BOOM!

Přesně takhle to já potřebuju - Bum a plav!

Já vůbec tak celou dobu všude proplouvám, ani se moc nesnažím, vše padá samo přede mě. Je to pohodlný, nevím jak se to stává, jak je to vůbec možný. Možná je to jen má iluze, ale já to jinak přeci neumím. Trošku se i stydím, když se rozhlídnu okolo.... Ale dokuď to funguje... Já to nevyhledávám. To samo :)

Neumím plánovat - to je další věc. Tak možná proto, ta iluze.

Každopádně mám alespoň konstrukci plánu. Za dva týdny mi přijede nejdrahocennější návštěva, která mě umačká. Pyšně je provedu Leidenem, Amsterdamem a pláží. Vážím si, že dorazí přes všechny nástrahy a okolnosti :)

Včera se mě mamka velice starostlivě ptala, co budu dělat, až přijedu na Vánoce domů. V první řadě nic, chci dovolenou. Regulérní, do Novýho roku. Oslavím narozeniny, připomenu si, že už nejsem dítě a Vánoce už nejsou takový jako před 10 lety, budu s rodinou, pár vybranými přáteli, co za to stojí.
Cítím se snad dokonce i provinile. Všechno jsem prachsprostě nechala a odfrčela. Ale pozor! Ne proto, že bych měla zášť k Mejtu, k Česku - to vůbec, je sice co kritizovat, ale to není důvod. Není to únik. Já jen mám šílenou potřebu poznávat, učit se přirozenou cestou, dostávat zkušenosti, zažívat, měnit, potkávat. Změna, změna. Nejsem typ, co by byl spokojen na jednom místě, možná budu časem, možná doufám, že budu, ale ne teď. Neberte to ode mě jako zradu :)

Tudíž už je pár myšlenek, co s načatou budoucností. Mám je zvěřejňovat? Moc se mi nechce. Zatém :)

Čekám na další boom.

BOOM!

Love and peace, L.