Srpnová neděle

Nakonec ty nejbanálnější detaily, ty nejobyčejnější a nejběžnější věci a okamžiky mají tolik inspirativního potenciálu. Jen ho proměnit. Proměnit v co? V něco.

Ve vypůjčených ponožkách si to šlapala skrz bláto. Mlaskalo to. Ve dveřích si náhodný návštěvník lokálu předal s tamějším mužem stojícím konstatntně ve dveřích a v saku cosi z ruky do ruky, jakoby plesknutí, ale zašustil tam papír. Tips, pomyslela si. Ale sakra proč?
Na hlase bylo podepsáno něco, co připomínalo doutnající zpěv. Všude stále mokro. I uvnitř. I když vlastně, není tam spíš vysušeno? Potopa nebo sucho, tak jako tak extrém. Ale ne krajní. Zdaleka ne, jak daleko ještě? Jak?

Hledám, nenacházím. Jaké cliché jí to vždycky napadalo. Cliché jsou a budou. Existují. Jedno z nejpravějších je neděle.

Neděle. Historie se opakuje.

Bosa si došla pro kousek čokolády a šla spát.

L.

Srpnový pátek

"Jak asi vypadám z týhle strany?" řekla si pro sebe ještě než stačil dovřít dveře. "Hůř než z tý druhý jistě, levej profil mám vždycky roztomilejší, ale co." Otočila se zpět k umyvadlu, kroky utichaly a slovo na rozloučenou dávno se zaseklo mezi dveřmi a futrem.
"Poznala bych toho člověka, tu neutrální osobu i v jiném prostředí? Za jiné denní či noční doby? Doba je nekompromisní. Ale ne všichni jsou neutrální, někteří jsou tak konkrétní..." Rozjela myšlenku.

Konkrétní to bylo i minulý týden a to hned několikrát. Bylo to tak konkrétní, až je z toho abstrakce. Minulost. Dávná nebo blízká, na tom nesejde. Sejde z očí. Osočí se. Čí to byl komentář? No comment.

Ta debilní pilule,
zlabilní tělo mé.

A oběd nikde, nikdy,
nedělám už sliby.

Víte kdo je Daniel?
...
Ne, mé chlapecké já přeci. Nikdo jiný. Nikdo.

"Ta holka mě zná!" Pomyslela si Chloé, když Francis poznala všechny její pózy.

Je vždycky na místě alternativa? Příjde na to. Tam byla. Jen ty obrázky svatých křesťanů jí lehce děsily.

L.

Holandsko podruhé

Vrba niet nodig meer. Denk ik.

Něco se mění a něco zůstává celkem konstantní. Všichni stárneme.

Za dva týdny si kupte Reflex.

Vystříbrují se mé myšlenky nebo je akorát potlačuju a svaluju na dostatek času? Nebo se vytrácí v denních dávkách? Uvidíme.

Napíšu brzo asi něco. Sorry.

"Poslouchejte, vyslechněte a vypovídejte. Zažijte a lžete. Braňte se, ale je i čas otevřít se. Vyberte si. Správně nebo špatně... Kdo ví," odpověděla se zájmem a zármutkem. Tihle dva se rádi předbíhaly.

L.