Tragedie

Tragedie.
K tomu se asi sotva dá něco dodat. Přesto....

Tragedie se dějí dnes a denně. Jen se třeba zrovna dnes nedotýká nás. Nebo taky jo.

Ano, reaguji na určitou tragedii, která se mě dotkla. Jak na ni mohu nereagovat, dotkla-li se mě? A jak o ní mám mluvit jindy? Lidi jsou lidi.
Je to smutný. Život umí být smutnej. To je život.

Soustrast všem, kteří už někoho postrádají. Všem. Klišé, ale konejte, než je pozdě.

Je mi smutno. Teď.

L.

Srpnová neděle

Nakonec ty nejbanálnější detaily, ty nejobyčejnější a nejběžnější věci a okamžiky mají tolik inspirativního potenciálu. Jen ho proměnit. Proměnit v co? V něco.

Ve vypůjčených ponožkách si to šlapala skrz bláto. Mlaskalo to. Ve dveřích si náhodný návštěvník lokálu předal s tamějším mužem stojícím konstatntně ve dveřích a v saku cosi z ruky do ruky, jakoby plesknutí, ale zašustil tam papír. Tips, pomyslela si. Ale sakra proč?
Na hlase bylo podepsáno něco, co připomínalo doutnající zpěv. Všude stále mokro. I uvnitř. I když vlastně, není tam spíš vysušeno? Potopa nebo sucho, tak jako tak extrém. Ale ne krajní. Zdaleka ne, jak daleko ještě? Jak?

Hledám, nenacházím. Jaké cliché jí to vždycky napadalo. Cliché jsou a budou. Existují. Jedno z nejpravějších je neděle.

Neděle. Historie se opakuje.

Bosa si došla pro kousek čokolády a šla spát.

L.

Srpnový pátek

"Jak asi vypadám z týhle strany?" řekla si pro sebe ještě než stačil dovřít dveře. "Hůř než z tý druhý jistě, levej profil mám vždycky roztomilejší, ale co." Otočila se zpět k umyvadlu, kroky utichaly a slovo na rozloučenou dávno se zaseklo mezi dveřmi a futrem.
"Poznala bych toho člověka, tu neutrální osobu i v jiném prostředí? Za jiné denní či noční doby? Doba je nekompromisní. Ale ne všichni jsou neutrální, někteří jsou tak konkrétní..." Rozjela myšlenku.

Konkrétní to bylo i minulý týden a to hned několikrát. Bylo to tak konkrétní, až je z toho abstrakce. Minulost. Dávná nebo blízká, na tom nesejde. Sejde z očí. Osočí se. Čí to byl komentář? No comment.

Ta debilní pilule,
zlabilní tělo mé.

A oběd nikde, nikdy,
nedělám už sliby.

Víte kdo je Daniel?
...
Ne, mé chlapecké já přeci. Nikdo jiný. Nikdo.

"Ta holka mě zná!" Pomyslela si Chloé, když Francis poznala všechny její pózy.

Je vždycky na místě alternativa? Příjde na to. Tam byla. Jen ty obrázky svatých křesťanů jí lehce děsily.

L.

Holandsko podruhé

Vrba niet nodig meer. Denk ik.

Něco se mění a něco zůstává celkem konstantní. Všichni stárneme.

Za dva týdny si kupte Reflex.

Vystříbrují se mé myšlenky nebo je akorát potlačuju a svaluju na dostatek času? Nebo se vytrácí v denních dávkách? Uvidíme.

Napíšu brzo asi něco. Sorry.

"Poslouchejte, vyslechněte a vypovídejte. Zažijte a lžete. Braňte se, ale je i čas otevřít se. Vyberte si. Správně nebo špatně... Kdo ví," odpověděla se zájmem a zármutkem. Tihle dva se rádi předbíhaly.

L.

Vrba a rozum

Vrba, vrba... Celej sad nejlíp... Tak kde jste teď? Hm.

Dovol mi odkaz - http://givethisblogachance.blogspot.com/2011/07/zklamani.html
Bravůrně ona.
Prosím.

Byť obsah úvahy nemusí mít vždy svrchořečený rozsah, je tomu skutečně tak. Ne?

Tajemství mého "rozumu(?)" tkví v tom, že si uvědomuji své slabé stránky způsobené nedostatkem zkušeností, jež ale jdou s věkem a nedá se je urychlit. Bum!

Nerada ráda, L.

Tygr

Každý máme svého.

L.

Vrba

Je lepší vrbu hledat, nebo jí být?

Krásnej strom, mimochodem.

Obojí je únavný. Být vrbou je únavnější. Nezapomeň.

unavená L.

Brzo?

Člověk rychle zapomíná, je-li mu relativně dobře. Taky se rychle opíjí a rychle se pohybuje. A rychle se rozhoduje, někdy zle a jindy dobře. Chacháá.

Změna je život. Život nepředvídatelnej a změna příjde stejně jako vloni.

Básně v šuplíku. Na účtekách.

Přijde čas, přijde.

Co teď?

Jedem!

Brzo.

?

Je ne sais pas.

L.

You know.

Nic nevíš,
kdo má vědět?
Hovno zříš,
budeš-li doma sedět.

Chvíli myslíš,
chvíli vypneš.
V hlavě si sníš,
těžko se zvedneš.

Hledáš, zkoušíš, svádíš,
iluze tím vytváříš.
Čím víc podnětů,
tím spíš sám zbudeš tu.

Čím víc poznáváš,
tím víc nevíš,
čím víc zakopáváš,
tím víc se divíš.

Hledáš koncept,
ztrácíš konce.
Hledáš začátky,
zbytečné meziřádky.

Lehko se nadchneš,
těžko probudíš,
poznáš co chceš?
Nebo zas zabloudíš?

Těžko říct,
takhle z hlavy,
horko snýst,
aby tály ledy.

A otázka proč?
Pche. Zbytečnost.

Lucieta