Santé

Ahoj, já jsem Philip. Jak se máš?
Francouzský přízvuk linul se Mekáčem,
Romantika jasná, Karlův Most,
Praha je mocná.
Výhled na nábřeží zakryje roleta.
Čím víc lidí, tím větší samota.
Červené Beaumes de Venise.
Lahev do průhledna.
Plnost a prázdnota, jde to dohromady?
Děsivě moc.
Děsivě moc.
Santé et au revoir.

Výhledově

Ty reálný výhledy tady jsou naprosto bezkonkurenční. Spekuluju si, je-li to počasím či lokalitou a vyvýšením, avšak je to denně bez známky absence již druhý měsíc. To mě plní. Úžas. Fascinace. Aspoň něco.
No a ve finále, ty ovce někdy nejsou až tak zlý. Někdy. Některý. Ale jsou to pořád ovce.

Ovce a jiná zvířata

Praha je šedá. Nemohu si pomoc, mám ji ráda, děvku jednu prohnanou, ale je šedá. Někdy je to dobře, ale ne navždy.
Musim si z ní už dělat srandu. Trocha mystifikace, jinak se to nedá přežít. Ty ovce, a další zvířata, co dělá z lidí... To je hnus. Všude se ale dá žít podle toho, jak chceme my. Udělejme to proto. Žijme jak chceme my a né nikdo jiný.

Káže víno, pije vodu. Asi tak, jakože lež a láska zvítězí nad pravdou a nenávistí. Jo!

Mějte se rádi a projevujte se!

L.

Uřvaný svině

Né, že by mě to překvapilo, nebuďme naivní, ale až mi rozum zůstává stát nad logikou a vystupováním lidí. Nenávidím je. Že je někdo svině je v pořádku, musíme být všichni ve finále, ale ponižovat druhý? Nerozpoznat kvalitní lidi a idioty je podle mě známka právě té idiocie. Na co nejsou argumenty, to si vyřvu. Pouštět strach, to je řešení, tak se vše vyřeší a už se to nebude jistě opakovat. Kde to jsme? Co to je sakra za lidi?
Vím, že takový existujou, ale proč? Proč s nima ty ostatní jsou? Jsou to taky uřvaný svině?
Buďto se obrnět a snášet to, a nebo sbohem. Řeknu vám teda, je to pěkně těžký někdy, ale jaký si tu uděláme... Takže se jdu obrnět, ale stejně bude za chvíli šáteček :)

Jdu čekovat letenky...

Doei, L.

Newborn

Toto je ovšem síla, přátelé. Narození.

NAROZENÍ.

Těch emocí, ty instinkty. Je to fakt klišojdní zázrak, ale nedá se jinak. Stačí hodinka strávená s čerstvým otcem. Provazy slz všech zúčastněných. A zítra naživo. Bum. Neuvěřitelný, tohle se asi vážně musí zažít. Něco neskutečnýho.

A máme tu další přírůstek. Nikdy mne upozorňování na nové přírůstky nijak extrémně nedojímala. Teď zcela naprosto, nepodmíněně, do hloubky. Další vliv.

Hezký den, přeji.
Važte si zdraví a života. L.

Daniel

Byla-li bych se bývala narodila jako chlapec, rodiče jméno Daniel dali by mi. Mnohé by se nezměnilo - například fakt, že zvyknuta jsem svátek svůj i narozeniny v jednom týdnu slaviti. Pak ale nastalo by jistě změn nemálo. Pusťme se spolem do malé fantazie...

Danielovi by stejně jako mě let bylo. Jistě dobrý by hudební sluch měl, podle všeho i další sklony umělecké, pravděpodobně však více progresivnější. Tendence všudybylské a nezávazkové, přelétavost s kapicí zodpovědnosti, dobrodružný a mužný charakter jistojistě nechyběl by. Zájem o společenské dění, přesto často nespolečenské chování, zvědavost, nerozvážnost a nerozhodnost, upíjení vína i chvíl prožitku plnými doušky...

Zásadní životní doposavadní chvíle jiné by asi mnoho nebyly, přesto však ovlivňené jinými zdroji. Neměla bych panenku Zuzanku, ale oranžovou tatru svážející písek (jež jsem v onom věku záviděla chlapci ze třetího patra), ani stáj umělohmotných koní různých tvarů,barev i velikostí, nýbrž armádu zelených vojáčků. Pokémony sbírala bych urputněji a na táboře vyhrála stezku odvahy.
První pusa pravděpodobně později přišla by. S tím možná i první kouřový nádech a jiné aktivity podobné. Okruh blízkých přátel by byl rapidně odlišný, přesto nedaleký. Možná bych byla fotbalista.
Vzdělání by se nejspíše příliš nelišilo. Zkušenosti a možnosti však v mnohém. Daniel by byl zbrzděnější, ale za to by nemohl. Měl by ale talent na pc games. Hudební a kulturní vkus tříbil by se rychlostí stejnou. Z maturitní zkoušky praktické odmaturoval by lépe, ze zbytku hůře. Místo Jardy, Honzy a Tomáše by to jistojistě byla Jitka, Martina a Petra.

Fotoaparát by mu do ruk také lépe vpadl. Žel bohu. Vzal by ho a jel. Jel na sever. Po čase rozumném, navrátil by se. Obohacen kulturně i společensky. Byl by rád.

A jsme tam, kde jsme byli.

Mohla jsem se ale taky jmenovat Adéla... Nebo Jack.

Dobrou.

Cash

Bankovky prohnilý!!! Mor a špínu na ně!

Rok

" (...) Halo, tady Lucie.... Dnes je ctvrtek, 7. ledna, dvacetdeset a ja si to sedim v roztomilem podkrovnim pokoji u vypujceneho, stareho, ale pro me naprosto idealniho laptopu. Leiden, Netherland. (...)"

Tak takhle jsem to načínala, 7.1. 2010.

Co se změnilo?
- Uplynul rok a měsíc
- Sedím v roztomilém pokoji v devátém patře, Praha 9
- Laptop vlastní, nový a ideální
- Leiden, Kingdom of the Netherlands

Jen tak jsem si to chtěla připomenout. A nabízí se podněná otázka a myšlenka - Co bude za další rok?

Jaký si to uděláš...

Jak je fajn, udělat někomu radost. Třeba i cizímu. Třeba i malou. Mám z toho potom radost.
Včera jsem potkala dva kominíky, kdo by to byl řekl, v Praze... Sic jsem se jich netkla, doufám v štěstí. Šiklo by se právě.

Čtu jak o závod. Dokonce i nákup nových knih mě poznamenal. Je to fajn. Až mi budete chtít dát dárek, vyberte mi nějakou knihu.

Poslední dva týdny zažívám spousty nového. Ocitám se v srdcích různých firem a společností v rámci pohovoru a kolikrát se nestačím divit! Nejen Praha a formality s ní spojené mi dává další rozhled, ono namrknout do kuchyně různorodých podniků... V jedné nejmenované společnosti dokonce zacházeli s uchazeči tak laxně, že jsem po 20 minutách (dokonce druhého kola výběrového řízení) řekla: "Nezlobte se, nashledanou." - No vážně se nezlobte, ale med kolem huby mi rozmazávali tak dlouho, že jsem z toho byla celá uleptaná. Fuj...

Přesvědčuji se stále, že mému srdci i rozumu nejbližší prostředí umělecké jest. Ale zůstaňme stát na zemi. Nejde o to kolik peněz, dokuď nemám závazky. Nejde o lokalitu. Nejde tolik ani o samotnou práci. Já jsem člověk přizpůsobivý, ale považte, osobně mi bylo řečeno, že musím být superkandidát na danou pozici, abych měla vůbec šanci.. No tak, chtělo by se vám pak do takových institucí? Už z principu...

Každopádně se učím den co den. Welcome to real life. Jo, docela to jde, jaký si to uděláš... A je to tak, ne, že ne!

A dál???

Rodičům

Milá maminko, milý tatínku,

v Praze se mi moc líbí. Jsou tu na mě hodní. Trošku se mi stýská, ale ne moc. Je tu sranda. Bydlíme v moc hezkém prostředí. Píši Vám ze svého pokojíčku, kde mám krásný výhled. Každý den jezdím do centra a potkávám různé fajn i ne moc fajn lidi. Včera jsem si koupila zmrzlinu a malý dárek pro vás.

Mám se moc fajn a těším se, až zase přijedu za vámi. Pošlete mi, prosím, zase něco sladkého, maminko. Marcela mi to všechno vždycky sní, ale já už na ni žalovala. Už to nedělá. Je fajn.

Ahoj, Vaše Lucka