Jak moc pro můj dnešek pasuje hudba Boba Marleyho. Nejdřív bych ráda podotkla, po mém vyčerpávajícím příspěvku o "domově" ... Ono to s Čechama není tak hrozný :) Není, fakt. Ale nebudeme se už vracet k tomu co bylo, to nikdy nedělá dobrotu.
Co nového. Zase nacházím jiné a nové stránky mého já. Spíš tedy odkrývám "já" těch okolních lidí a tím pádem formuju i to své. Je to osvěžující a zajímavé. Často zábavné, často smutné. Mám se tolik co učit! A všichni lidi, ktěří mě obklopují jsou mí učitelé. Je jedno, jestli jim je 30 nebo 7.
Fakta:
Potkala jsem další zajímavé lidi, zároveň se s jinými rozloučila, bohužel, ale aspoň mám více důvodů navštívit třeba Španělsko nebo Jižní Afriku... Začala jsem chodit na Tai chi a yogu plus meditace a sauna ..... uaaaa ..... nejlepší! Začala jsem taky druhý level holandštiny, zašla jsem na koncert, pracovala jsem, jelikož papá počítal ty slony někde v Zimbabwe, začala jsem babysitting u Italské rodiny - nejlepší práce ever! Přijdu, děti už spí, tudíž mám placené dvě, tři hoďky dělat si svoje věci, jen v cizím (luxusním) domě... A pak přišel ten legendární víkend.
Drie Oktober. Největší party pro Leiden v roce, osvobození od španělů. Od pátku do pondělé neskutečný ruch v městě, tisíce lidí, stovky stánků, desítky hudebních produkcí, miliony plastových kelímků, horská dráha, poutě, všechno! Pro mě osobně tři dny v kuse absolutně noční/ranní život. Wow, jeden z nej víkendů tady.
Už druhý týden není večer, který bych strávila doma. Tai chi, babysitting, kafe, pivo a tak dále. Za to páteční i sobotní večer jsem strávila doma, ale ne u sebe :)
Neskutečně letní počasí nás provází, krátký rukáv a sluneční brýle nezbytné. Neuvěřitelné. Včera výlet do Utrechtu. Dneska čmárání.
Toť fakta.
Čistě náhodou jsem se ocitla u velice zajímavých debat, mých starších kolegů. Zas a znovu jsem si mnohé odnesla. Zažila jsem podivnou pauzu ve spánku. A taky se mi zdál sen. Nehezkej, ale od té doby, co jsem v Holandsku, mám pocit, že se mi sny vůbec nezdají, teda, nic si nepamatuju... Divný, co to může znamenat?
No a otázka pro mě obligátní a neustálá - Co opravdu chci? Hehe, nechme to ještě chvilku plout.
Nemůžu se dočkat na návštěvu!!! Přijede, brzy, brzičko. Ráda!
Mám ráda koláčky. Mám ráda Mejto, Prahu, Leiden a Amsterdam. Mám ráda život a mám ráda sebe. To ale není všechno, to nestačí... Teď to ještě stačí, ale dlouho ne...
Ráda, Lucie
Žádné komentáře:
Okomentovat