písaříková píše

A taky vaří, uklízí, utírá, nakupuje, myje, venčí, utrácí, tvoří, pečuje, zalívá, řídí, nalívá, spí, jí, necvičí, frfňá, sleduje, navštěvuje, obdivuje, odpočívá, nadává a miluje.

Tvor tvoří udržitelnost

Co to vlastně je 'udržitelnost', když o tom všichni teď furt melou? Fast fashion, slow fashion, handmade, local, plasty, zlo a smrt...

Asi všichni chápeme, že je důležitý se o svoje okolí nějak starat, nebo mu aspoň nepřihoršovat tím, že budeme pálit pneumatiky nebo házet brčkem do oceánu. Do plastů a Bali se pouštět nebudu, zůstala bych v místních vodách. 

Právě teď, víc než kdy dřív, si uvědomuju, jak je důležitý podporovat svoje okolí, který se snaží něco tvořit a nebejt třeba jen od šesti do dvou v práci a pak si v Tescu koupit prošlou tresku. Jedna taková malá živnost teď živí i moji rodinu. Vidím v okolí a i hluboko v sobě tu touhu platit co nejmíň, ale platím skutečně co nejmíň? Když koupím svýmu dítěti plyšovýho jednorožce v Pepcu za stovku nebo nekvalitní laciný triko v céáčku, který má vedle cedulky Made in Bangladesh dopis s prosbou o pomoc od tamějšího zaměstnance...

Pak nadávám na platy ve fabrikách a na provoz na silnicích, co asi furt vozí ty kamiony po celým světě? Copak se ten jednorožec nedá ušít tady? Potřebuju ho vůbec? 

Možná ne. Možná mám doma víc věcí, který skutečně nepotřebuju a možná je jich dokonce většina. To si každej musí srovnat sám.

Oblečení. Obzvlášť my ženy prostě jednou za čas potřebujeme nějakej novej kus - nakupuj v sekáči (mám odtud takovejch pokladů!) a pak to votoč. Nebude ti líto to poslat dál, a zas uděláš místo v šatníku. Jednou za čas vyházim to, co jsem na sobě rok neměla, zkus to a uvidíš, co skutečně potřebuješ. Bez milosti. No a lepší kusy klidně pořádně zaplať, nech si ušít nebo si ušij sám! Bundu zimní třeba, haha. Jsou ještě švecové???

Serepetičky do domu nebo na krk nebo na co vlastně... Krásnej prostor pro tvoření. Člověk si taky jinak říká tvor a co má asi takovej tvor dělat? A neboj se občas dát prachy za něco co je ti sympatický, nekoukej, že je to v Kiku za zlomek tý ceny, představ si, koho tím podporuješ. Jestli holku, co studuje a po večerech navlíká korálky, mámu s dvěma rakeťákama na mateřský nebo businessmana co dělá megakšefty v Číně. Tvoření má osobitost a v každým výsledku je kus duše toho, kdo si s tím dal tu práci. Nejen splněná norma u pásu. No a krásně se nám tady rýsuje kýčovitá pravda, že míň je někdy víc.

Místo Aliexpressu si dej do záložek Fler.

Já vím, každej nemá vajíčka od souseda a háčkovanou čepici od tety, ale každej jsme tvor. Každej jsme v nitru hrudníku srdcař. Tvořme a dejme prostor ke tvoření. Jsem zase chytrá a určitě mám někde pěkný díry, takže teď čekám vaše 'ALE...'. Těch mých je míň a míň. No a taková zenová udržitelnost je pak něco jako 'Nic si nekupuj, už všechno máš'. 

Mám. A díky za to.

Písaříková píše (tvoří)

Díky, že čtěte (dáváte prostor ke tvoření)

Režim nerežim, ležim neležim

A dál...
Dlouho nebylo něco z našeho režimu nerežimu: přestala jsem kojit, leze jak ďas, stoupá si, s přidržováním víc a víc kroků, jí všechno co mu dám, sápe se po mě, konečně líp spi (!), má milion vlasů, ofinu zubatou, když hlídal děda..., kočárek denně - spánek, 6 zubů, nosítko párkrát týdně - spánek + zuby případně, nejoblíbenější hračka je koště a vysavač a miluje slovenský písničky. A teď popořadě...

Přestala jsem kojit, ano. Někdy po 10. měsíci ho moje bradavky přestaly zajímat, kdybych chtěla, kojení udržím, ale upřímně mi to nevadilo a VELMI se mi ulevilo, sorry laktační kamarádky, s odstupem vím, že to bylo pro nás to nejlepší a dala jsem na intuici, sám si o to Rudlina řekl. Kojení nikdy nebyla moje nejoblíbenější činnost, ale jsem ráda, že jsem to svýmu dítěti mohla tolik měsíců dopřát.
Ruda je žrout. A jsem za to ráda, už ochutnal vše co rocňák může a je každej den nadšenej z talíře. Jíme často společně.
S ukončením kojení přišlo něco, co už jsem v životě nečekala. Zlepšil se nám všem spánek, díkybohu... Umělýmu mlíku jsem se chtěla vyhnout, ale to byla jen moje další předporodní představa, dnes se udyndá ve své postýlce hned vedle mě u flašky, v noci se pravidelně dvakrát vzbudí, já zašejkuju lahvinkou a do pár minut je klid. Prospělo to nám všem, díky za pochopení.
A konečně můžu spát na břiše, po roce a půl. A nosit rolák!
Jo, zuby jsme teda pocítili. Teploty, nosítko, fňukání.
Jízda v kočárku je oblíbená kratochvíle s císařským rozhledem až do té doby, než mladej vytuhne, což bývá dost záhy. A tak chodím a chodím a abych měla rozptýlení, jezdím chodit i do okolních měst, páč to je zas jediná moje kratochvíle. Jo, seš doma, návštěvy fajn, ale nákup a procházka jsou pro tebe celkem jediná venkovní aktivita v zimě. Tak aspoň prostředí měnit...
Sem tam zkusím takovou neřest a to je zabrždění kočárku se spícím dítětem před výlohou cukrárny. Ne vždy se to setká s nadšením. Ale jednou za měsíc to za to stojí. Horký kafe a výhled na spinkající ksichtík s červenýma tvářičkama od podzimního bytí.

... Tanculienka a Smejko, Čmelko zo svojou Lienkou...

Teď teprv si to mateřství nějak sedlo. Dejte na svoji intuici a ne na rady s hashtagem. Kdo zná vaše dítě lípn nežvy?

Díky za ten spánek! Předchozí tři měsíce to bylo čisté peklo, nedá se o tom snad ani napsat, brečela jsem tolikrát, frustraci, vyčerpáním, naštvaností, zoufalostí, lítostí... Aha a jasně, když píšu tyhle slova, je deset večer, dítě už hodinu spí a co se nestane? Siréna, kvílející brzdy, houkání hasičskýho obra, pes se rozštěká a je to tady, deja vu. Díky, vesmíre, za připomenutí pokory a za to, že jsme ještě nevyfoukli ten gymnastickej míč.

Všem mým bezdětným kamarádkám

Těm dvěma, co zbyly...
Mám pocit, že už toho bylo napsáno tolik, že nic novýho nepřinesu. Ale o to se ani nesnažím. Nesu sebe. Sebe a svoje mateřství, svoje pocity za zavřenýma dveřma.
Holky, je to pecka. Jsem navíc cíťa, takže ty náročnější momenty snáším jak slepice v prosinci, ale snažím se. Čas přestat se litovat a obviňovat.
Zamýšlím se, co čekají bezdětní, že se z tohodle textu dozvědí. Dělej to, nedělej to... Dělej co ty cítíš. Pecka, co?

Co bych udělala před Rudolfinou jinak... Možná?

Víc bych tvořila a vůbec lépe nakládala s volným časem.

Bych....
To je asi všechno :)
Jasně, po bitvě je každej chytrej. Teda spíš při bitvě, ve chvíli, kdy si bába vezme dítě na procházku.

Mějte děti a mějte je i sebe rádi.
Sebe hlavně, sebeláska.. blablabla, bože, ja už neumím být vtipná, ani trefná, ani hluboká... Možná jindy...

L.

Mateřský výkřik, prosba a poděkování

A tak nosím už skoro rok to stejný oblečení, kvůli kojení jen to, co se může vytáhnout od krku až k pupku... Těším se na rolák!

Jak jsem si myslela že ho dám do lehátka třeba tady na stůl v kuchyni a bude mě nadšeně pozorovat jak vařím... Haha možná dvě vteřiny... Jak ho budu utěšovat když bude fňukat, místo toho se mi chce fňukat taky, trpělivost dochází.

Prosím lidstvo, buďte schovívaví k matkám, pokud je potkáte někde ve frontě nebo MHD, usmějte se na jejich dítě, ať mají chvilku rozptýlení a nemusí se snažit zabavovat svoje zmetečky jen proto, aby se ostatní neotáčejí komu tady řve děcko a která máma si ho neumí zkrotit...

Počet ztracených (vyhozených, vytřepaných) věcí z kočárku: minimálně 4, celková cena vyšší než 1000 Kč, díky Rudo a kořeny v lese.

Díky všem kdo v létě vypnul sekačku, když jsem šla okolo s kočárkem.

Jakmile si začne stoupat, je konec. Konec kontroly okem, přidáváme ruce poletující jako aura okolo rozviklaného dítěte. Ta radost, když si stoupne, že to dokázal sám! Ten dutej zvuk, kdy dopadne hlava na podlahu... Ten řev...

Ta radost, když usne, po dvouhodinovým fňukouspavaní. To nasrání, když se za 10 minut probudí...

U vaření ti visí na noze a dožaduje se pohledu z vrchu. Jde po tobě, visí za kalhoty, ty vlajou jak vlajka, dítě se kymácí. Pozorování míchání omáčky je neskutečná zábava. A nejlepší hračka je koště. Nejlepší reality show je pračka. Nejlepší pohled na svět je z máminy hrudi a nejlepší prdění na břicho je to od táty.

Fňukání je celodenní kratochvíle a spolehlivej způsob, jak dostat mámu do léčebny.

Dítě má speciální senzory na pohyb kočárku. Kamenitá cesta s kořeny a nadskakování o půl metru je zcela v pořádku, ale nesmyslný pohyb metr sem metr tam se okamžitě zamítá stejně tak jako zastavení nebo lupnutí brzdy.

Máma je Bůh. Prso je nebe.

EcoBioChia
Lucie 💜

Mateřská: představa versus realita I.

Recept na ledovou kávu už všichni známe. Rudolfovi odbilo 8 měsíců. Je ve sporťáku, kadí bobky, šrotuje ovoce a plazí se. Je to klasik, hlavně v noci.

Pojďme si ale něco shrnout:

Já v roce 2018:

1) 'Tak asi si umím představit, že příští rok bych třeba už porodila...'
- termín byl pak 1.1. 2019, věci jsou, jak mají bejt.

2) 'Přiděláme postýlku k naší a až se v noci probudí, hodím mu tam jen ruku aby se uklidnil a usnul.'
- 2019 - HaHaHa.

3)  'Látkovat budu, v noci možná ne, ale jinak jo.'
- 2019 - začnu v únoru, začnu v březnu, vyrostl z látkovek, novosklad už mu není, počkám na teplo v létě, nechám ho bez plinky, 'Mami, kup prosím Babylove nature trojky, díky.'

4) 'Miminko prospí až 20 hodin denně, co budu teda celej den dělat?'
- 2019 - Nikdo mi ale neřekl, že je prospí na mě.

5) 'Bude po mně a po Markovi, tichej, klidnej a spavej.'
2019, běžný večer, 23:30 - 'Já už nemůžu, já už nevím co mám dělat, co chceš, vypni se...'

6) 'Budu mu večer zpívat a on u toho bude usínat.'
2019 - Jedinej kdo tu zpívá, je Rudolf.

7) 'A v létě už bude dobrej, dáme mu rohlík a babka může hlídat třeba celej den.'
2019 - Prso, prso, prso, prso...

8) 'V noci ho budu kojit tady na tom křesílku.'
2019 - daruji zánovní křeslo, bez známek používání, za odvoz, již nevyužijeme

9) 'V šátku nebo nosítku se dá i na celodenní túru do hor.'
2019 - Nosítko, cvak, na konci Kunštátu, záda au, dítě se kroutí, potím se, kroutí, potím, kroutí, potím, pes tahá, potím, po 30 minutách doma úleva jak pod Lysou Horou...

10) 'Kojit mi určitě půjde bez problémů, protože...
2019 - 'Cože, to si že mě někdo dělá srandu, ne? Tohle, takhle a třeba dva roky, jo? Prej po třech hodinách, haha. Au au au.'

11) Na návštěvě u kamarádek s dětmi: Takhle se moje děti rozhodně chovat nebudou...
2019 - takhle ne, ještě hůř.

12) Dvě kamarádky, čerstvé mámy a já těhotná: 'Tak co, budeme ji to všechno říkat?' - 'Hm, asi ne.'
2019 - Díky holky.

13) 'Těšim se na mateřskou, budu si moct volnej čas zorganizovat podle svýho, budu mít čas na to, co při práci nestíhám..
2019 - Už třetí den jsem si nečistila zuby, natož tělo, objednáme pizzu, sním si ji o půlnoci, dojím to ve tři ráno... Mami prosím přijeď, potřebuju se umýt. Jo, já vím, nádobí, vaření, chlupy, prach, vysavač, ale já chci mít aspoň půl hodinku klidu! Venku začnou houkat hasiči a z postýlky uuaaaa uaaaaa, konec.

Všechny, VŠECHNY ty pitomý klišé co slyšíš a serou tě, jsou pravda!!! - Nevyspíš se, je to starost, bude brečet a ty nebudeš vědět proč, tisíc rad, každej ví...

Pak ti jednou spadne z gauče, bude se zalykat mrkví nebo bude mít hubajznu plnou papíru a ty si uvědomíš, jak moc, jak MOC umíš milovat.

Slovo roku 2018: 'Porod a mňam.'
Slovo roku 2019 - 'TRPĚLIVOST.'

Skorobiomatka,
Písaříková

První měsíce s Císařem Rudolfem I. (doba porudolfská)

Málo píšu, Písaříková. Porod máme za sebou, ale nebudu se přetvařovat, že moje příspěvky nebudou teď spíš o bábätkách. Takže sorry, chlapi, dejte si pivo.

A teď rozjedeme hru Okolí vs. Já :)

1) 'Tak cóó? Je hodnej?' -    Ne, je to zlo samotné...
2) 'Jakpak spinká?' -   Jako miminko...
3) 'Moc ho netahejte, aby si nezvyknul, už takhle malý jsou vyčůraný. -    Spíš počůraný.
4) 'Musíš mu co nejdřív nastavit nějaký režim.' -      Za minulýho režimu...
5) 'Neni moc nabalenej?' -     Ne.
6) 'Neni málo nabalenej?' -     Ne.
7) 'Už zas k prsu? Vždyť měl před hodinou!' -    Tak se taky napij až po třech hodinách...
8) 'Nech ho chvilku řvát, neboj, nic se mu nestane.' -    Stane, bude zbytečně brečet.
9) 'Nėkdy si musí protáhnout plíce.' -    Nemusí.
10) 'Dej mu umělý a máš pokoj.' -    Nemám pokoj..
11) 'Musí se naučit usínat sám.' -    Teď nemusí.
12) 'Budeš jeho otrok.' -    Čééérný muž pod bičem otrokáře žil...
13) 'Proč ho neodložíš, když už spí?' -    Protože už vím, jak je mu nejlíp.
14) 'V tom šátku je takovej zkroucenej...' -    Asi tak, jako byl v bříšku.
15) 'A to máš lepší ty papírový plenky, to hned vyhodíš a není s tím práce.' -    No právě...
16) 'Pojď sem, ona to mamka ještě tak neumí.' -     Uf, aha, jak jinak se to mám naučit?
17) 'Do postýlky, ať si zvyká na svoje.' -    Ať si zvyká, TOP argument.
20) 'Ať si zvyká...' -   to mám nejradši....
21) 'A když usne, tak se v hluku nijak neomezujte, ať si zvyká.' -   Jasně, půjdu hned řezat na cirgulárce.
22) 'Už's mu dala přesnídávku a čaj? Proč ne?' -     Zajímá ho to teď asi tak, jako Babišovo konto.
23) 'Ještě se nepřetáčí?' -    Ještě jíš větrníky?
24) 'Vidí černobílé.' -      Řekl odborník a vše bylo jasné.
25) 'Hlídej psa, ať k němu radši ani nečuchá.' -     To je právě to jediný, co chudák pes teď může :)
26) 'Tak mi ho dej do kočárku, neboj, on bude spát.' -     Jasný, a když ne, necháš ho vyplakat, ať si zvyká...
27) 'Když je napapanej a spokojenej, tak by ti přeci měl spát...' -     Když seš najezená a vyspinkaná, taky bys měla být spokojená.
28) 'Až usne, běž si taky lehnout.' -     Uvidím, dle potřeby.
29) 'Musíš doma přeci taky něco udělat, nejen se věnovat jemu.' -     Uvidím, dle potřeby.
30) 'Nemůžeš u něj bejt vždy, když jen brekne, zvykne si.' -     Můžu, nezvykne.
31) 'Nikam daleko v autě s ním radši ještě nejezděte.' -    Ano, jen za roh.
32) 'Kdybys nekojila, hned bych si ho vzala na víkend!' -    Dej mu umělý a máš pokoj!
33) 'Kafe (já a KAFE!!!), zelí, ani tolik zeleniny bys teď neměla, když kojíš.' -    Kafe!!!
34) 'Dej si tatranku a maso hlavně, potřebuješ energii.' -    Sbalenou na cesty.

- ať ať nejsem jen negativní -

35) 'Trochu piva si klidně dej.' -    Podej otvírák.

Ok. Jako jo, že porod nebude bezbolestnej, jsem trochu tušila, ale moje představa, co přijde po něm, se rozplynula při prvním přisátí.

Všechno přijímám, utírám, převlíkám, chovám, kojim, venčim, hraju si ve dne v noci, jen ten pláč mě do teď vyvádí z rovnováhy (kterou po porodu furt hledám). Tolik novejch věcí a mě dostává do kolen, když řve... Nejdřív kvůli bříšku, nepohodlí, na co všechno fyzickýho si musí nový tělo na světě zvykat, trávení je záhul! Masíruju, chovám. Vjemy, zvuky, hlasy, bouchání, světlo, tma, pocity, chlad, slunce, noc, máma, táta, návštěvy, náruče, pachy, voda, vyšetření, studený ruce doktora, sání, výživa, vstřebávání, vzduch, dotek, dotek, dotek... To vše novorozenec zpracovává, a na mě je zpracovat tu novou situaci a setřást ten stres, když pláče. Akorát, že řve, jak kdyby ho bodaly nože a byl v posledním tažení a to bolí i mě.

Ne, nenechám ho brečet, když nemusím. A ne, nejsem zas tak ekoezobiovegan matka jak jsem si myslela. Nelátkuju tak, jak jsem si představovala a nejsem tolik vyzenovaná, jako jsem byla v těhotenství. Tohle se naplánovat nedá a dá se na to sotva připravit, protože nikdy nevím jaký to tentokrát bude. Poslouchejte ty chytrý novopečený matky (mě) to jo, ale bez představ o tom svým období.

Proč si nepamatujeme první roky svýho života?

Dnes už je to Rudik Prudik, parťák, co čumákuje a objevuje vše okolo, páč to vidí poprvý, představte si že poprvý vidíte strom, list nebo barevnýho plastovýho motýla z Číny.

Půl roku to bude (slib, že budu psát častěji)... Šestinedělí bylo zahojovací a sžívací. Často jsem nevěděla co dělat, ale vždy se to nějak vyjasnilo. Z kojení se stala rutina, nemůžu říct, že bych to úplně milovala, ale už u toho netrpim a jsem ráda, že jsme začátky ustáli, kojit jsem si hodně přála.

První procházky venku, mráz, co vlastně mám sbalit, je dost zabalenej, řev, rychle vyjet, nemám boty, řev, rychle bunda, au stehy, chci do obchodu, bude řvát když zastavim, au stehy, rychle koupit vitamíny, babka se loudá, koukám jestli se hejbe kočárková bouda, pes hlídá, zimou se třese, já nervní a bolavá. Takový byly první procházky...

Pokračování příště,
Vaše ne tak moc biomatka Písaříková
Mňau