Bylo mi osmnáct a horko. Červenec svítil a o slunci nebylo pochyb. Jela jsem tenkrát na první návštěvu k Jeho rodičům, k pozdějšímu zjištění, k celé rodině (vesnici). Rovnou celý víkend, proč ne. Já prázdniny, On dovolenou. Nažhavil motor pod sluncem rozpálenou kapotou a čau. Trápila jsem se, nešlo to obejít. Takže žaludek na vodě. Cesta trvala slabou hodinku. Hodina od bodu zlomu. Zlomek z té nervozity byl příjemnej, ale pro tenhle pocit nemáme slovo.
Příjezdem vrcholí nevolnost a očekavá se uvolnění.
To přichází.
Jsou milý, tata je toš tata a mama je přísná, ale slušná. Takže ruka, dobrý den, sednout, zeptat se s čím pomoct a sedět. Než mama narychtuje knedlíky, On mi ukáže okolí, kde vyrostl a kde si natrh kalhoty.
Vlastně dobrý, mama mi vyká, VYKÁ! No, jak chce, chudák já, holka sotva z dětsví venku. Takže jídlo, večer u telky a procházka, to by šlo. Vesnička jako každá jiná, každy si příbuzný, krví či manželstvím. To mi mělo taky smrdět už tenkrát. Takže stréc Kaja, stréc Fanda a tuhle stréc Miro. Pak už jsem chtěla jen spát.
Ráno mě probudilo pískání, neznámý zvuk nevlídného tónu, ale nedokázala jsem říct, jestli je to telefon a nějaká sranda nebo snad někdo morduje králika. To je probuzeníčko!
Prošli jsme se ještě na druhou stranu, ale na poledne se chce každej schovat, bylo nám na chcípnutí. Stejně jako tomu králíkovi, co babička servírovala k obědu. Tak to už mi smrdělo hodně.
"Pavliku, chceš ledvinku? Tento byl takové pořádné, ostatní králiky stojou zatim za prd."
Pavlik si vzal ledvinku a já kapesník, předstírajíc rýmu, schovávajíc bledost.
"Ale snad ses nám tady nenastydla, takové šikovné děvče! Dej si, tu mám pálenku, ať se spravíš, taká chudá."
Vymluvila jsem se tenkrát snad na chřipku nebo angínu, co jinýho, vyslechla jsem si pár vtipů o těhotenství a přemluvila jsem Ho odvést mě domů. Moc jsem se všem omlouvala, ale nešlo to. A nešlo to ani doma.
Máma mě totiž přivítala upečeným králíkem.
Jeho máma už mi nevyká, babička už nemorduje králiky a teta mi už neříká jménem Jeho bývalé. A nebo možná mordujou, vykaj a přejmenovávaj, ale už ne mě, já totiž králíky nerada.
Žádné komentáře:
Okomentovat