"Jak asi vypadám z týhle strany?" řekla si pro sebe ještě než stačil dovřít dveře. "Hůř než z tý druhý jistě, levej profil mám vždycky roztomilejší, ale co." Otočila se zpět k umyvadlu, kroky utichaly a slovo na rozloučenou dávno se zaseklo mezi dveřmi a futrem.
"Poznala bych toho člověka, tu neutrální osobu i v jiném prostředí? Za jiné denní či noční doby? Doba je nekompromisní. Ale ne všichni jsou neutrální, někteří jsou tak konkrétní..." Rozjela myšlenku.
Konkrétní to bylo i minulý týden a to hned několikrát. Bylo to tak konkrétní, až je z toho abstrakce. Minulost. Dávná nebo blízká, na tom nesejde. Sejde z očí. Osočí se. Čí to byl komentář? No comment.
Ta debilní pilule,
zlabilní tělo mé.
A oběd nikde, nikdy,
nedělám už sliby.
Víte kdo je Daniel?
...
Ne, mé chlapecké já přeci. Nikdo jiný. Nikdo.
"Ta holka mě zná!" Pomyslela si Chloé, když Francis poznala všechny její pózy.
Je vždycky na místě alternativa? Příjde na to. Tam byla. Jen ty obrázky svatých křesťanů jí lehce děsily.
L.
Žádné komentáře:
Okomentovat