Tak mám novej zub a poznatky.
Říjen byl celej o doktorech, zub, srdce, zub, břicho, srdce, břicho, srdce... Jak vyrobit pacienta?
Je 8. listopadu 2018, začala jsem 8. měsíc těhotenství, docela dobrý. Mám ráda návštěvy, který dovezou zimní bundu, která našemu babyboyi bude v červenci. Né, jsem vděčná.
Myslíte si, že se doma nudím? Nechápu. Pochopte vy, že pokud si chcete skutečně oddechnout, pokud máte plný zuby práce, pokraj vyhoření, nepomůže vám týden dovolený.
První dny doma - co mám vlastně dělat?
Další dny doma - co mám dělat dřív?
Další dny - co skutečně chci dělat?
Chodím brzo spát a brzo vstávám, procházím se i 3 hodiny denně (Dex je nejšťastnější pes v okolí), peru, želím, vařím, peču, velebím a hnízdím, maluju, píšu, nakupuju, čtu, tvořím, medituju, ale i sjíždím zeď na facebooku, srdíčkuju fotky na instagramu, shlížím vlogy a rozhovory na youtube, cvičím (málo), jím (hodně), komunikuju nebo třeba hladím psa, házím mu kaštan, zpívám si s Freddiem (Dont stop me now with lyrics), přijímám návštěvy, beseduju s kámoškama u dortíku, řídím auto (!)... Jednoduše idylka, která jistě vede k osvícenýmu porodu, šestinedělí i celýmu životu, je to tak?
Už se vidím, jak si tady za zvuku meditační hudby navlíkám korálky, ladím se na kliďase babyboye a za rok po těch korálkách šlapu, hledám nezkrotnou šelmu (dítě) a bojím se podívat do zrcadla... No ne, znám se, bude to zase zlatá střední, jako vždycky.
I ty idylický dny jsou vyváženy stresem, neboj se nic. Třeba když sedíš v Nemocnici u Sv. Anny v čekárně kardiologie, ty s břichem a plný židle 60 plus a slyšíš jak se přebíjejí počtem infarktů. Čekáš tři hodiny a pak tě nejtrapněji vyvolávají ampliónem: "Bakalářka Písaříková, dveře číslo čtyři." - Dědové čuměj, páč znají akorát tak bakalářský povídky. Trapas, když se zvedám já. Srdce bije, mám teď dvě totiž. Mám i dva mozky, ale neptejte se mě na trojčlenku.
A včera mi braly dvě jinak schopný sestřičky krev snad ze zápěstní kůstky... Já nevim, já ty žíly vidim prostě, nejradši bych jim to ukázala a něco si před nima šlehla. Utěšovaly mě jako prvňáčka a navrch mi doktor nabídl kokino, divim se, že mi nedal omalovánku.
Ale babyboy je hlavou dolů - už týden jsem to cítila (Ale Luci, to nemůžeš vědět...).Vím. Ale nevěděla jsem, že má už přes dvě kila, já přibrala sotva osm, tak nevím, kde je mami těch slibovaných dvacet až třicet, jako měla sousedka?
Pár týdnů a je to.
Jsem druhý den oficiálně na mateřské dovolené. Dovoluju si toho docela dost, no dovol? No prosím.
Dovol si taky, stejně víš nejlíp, co je pro tebe nejlepší, tak na co čekáš? Bez "ale" a bez "jak".
Nike. Just do it. Za chvilku budem dojit.
Radši jdu, čau.
Biomatka Písaříková
gumový medvídek je mňam
Žádné komentáře:
Okomentovat