Tolik věcí ještě neumim...

Tolik věcí ještě neumim... A jestli vůbec někdy.
Včera jsem připálila brownies.
Dneska je neděle a já se zas neumim přimět k tomu, abych se jen neválela. Vím, mám volno, od všeho, od všech, ale já nechci mít volno. Nechci to svádět na neděli, ale stejně je to prokletej den. Jsou prázdniny a to tak nějak znamená, že je neděle skoro každej den... Paradoxní je, že když toho má člověk nejvíc, že musí nakoupit, do práce, vyzvednout něco na poště, uklidit balkón po bouřce, umýt společnou chodbu, tak toho nejvíc stihne. Jakmile má volno a řekne si - "Konečně volno, konečně mám čas na to, co mě baví!", tak najednou nic. Teda já nic. Dneska se tomu říká prokrastinace, ale mě se to nelíbí. Mluvím o tom a zas nic nedělám.
Ale nic, zpátky k tomu, co ještě neumim. Neumim se motivovat (šipka nahoru), neumim (a teď dlouho přemejšlim)....
Neumim pořádně řídit auto, neumim chlastat, neumim mít hnednadhled, nadhled snad mám, ale ne hned... Jinak toho umim dost, ha, ale chci umět řídit a ten hnednadhled. Chlast je mi jedno.
Chci umět vědět, co chci a chci to vědět hned. Chci bejt lepší. A zas nevim, co chci.
Tolik věcí ještě neumim...
Někdy chci, aby mi bylo třicet nebo šedesát. Pak si myslím, že všechno co chci, budu umět. Ale víte, co znamená myslet.
Až si tohle jednou budu číst, třeba příští týden, budu se smát.

Půlka léta v půlce srpna?

Půlka léta, zdálo by se. Dovolená za náma. Malý děti za tři týdny do školy.
Zrovna tohle píšu a ve winampu mi hraje vánoční song, zvláštní. Nejradši bych se naložila do ledu, bouřky lámou muškáty a déšť se vsakuje do koberců. Song skončil.
Mám prázdniny, zase, dávno jsem ze školy a stejně mám každej rok prázdniny. Asi proto v září zas nastupuju. Bude ze mě velká holka, študovaná, ha.
Včera mi volala jakási brigádnice z outůčka a hned po tom, co jsem ji odsouhlasila, že jsem to já, spustila o nový kartě, pak jsem ji tři minuty nevnímala a pak se mě ptá, kam to můžou doručit, tak to byla fakt drzost. Mají nás za debily, ach jo.
V práci po mně chtějí expreso, pikolo nebo turka.
Jsem líná a štve mě to. Pro ostatní dělám co jde a pro sebe všechno odkládám, a když už mám čas pustim si Zoufalky, takhle já jsem zoufalá. Jenomže jediný ty mě vždycky zvednou tak, že u nich vydržím ležet třeba tři hodiny.
Tak jo, jdu psát a pak si pustím S04E03. A pak spát. Pak vstát, udělat něco pro rodinu, jít do práce, jít s kámoškama na pokec a zase jít spát a pak do práce a pak S04E04.
Díky.