úterý 22. ledna 2013

Sníš sen



Když si řekneš, že nemáš co ztratit a pak si řekneš, že možná fakt nemáš, že to uvidíš časem, tak čas je právě to, co ztrácíme nejčastěji.
Rozhodně nejsem snílek. Moc to neumim. Mít sen a jít za ním, nevim. Ale něčeho dosáhnout, to musí mít člověk fakt sen, třeba vzdálenej až na Mars, ale musí, jistá naivita je zapotřebí, ale čeho dosáhnout? Něčeho?
Sen a cíl je asi taky jiná cenová. Ale jo, já je mám oba, když chci. To chtění mně teda dává zabrat. Na starou hlášku, že všechno co je fajn, se smí, jsem úplně zapomněla. Stejně už to neplatí.
Někdo má sen se stát třeba zpěvačkou nebo kosmonautem. Zvláštní.
Ale ty původní sny, ty spánkový, to jsou podle mě ty důležitý. Někde vzadu v mozku se ti spojí prostě úplně všechno. To mě baví, často je to sranda, která ti ale hodně ukáže. Kdo se v tom snu objeví, v mém případě výhradně v absurdním prostředí, je prostě relevantní. A my je tak často a tak rychle zapomínáme. Dnes se mi zdálo, že mě v supermarketu strašně tajně pronásledovala ruská mafie. O ruský mafii vim pramálo, ale byli tam, kluci plešatý, v černý padělaný kůži, koukali po mně u regálu s rýží. Pak střih a ujíždím jim na kole ve sněhu. Ztěžka, ale jde to. A pak nic, zbude po tom snu často jen pocit, tenhle silně negativní, ale byl tam ještě někdo, někdo pozitivní, ale už nevim kdo. Věděla jsem to. Stejně tak, jako že včera jsem věděla, co se mi zdálo včera a dnes už to nevím.
Vlastně jo, mám jeden vyfabrikovanej sen. Že napíšu knihu. Napíšu.
So much to die for.
Těšim se, co se mi bude zdát dneska.

A tak sním svůj sen. Dobrou chuť a buenas noches.

Žádné komentáře:

Okomentovat