Mateřská: představa versus realita II.

 O pár článků níže je část první, po roce je opět čas si to shrnout.

Máme doma 21 měsíční dítě, taky milujete matiku? Rok a třičtvrtě slovy. Běhá, fňuká, všechno zasviní, opakuje pár slabik, v noci se budí a vyžaduje mlíko, usíná při drcení mý ruky, vstává s požadováním Krtka na youtube...

Já v roce 2019:

1) Přestanu kojit a bude ho moct hlídat kdokoliv, jakkoliv dlouho...

- 2020: Whahahahahahaaaaa.

2) Jakmile začne chodit, bude kamarád ťapkat sám, pěkně bez kočárku, ne, že bude ještě ve čtyřech letech sedět jak císař v neckách...

- 2020: No, jestli chci opravdu někam dojít a necuchat si u toho nervy, tak nezbývá nic než hra na císaře...

3) Pěkně trpělivě mu budu číst z knížek, vysvětlovat vše, co by už mohl chápat a večer bude usínat u čtení z miloučké knížky...

- 2020: "Chceš pustit Krtka nebo Toma a Jerryho?"

4) Pěkně budeme trénovat bezplenkovku, sám si pak bude tahat nočník a bude si brzo umět říct, že se mu chce...

- 2020: "Rudí nééé, na to se nestoupá, tam se čůrá."

5) Od začátku ho budu vést k tomu, aby byl samostatnej, pěkně se sám napapal s vidličkou a vybíral si převážně ovoce a zeleninu.

- 2020: Pokud nechci, aby 2 hodiny jedl polívku rukama, tak holt za maminku a za tatínka... Do ruky jen to, čím nic nezasviní, existuje to? Lízátko už nikdy, musela jsem ho ostříhat.

6) Příští měsíc už určitě začne spát celou noc.

- 2020: Aspoň půl noci... Ne? Hodinku? Celou hodinku?

7) Nebudu radit svým těhotným kamarádkám jako nějaká megazkušená, nebudu jim říkat nic a už vůbec né nic negativního...

- 2020: "No a až tě budou zašívat, tak to už ti bude jedno, porod je jen pár hodin v životě, ale to, co přijde pak je teprv peklo, eh, teda jízda řekněme."

8) Nebudu si stěžovat na jeden kus, když témhleta má 4 děti a tak pokojně se na mě směje, je vyzenovaná a ještě má kvásek...

- 2020: "On nespí, on kňourá, vysírá, nemám čas na nic, vůbec nevim, po kom je tak ukňouranej..."

9) Tak po prvním roce bych už možná mohla pracovat, třeba na zkrácenej úvazek nebo z domu...

- 2020: Jako, já mohla, ale Rudik ne. A ty dvě hodiny za den (když dá vesmír a já neusnu), co mám jen pro sebe prostě, teď ještě neobětuju excellu a testování chyb v softwaru ani skládáni propisek z bedny do bedny... Priority, no (Netflix).

10) Hned jak budu ready, dám se zas do formy, začnu cvičit, neprasit a ukážu světu!

- 2020: Pupek ukážu. Tak zas od pondělka...

11) Druhý???

- 2020: Druhý??????????

Slovo roku 2018: 'Porod a mňam.'
Slovo roku 2019 - 'TRPĚLIVOST.'

Slovo roku 2020 - 'TTTTRRRPPPĚĚĚĚLLLLIIIIVVVVOOOOSSSSTTTT.'

12) Písaříková píše, sice jednou za půlroku, ale mateřská, rozumíš.

Dortaňan news

Runaway už pár týdnů zas mlčí, ale moje tvořivost ne. Tenhle blog byl vždy o mým životě a srajdách, co se mi honily hlavou, pojďme v tom pokračovat :)

Rudolfovi bylo šestnáct měsíců, péče se mění a jak už jsem minule říkala, občas mám čas dělat i něco jinýho než utírat podlahu a zadek. Ale ještě chvilku mamablog. I moje vnímání toho, že mám dítě, se mění. Musím uznat, že v úplným začátku to pro mě byla vlastně 'cizí' bytost a trvalo mi, než jsem se s ním seznámila. Nejen s péčí o dítě, o novorozence, ale i s jeho povahou, s preferencema a životním rytmem. Pořád je to teda objevovačka, ale jistě vím, že je to milovanej syn a prostě náš Ruda. To jsem první týdny po porodu nevěděla. Nějak jsem hledala a čekala až přijde takovýto - láska mýho života, moje největší štěstí nebo nic krásnějšího jsem neviděla... To tam prostě na počátku nebylo. Ale teď nemám pochyb kdo jsem já a kdo je můj syn, jestli mě chápete.

No a jak začal chodit a být venku trochu tepleji tak už mám skoro nohy nahoře... Naše dítě je celkem opatrný, žádná střela, takže i pěticentimetrovej obrubníček slejzá po čtyřech a pozadu. Miluje jídlo a zvířata. A vůbec, jakýkoliv nový pozorování, tak jako každý dítě.

Je konec dubna 20, nacházíme se v nejdivnější době jakou jsem zažila. Lidi trochu panikaří, ale situace se po pár týdnech uklidňuje. Můj Marek je doma, Masérna musí být zavřená v rámci karantény a čachruje se s tím,  kdy se zase bude moct otevřít. Jsme oba na rodičovské dovolené :) někdy je to moc fajn, někdy je to ponorečka, srdíčko. Rudík má (nejen díky karanténě) s tatínkem nadstandardní vztah a myslím, že ho to povzbuzuje v mnoha dalších ohledech. Třeba jsme zatím nikdy neměli období 'máma'. Vlastně ho moc nezajímám, když odcházím, zavře za mnou dveře, ale když brečí, tak to se u mě rád vysoplí.

Díky Markovi mám čas dělat i jiný věci než bábovky a babovečky. Mám pocit, že se mně i nám daří. Začala jsem se umělecky vybíjet v nedaleké keramické dílně a hlavně, rozjíždím výrobu Barefoot sandálků, vím, vím, to už jsem minule říkala, ale budete o tom teď číst víc, sorry.

Chystám tedy články o Barefoot čemkoliv. Nevyznávám pouze bosonožce lesní, ani si nekupuji boty za pětku... Ale dávno mě nic nebavilo tolik, jako právě výroba sandálů. A když o to má někdo zájem a udělá mu to radost, tak to je největší radost.

Buďte na sebe hodný a já se zas brzo ozvu, protože ...
Písaříková píše 💛

Fotka: Dortaňan 🍰💙

Pochyby a motivace

Tvor tvoří a tak dále... Rudolfovi odbil rok a já mám pocit, že se můžu pustit do něčeho jinýho než vytírání podlahy, pečení bábovky a uspávání na houpacím křesle. No... Aspoň částečně. Hodně částečně.

Chci toho tolik, ale musím si přiznat, že nic nejde hned a že to za mě nikdo neudělá. Dost prokrastinuju a omlouvám si to tou náročnou péči o dítě. Já vím, jedno dítě, žádný dítě. V klidu si to dál vyprávějte matkám jedináčků...

Jdu do toho. Sbírám odvahu a motivaci. Baví mě to, ale prezentovat se tím a nabízet to za peníze je jinej level! Moje pochybovačný já je na vzestupu vždy, když se mám někam posunout...

Kdysi (do teď) jsem měla sen, že napíšu knížku. Jednou jsem se s tím svěřila staršímu známýmu, co už tenkrát měl rodinu, dvě krásný děti, kariéru.

A říkám: 'Ale když já přece nemám co říct, je mi 22 a tu knížku budou číst třeba padesátiletý lidí a co já jim tak můžu předat???'

On se jen usmál, řekl, ať nemyslím na blbosti a dělám to, pro co mám nutkání. Dnes ho chápu. Konečně. Stejnej známej mi taky řekl, jak je to s náhodama. To jsem se mu zas tenkrát smála já. Dnes srdíčko.

Je únor a já jsem se pustila do výroby letních barefoot sandálků na míru. Stříhám podrážky, motám uzlíky a upaluju konce. Ptám se ve svý sociální bublině na zájem a on je. Cítím tíhu zodpovědnosti a zároveň příjemnou motivaci. Sakra, věř si trochu, Lucie... Věř.

Takže děkuju a cítím, že to někam povede. Tohle jsem ještě necítila. Bosý nebudou teď jen moje nohy, ale i moje myšlenky. Jsem vděčná a jdu motat.

Rudolf je celkem parťák, ale to, že už 14 měsíců, noc co noc spím přerušovaně, mu musím sakra hluboko odpouštět. 

Vaše užskorovůbecnebio-matkaspíšlesana,

Lucie