čtvrtek 24. září 2015

Pholívka



Jsem si zas někde přečetla, jak je Phở Bo zdravá a musela jsem ji hned (cca za 2 roky) zkusit. Pozdě, ale hipster.


Dragon II, náměstí Svobody, Brno, 10 hodin dopoledne. Vejdu nenápadně, tonetky v zaplivaným pajzlíku, tenhle interiér by nenainstaloval ani Bohdan Sláma. V kuřácký části je dětská židlička.


Dobydén, prosim. - Stále telefon u ucha a když objednám hovězí polévku strašně zařve Fóbo.


Platím a beru si lžíci a ubrousek.


Ani si nesundám bundu a přilítne mi asi tak desetilitrová mísa a talířek se zázvorem, česnekem, citronem a čili. Mňamka. Bujónu i glutamátu se v tuhle chvíli prostě přestávám bát.


Posádka se skládá z vietnamského sympatického personálu, dvou dědků a jednoho cyklisty. Jsem suverénně nejmladší. Slyším: "Jo, preso a rum."


Jdu si pro vidličku a další tři další ubrousky.


Přijde paní, chybí jí zub, ale zdraví přívětivě. Všimla jsem si toho už dřív, spousta těch našich knedlíků Vietnamcům prostě tyká, jak kdyby to byli dvanáctiletý děcka. Pokud jsou to štamgasti a tykání je oboustraný, pak je vše v pořádku a nadmíru sympatické. Jinak je to spíš projev buranství. Každopádně paní přijde, vytasí zub a říká: "Ahoj Maruško!" a Maruška: "Ahó, co sidaš?"


Dávám druhej kousek čilipapričky a zvedám čelist ze zamořený země. Upadla mi huba.


Další starouš o hůlce a slyším jen: "Déte to do té piksly. A pro mě tu hovězí polévku a vodku."


Říkám si, dopiju a jdu. Ubrouskem si utírám zapráskanou bundu. Po půlhodině se loučím s prázdnou miskou, na talířku zbyl jen poslední kousek papričky a vymačkanej citron.


Měla jsem prostě náladu na tuhle polívku. Splnilo se. Snad víc než polívka mě uspokojila atmosféra toho nejkrásnějc zaplivanýho bistra široko daleko.

Co jsem to chtěla říct z minula? Už nevím, radši vám příště řeknu, proč jsem byla ráno v posilovně.


Nasedanou.












Žádné komentáře:

Okomentovat