Zrnko.

Všichni jsme jen zrnka. Někdo větší, někdo menší. Svět je příliš malej.

Za chvíli si zvyknete na vše, až to začne být "nudné". Zkušenosti dávají očekávání, nároky, priority. Dlouhodobé plány jsou na nic a jak se říká - "Neboj, já nekoušu." - tak to je celý úplně špatně :)

Přesto všechno, že není na světě dvou stejných lidí, všichni jsme jen zrnka, o to horší, když je někdo dokonce ovce. Stádo a tak dále.

Tak se ptám, jak dlouho to trvá? Roky, desítky let? Chci to hned, ale zárověň si plně uvědomuju, že to nejde.

PA RA DOX. Welcome :)

Co chtít?

Začal nám již holandský školní rok, prosím pěkně, pro ty nejmenší. Tudíž se má "práce" zase vrací do obnovených kolejí. Jako obvykle, nebudu moc konkrétní, nebojte, nebo možná spíš právě zase bojte.
Co se mi honí hlavou... Každý se mě ptá na plány. A tak mě napadlo, jestli jsem teda ten "plánovací" typ a nebo naopak "neplánovat". Já sama nevím. Jednou chci hrozně teď hned vědět co bude za rok a podruhé mi je jedno co bude zítra. Jediné co vím, je že nevím co chci - což je očividně nejdůležitější. Haha. Teď se mi smějte. Ano - Nevím, co chci! Ale podívejte se na to někdo trochu ode mě... Jak si mám z těch úžasnejch možností vybrat... Dobře, mluvíme o tom, něco chtít, ne o výběru, ale když to tak úzce souvisí, že se mi to nechce rozpojovat.

Buďme jednou konkrétní - je mi 20 let. Mám tendence a někdy dost silný chtíč objevovat dál, dáááál. Na druhou stranu mám tendence pokračovat ve studiích. Což dohromady moc nepasuje, pokuď pominu tu maličkost zvanou peníze.

Když je to tak jedoduchý. Nevím, zda se mě někdo aspoň pokusí pochopit, ale mě to prostě táhne všude. Všude. I domů. Jen teď momentálně jediná země, o které bych byla schopna uvažovat o strávením doby neurčitě je Holandsko. Holandsko se do mě dobře zavrtalo. Každopádně, jsem se chtěla dostat k té jednoduchosti - au pair.

Pro mě nejjednodušší, nejpohodlnější a nejdostupnější způsob. Jsou chvíle, kdy si říkám, že tohle už ne, ale kdo to nezná...

Si tak proletuju nabídky au pair job... Neskutečný. Zavání to tak šíleným dobrodružstvím, vzrušením, zkušenostmi, zvědavostí a blabla, samozřejmě taky odpovědností, ale mě tohle hrozně naplňuje. Ten pocit objevovat nové. Ta možnost. Ta skutečnost.
Další věc, co vím, stačí pár měsíců. Ne rok. Ne dýl. Někdy třeba. Ale stačí.

Na druhé straně je ta rozumnější část mého já, která, si myslím, se projevuje více, aspoň na první a druhý pohled. Studium. Konečně se stát "nezávislou" - ano, tady v holansku to jde. Student s možnostmi. A to mě taky hrozně láká!

Chci mít prostě jen sama ze sebe radost, dobrý pocit a být na sebe i svým způsobem pyšná. Ať tak, nebo tak, myslím, že budu :)) Sobecký, co? Ani ne sobecký, jako možná namyšlený, haha. Řekli byste to do mě?

Lucie, zas plácáš!!!

Sorry.

Tyhle myšlenky bych asi neměla ani publikovat, zastrčit hluboko. Ale napsat je chci. Taková úleva. Stejně to čtu jen já. A směju se. A snažím se přijít na to, co tím básník chtěl říct...... Nikdy nikdo neví, co tím básník chtěl říct. Nikdo! Dokonce často ani básník, tak prosím, nechápajte :)

Trošku konstruktivnější příspěvek

Zdravíčko, spolupachatelé,

co nového pod pihou? AAAAAle, až zas tolik mnoho ne. Co je za mnou - slabší chvilka, rychlá aklimatizace, alkoholové opojení, nahá těla, tanec a co se týká "práce" tak je za mnou i celkem zábava s dětmi.

Děti. Jsou stejně úžasný stvoření. Není to tak dávno, co bych s trochou přitvrzení tvrdila, že děti ráda nemám. Ale koukněte na ně. Jen koukněte. To je prostě jedinečný. Občas, když jsem s těma svýma holkama někde, v bazénu, na hřišti, tak pozoruju ty ostatní holandský a jinak namixovaný cvrčky a je to sranda, úplně mě to zahřívá. Asi měknu :)

Můj první víkend po dovolené tady byl, řekněme aklimatzační. Druhý už jel v plném proudu. Páteční sesion začala míchanými drinky a skončila nad ránem kdesi mezi partypeople. Sranda :)
A sobotní očekávaná akce - Gay Pride. Konečně taky nějaká party v Amsterdamu. Paráda. Jen ten déšť.
Někdy mám pocit, že pro normální smrtelný čtenáře, či jiné příznivce, je toto čtivo nezáživné a nudné. Pro mě ventilace nepochopitelného, dejme tomu. Tak tady je jedna z natáčení :) -

V Amsterdamu jsme se po průvodu nahých, zmalovaných, růžových a jinak poznamenaných individuí odebrali na nějakou tu svačinku. V Holandsku jsou velmi populární Flemish patat/frites - megahranole s majonézou. V Amsterdamu je dokonce vyhlášeno pár míst, kde mají ty opravdový a nejlepší. Jeden takovej malej bar jsme našli. Naše jihoamericko-španělsko-německo-holandsko-česká skupina si začala objednávat. A pan mistr za pultem byl naprosto fenomenální! Nejen, že se se všemi bavil stylem - Jak se máš, co si dáš? Odkuď jsi? .... Ale po odpovědi začal mluvit příslušným jazykem. A to nejen pár základů, ale pěkně souvislé věty (angličtina, španělština, portugalština, němčina, holandština, arabština...) Fajn chlapík, řekla jsem si. A pak jsem šla na řadu já a říkám si - Tak teď se ukaž... "Jak se máš? Dobře?" mě nepřekvapilo, ale otázka, jestli jsem z Moravy nebo Čech a pak "dobrý zadek" a "hovno" už ano :))) Frajer. A je z Egypta.

To chci taky časem umět. Jazyky :)

Neděle klasicky totálně neproduktivní den, večer večeře se stejnou skvadrou ve studentském domě a s mexickým desertem. Prý - To je cookie pro děti... Myslela jsem, že mě upadne huba. Nevěřte mexičanům, když řeknou, že jídlo není ostré, nedej bože, když řeknou, že trochu... A to bylo prosím pěkně pro děti :)

No a včera zas pár drinků, tentokrát s místními a švédy. Jo jo. Mám se dobře...

Dááále? Možná. Otazníky se začínají zmenšovat, ale zase se objevují další, který se zvětšujou. Každopádně už z toho nemám takový dusno v mozku :)

Už teď se rýsují další plány na víkend. Nice.

Zatial, přátelé a příznivci a žíznivci.

Střízlivost

Tak jsem nám, drazí přátelé, poněkud vystřízlivěla. A to je dobře. To mi připomíná, že jsem se celkem dlouho řádně, neřádně a pořádně neopila, ale to je úplně ale úplně jiná kapitola...
Vystřízlivěla jsem sama ze sebe. To byl teda zase stav. Ale už je dobře. Here we go again - jsem sobecká a je mi tu tak dobře. Pardon.
Procházka tím mým holandským útočištěm tady byla natolik očisťující, že zas a znova... Ráda, ráda, ráda. Leiden ke mně začíná dobře prorůstat, prevít. Ve čtvrtek to vyvrcholilo - Roztrháním. A už je zase dobře, Přišlo již zmiňované vystřízlivění. Dále se očekává nadšení, či zklamání, proplouvání, nové začátky, nové idey a výsledek? Asi nebudu mít nikdy žádný výsledek, jsem se právě rozhodla. I cesta může být cíl. Tak jdeme :)

Inzerát podán, čekám nevelké změny. Víkend mě čeká v holandské metropoli v obklopení gayů, juchů! Amsterdam Gay Pride 2010. Asi se opiju, co vy na to?

Hlavně, že nálada a úsměv mi zas dělají společnost. Ano, nálada. Svoji náladovost bych totiž definovala asi tak, že mám buď náladu anebo jsem bez nálady. Znáte, ne? :)

Úsměv, děcka a s chutí do toho! Jdu si čmárat.

P.S. Dočetla jsem Little Prince v angličtině ... Wooooooooooow!