Místo toho, abych šla dál, jdu blíž.

"Doma" mi to moc nejde. Kdybych tady aspoň byla někomu prospěšná, snažím se. Ale ten pocit naplnění se nedostavuje.
Praha. Jo. Ale, ale, ale. Táhne mě to zas, táhne. Ven, na vzduch, tady se mi hůře dýchá. Bojím se, že se začnu dusit, potřebuju ale výzvu. Klube se, klube.

Lidi. Bez některých se obejdete, ale očividně oni bez vás ne, jak z toho?
Ven, pryč, utéct. Srab.

Zasraná byrokracie.

Svoboda má taky svoji cenu.

Láska. Ona asi ještě fakt existuje, ale v takovejch prazvláštních formách a neformalitách. Mrška.

Furt řešit co bude, dokola oplzlý otázky. Fakt miluju, copak to na mě nepoznáte?
Jak je to vůbec možný, že se může v jednom malým místečku zmixovat tolik detailů i tolik mega důležitých faktů. K tomu existenční a otravný otázky a jsem tam, kde jsme.

Buď jsi pohrávám s megalomanstvím nebo to prostě uznají až po smrti. Mojí. Welcome.
Pojďme se všichni hromadně uspokojit ať je nám všem fajn ...

BOOM!