To je krásnej pocit zase konečně...
A jen proto, že víte, že tu ještě někdo je. Někdo, kdo ví, kdo jste, přestože si sami zmateně nedokážete odpovědět.
Je to síla.
Ale vlastně jsem dnes původně chtěla začít další záryv úplně něčím jiným. Šlápla jsem dnes do hovna, ale do takovýho, že by se za něj přežranej kůň nemusel stydět. Takže prej štěstí to má přinést nebo co, jo? No každopádně, něco bylo špatně. Asi mám moc hlavu v oblacích... Ale není to krása? Však hovno se otře a jde se dál...
Čím víc se blíží konec mého působení zde, musím se ujišťovat, že se vratím. Jedno kdy, vrátím. Chce se mi domů, těším se, ale už teď je mi úzko ze všeho. Ze všeho. Ale je to můj, jenom můj výběr. Nesmím se furt něčím rozptylovat. And I'll be back :)
Je mi úzko a hřejivo zároveň. Bojím se a těším zároveň. Já jsem hodně "zároveň" . Já jsem vlastně úplně zároveň ...
Domů pojedu tentokrát vlakem, jsem se rozhodla. To už mi pak zbývá jen lodí, haha.
Těšim se. L.
pátek 22. října 2010
čtvrtek 14. října 2010
BOOM!
Přesně takhle to já potřebuju - Bum a plav!
Já vůbec tak celou dobu všude proplouvám, ani se moc nesnažím, vše padá samo přede mě. Je to pohodlný, nevím jak se to stává, jak je to vůbec možný. Možná je to jen má iluze, ale já to jinak přeci neumím. Trošku se i stydím, když se rozhlídnu okolo.... Ale dokuď to funguje... Já to nevyhledávám. To samo :)
Neumím plánovat - to je další věc. Tak možná proto, ta iluze.
Každopádně mám alespoň konstrukci plánu. Za dva týdny mi přijede nejdrahocennější návštěva, která mě umačká. Pyšně je provedu Leidenem, Amsterdamem a pláží. Vážím si, že dorazí přes všechny nástrahy a okolnosti :)
Včera se mě mamka velice starostlivě ptala, co budu dělat, až přijedu na Vánoce domů. V první řadě nic, chci dovolenou. Regulérní, do Novýho roku. Oslavím narozeniny, připomenu si, že už nejsem dítě a Vánoce už nejsou takový jako před 10 lety, budu s rodinou, pár vybranými přáteli, co za to stojí.
Cítím se snad dokonce i provinile. Všechno jsem prachsprostě nechala a odfrčela. Ale pozor! Ne proto, že bych měla zášť k Mejtu, k Česku - to vůbec, je sice co kritizovat, ale to není důvod. Není to únik. Já jen mám šílenou potřebu poznávat, učit se přirozenou cestou, dostávat zkušenosti, zažívat, měnit, potkávat. Změna, změna. Nejsem typ, co by byl spokojen na jednom místě, možná budu časem, možná doufám, že budu, ale ne teď. Neberte to ode mě jako zradu :)
Tudíž už je pár myšlenek, co s načatou budoucností. Mám je zvěřejňovat? Moc se mi nechce. Zatém :)
Čekám na další boom.
BOOM!
Love and peace, L.
Já vůbec tak celou dobu všude proplouvám, ani se moc nesnažím, vše padá samo přede mě. Je to pohodlný, nevím jak se to stává, jak je to vůbec možný. Možná je to jen má iluze, ale já to jinak přeci neumím. Trošku se i stydím, když se rozhlídnu okolo.... Ale dokuď to funguje... Já to nevyhledávám. To samo :)
Neumím plánovat - to je další věc. Tak možná proto, ta iluze.
Každopádně mám alespoň konstrukci plánu. Za dva týdny mi přijede nejdrahocennější návštěva, která mě umačká. Pyšně je provedu Leidenem, Amsterdamem a pláží. Vážím si, že dorazí přes všechny nástrahy a okolnosti :)
Včera se mě mamka velice starostlivě ptala, co budu dělat, až přijedu na Vánoce domů. V první řadě nic, chci dovolenou. Regulérní, do Novýho roku. Oslavím narozeniny, připomenu si, že už nejsem dítě a Vánoce už nejsou takový jako před 10 lety, budu s rodinou, pár vybranými přáteli, co za to stojí.
Cítím se snad dokonce i provinile. Všechno jsem prachsprostě nechala a odfrčela. Ale pozor! Ne proto, že bych měla zášť k Mejtu, k Česku - to vůbec, je sice co kritizovat, ale to není důvod. Není to únik. Já jen mám šílenou potřebu poznávat, učit se přirozenou cestou, dostávat zkušenosti, zažívat, měnit, potkávat. Změna, změna. Nejsem typ, co by byl spokojen na jednom místě, možná budu časem, možná doufám, že budu, ale ne teď. Neberte to ode mě jako zradu :)
Tudíž už je pár myšlenek, co s načatou budoucností. Mám je zvěřejňovat? Moc se mi nechce. Zatém :)
Čekám na další boom.
BOOM!
Love and peace, L.
neděle 10. října 2010
Drie Oktober
Jak moc pro můj dnešek pasuje hudba Boba Marleyho. Nejdřív bych ráda podotkla, po mém vyčerpávajícím příspěvku o "domově" ... Ono to s Čechama není tak hrozný :) Není, fakt. Ale nebudeme se už vracet k tomu co bylo, to nikdy nedělá dobrotu.
Co nového. Zase nacházím jiné a nové stránky mého já. Spíš tedy odkrývám "já" těch okolních lidí a tím pádem formuju i to své. Je to osvěžující a zajímavé. Často zábavné, často smutné. Mám se tolik co učit! A všichni lidi, ktěří mě obklopují jsou mí učitelé. Je jedno, jestli jim je 30 nebo 7.
Fakta:
Potkala jsem další zajímavé lidi, zároveň se s jinými rozloučila, bohužel, ale aspoň mám více důvodů navštívit třeba Španělsko nebo Jižní Afriku... Začala jsem chodit na Tai chi a yogu plus meditace a sauna ..... uaaaa ..... nejlepší! Začala jsem taky druhý level holandštiny, zašla jsem na koncert, pracovala jsem, jelikož papá počítal ty slony někde v Zimbabwe, začala jsem babysitting u Italské rodiny - nejlepší práce ever! Přijdu, děti už spí, tudíž mám placené dvě, tři hoďky dělat si svoje věci, jen v cizím (luxusním) domě... A pak přišel ten legendární víkend.
Drie Oktober. Největší party pro Leiden v roce, osvobození od španělů. Od pátku do pondělé neskutečný ruch v městě, tisíce lidí, stovky stánků, desítky hudebních produkcí, miliony plastových kelímků, horská dráha, poutě, všechno! Pro mě osobně tři dny v kuse absolutně noční/ranní život. Wow, jeden z nej víkendů tady.
Už druhý týden není večer, který bych strávila doma. Tai chi, babysitting, kafe, pivo a tak dále. Za to páteční i sobotní večer jsem strávila doma, ale ne u sebe :)
Neskutečně letní počasí nás provází, krátký rukáv a sluneční brýle nezbytné. Neuvěřitelné. Včera výlet do Utrechtu. Dneska čmárání.
Toť fakta.
Čistě náhodou jsem se ocitla u velice zajímavých debat, mých starších kolegů. Zas a znovu jsem si mnohé odnesla. Zažila jsem podivnou pauzu ve spánku. A taky se mi zdál sen. Nehezkej, ale od té doby, co jsem v Holandsku, mám pocit, že se mi sny vůbec nezdají, teda, nic si nepamatuju... Divný, co to může znamenat?
No a otázka pro mě obligátní a neustálá - Co opravdu chci? Hehe, nechme to ještě chvilku plout.
Nemůžu se dočkat na návštěvu!!! Přijede, brzy, brzičko. Ráda!
Mám ráda koláčky. Mám ráda Mejto, Prahu, Leiden a Amsterdam. Mám ráda život a mám ráda sebe. To ale není všechno, to nestačí... Teď to ještě stačí, ale dlouho ne...
Ráda, Lucie
Co nového. Zase nacházím jiné a nové stránky mého já. Spíš tedy odkrývám "já" těch okolních lidí a tím pádem formuju i to své. Je to osvěžující a zajímavé. Často zábavné, často smutné. Mám se tolik co učit! A všichni lidi, ktěří mě obklopují jsou mí učitelé. Je jedno, jestli jim je 30 nebo 7.
Fakta:
Potkala jsem další zajímavé lidi, zároveň se s jinými rozloučila, bohužel, ale aspoň mám více důvodů navštívit třeba Španělsko nebo Jižní Afriku... Začala jsem chodit na Tai chi a yogu plus meditace a sauna ..... uaaaa ..... nejlepší! Začala jsem taky druhý level holandštiny, zašla jsem na koncert, pracovala jsem, jelikož papá počítal ty slony někde v Zimbabwe, začala jsem babysitting u Italské rodiny - nejlepší práce ever! Přijdu, děti už spí, tudíž mám placené dvě, tři hoďky dělat si svoje věci, jen v cizím (luxusním) domě... A pak přišel ten legendární víkend.
Drie Oktober. Největší party pro Leiden v roce, osvobození od španělů. Od pátku do pondělé neskutečný ruch v městě, tisíce lidí, stovky stánků, desítky hudebních produkcí, miliony plastových kelímků, horská dráha, poutě, všechno! Pro mě osobně tři dny v kuse absolutně noční/ranní život. Wow, jeden z nej víkendů tady.
Už druhý týden není večer, který bych strávila doma. Tai chi, babysitting, kafe, pivo a tak dále. Za to páteční i sobotní večer jsem strávila doma, ale ne u sebe :)
Neskutečně letní počasí nás provází, krátký rukáv a sluneční brýle nezbytné. Neuvěřitelné. Včera výlet do Utrechtu. Dneska čmárání.
Toť fakta.
Čistě náhodou jsem se ocitla u velice zajímavých debat, mých starších kolegů. Zas a znovu jsem si mnohé odnesla. Zažila jsem podivnou pauzu ve spánku. A taky se mi zdál sen. Nehezkej, ale od té doby, co jsem v Holandsku, mám pocit, že se mi sny vůbec nezdají, teda, nic si nepamatuju... Divný, co to může znamenat?
No a otázka pro mě obligátní a neustálá - Co opravdu chci? Hehe, nechme to ještě chvilku plout.
Nemůžu se dočkat na návštěvu!!! Přijede, brzy, brzičko. Ráda!
Mám ráda koláčky. Mám ráda Mejto, Prahu, Leiden a Amsterdam. Mám ráda život a mám ráda sebe. To ale není všechno, to nestačí... Teď to ještě stačí, ale dlouho ne...
Ráda, Lucie
neděle 26. září 2010
I am free.
Go to work, send your kids to school, follow fashion, act normal, walk the pavement, watch TV. Save for old age, obey the law.
Repeat after me - I am free.
Repeat after me - I am free.
pátek 17. září 2010
Question of choise.
"Choose life. Choose a job. Choose a career. Choose a family. Choose a fucking big television, choose washing machines, cars, compact disc players, and electrical tin openers. Choose good health, low cholesterol and dental insurance. Choose fixed- interest mortgage repayments. Choose a starter home. Choose your friends. Choose leisure wear and matching luggage. Choose a three piece suite on hire purchase in a range of fucking fabrics. Choose DIY and wondering who you are on a Sunday morning. Choose sitting on that couch watching mind-numbing spirit- crushing game shows, stuffing fucking junk food into your mouth. Choose rotting away at the end of it all, pishing your last in a miserable home, nothing more than an embarrassment to the selfish, fucked-up brats you have spawned to replace yourself. Choose your future. Choose life."
pátek 10. září 2010
O tom, jak jsme my Češi divní.
Právě jsem si přečetla svůj první zápisek na tomto blogu. Sranda, Teď to vnímám úplně jinak, ale v tu chvíli bych to napsala stejně. Trošku se ale stydím... S odstupem :)
Proč jsou Češi divní? Divní. To je divný slovo. Ale ano, podle mého názoru jsme úplně divní. To je ještě divnější :)
Obecně vzato: neumíme vyjadřovat pocity, neřídíme se podle vlastních instinktů, priorit ani chtíčů, chybí nám spontánnost, přímost a upřímnost. Stále se ohlížíme na druhé, co na to řeknou, bojíme se, ostýcháme, neřekneme ne ani ano, nedej bože, když jsme v cizím prostředí, máme divné nálady, které nevysvětlíme, pijeme pivo, vodku, jsme tak trochu vidláci, úzkoprsí, závistiví, zvědaví, žárliví, krademe, drbeme, hrajeme si, předstíráme, kážeme vodu, pijeme víno (IN VINO VERITAS), nosíme bílé ponožky do sandálů, obecně vkus je tentam, necháme se oblbovat...
Ale na druhou stanu samozřejmě je tu spousta věcí, na které jako Češi můžeme být pyšní - co Čech, to muzikant, vůbec umělců se najde spousta, ale právě u nás je ten problém, že jsou naprosto nedocenění, nebo až po smrti, jaký to úděl... Vládne u nás mainstream, z toho je mi taky trošku smutno, ale to se nezmění (trošku to souvisí s tím vidláctvím), jsme celkem pohostinní - teda pouze k lidem, které známe a nedala bych moc za to, že právě v těchto pohostinných chvílích spousta z nás předstírá - znáte to - úsměv blablabla, ale v duchu "vypadni už" ... Čeští muži (a dál na východ) se rádi bijou, často jeden na druhého křičíme (i bezdůvodně), přejídáme své děti sádlem ze zabíjačky a bábovkou, doma je nám nejlíp, děláme, že nevidíme, věříme bezmezně reklamám, či jiným předkousaným či zaplaceným pravdám prezentovaným v TV ("Ale v televizi říkali, ...."), dlužíme, jsme uzavření, kouříme v hospodách, stěžujeme si a zároveň nic neděláme, šmelíme kde se dá, šetříme na často důležitých věcech, kam vítr, tam plášť, už jsem zmiňovala konzumaci alkoholu? Jak jinak. Máme zvláštní smysl pro humor, který jen tak ostatní národnosti nepochopí, jelikož souvisí s tou naší divnou náturou, ale právě za ten humor jsem hrozně ráda. Máme velkou historii, ale zase, kdo z nás o ní ví něco víc, než pojmy. Ale přesto všechno někteří z nás dokáží být celkem spokojení, což je nejdůležitější! Jakkoliv, kdekoliv, ne na úkor ostatních. Na druhou stranu ale dokážeme pěkně nadávat na vše kolem. Jen tak. Důchodci jsou zapšklý, teenageři drzí. Nesmějeme se, ba ani neusmíváme (na ulici, v práci...), dáme na kvantitu, ne kvalitu, ordinujeme v růžových zahradách, žijeme na zámcích, kašleme na vzdělání i přesto, že studujeme VŠ, náš politický systém často selhává, často je až k smíchu, ani ne tak systém, jako představitelé politické scény (oddraz národa), ale taky chodíme na houby, máme rádi přírodu, žijeme na vesnicích, nestěhujeme se, děláme zbytečné škatulkování, rozdělujeme, řídíme Zetory a Škodovky, podplácíme se, podvádíme, čučíme na fotbal, fandíme hokeji, jsme málo blázniví a když už je ale někdo blázen, tak pořádný! A na závěr toho všeho jdeme na jedno. A jsme u toho - zase lžeme ..... :)
Mohla bych pokračovat, třeba příště.
P.S. - Toto je můj osobní nadhled na Čechy krásné, Čechy mééé. Nadsázka a humor. Možná to není ani tak obecný náhled, jako spíš naprosto egocentrické rozložení mé osoby, to je jedno. To je právě ta DIVNOST!
Tak nahoďte úsměv, nastartujte fichtla a jeďte na výlet, nezapomeňte si vzít igelitku, nejlépe z Lidlu, protože ten je levný!
Divnej článek, co? No jo, Češka :)
A ještě jedna důležitost!!! - Vyjímka potvrzuje pravidlo! A já ty vyjímky nejradši :)
Proč jsou Češi divní? Divní. To je divný slovo. Ale ano, podle mého názoru jsme úplně divní. To je ještě divnější :)
Obecně vzato: neumíme vyjadřovat pocity, neřídíme se podle vlastních instinktů, priorit ani chtíčů, chybí nám spontánnost, přímost a upřímnost. Stále se ohlížíme na druhé, co na to řeknou, bojíme se, ostýcháme, neřekneme ne ani ano, nedej bože, když jsme v cizím prostředí, máme divné nálady, které nevysvětlíme, pijeme pivo, vodku, jsme tak trochu vidláci, úzkoprsí, závistiví, zvědaví, žárliví, krademe, drbeme, hrajeme si, předstíráme, kážeme vodu, pijeme víno (IN VINO VERITAS), nosíme bílé ponožky do sandálů, obecně vkus je tentam, necháme se oblbovat...
Ale na druhou stanu samozřejmě je tu spousta věcí, na které jako Češi můžeme být pyšní - co Čech, to muzikant, vůbec umělců se najde spousta, ale právě u nás je ten problém, že jsou naprosto nedocenění, nebo až po smrti, jaký to úděl... Vládne u nás mainstream, z toho je mi taky trošku smutno, ale to se nezmění (trošku to souvisí s tím vidláctvím), jsme celkem pohostinní - teda pouze k lidem, které známe a nedala bych moc za to, že právě v těchto pohostinných chvílích spousta z nás předstírá - znáte to - úsměv blablabla, ale v duchu "vypadni už" ... Čeští muži (a dál na východ) se rádi bijou, často jeden na druhého křičíme (i bezdůvodně), přejídáme své děti sádlem ze zabíjačky a bábovkou, doma je nám nejlíp, děláme, že nevidíme, věříme bezmezně reklamám, či jiným předkousaným či zaplaceným pravdám prezentovaným v TV ("Ale v televizi říkali, ...."), dlužíme, jsme uzavření, kouříme v hospodách, stěžujeme si a zároveň nic neděláme, šmelíme kde se dá, šetříme na často důležitých věcech, kam vítr, tam plášť, už jsem zmiňovala konzumaci alkoholu? Jak jinak. Máme zvláštní smysl pro humor, který jen tak ostatní národnosti nepochopí, jelikož souvisí s tou naší divnou náturou, ale právě za ten humor jsem hrozně ráda. Máme velkou historii, ale zase, kdo z nás o ní ví něco víc, než pojmy. Ale přesto všechno někteří z nás dokáží být celkem spokojení, což je nejdůležitější! Jakkoliv, kdekoliv, ne na úkor ostatních. Na druhou stranu ale dokážeme pěkně nadávat na vše kolem. Jen tak. Důchodci jsou zapšklý, teenageři drzí. Nesmějeme se, ba ani neusmíváme (na ulici, v práci...), dáme na kvantitu, ne kvalitu, ordinujeme v růžových zahradách, žijeme na zámcích, kašleme na vzdělání i přesto, že studujeme VŠ, náš politický systém často selhává, často je až k smíchu, ani ne tak systém, jako představitelé politické scény (oddraz národa), ale taky chodíme na houby, máme rádi přírodu, žijeme na vesnicích, nestěhujeme se, děláme zbytečné škatulkování, rozdělujeme, řídíme Zetory a Škodovky, podplácíme se, podvádíme, čučíme na fotbal, fandíme hokeji, jsme málo blázniví a když už je ale někdo blázen, tak pořádný! A na závěr toho všeho jdeme na jedno. A jsme u toho - zase lžeme ..... :)
Mohla bych pokračovat, třeba příště.
P.S. - Toto je můj osobní nadhled na Čechy krásné, Čechy mééé. Nadsázka a humor. Možná to není ani tak obecný náhled, jako spíš naprosto egocentrické rozložení mé osoby, to je jedno. To je právě ta DIVNOST!
Tak nahoďte úsměv, nastartujte fichtla a jeďte na výlet, nezapomeňte si vzít igelitku, nejlépe z Lidlu, protože ten je levný!
Divnej článek, co? No jo, Češka :)
A ještě jedna důležitost!!! - Vyjímka potvrzuje pravidlo! A já ty vyjímky nejradši :)
čtvrtek 9. září 2010
Od Madridu ku Praze
Jo.
Jako au pair v Leidenu jsem do Vánoc. Dost bylo srandy, čas posunout se dál, jinam. Tšěím se na nový, zároveň nemám tucha, kam mě ten holandský větřík, jež pohání ty slavné mlýny, dovane. No, na chvili domů, pozdravit přátele, po hospodách vést silácké řeči... A rychle pryč.
Trošku mě už teď hlodá, že mrhám časem nejlepším na studia, ale jakmile to bude jen trošku možné, slibuju (a že já ze zásady neslibuji), že to napravím! Do té doby ještě čas dlouhý, něco vymyslím ;) Nějaké to dobrodružství, není-liž pravda? :)
Nejbližší minimise budou ještě něco málo tu po Holandsku. Těšit se.
Tento víkend je v Holandsku Monumentendagen - víkend otevřených historických budov jinak nepřístupných. Nice. Leuk. Tak se na to vrhnem.
A něco vám řeknu, i ta mnou oslavovaná "samota" dokáže být někdy pěkně otravná :) Musím mezi lidi. Překonám tu svou českou náturu (stud, ostýchavost, nekomunikativnost, pouhé tiché pozorování) a půjdu do nich, však o co jde :)
Včera jsem dostala skvělou, zajímavou a zábavnou lekci o Španělsku. Mimo jiné taky pozvání do Madridu, tak snad jednou brzo... Ik zal je missen.
Chci do Prahy! Najednou na naši metropoli koukám úplně jinak, lépe.
Co mi chybí? O_o
Jako au pair v Leidenu jsem do Vánoc. Dost bylo srandy, čas posunout se dál, jinam. Tšěím se na nový, zároveň nemám tucha, kam mě ten holandský větřík, jež pohání ty slavné mlýny, dovane. No, na chvili domů, pozdravit přátele, po hospodách vést silácké řeči... A rychle pryč.
Trošku mě už teď hlodá, že mrhám časem nejlepším na studia, ale jakmile to bude jen trošku možné, slibuju (a že já ze zásady neslibuji), že to napravím! Do té doby ještě čas dlouhý, něco vymyslím ;) Nějaké to dobrodružství, není-liž pravda? :)
Nejbližší minimise budou ještě něco málo tu po Holandsku. Těšit se.
Tento víkend je v Holandsku Monumentendagen - víkend otevřených historických budov jinak nepřístupných. Nice. Leuk. Tak se na to vrhnem.
A něco vám řeknu, i ta mnou oslavovaná "samota" dokáže být někdy pěkně otravná :) Musím mezi lidi. Překonám tu svou českou náturu (stud, ostýchavost, nekomunikativnost, pouhé tiché pozorování) a půjdu do nich, však o co jde :)
Včera jsem dostala skvělou, zajímavou a zábavnou lekci o Španělsku. Mimo jiné taky pozvání do Madridu, tak snad jednou brzo... Ik zal je missen.
Chci do Prahy! Najednou na naši metropoli koukám úplně jinak, lépe.
Co mi chybí? O_o
středa 8. září 2010
Počítat slony
Středa, odpoledne, déšť. Víkend byl super. Zas a znova. Amsterdam je úžasný město, má atmosféru, je v něm celej svět, děvky, tráva, ale taky přes všechny ty turisty takovej zvláštní klid a pokoj. Ty domy. Miluju. Voda, kola, muzea, umění, lidi. Lidi. Nejvíc... I AMsterdam :)
Den Haag. Taky fajn, ale úplně jiná atmosféra. Nějak mu pořád nemůžu přijít na chuť. Ok, parlament, voda a parčík fajn, ale dál? Nevím, nevím. Za tmy paráda ale. Museumnacht bohužel poznala naši celodenní únavu a nebyli jsme schopni si noc užít na 100%...
Chození je taková nuda, jakmile si zvyknete na kolo! A to moje se zase rozbilo pro změnu. Díra v duši už pro mě není žádný problém, ale tohle bylo víc. Rozčílila jsem se když se mi oprava nevedla zdárně a nakonec jsem kolo odvezla do opravny a už jsem zase spokojená, jako na novém :) Jupí.
Měla bych říct, že si začínám zvykat, jak rychle se tu mění společnost, lidi přicházejí a odcházejí, ale ne. Mě to začalo vadit. Konečně se tu k vám dostane někdo blíž a už jede pryč. Welcome to Leiden. Good bye, Leiden. Ještě, že je ta naše planeta tak maláááá.
Nedokážu plně žít přítomností. Dřív mě trápila minulost a teď mě trápí budoucnost. Nevybereš si, Achjo. Jen takový malý příklad - neděle pro mě není den, jelikož mám pořád na mysli, že zítra je pondělí a já musím a musím... Proč si tím ničím den, který je až zítra??? Grr. Neumím tomu pomoct. Ale ono to zas přejde. Jako všechno, jednou.
Neřešme co bylo, netlačme na to, co bude. Teď :) Teď jsem šťastná. Teď mi chybí jen málo.
A zítra jede papá počítat slony do Zimbabwe. Jak ten se máááááá :)
čtvrtek 2. září 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)