Jaký si to uděláš...

Jak je fajn, udělat někomu radost. Třeba i cizímu. Třeba i malou. Mám z toho potom radost.
Včera jsem potkala dva kominíky, kdo by to byl řekl, v Praze... Sic jsem se jich netkla, doufám v štěstí. Šiklo by se právě.

Čtu jak o závod. Dokonce i nákup nových knih mě poznamenal. Je to fajn. Až mi budete chtít dát dárek, vyberte mi nějakou knihu.

Poslední dva týdny zažívám spousty nového. Ocitám se v srdcích různých firem a společností v rámci pohovoru a kolikrát se nestačím divit! Nejen Praha a formality s ní spojené mi dává další rozhled, ono namrknout do kuchyně různorodých podniků... V jedné nejmenované společnosti dokonce zacházeli s uchazeči tak laxně, že jsem po 20 minutách (dokonce druhého kola výběrového řízení) řekla: "Nezlobte se, nashledanou." - No vážně se nezlobte, ale med kolem huby mi rozmazávali tak dlouho, že jsem z toho byla celá uleptaná. Fuj...

Přesvědčuji se stále, že mému srdci i rozumu nejbližší prostředí umělecké jest. Ale zůstaňme stát na zemi. Nejde o to kolik peněz, dokuď nemám závazky. Nejde o lokalitu. Nejde tolik ani o samotnou práci. Já jsem člověk přizpůsobivý, ale považte, osobně mi bylo řečeno, že musím být superkandidát na danou pozici, abych měla vůbec šanci.. No tak, chtělo by se vám pak do takových institucí? Už z principu...

Každopádně se učím den co den. Welcome to real life. Jo, docela to jde, jaký si to uděláš... A je to tak, ne, že ne!

A dál???