Počítat slony

Středa, odpoledne, déšť. Víkend byl super. Zas a znova. Amsterdam je úžasný město, má atmosféru, je v něm celej svět, děvky, tráva, ale taky přes všechny ty turisty takovej zvláštní klid a pokoj. Ty domy. Miluju. Voda, kola, muzea, umění, lidi. Lidi. Nejvíc... I AMsterdam :)

Den Haag. Taky fajn, ale úplně jiná atmosféra. Nějak mu pořád nemůžu přijít na chuť. Ok, parlament, voda a parčík fajn, ale dál? Nevím, nevím. Za tmy paráda ale. Museumnacht bohužel poznala naši celodenní únavu a nebyli jsme schopni si noc užít na 100%...

Chození je taková nuda, jakmile si zvyknete na kolo! A to moje se zase rozbilo pro změnu. Díra v duši už pro mě není žádný problém, ale tohle bylo víc. Rozčílila jsem se když se mi oprava nevedla zdárně a nakonec jsem kolo odvezla do opravny a už jsem zase spokojená, jako na novém :) Jupí.

Měla bych říct, že si začínám zvykat, jak rychle se tu mění společnost, lidi přicházejí a odcházejí, ale ne. Mě to začalo vadit. Konečně se tu k vám dostane někdo blíž a už jede pryč. Welcome to Leiden. Good bye, Leiden. Ještě, že je ta naše planeta tak maláááá.

Nedokážu plně žít přítomností. Dřív mě trápila minulost a teď mě trápí budoucnost. Nevybereš si, Achjo. Jen takový malý příklad - neděle pro mě není den, jelikož mám pořád na mysli, že zítra je pondělí a já musím a musím... Proč si tím ničím den, který je až zítra??? Grr. Neumím tomu pomoct. Ale ono to zas přejde. Jako všechno, jednou.

Neřešme co bylo, netlačme na to, co bude. Teď :) Teď jsem šťastná. Teď mi chybí jen málo.
A zítra jede papá počítat slony do Zimbabwe. Jak ten se máááááá :)