Díky všem mužům, kteří dočetli až sem. Ahoj.
Možná se to ještě k někomu nedoneslo, takže přivítejme velkoúžasnolepého krále Jelimána... Hurá ajeto.
Jak to přišlo? Samo. Tělo ví. Chvíli jsem to brzdila (práce, víc práce, bydleníčko), ale v jednu chvíli si prostě řekneš, že jo, stejnak to bude trvat a přesně v tu chvíli, kdy si ostýchavě říkáš, že si třeba příští rok umíš představit jakože už porodíš, tak uslyšíš: „Ták, pani Hojná, termín by byl 1.1. 2019, ano?“ - Ehm?
Tak jo.
Ale ještě předtím to byly jen dvě čárky: „Fakt jo??? Tak to je hustý, Lucieee!“ - Musim to někomu říct a nevim komu! Nechce se čekat až kdoví do kdy, nerada tyhle předsudky... Rodina je rodina, takže už to ví, je velmi potešující a povzbuzující vidět tu radost, kterou okolo sebe najednou mám, doporučuju.
A jedem. Květen, nemám chuť k jídlu, to vůbec neznám!!! Odmítám brambůrky i čokoládu. Piju Colu, fuj, nechápu, ale poslouchám... Náš novej kámoš měří 3,6 milimetrů. Nebaví mě o tom mlčet, ale mlčim.
Červen, pomalu to úlevně oznamuju, jezdím na kole, ale tak nějak spíš jako paní starostová, žádný lesní treky, dojímá mě živá hudba, mám papír, že je vše tabulkový, a tak oznamuju v práci. Asi po dvou letech jím pořádný maso a to hned hovězí burger, co že? Poslouchám... Letím do Holandska a poprvé ve vzduchu i v tomhle stavu se soustřeďuju jen na to nepoblít se. Zvládám.
Červenec - Marek přibral. Já ještě spím na břiše. Celý život jsem zvyklá maskovat problémový partie a teď jako co to má bejt... V buse mě ale ještě nepouštějí sednout. Tak stojím.
Srpen, vedra snaším velmi dobře, hůř už to jak se mě na to každej ptá. Ranní procházky se psem! Nepotřebuju ani hned po probuzení piškot, jak radí na emiminu. Jo a vzali jsme se, natajňačku, nějak jsme se jednou na gauči na tom shodli, a je to fajn. A tak jsem si říkala, že je ten správný čas vrátit se ke psaní. Dozvídáme se, jestli to bude Kazimír nebo Kazimíra.
Zaří, kdyby naše dítě mělo jednou vést nějakej kroužek, byl by to Večerní kurz tance na močáku. Kick-box bude za pár let asi dobrej kroužek. 4.9. mi poprvé natekl kotník!!! Jupí! Žáha je jak dráha do pekla, v buse furt stojim, hladím si břicho a nic, zmetci brněnský.
Břicho je znatelný, začínáme tedy 7. měsíc abyste věděli, vy zvědavci, i po hodinách nepřetržitýho jezení na svatební veselce jsem nepřibrala víc než je nutno (doporučuju! tělo zpracovává, makám i když sedím :)
Pro fajnšmekry - 27. týden. Počkat! ... Jo.
Jde to i bez blitek a bolesti zad, bez olizování stěn, bez nakládanejch okurků a čokolády, bez sledování Malých lásek, bez rad bezradných mamin, bez Femibionu, bez diskuze.... Nejde to ale bez vědomého rozhodnutí a přijetí všeho tak jak to je, bez lásky (och, klišoidní) a bez burčáku.
Jsem teď znalec, ptejte se!
Vaše biomatka Písaříková
srdíčka a sluníčka
Žádné komentáře:
Okomentovat