Nakonec ty nejbanálnější detaily, ty nejobyčejnější a nejběžnější věci a okamžiky mají tolik inspirativního potenciálu. Jen ho proměnit. Proměnit v co? V něco.
Ve vypůjčených ponožkách si to šlapala skrz bláto. Mlaskalo to. Ve dveřích si náhodný návštěvník lokálu předal s tamějším mužem stojícím konstatntně ve dveřích a v saku cosi z ruky do ruky, jakoby plesknutí, ale zašustil tam papír. Tips, pomyslela si. Ale sakra proč?
Na hlase bylo podepsáno něco, co připomínalo doutnající zpěv. Všude stále mokro. I uvnitř. I když vlastně, není tam spíš vysušeno? Potopa nebo sucho, tak jako tak extrém. Ale ne krajní. Zdaleka ne, jak daleko ještě? Jak?
Hledám, nenacházím. Jaké cliché jí to vždycky napadalo. Cliché jsou a budou. Existují. Jedno z nejpravějších je neděle.
Neděle. Historie se opakuje.
Bosa si došla pro kousek čokolády a šla spát.
L.
Žádné komentáře:
Okomentovat