Striptýz, závěs a ostružina

Anthony zpívá please don't strip my mind
a já s ním
leave something behind
a já sním.

Sním svůj sen
furt dokola
dobrou chuť
zase blábolám.

Vykrádám samu sebe
pointy nikde
striptýz pro tebe
buhvíkde.

Nechávám něco za oponou
tu ale nemám
nemám ani blbej závěs
snažím se jen se záclonou.

Kytarový sólo mi připomíná
že mám zavřít mysl
že mám kytaru
a že nejsem jediná.

Jedině trochu líná
že prej jiná, ha
nejezdim v limuzínách
chodím jen v džínách
radši než v medicínách
léčím se v disciplínách
v noci nezhasínám
nejradši zapomínám
chci usínat u delfína
nejlíp na Filipínách
s lahví vína
počítat v ampérhodinách
v mocninách
vzít sebou Antonína
třeba do Berlína
okolo zní holandština
lekker ostružina
ve stopách bratra Kaina
šla linka dějová.

To be continued...
Please don't strip my mind

Motýli v hlavě

Na tenhle příspěvek jsem si vzala po asi třech letech brýle. Abych na Tebe lépe viděla.
Ale čím víc se bude člověk na něco dívat, tím spíš mu uteče ta první, často jediná správná podstata.

Takže jsem zase v Mejtě. A Mejto je ve mně. Jsem doma. Je moje a já jeho.
Nezklamalo, Evička pořád tančí v prní řadě s dětma.

Mám motýli v hlavě. Ano, tam. Nandej mi do břicha svý brouky. Třeba z všech těch zkoušek, univerzitních i neškolních. Mám takovou tu příjemnou nervozitu. Nemáme pro to slovo v češtině. Z těch procházek, z hudby, ze slunce, z vodky s brusinkou, z café latté, z jógy, z povídek - z toho všeho motýli. A víc.
Olejka žloutne. A jak rychle. Ještěže víme, že po zimě přijde vždycky jaro. Stejně jako loni.
Uklízím si v šuplíkách a co nenajdu. Motýly. Šuplíky můžeme mít i v hlavě. A některý by se měly nechat zavřený. A dost už metafor, je mi z nich těžko. Když je mi těžko, dám si něco na odlehčení. Třeba bílej jogurt z Valašska.


Jo, a nějak dlouho už jsem nebrečela.
You make it easier when life gets hard.

Je lehký mě zranit.

Nějak to běží.

"Jak se máš? Jsi přijela na návštěvu, jo?" Néé asi. "Dyť tys byla někde v tom Nizozemsku, né?" No shit.
Jeden musí mít často trpělivost.
Jaro v plným, kvete to, kýchá se, žloutne, každej rok stejný. Nevím, co si mám myslet, jestli vůbec myslet mám.

Učim se, si představ. Já.
Piju mlíko, skoro teda, představ si, já.
Umím dělat dobrý kafe.
Chovám se jak patnáctiletá. JÁ!

Ale konečně zas žiju, po pauze. Bude léto, co bude? Budu makat, jsem se rozhodla.

Něco chci, ale nevím co.

* říjnová věta - I know more less what I would advice  to person in my situation. But it is so hard, I also need to hear it from someone else. Je lehký mě zranit.
Říjen byl blbej. Čekám na další.