Někdy to není až tak ... Až tak triviální. Jsou slabší chvilky, jako tato. Sama ve vile. Nějak to padá. Pustila jsem si 2 BOBULE, pro někoho další trapnej českej film, ale já s odstupem oceňuju víc a víc českej humor a vůbec českou mentalitu. I když mě paradoxně právě ta mentalita nejvíc irituje... Oceňuju asi není úplně správný slovo, spíš asi tak nějak chápu, nalézám, uvědomuju a ztotožňuju, protože jakkoli se mi to nemusí líbit, jsem češka a nikdy to nezapřu. Já jsem rozpolcená, co? Nevím co říkám ...
Rozpolcená. Strašně! Ale proč? Vždyť je to tak jednoduchý, ne? Na co já si můžu stěžovat? Jen sama na sebe... Jsem divná. A lžu. Kdo ví. Strašně mrhám časem, ale já si nemůžu pomoct... Něco potřebuju.
V Leidenu máme za sebou další party. Holanďani umí slavit! LAKENFEEST 2010
Fotbal. World cup, South Africa 2010. Holanďaní šílí. Jak to skončí? Dneska Berdych, milej, ale Nadal milejší...
Teď ještě 3 dny totally free a ve čtvrtek vyhlášený Londýn. Uvidíme, jsem zvědavá. Anglie mě nikdy moc nelákala. Ale třeba tam budu chtít zakotvit. Na chvíli. Kdo ví.
Příští shout ode mě bude veselejší zase, slibuju. Ne, vlastně ne. Já neslibuju ze zásady, takže prostě bude...
Again... Čím blíž je moje návštěva domoviny, tím víc se mi stýská, není to paradox? Jeden z dalších. Je jich nějak moc. Jsem jeden velkej paradox :) Otázka: Dokážu žít mimo ČR? Jak dlouho? A proč vlastně? Když je všude tak dobře.... Protože doma je prostě doma... Kdekoliv to je, je to domov.
Nechme nostalgie a pojďme dělat něco produktivního, hehe, to je výzva a já slibuju (ano, tentokrát fakticky) SLIBUJU, že moje produktivita navýší na aktivitě a já se přestanu vymlouvat a lhát. Aspoň ne tolik a aspoň ne sama sobě.
Popřejtě mi šťastnou cestu a brzy naviděnou!
Žádné komentáře:
Okomentovat