Laura nebo Johana

Laura nebo Johana

Jmenuji se Laura nebo Johana. Jsem ve věku, kdy člověk hledá a objevuje. Především sám sebe, Jaký to klišé, ale je to tak. Pomalu se věci , myšlenky i lidi cedí, vlivem okolností. Jsem taky dost naivní, přestože si tu naivitu uvědomuju hned v zárodku, nezbavím se jí, je to hrozně zvláštní, dělat něco, s vědomím, že to není správně, ale jinak bych to v tu chvíli neudělala. Ani zpětně. Až později se ukáže, jestli je to dobrej směr nebo ne. To patří k věku. Jednou se mě někdo zeptal, co je mou největší předností, chvíli mi to trvalo, ale teď bych asi odpověděla to, že můj rozum-nerozum tkví v tom , že při rozhodování si uvědomuju nedostatek svých zkušeností, jež jde ale s věkem a nedá se pushnout.
Něco konkrétnějšího. Vyrostla jsem na malým městě u Prahy, velkoměsto na dosah, ale s dostatečným odstupem, takže mě můžete považovat za maloměšťačku. K Pražákům se vrátím někdy jindy. V součastný době dělám velký nic, mám za sebou čerstvě maturitu, neúspěch ve stupidních přijímačkách na vysokou, je léto, přelom, čas na změnu, megaotazník.
Hledám si job a vrtám se v tom, co dál. Jedna etapa právě skončila, je takový prázdno, nejistota, chuť do změny, nemám strach, možná jen z toho, abych nepromarnila nějakou lepší příležitost, než kterou si nakonec vyberu, člověk nikdy neví, dokud tam nevleze. Jdu si užít poslední opravdový prázdniny a pomalu se připravovat na skutečnou dospělost, která má teoreticky odstartovat úspěšnou maturitou nebo co. Já jsem maturita.

Červen.
Pokračování brzy.