Zásadně cizí měsíc.

Za měsíc se toho stane hodně, ale třeba taky vůbec nic zásadního v životě jedince. Ne. Tady to nejde nezásadně.
Přihlouplý úsměv mi vlastně zapříčinila celkem velká zásaditost. Ale na ty velký zásady já kašlu. Zásadně.
Jsem strašně tichá. A někdy strašně vtipná.
Od všeho trochu a nic pořádně. Dokola.

Podzim.


Navštívila Paříž, aby uvěřila, že existuje. Existuje. Ona.
Jakoby najednou novej život. Novej? Nevím. Voilà.

Slunce se odráželo od plného měsíce tak silně, jakoby to nebyl jen odraz. Krátery to jistily. Spát je zbytečný. To až nahoře, na trávě, s batohem pod hlavou a bez odrazu. Udělala si na to nadhled hned po ránu. Cizí byt, cizí vůně. Cizí člověk, za měsíc přestane být tolik cizí. Ale nechtěla nic odcizit. Jen šepot. A myšlenku. Posbírala zkušenosti a odjela ku odrazu, tam, kde to přestávalo být cizí.

L.