Question of choise.

"Choose life. Choose a job. Choose a career. Choose a family. Choose a fucking big television, choose washing machines, cars, compact disc players, and electrical tin openers. Choose good health, low cholesterol and dental insurance. Choose fixed- interest mortgage repayments. Choose a starter home. Choose your friends. Choose leisure wear and matching luggage. Choose a three piece suite on hire purchase in a range of fucking fabrics. Choose DIY and wondering who you are on a Sunday morning. Choose sitting on that couch watching mind-numbing spirit- crushing game shows, stuffing fucking junk food into your mouth. Choose rotting away at the end of it all, pishing your last in a miserable home, nothing more than an embarrassment to the selfish, fucked-up brats you have spawned to replace yourself. Choose your future. Choose life."

Co jsem za svůj skromný život stihla.... ZATÍM!

visited 9 states (4%)
Create your own visited map of The World

O tom, jak jsme my Češi divní.

Právě jsem si přečetla svůj první zápisek na tomto blogu. Sranda, Teď to vnímám úplně jinak, ale v tu chvíli bych to napsala stejně. Trošku se ale stydím... S odstupem :)

Proč jsou Češi divní? Divní. To je divný slovo. Ale ano, podle mého názoru jsme úplně divní. To je ještě divnější :)
Obecně vzato: neumíme vyjadřovat pocity, neřídíme se podle vlastních instinktů, priorit ani chtíčů, chybí nám spontánnost, přímost a upřímnost. Stále se ohlížíme na druhé, co na to řeknou, bojíme se, ostýcháme, neřekneme ne ani ano, nedej bože, když jsme v cizím prostředí, máme divné nálady, které nevysvětlíme, pijeme pivo, vodku, jsme tak trochu vidláci, úzkoprsí, závistiví, zvědaví, žárliví, krademe, drbeme, hrajeme si, předstíráme, kážeme vodu, pijeme víno (IN VINO VERITAS), nosíme bílé ponožky do sandálů, obecně vkus je tentam, necháme se oblbovat...
Ale na druhou stanu samozřejmě je tu spousta věcí, na které jako Češi můžeme být pyšní - co Čech, to muzikant, vůbec umělců se najde spousta, ale právě u nás je ten problém, že jsou naprosto nedocenění, nebo až po smrti, jaký to úděl... Vládne u nás mainstream, z toho je mi taky trošku smutno, ale to se nezmění (trošku to souvisí s tím vidláctvím), jsme celkem pohostinní - teda pouze k lidem, které známe a nedala bych moc za to, že právě v těchto pohostinných chvílích spousta z nás předstírá - znáte to - úsměv blablabla, ale v duchu "vypadni už" ... Čeští muži (a dál na východ) se rádi bijou, často jeden na druhého křičíme (i bezdůvodně), přejídáme své děti sádlem ze zabíjačky a bábovkou, doma je nám nejlíp, děláme, že nevidíme, věříme bezmezně reklamám, či jiným předkousaným či zaplaceným pravdám prezentovaným v TV ("Ale v televizi říkali, ...."), dlužíme, jsme uzavření, kouříme v hospodách, stěžujeme si a zároveň nic neděláme, šmelíme kde se dá, šetříme na často důležitých věcech, kam vítr, tam plášť, už jsem zmiňovala konzumaci alkoholu? Jak jinak. Máme zvláštní smysl pro humor, který jen tak ostatní národnosti nepochopí, jelikož souvisí s tou naší divnou náturou, ale právě za ten humor jsem hrozně ráda. Máme velkou historii, ale zase, kdo z nás o ní ví něco víc, než pojmy. Ale přesto všechno někteří z nás dokáží být celkem spokojení, což je nejdůležitější! Jakkoliv, kdekoliv, ne na úkor ostatních. Na druhou stranu ale dokážeme pěkně nadávat na vše kolem. Jen tak. Důchodci jsou zapšklý, teenageři drzí. Nesmějeme se, ba ani neusmíváme (na ulici, v práci...), dáme na kvantitu, ne kvalitu, ordinujeme v růžových zahradách, žijeme na zámcích, kašleme na vzdělání i přesto, že studujeme VŠ, náš politický systém často selhává, často je až k smíchu, ani ne tak systém, jako představitelé politické scény (oddraz národa), ale taky chodíme na houby, máme rádi přírodu, žijeme na vesnicích, nestěhujeme se, děláme zbytečné škatulkování, rozdělujeme, řídíme Zetory a Škodovky, podplácíme se, podvádíme, čučíme na fotbal, fandíme hokeji, jsme málo blázniví a když už je ale někdo blázen, tak pořádný! A na závěr toho všeho jdeme na jedno. A jsme u toho - zase lžeme ..... :)

Mohla bych pokračovat, třeba příště.

P.S. - Toto je můj osobní nadhled na Čechy krásné, Čechy mééé. Nadsázka a humor. Možná to není ani tak obecný náhled, jako spíš naprosto egocentrické rozložení mé osoby, to je jedno. To je právě ta DIVNOST!

Tak nahoďte úsměv, nastartujte fichtla a jeďte na výlet, nezapomeňte si vzít igelitku, nejlépe z Lidlu, protože ten je levný!

Divnej článek, co? No jo, Češka :)

A ještě jedna důležitost!!! - Vyjímka potvrzuje pravidlo! A já ty vyjímky nejradši :)

Od Madridu ku Praze

Jo.
Jako au pair v Leidenu jsem do Vánoc. Dost bylo srandy, čas posunout se dál, jinam. Tšěím se na nový, zároveň nemám tucha, kam mě ten holandský větřík, jež pohání ty slavné mlýny, dovane. No, na chvili domů, pozdravit přátele, po hospodách vést silácké řeči... A rychle pryč.
Trošku mě už teď hlodá, že mrhám časem nejlepším na studia, ale jakmile to bude jen trošku možné, slibuju (a že já ze zásady neslibuji), že to napravím! Do té doby ještě čas dlouhý, něco vymyslím ;) Nějaké to dobrodružství, není-liž pravda? :)

Nejbližší minimise budou ještě něco málo tu po Holandsku. Těšit se.

Tento víkend je v Holandsku Monumentendagen - víkend otevřených historických budov jinak nepřístupných. Nice. Leuk. Tak se na to vrhnem.

A něco vám řeknu, i ta mnou oslavovaná "samota" dokáže být někdy pěkně otravná :) Musím mezi lidi. Překonám tu svou českou náturu (stud, ostýchavost, nekomunikativnost, pouhé tiché pozorování) a půjdu do nich, však o co jde :)

Včera jsem dostala skvělou, zajímavou a zábavnou lekci o Španělsku. Mimo jiné taky pozvání do Madridu, tak snad jednou brzo... Ik zal je missen.

Chci do Prahy! Najednou na naši metropoli koukám úplně jinak, lépe.

Co mi chybí? O_o

Počítat slony

Středa, odpoledne, déšť. Víkend byl super. Zas a znova. Amsterdam je úžasný město, má atmosféru, je v něm celej svět, děvky, tráva, ale taky přes všechny ty turisty takovej zvláštní klid a pokoj. Ty domy. Miluju. Voda, kola, muzea, umění, lidi. Lidi. Nejvíc... I AMsterdam :)

Den Haag. Taky fajn, ale úplně jiná atmosféra. Nějak mu pořád nemůžu přijít na chuť. Ok, parlament, voda a parčík fajn, ale dál? Nevím, nevím. Za tmy paráda ale. Museumnacht bohužel poznala naši celodenní únavu a nebyli jsme schopni si noc užít na 100%...

Chození je taková nuda, jakmile si zvyknete na kolo! A to moje se zase rozbilo pro změnu. Díra v duši už pro mě není žádný problém, ale tohle bylo víc. Rozčílila jsem se když se mi oprava nevedla zdárně a nakonec jsem kolo odvezla do opravny a už jsem zase spokojená, jako na novém :) Jupí.

Měla bych říct, že si začínám zvykat, jak rychle se tu mění společnost, lidi přicházejí a odcházejí, ale ne. Mě to začalo vadit. Konečně se tu k vám dostane někdo blíž a už jede pryč. Welcome to Leiden. Good bye, Leiden. Ještě, že je ta naše planeta tak maláááá.

Nedokážu plně žít přítomností. Dřív mě trápila minulost a teď mě trápí budoucnost. Nevybereš si, Achjo. Jen takový malý příklad - neděle pro mě není den, jelikož mám pořád na mysli, že zítra je pondělí a já musím a musím... Proč si tím ničím den, který je až zítra??? Grr. Neumím tomu pomoct. Ale ono to zas přejde. Jako všechno, jednou.

Neřešme co bylo, netlačme na to, co bude. Teď :) Teď jsem šťastná. Teď mi chybí jen málo.
A zítra jede papá počítat slony do Zimbabwe. Jak ten se máááááá :)

http://www.novinky.cz/zena/styl/206299-ceska-rodina-ocima-cizincu.html

Zrnko.

Všichni jsme jen zrnka. Někdo větší, někdo menší. Svět je příliš malej.

Za chvíli si zvyknete na vše, až to začne být "nudné". Zkušenosti dávají očekávání, nároky, priority. Dlouhodobé plány jsou na nic a jak se říká - "Neboj, já nekoušu." - tak to je celý úplně špatně :)

Přesto všechno, že není na světě dvou stejných lidí, všichni jsme jen zrnka, o to horší, když je někdo dokonce ovce. Stádo a tak dále.

Tak se ptám, jak dlouho to trvá? Roky, desítky let? Chci to hned, ale zárověň si plně uvědomuju, že to nejde.

PA RA DOX. Welcome :)

Co chtít?

Začal nám již holandský školní rok, prosím pěkně, pro ty nejmenší. Tudíž se má "práce" zase vrací do obnovených kolejí. Jako obvykle, nebudu moc konkrétní, nebojte, nebo možná spíš právě zase bojte.
Co se mi honí hlavou... Každý se mě ptá na plány. A tak mě napadlo, jestli jsem teda ten "plánovací" typ a nebo naopak "neplánovat". Já sama nevím. Jednou chci hrozně teď hned vědět co bude za rok a podruhé mi je jedno co bude zítra. Jediné co vím, je že nevím co chci - což je očividně nejdůležitější. Haha. Teď se mi smějte. Ano - Nevím, co chci! Ale podívejte se na to někdo trochu ode mě... Jak si mám z těch úžasnejch možností vybrat... Dobře, mluvíme o tom, něco chtít, ne o výběru, ale když to tak úzce souvisí, že se mi to nechce rozpojovat.

Buďme jednou konkrétní - je mi 20 let. Mám tendence a někdy dost silný chtíč objevovat dál, dáááál. Na druhou stranu mám tendence pokračovat ve studiích. Což dohromady moc nepasuje, pokuď pominu tu maličkost zvanou peníze.

Když je to tak jedoduchý. Nevím, zda se mě někdo aspoň pokusí pochopit, ale mě to prostě táhne všude. Všude. I domů. Jen teď momentálně jediná země, o které bych byla schopna uvažovat o strávením doby neurčitě je Holandsko. Holandsko se do mě dobře zavrtalo. Každopádně, jsem se chtěla dostat k té jednoduchosti - au pair.

Pro mě nejjednodušší, nejpohodlnější a nejdostupnější způsob. Jsou chvíle, kdy si říkám, že tohle už ne, ale kdo to nezná...

Si tak proletuju nabídky au pair job... Neskutečný. Zavání to tak šíleným dobrodružstvím, vzrušením, zkušenostmi, zvědavostí a blabla, samozřejmě taky odpovědností, ale mě tohle hrozně naplňuje. Ten pocit objevovat nové. Ta možnost. Ta skutečnost.
Další věc, co vím, stačí pár měsíců. Ne rok. Ne dýl. Někdy třeba. Ale stačí.

Na druhé straně je ta rozumnější část mého já, která, si myslím, se projevuje více, aspoň na první a druhý pohled. Studium. Konečně se stát "nezávislou" - ano, tady v holansku to jde. Student s možnostmi. A to mě taky hrozně láká!

Chci mít prostě jen sama ze sebe radost, dobrý pocit a být na sebe i svým způsobem pyšná. Ať tak, nebo tak, myslím, že budu :)) Sobecký, co? Ani ne sobecký, jako možná namyšlený, haha. Řekli byste to do mě?

Lucie, zas plácáš!!!

Sorry.

Tyhle myšlenky bych asi neměla ani publikovat, zastrčit hluboko. Ale napsat je chci. Taková úleva. Stejně to čtu jen já. A směju se. A snažím se přijít na to, co tím básník chtěl říct...... Nikdy nikdo neví, co tím básník chtěl říct. Nikdo! Dokonce často ani básník, tak prosím, nechápajte :)

Trošku konstruktivnější příspěvek

Zdravíčko, spolupachatelé,

co nového pod pihou? AAAAAle, až zas tolik mnoho ne. Co je za mnou - slabší chvilka, rychlá aklimatizace, alkoholové opojení, nahá těla, tanec a co se týká "práce" tak je za mnou i celkem zábava s dětmi.

Děti. Jsou stejně úžasný stvoření. Není to tak dávno, co bych s trochou přitvrzení tvrdila, že děti ráda nemám. Ale koukněte na ně. Jen koukněte. To je prostě jedinečný. Občas, když jsem s těma svýma holkama někde, v bazénu, na hřišti, tak pozoruju ty ostatní holandský a jinak namixovaný cvrčky a je to sranda, úplně mě to zahřívá. Asi měknu :)

Můj první víkend po dovolené tady byl, řekněme aklimatzační. Druhý už jel v plném proudu. Páteční sesion začala míchanými drinky a skončila nad ránem kdesi mezi partypeople. Sranda :)
A sobotní očekávaná akce - Gay Pride. Konečně taky nějaká party v Amsterdamu. Paráda. Jen ten déšť.
Někdy mám pocit, že pro normální smrtelný čtenáře, či jiné příznivce, je toto čtivo nezáživné a nudné. Pro mě ventilace nepochopitelného, dejme tomu. Tak tady je jedna z natáčení :) -

V Amsterdamu jsme se po průvodu nahých, zmalovaných, růžových a jinak poznamenaných individuí odebrali na nějakou tu svačinku. V Holandsku jsou velmi populární Flemish patat/frites - megahranole s majonézou. V Amsterdamu je dokonce vyhlášeno pár míst, kde mají ty opravdový a nejlepší. Jeden takovej malej bar jsme našli. Naše jihoamericko-španělsko-německo-holandsko-česká skupina si začala objednávat. A pan mistr za pultem byl naprosto fenomenální! Nejen, že se se všemi bavil stylem - Jak se máš, co si dáš? Odkuď jsi? .... Ale po odpovědi začal mluvit příslušným jazykem. A to nejen pár základů, ale pěkně souvislé věty (angličtina, španělština, portugalština, němčina, holandština, arabština...) Fajn chlapík, řekla jsem si. A pak jsem šla na řadu já a říkám si - Tak teď se ukaž... "Jak se máš? Dobře?" mě nepřekvapilo, ale otázka, jestli jsem z Moravy nebo Čech a pak "dobrý zadek" a "hovno" už ano :))) Frajer. A je z Egypta.

To chci taky časem umět. Jazyky :)

Neděle klasicky totálně neproduktivní den, večer večeře se stejnou skvadrou ve studentském domě a s mexickým desertem. Prý - To je cookie pro děti... Myslela jsem, že mě upadne huba. Nevěřte mexičanům, když řeknou, že jídlo není ostré, nedej bože, když řeknou, že trochu... A to bylo prosím pěkně pro děti :)

No a včera zas pár drinků, tentokrát s místními a švédy. Jo jo. Mám se dobře...

Dááále? Možná. Otazníky se začínají zmenšovat, ale zase se objevují další, který se zvětšujou. Každopádně už z toho nemám takový dusno v mozku :)

Už teď se rýsují další plány na víkend. Nice.

Zatial, přátelé a příznivci a žíznivci.

Střízlivost

Tak jsem nám, drazí přátelé, poněkud vystřízlivěla. A to je dobře. To mi připomíná, že jsem se celkem dlouho řádně, neřádně a pořádně neopila, ale to je úplně ale úplně jiná kapitola...
Vystřízlivěla jsem sama ze sebe. To byl teda zase stav. Ale už je dobře. Here we go again - jsem sobecká a je mi tu tak dobře. Pardon.
Procházka tím mým holandským útočištěm tady byla natolik očisťující, že zas a znova... Ráda, ráda, ráda. Leiden ke mně začíná dobře prorůstat, prevít. Ve čtvrtek to vyvrcholilo - Roztrháním. A už je zase dobře, Přišlo již zmiňované vystřízlivění. Dále se očekává nadšení, či zklamání, proplouvání, nové začátky, nové idey a výsledek? Asi nebudu mít nikdy žádný výsledek, jsem se právě rozhodla. I cesta může být cíl. Tak jdeme :)

Inzerát podán, čekám nevelké změny. Víkend mě čeká v holandské metropoli v obklopení gayů, juchů! Amsterdam Gay Pride 2010. Asi se opiju, co vy na to?

Hlavně, že nálada a úsměv mi zas dělají společnost. Ano, nálada. Svoji náladovost bych totiž definovala asi tak, že mám buď náladu anebo jsem bez nálady. Znáte, ne? :)

Úsměv, děcka a s chutí do toho! Jdu si čmárat.

P.S. Dočetla jsem Little Prince v angličtině ... Wooooooooooow!