You know.

Nic nevíš,
kdo má vědět?
Hovno zříš,
budeš-li doma sedět.

Chvíli myslíš,
chvíli vypneš.
V hlavě si sníš,
těžko se zvedneš.

Hledáš, zkoušíš, svádíš,
iluze tím vytváříš.
Čím víc podnětů,
tím spíš sám zbudeš tu.

Čím víc poznáváš,
tím víc nevíš,
čím víc zakopáváš,
tím víc se divíš.

Hledáš koncept,
ztrácíš konce.
Hledáš začátky,
zbytečné meziřádky.

Lehko se nadchneš,
těžko probudíš,
poznáš co chceš?
Nebo zas zabloudíš?

Těžko říct,
takhle z hlavy,
horko snýst,
aby tály ledy.

A otázka proč?
Pche. Zbytečnost.

Lucieta

Chceš?

Sotva vyjdeš ven,
jsi svědkem.
Svědkem pražskýho sprintu,
Běží jeden, běží všichni.
A proč, když za 3 minuty jede další?

Everybody must be on drugs. In this town.

Zas a znova,
čím víc lidí,
tím víc sama.

Cigaretka na dva tahy,
zastavit,
ne, fakt ne spěchy.

Praha city boy? WTF?

Everybody must be on drugs. In this town.

Už ani ne v baru,
stačí na ulici.

Praha, suchá, ale plná. Když chceš!

Chceš?

Úterý

Jsem celkem prázdná,
stejně bych se ale nejspíš neměla otevírat tolika lidem.
Jsem čistá,
asi tak jako tvoje úmysly.

Další otazníky. Větší a větší.
Jsem neschodná a neshodná,
jsem snad hodná? Či hodna ...
Odráží se to ode mě, nic nepustím dovnitř.

Ryba, planety, procházky, psi, články, emoce, whatever.

PU v LMB

Nadživotní!!!!!

Emoce, radost, slzy... Povedlo se! Kato! Není to pravda, nevěřím... Bylo to tak.

No a ejchuchu.

Miluju.

Existence

Noc dává inspiraci,
někdy vrní na klíně ale jen notebook.

Lidi. Lidi jsme. Byli a budeme.
Nezapomínejme.

Milujme především sebe.

Milovat? Pomilovat. Nebo smilovat.
Tvořit? Znetvořit.
Kreslit? Zkreslit...

Všechno je správně? Správně?

Tolik věcí je, co neexistují...

на здоровье

Francouzský vystřídá přízvuk ruský.
Jeden horší než druhej, fakt,
horký, přesto studený,
je tenhle pitomej akt.

Čím víc lidí, tím větší samota,
čím výš, tím hloub,
led, mráz, chlad a černota,
malichernosti kout.

Ticho bolí,
ale nejde to,
v hluku tiše
i što eto?

Na zdorovje i do svidanija!

Santé

Ahoj, já jsem Philip. Jak se máš?
Francouzský přízvuk linul se Mekáčem,
Romantika jasná, Karlův Most,
Praha je mocná.
Výhled na nábřeží zakryje roleta.
Čím víc lidí, tím větší samota.
Červené Beaumes de Venise.
Lahev do průhledna.
Plnost a prázdnota, jde to dohromady?
Děsivě moc.
Děsivě moc.
Santé et au revoir.

Výhledově

Ty reálný výhledy tady jsou naprosto bezkonkurenční. Spekuluju si, je-li to počasím či lokalitou a vyvýšením, avšak je to denně bez známky absence již druhý měsíc. To mě plní. Úžas. Fascinace. Aspoň něco.
No a ve finále, ty ovce někdy nejsou až tak zlý. Někdy. Některý. Ale jsou to pořád ovce.

Ovce a jiná zvířata

Praha je šedá. Nemohu si pomoc, mám ji ráda, děvku jednu prohnanou, ale je šedá. Někdy je to dobře, ale ne navždy.
Musim si z ní už dělat srandu. Trocha mystifikace, jinak se to nedá přežít. Ty ovce, a další zvířata, co dělá z lidí... To je hnus. Všude se ale dá žít podle toho, jak chceme my. Udělejme to proto. Žijme jak chceme my a né nikdo jiný.

Káže víno, pije vodu. Asi tak, jakože lež a láska zvítězí nad pravdou a nenávistí. Jo!

Mějte se rádi a projevujte se!

L.

Uřvaný svině

Né, že by mě to překvapilo, nebuďme naivní, ale až mi rozum zůstává stát nad logikou a vystupováním lidí. Nenávidím je. Že je někdo svině je v pořádku, musíme být všichni ve finále, ale ponižovat druhý? Nerozpoznat kvalitní lidi a idioty je podle mě známka právě té idiocie. Na co nejsou argumenty, to si vyřvu. Pouštět strach, to je řešení, tak se vše vyřeší a už se to nebude jistě opakovat. Kde to jsme? Co to je sakra za lidi?
Vím, že takový existujou, ale proč? Proč s nima ty ostatní jsou? Jsou to taky uřvaný svině?
Buďto se obrnět a snášet to, a nebo sbohem. Řeknu vám teda, je to pěkně těžký někdy, ale jaký si tu uděláme... Takže se jdu obrnět, ale stejně bude za chvíli šáteček :)

Jdu čekovat letenky...

Doei, L.