Roztrhaná

Co, roztrhaná, já jsem přímo rozervaná. Co to sakra je? Chvíli je mi krásně jak nikdy a pak smutkem pláču. Chvíli chci být tam a najednou tady. Mám chuť na zmrzlinu a udělám si čaj.

Nepochopím, nepochopíš.

To je zase výlev, co? Já až si tohle jednou budu číst, tak se tak nasměju, ale teď brečim. Já se zase srovnám, nebojte. Víte co? Včera jsem čekala rady, které by mi ten kruh možností začaly pomalu uzavírat a dočkala jsem se ale takového rozšíření obzoru, že už to není kruh, ale přímka, nikde to nekončí, nikde nezačíná. A pak se rozhodujte :)))

Smích a úsměv

Přátelé, mám po dovolené.

Kde začít. Londýn byl skvělý, pohodový výlet, procházky, londýnská klasika i něco víc. Gay bary, finále World cupu, Temže... Viz foto.

Létání je únavná nuda. Pokuď člověk létá sám a nesedí u okýnka.

No a vrchol večera - DOMA. Dva týdny po půl roce doma, v ČR. S rodinou to vše bylo nad očekávání fajn. Proto jsem taky ve finále strávila nejvíc času s dětma (neteř a synovci) a našima. A dál... Ani nevím, jestli se o tom vůbec mám rozepisovat. Každopádně jsem celé ty dva týdny čekala úplně jinak a teď je vidět, že jsem nevěděla, co mě čeká. Ve finále jsem si to užila celkem na max. Musím mluvit o kvalitě a ne o kvantitě, ale ono je to tak líp, ne?

Miluju Kavárnu a kavárníky. Jsem totiž kavárenský povaleč - dávná pravda.

Tak, toť co se dělo okolo mě a teď, co se děje ve mně. Mnohé. Přirovnala bych to celé asi k rozdílu, mezi úsměvem a smíchem. Úsměv je skvělej, dělá všechno příjemnější, milejší. Motivuje a sbližuje. Baví mě. Smích je mu strašně blízko, ale přesto má úplně jiný význam. Intenzivnější, hlubší, ale už nejde na povel. A je ho málokdy. Toho opravdového hodně málokdy. Tak, chápete? Smích a úsměv je u mě MOMENTÁLNĚ jako ČR a Holandsko. Očividné co je co, ne?

Každopádně, teď se radši usmívám :) Jelikož tady se na mě taky každý usmívá. Ještě jsem zapomněla, že úsměv i smích je nakažlivý, tak se nechte nakazit.

A zase ta otázka co dál? No, popravdě - vrátila jsem se celkem ráda, ale to jen, když se na to podívám sobecky. Mám pocit, že zpátky doma nechávám něco, co se takhle pomalu ztrácí, ale co se ztratí, dá se i najít, ne? Žiju teď a teď je tady. Hehe, to zas vymýšlím pseudomoudra, co? Ale prostě teď v ČR bych asi žít moc neuměla, tady mi to celkem jde :)

Každopádně, žiju teď :) A ty?

Hup Holland Hup

Neumíte si představit, jak to tu vypadá, když se hraje fotbal. Veřte, kdo nezažije... Včera se hrálo semifinále, Holandsko vyhrálo a v neděli velké finále. To, že jsou na ulicich všude vlajky, oranžový prapory a tak dále, to už mě nepřekvapuje, jelikož to je tu tak téměř stabilně... Jedna barva vládne všem. Oranje. Vuvuzely, beesie, Heineken, další trubky všeho druhu, paruky, klobouky, květinový věnce okolo krku, bubny... A děsnej rámus, včera večer, bezprostředně po výhře... Neskutečný, takovej oranžovej život v ulicích snad ani na Queensday nebyl.
V neděli velké finále a ja jsem mimo Holandsko... To je načasování, ale už jsme se dohodli, že do Londýna bereme oranžovou, cokoli najdeme. To bude teprv mazec tady, všude megaprojekce, pivo a oranžová. Dnes večer se hraje další zápas, dokonce i ten se chystám sledovat v hospodě, se španělkou (Španělsko - Německo).

Dost fotbalu.

Asi se budu stále opakovat, ale ta rozmanitost a zároveň čitelnost různých národů je prostě fenomenální, nemůžu přestat analyzovat. Řek má velkej nos, Španěl je chlupatej, Ital perfekcionista co se kafe týká, Polák je samá "kurva", Ir rezatej a ušatej, Angličan slušnej, Američan sprostej, Francouz se šálkou a baretem, Portugal party boy, Jihoameričani jsou další velká ale rozdílná skupina, Afričan ... No já nevím, většinou otravní a nebo zamlklý, záleží jestli sever, nebo jih (i to je fyzicky očividné), Turek vlezlej, překvapivě milý Iráčany (Irán) jsem potkala... Každopádně co chci naznačit - fyzicky je to většinou až vtipný, jak přesně se lidé dají geograficky zaškatulkovat. O Holanďanech nemluvím, ty jsou nejčitelnější. A umí být arogantní, co se jejich země týká.

Funny.

Mohla bych pokračovat dále a dále... Příště :) V pondělí jsem si tak štrádovala okolo půlnoci domů a před hospůdkou si to pokuřujou češi. Turisti. Tak jsem jim hrdnínsky poradila co a jak v Leidenu.

A zítra LONDON! Po 7 letech taky poletím konečně, ale myslím, teda spíš doufám, že se ještě nalítám... Nějak to ještě stále neprožívám, normální výlet, turista :) Ale jsem zvědavá a ěším se, že budu fotit.

Dále se v mých myšlenkových pochodech mnohé nezměnilo, naopak více zmatku.

Co dál? Thats the question.

Enjooooy, see ya!

Jestli a kdyby

Někdy to není až tak ... Až tak triviální. Jsou slabší chvilky, jako tato. Sama ve vile. Nějak to padá. Pustila jsem si 2 BOBULE, pro někoho další trapnej českej film, ale já s odstupem oceňuju víc a víc českej humor a vůbec českou mentalitu. I když mě paradoxně právě ta mentalita nejvíc irituje... Oceňuju asi není úplně správný slovo, spíš asi tak nějak chápu, nalézám, uvědomuju a ztotožňuju, protože jakkoli se mi to nemusí líbit, jsem češka a nikdy to nezapřu. Já jsem rozpolcená, co? Nevím co říkám ...

Rozpolcená. Strašně! Ale proč? Vždyť je to tak jednoduchý, ne? Na co já si můžu stěžovat? Jen sama na sebe... Jsem divná. A lžu. Kdo ví. Strašně mrhám časem, ale já si nemůžu pomoct... Něco potřebuju.

V Leidenu máme za sebou další party. Holanďani umí slavit! LAKENFEEST 2010

Fotbal. World cup, South Africa 2010. Holanďaní šílí. Jak to skončí? Dneska Berdych, milej, ale Nadal milejší...

Teď ještě 3 dny totally free a ve čtvrtek vyhlášený Londýn. Uvidíme, jsem zvědavá. Anglie mě nikdy moc nelákala. Ale třeba tam budu chtít zakotvit. Na chvíli. Kdo ví.

Příští shout ode mě bude veselejší zase, slibuju. Ne, vlastně ne. Já neslibuju ze zásady, takže prostě bude...

Again... Čím blíž je moje návštěva domoviny, tím víc se mi stýská, není to paradox? Jeden z dalších. Je jich nějak moc. Jsem jeden velkej paradox :) Otázka: Dokážu žít mimo ČR? Jak dlouho? A proč vlastně? Když je všude tak dobře.... Protože doma je prostě doma... Kdekoliv to je, je to domov.

Nechme nostalgie a pojďme dělat něco produktivního, hehe, to je výzva a já slibuju (ano, tentokrát fakticky) SLIBUJU, že moje produktivita navýší na aktivitě a já se přestanu vymlouvat a lhát. Aspoň ne tolik a aspoň ne sama sobě.

Popřejtě mi šťastnou cestu a brzy naviděnou!