Dlouho nebylo něco z našeho režimu nerežimu: přestala jsem kojit, leze jak ďas, stoupá si, s přidržováním víc a víc kroků, jí všechno co mu dám, sápe se po mě, konečně líp spi (!), má milion vlasů, ofinu zubatou, když hlídal děda..., kočárek denně - spánek, 6 zubů, nosítko párkrát týdně - spánek + zuby případně, nejoblíbenější hračka je koště a vysavač a miluje slovenský písničky. A teď popořadě...
Přestala jsem kojit, ano. Někdy po 10. měsíci ho moje bradavky přestaly zajímat, kdybych chtěla, kojení udržím, ale upřímně mi to nevadilo a VELMI se mi ulevilo, sorry laktační kamarádky, s odstupem vím, že to bylo pro nás to nejlepší a dala jsem na intuici, sám si o to Rudlina řekl. Kojení nikdy nebyla moje nejoblíbenější činnost, ale jsem ráda, že jsem to svýmu dítěti mohla tolik měsíců dopřát.
Ruda je žrout. A jsem za to ráda, už ochutnal vše co rocňák může a je každej den nadšenej z talíře. Jíme často společně.
S ukončením kojení přišlo něco, co už jsem v životě nečekala. Zlepšil se nám všem spánek, díkybohu... Umělýmu mlíku jsem se chtěla vyhnout, ale to byla jen moje další předporodní představa, dnes se udyndá ve své postýlce hned vedle mě u flašky, v noci se pravidelně dvakrát vzbudí, já zašejkuju lahvinkou a do pár minut je klid. Prospělo to nám všem, díky za pochopení.
A konečně můžu spát na břiše, po roce a půl. A nosit rolák!
Jo, zuby jsme teda pocítili. Teploty, nosítko, fňukání.
Jízda v kočárku je oblíbená kratochvíle s císařským rozhledem až do té doby, než mladej vytuhne, což bývá dost záhy. A tak chodím a chodím a abych měla rozptýlení, jezdím chodit i do okolních měst, páč to je zas jediná moje kratochvíle. Jo, seš doma, návštěvy fajn, ale nákup a procházka jsou pro tebe celkem jediná venkovní aktivita v zimě. Tak aspoň prostředí měnit...
Sem tam zkusím takovou neřest a to je zabrždění kočárku se spícím dítětem před výlohou cukrárny. Ne vždy se to setká s nadšením. Ale jednou za měsíc to za to stojí. Horký kafe a výhled na spinkající ksichtík s červenýma tvářičkama od podzimního bytí.
... Tanculienka a Smejko, Čmelko zo svojou Lienkou...
Teď teprv si to mateřství nějak sedlo. Dejte na svoji intuici a ne na rady s hashtagem. Kdo zná vaše dítě lípn nežvy?
Díky za ten spánek! Předchozí tři měsíce to bylo čisté peklo, nedá se o tom snad ani napsat, brečela jsem tolikrát, frustraci, vyčerpáním, naštvaností, zoufalostí, lítostí... Aha a jasně, když píšu tyhle slova, je deset večer, dítě už hodinu spí a co se nestane? Siréna, kvílející brzdy, houkání hasičskýho obra, pes se rozštěká a je to tady, deja vu. Díky, vesmíre, za připomenutí pokory a za to, že jsme ještě nevyfoukli ten gymnastickej míč.
