Až vyrostu, chci být jedním z těch opilých umělců, malující své obrazy zásadně v noci, za zvuku řvoucí či jemné melodie. Večer otevřu svůj skromný atelier a lahev červenýho. Vyzvu kolemjdoucí dovnitř, zatímco mám na sobě upatlaný starý LEVISky, vyhrnu rukáv a čapnu štětec. Na stole i na podlaze skvrny od barev. Vzduch trošku ovlivněn vínem, stejně jako já, ale člověk si zvykne. Na všechno.
Zpívám si. Pak si odstoupím a přijde ta chvíle. Ticho v hlavě a vnímám jen to, co jsem právě napatlala na desku nebo plátno. Nejlepší chvíle.
Vejde jakási holka. Vlasy scuchaný, ale vypadá dobře. Mrknu na ni a pohledem a úsměvem vyšlu: "Prosím..". Za Chvíli se jí ptám, co si myslí. Líbí se jí to. Mě taky.
Čmárám dál tak, jak mi chvíle našeptává. Usmívám se a dolejvám. Komu je líp než mně?
Až na to, že mu ten alkohol ovlivňoval celkem znatelně nejen vzduch, ale i dech, přesto ne nijak nepříjemně, to tak bylo. A ve mě se zrodil sen. Jeden z mnoha dalších.
Wake up! Or don't.
http://www.youtube.com/watch?v=INgXzChwipY
Žádné komentáře:
Okomentovat