Za mnou: týden prázdnin, návštěva kina, návštěva muzea s 5 dětma (!!!), celá středeční noc vzhůru, prospaná čtvrteční noc, protancovaná páteční, sobotní odpoledne ve společnosti ranného díla Rembrandtova, rodinná oslava, kde jsem byla představena takovým tím filmovým - Hello, everybody, this is Lucie, Lucie, this is everybody... Najs.
Hokej jsme slušně projeli. Sáblíkovou nám zavidějí (obzvlášť holanďani).
Leiden je fakt malé město, přesto je pořád co objevovat. Já jsem tu tak happy... Jen tak se sebrat, vyrazit do centra, i přes ten neustále přítomnej déšť, najít další malebný zákoutí, navštívit výstavu, kulturně se přiučit, povznést, unést... A završit to mega capuccinem na vršku místního nákupního centra VD, jen tak se kochat výhledem na oba kostely, na kanály, na sobotní stánkaře. Z jedné strany italština, z druhé španělština, z dalších spousta pro mě neidentifikovatelných zvuků a přízvuků. A já jen tak slušně srkám z toho kotlíku, pomalu usychám a koukám na toho megaracka jak pije vodu ze střechy...
Pořád se mnou honí miliardy myšlenek, nápadů, ideí... Heh, v plánu je uskutečnění výletů, z nichž na spadnutí jsou Bruggy a Londýn! Paříž a Barcelona následuje. Brussel, Antwerpy ... Nic není nemožné, vše je děsivě blízko... Wow, jako bych začínala žít svoje sny, a to jsem ani nevěděla, že nějaký mám. Těžko definovatelné. Tak si z toho vezměte, co je třeba... Díky! L*
Žádné komentáře:
Okomentovat