Runaway

2 roky

2012-02-16T21:13:00.002+01:00

Před rokem jsem polemizovala, co bylo před rokem a co bude za rok. Teď je za rok.

Před dvěma lety jsem byla v nějakým jiným světě, plná emocí a zážitků a podnětů... Nadšená, až moc. Zbytečně.

Před rokem jsem byla v Praze, navštěvující různý kuchyně velkých podniků, další novej svět, ale už střízlivější. Praha je dobrá. Cítím se tam dostatečně doma, ale zároveň cítím velkou tendenci a možnost objevovat. Objevovat něco, co neznám, ale je mi blízký.

Dneska je to rok a dva roky. Dnes jsem zase v Leidenu, v Holandsku, žiju tu, už tolik neexperimentuju, mám to, co jsem dlouho neměla a žiju jinak. Ráda peču, protože je pro koho. Třeba. Stále spousta otazníků, nenaplněný tendence, ale spokojenost. Dospělejší. Rozhodně ve srovnání před dvěma lety...

Najs.

L.

Červen

2012-02-06T13:19:00.001+01:00

Červen

Ok, jmenuji se Johana, kdybych se jmenovala Laura, bylo by všechno jinak.
Pár formalit ze školy a jsem free. Smutno a happy zároveň. Byly to dobrý čtyři roky, často taky pěkně na hovno, ale jo, takhle zpětně, je to přeci jen velká etapa, když je mi devatenáct. Pořád je to ale čerstvý a pořád se ve mně budí vztek za nějaký křivdy. Ten náš stařec na praktický, to mu nikdy nezapomenu, šmejd zapšklej. No nic, mám to tak jako tak.
Co budu dělat, člověk si furt přeje nic nedělat, mít volno a najednou co. Můžu se pár dní fakt flákat, ale to vede jen k useless pocitu. Stejně to tak udělám.
Flákám se.
V mezičase koukám po jobu, aby naši neřekli, ale i samotnou mě to pochopitelně zajímá. Ale jako, všichni po maturitě, všichni prázdniny, kdo by nechtěl job. Nabídek je dost, ale zájemců mnohem víc. Chce to někoho známýho někde…
Do Prahy se mi furt lítat nechce, ale copak tady něco? Mamka se zmínila o známý v knihovně, možná bych na to mohla pushnout. Mohla.
Yes! Dnes se jdu podívat do knihovny! Jinak spousta filmů konečně, roztřídila jsem si bordýlek v pokojíčku, vyhodila nepotřebné, našla pár pokladů, který nakonec taky vyhodim. Sakra, když mi bylo čtrnact kreslila jsem mnohem líp, než teďka. To nevyhazuju. Definitivní konec dětství jde pryč s odpadem. Vyřazený krámy, malý trička, smradlavý plyšáci. Pryč. Očista, pocit dospělosti, nekompletní, ale nejvíc dosud. Bye bye, malá Johanka.
V knihovně mě chtějí na dva, tři dny v týdnu, super! Megaštěstí. Můžu začít hned, tak začínám. Rovnám knihy zpět do poliček, klidná práce, sem tam práce s lidma, ale spíš si tam tak porovnávám. Porovnávám hlavně to, co dál, ale knihovna na prázdniny dobrá. Vlastně výborná. Pořád dost času na prázdniny.
Šéfová je trošku pruda, starší lady knihovnice, všechno má svůj pořádek, což je v knihovně pochopitelný, přesto mě její pořádkumilovnost (jde to tak říct?) extra nebere. Střídá se tu se mnou ještě jedna holka na výpomoc, znám ji od vidění, jako každýho od nás, ale dělá mi protisměnu, takže se nevídáme. Vypadá celkem v pohodě. Míša. Nevím odkud, ale mám o ní zvědy už z dřívějška, že je do větru, no, ani nevypadá. Navíc u nás? Jako koho tu může střídat? Haha.
První týden v knihovně, tři dny, doma flákač, rozmluva s mamkou co jako dál. Málo peněz, koukám dál po jobu a nechce se mi tady dál bejt, nejradši bych se odstěhovala. Do Prahy třeba, tak na zkušenou jak se říká. Nic mě nedrží, nesvazuje a ven se mi docela chce, už jen pro ten pocit ještě větší dospělosti. Uvidím.
Přemýšlím, že když Praha, tak kde bydlet. Do srpna ještě určitě doma, ale pak by to šlo. Proč ne. Trochu se cejtim blbě kvůli mámě, jsem poslední, kdo jí chce „opustit“, Brácha už dávno a táta celkem nedávno. Jako dítě jsem si říkala, jaký to je, bejt z rozvedený rodiny, mít nevlastního fotra, jako vlastně většina mejch kámošek. Bylo mi čtrnáct, když se to asi začalo srát mezi nima. Přesně nevím, nechci se na to ptát. Každopádně táta se loni definitivně odstěhoval, že prej já a brácha už jsme dost velký. To sice jo, ale. Bydlí teď někde na vesnici, s Irenou, viděla jsem ji jednou a stačilo. Bohužel. Jednou to snad bude lepší.
Ale chci se taky odstěhovat. Chci. Třebaže budu jednou zas chtít zpátky k mámě.
Táta mi přestal platit. Že prý jsem už dospělá, no to si to teda u mě vylepšuje. Ach jo. Kdyby mě vzali na tu debilní vejšku. Ale stejně, za těch podmínek, co jsem tam stihla zpozorovat bych se na ni asi brzo vykašlala. Velice motivující přístup.
Nic, v knihovně pohoda, dokonce jdu s Míšou na kafe. Říkáme si, jak se známe-neznáme a je zábavná. Moje vlna, kupodivu. Pamatuju si ji ještě ze základky, je o rok starší. Chodila s Denym, tak to byla ona. Ale rozešli se asi před půl rokem, Přeci jen si ji zařazuju líp, nemám odvahu jí říct, co mi o ní utkvělo v hlavě, tak se neptám. Jedna paní povídala, blablabla, známe to. Radši ji nechám na mě udělat dojem teď, docela se jí to daří. Vejška jí nevyšla ani tenhle rok, chce jet někam do Evropy, do světa, na rok třeba, tak na tohle já nemám, myslela jsem si ještě dlouho. Když se loučíme, vypadá to, že se zase uvítáme. Good. Přijdu domu a na fb žádost o přátelství. Míša. Potvrdit. Projedu maily, joby, bydlení v Praze, novinky, zprávy – z těch jsem buďto znechucená nebo se mi chce smát. Je to ale takovej ten smutnej smích. Vím, že si to nemůžu tolik brát, ale v mým věku si to prostě beru, navíc v tomhle období měsíce. Mám hlad, je stejně čas na večeři, udělám si rybí filé, nechám trochu mamce, za chvíli přijde z práce. Má radost. Někdy nemám vůbec chuť jí poslouchat a mluvit s ní, jsem na ní taky protivná, ale je to máma. Nikdy ti nikdo není bližší než máma. Asi proto. Teď mám ale radost, že má radost, z blbýho filé. Stejně jdu rychle do pokoje, nechci na ní být zas bezdůvodně protivná. Zas mail, job, Praha, fb, skype. Nic. Film. Spát.

Laura nebo Johana

2012-02-06T11:36:00.000+01:00

Laura nebo Johana

Jmenuji se Laura nebo Johana. Jsem ve věku, kdy člověk hledá a objevuje. Především sám sebe, Jaký to klišé, ale je to tak. Pomalu se věci , myšlenky i lidi cedí, vlivem okolností. Jsem taky dost naivní, přestože si tu naivitu uvědomuju hned v zárodku, nezbavím se jí, je to hrozně zvláštní, dělat něco, s vědomím, že to není správně, ale jinak bych to v tu chvíli neudělala. Ani zpětně. Až později se ukáže, jestli je to dobrej směr nebo ne. To patří k věku. Jednou se mě někdo zeptal, co je mou největší předností, chvíli mi to trvalo, ale teď bych asi odpověděla to, že můj rozum-nerozum tkví v tom , že při rozhodování si uvědomuju nedostatek svých zkušeností, jež jde ale s věkem a nedá se pushnout.
Něco konkrétnějšího. Vyrostla jsem na malým městě u Prahy, velkoměsto na dosah, ale s dostatečným odstupem, takže mě můžete považovat za maloměšťačku. K Pražákům se vrátím někdy jindy. V součastný době dělám velký nic, mám za sebou čerstvě maturitu, neúspěch ve stupidních přijímačkách na vysokou, je léto, přelom, čas na změnu, megaotazník.
Hledám si job a vrtám se v tom, co dál. Jedna etapa právě skončila, je takový prázdno, nejistota, chuť do změny, nemám strach, možná jen z toho, abych nepromarnila nějakou lepší příležitost, než kterou si nakonec vyberu, člověk nikdy neví, dokud tam nevleze. Jdu si užít poslední opravdový prázdniny a pomalu se připravovat na skutečnou dospělost, která má teoreticky odstartovat úspěšnou maturitou nebo co. Já jsem maturita.

Červen.
Pokračování brzy.

Podzim v plném.

2011-11-24T10:20:00.002+01:00

Mlha a slunce. V plném.

Potřebuju nějakej manifest asi. Ale nic slavnostního, ještě to tak. Chce se mi brečet bezdůvodně. Má všechno svůj důvod?

Když se jedna věc daří, ostatní se serou.

Tak to asi důvod má. Možná. Nedělejme z toho zpovědnici. Kam by to směřovalo.

Uvidíme se, až mi bude líp.

L.

100

2011-10-28T17:50:00.001+02:00

28.10. 2011

100

Tolik k číslům a snad jen dvě slova za všechny ostatní - Jsem šťastná!

L.

Slib.

2011-10-24T22:29:00.005+02:00

Neslibuje. Prostě ne. Už to slovo je přeci hloupý. Slib.

Ale zaslíbila se.

Najednou, tak jistě a beze stopy zaváhání. Bylo to. A bude to? Nikdo nic neslibuje. Bude nebude. Bylo nebylo...

Zaslíbila. Zaslíbila!

Myslela si, že je šťastná, ale vlastně nikdy nepoznala, jestli je to skutečně tak, nebo jestli si to jen namlouvá. Byl vůbec někdy někdo šťastný? Jak dlouho? Být šťastná. To je velká věta. Je spousta věcí, snad i pocitů, co vlastně neexistují. Pro ni. Ale myslela si to. Když ne teď, tak kdy? Zbytečný otázky.
Opakování. Dokola. Dokola na kolo. Jela. Jela za zlatým světlem, ale to ji nedělalo šťastnou. to ne. Možná mělo.
Věřila totiž, že věci, které pro ni neexistují, mohou existovat pro ostatní.

Věřit a slibovat. Co to sakra je? Tak má být šťastná? To ne.

Důvěřovat a zaslíbit. To zní líp. Teď.

To je jak smích a úsměv. To už je moc. Příště...

Smích a úsměv se možná začínají obracet? Je to možný??? Marti?

Zásadně cizí měsíc.

2011-10-20T20:07:00.003+02:00

Za měsíc se toho stane hodně, ale třeba taky vůbec nic zásadního v životě jedince. Ne. Tady to nejde nezásadně.
Přihlouplý úsměv mi vlastně zapříčinila celkem velká zásaditost. Ale na ty velký zásady já kašlu. Zásadně.
Jsem strašně tichá. A někdy strašně vtipná.
Od všeho trochu a nic pořádně. Dokola.

Podzim.

Navštívila Paříž, aby uvěřila, že existuje. Existuje. Ona.
Jakoby najednou novej život. Novej? Nevím. Voilà.

Slunce se odráželo od plného měsíce tak silně, jakoby to nebyl jen odraz. Krátery to jistily. Spát je zbytečný. To až nahoře, na trávě, s batohem pod hlavou a bez odrazu. Udělala si na to nadhled hned po ránu. Cizí byt, cizí vůně. Cizí člověk, za měsíc přestane být tolik cizí. Ale nechtěla nic odcizit. Jen šepot. A myšlenku. Posbírala zkušenosti a odjela ku odrazu, tam, kde to přestávalo být cizí.

L.

He

2011-09-19T16:23:00.002+02:00

He was slowly walking through a forest. He has never been here before. Unknown. Intuition. Light from the sky was hugging the conifers. Only conifers. No leaves. He breathed in as deep as he could.
When you are looking for a meadow, you need to go through a forest.
He went to the middle of a meadow, it was so pure, so natural and so calm. Exactly what he needed in that moment. He got enough of it and went home. By bike.
Wind was just getting stronger and then a rain came. The harder rain - the clearer mind.
He got dried himself and was happy.

Good luck.

L.

She

2011-09-08T20:00:00.003+02:00

She took a cab to the closest place where she can get rest. All situation made her feel sad, miserable and melancholic.
Miserable. Life can be like this. She sat on a big stone and lighted a cigarette. What a pleasure. What now? What helps? What? Who?
That place was empty, full of green but it was just before evening so not dark, not light. No sun, no moon.
Another cigarette.
Nothing. That was what she needed at that moment. She got enough of it, so she stood up and went home. On her feet.
And then the night came. Moon was sowing the stars around and silence spilled around all town. All country, all planet. All planet.

Rest in peace.

Tragedie

2011-09-07T20:41:00.002+02:00

Tragedie.
K tomu se asi sotva dá něco dodat. Přesto....

Tragedie se dějí dnes a denně. Jen se třeba zrovna dnes nedotýká nás. Nebo taky jo.

Ano, reaguji na určitou tragedii, která se mě dotkla. Jak na ni mohu nereagovat, dotkla-li se mě? A jak o ní mám mluvit jindy? Lidi jsou lidi.
Je to smutný. Život umí být smutnej. To je život.

Soustrast všem, kteří už někoho postrádají. Všem. Klišé, ale konejte, než je pozdě.

Je mi smutno. Teď.

L.

Srpnová neděle

2011-08-28T19:14:00.002+02:00

Nakonec ty nejbanálnější detaily, ty nejobyčejnější a nejběžnější věci a okamžiky mají tolik inspirativního potenciálu. Jen ho proměnit. Proměnit v co? V něco.

Ve vypůjčených ponožkách si to šlapala skrz bláto. Mlaskalo to. Ve dveřích si náhodný návštěvník lokálu předal s tamějším mužem stojícím konstatntně ve dveřích a v saku cosi z ruky do ruky, jakoby plesknutí, ale zašustil tam papír. Tips, pomyslela si. Ale sakra proč?
Na hlase bylo podepsáno něco, co připomínalo doutnající zpěv. Všude stále mokro. I uvnitř. I když vlastně, není tam spíš vysušeno? Potopa nebo sucho, tak jako tak extrém. Ale ne krajní. Zdaleka ne, jak daleko ještě? Jak?

Hledám, nenacházím. Jaké cliché jí to vždycky napadalo. Cliché jsou a budou. Existují. Jedno z nejpravějších je neděle.

Neděle. Historie se opakuje.

Bosa si došla pro kousek čokolády a šla spát.

L.

Srpnový pátek

2011-08-26T17:25:00.003+02:00

"Jak asi vypadám z týhle strany?" řekla si pro sebe ještě než stačil dovřít dveře. "Hůř než z tý druhý jistě, levej profil mám vždycky roztomilejší, ale co." Otočila se zpět k umyvadlu, kroky utichaly a slovo na rozloučenou dávno se zaseklo mezi dveřmi a futrem.
"Poznala bych toho člověka, tu neutrální osobu i v jiném prostředí? Za jiné denní či noční doby? Doba je nekompromisní. Ale ne všichni jsou neutrální, někteří jsou tak konkrétní..." Rozjela myšlenku.

Konkrétní to bylo i minulý týden a to hned několikrát. Bylo to tak konkrétní, až je z toho abstrakce. Minulost. Dávná nebo blízká, na tom nesejde. Sejde z očí. Osočí se. Čí to byl komentář? No comment.

Ta debilní pilule,
zlabilní tělo mé.

A oběd nikde, nikdy,
nedělám už sliby.

Víte kdo je Daniel?
...
Ne, mé chlapecké já přeci. Nikdo jiný. Nikdo.

"Ta holka mě zná!" Pomyslela si Chloé, když Francis poznala všechny její pózy.

Je vždycky na místě alternativa? Příjde na to. Tam byla. Jen ty obrázky svatých křesťanů jí lehce děsily.

L.

Holandsko podruhé

2011-08-08T22:34:00.003+02:00

Vrba niet nodig meer. Denk ik.

Něco se mění a něco zůstává celkem konstantní. Všichni stárneme.

Za dva týdny si kupte Reflex.

Vystříbrují se mé myšlenky nebo je akorát potlačuju a svaluju na dostatek času? Nebo se vytrácí v denních dávkách? Uvidíme.

Napíšu brzo asi něco. Sorry.

"Poslouchejte, vyslechněte a vypovídejte. Zažijte a lžete. Braňte se, ale je i čas otevřít se. Vyberte si. Správně nebo špatně... Kdo ví," odpověděla se zájmem a zármutkem. Tihle dva se rádi předbíhaly.

L.

Vrba a rozum

2011-07-19T16:50:00.003+02:00

Vrba, vrba... Celej sad nejlíp... Tak kde jste teď? Hm.

Dovol mi odkaz - http://givethisblogachance.blogspot.com/2011/07/zklamani.html
Bravůrně ona.
Prosím.

Byť obsah úvahy nemusí mít vždy svrchořečený rozsah, je tomu skutečně tak. Ne?

Tajemství mého "rozumu(?)" tkví v tom, že si uvědomuji své slabé stránky způsobené nedostatkem zkušeností, jež ale jdou s věkem a nedá se je urychlit. Bum!

Nerada ráda, L.

Tygr

2011-07-12T23:37:00.000+02:00

Každý máme svého.

L.

Vrba

2011-07-12T22:26:00.001+02:00

Je lepší vrbu hledat, nebo jí být?

Krásnej strom, mimochodem.

Obojí je únavný. Být vrbou je únavnější. Nezapomeň.

unavená L.

Brzo?

2011-07-07T23:08:00.002+02:00

Člověk rychle zapomíná, je-li mu relativně dobře. Taky se rychle opíjí a rychle se pohybuje. A rychle se rozhoduje, někdy zle a jindy dobře. Chacháá.

Změna je život. Život nepředvídatelnej a změna příjde stejně jako vloni.

Básně v šuplíku. Na účtekách.

Přijde čas, přijde.

Co teď?

Jedem!

Brzo.

?

2011-05-23T00:30:00.001+02:00

Je ne sais pas.

L.

You know.

2011-05-22T23:45:00.002+02:00

Nic nevíš,
kdo má vědět?
Hovno zříš,
budeš-li doma sedět.

Chvíli myslíš,
chvíli vypneš.
V hlavě si sníš,
těžko se zvedneš.

Hledáš, zkoušíš, svádíš,
iluze tím vytváříš.
Čím víc podnětů,
tím spíš sám zbudeš tu.

Čím víc poznáváš,
tím víc nevíš,
čím víc zakopáváš,
tím víc se divíš.

Hledáš koncept,
ztrácíš konce.
Hledáš začátky,
zbytečné meziřádky.

Lehko se nadchneš,
těžko probudíš,
poznáš co chceš?
Nebo zas zabloudíš?

Těžko říct,
takhle z hlavy,
horko snýst,
aby tály ledy.

A otázka proč?
Pche. Zbytečnost.

Lucieta

Chceš?

2011-05-05T22:53:00.002+02:00

Sotva vyjdeš ven,
jsi svědkem.
Svědkem pražskýho sprintu,
Běží jeden, běží všichni.
A proč, když za 3 minuty jede další?

Everybody must be on drugs. In this town.

Zas a znova,
čím víc lidí,
tím víc sama.

Cigaretka na dva tahy,
zastavit,
ne, fakt ne spěchy.

Praha city boy? WTF?

Everybody must be on drugs. In this town.

Už ani ne v baru,
stačí na ulici.

Praha, suchá, ale plná. Když chceš!

Chceš?

Úterý

2011-04-26T20:58:00.004+02:00

Jsem celkem prázdná,
stejně bych se ale nejspíš neměla otevírat tolika lidem.
Jsem čistá,
asi tak jako tvoje úmysly.

Další otazníky. Větší a větší.
Jsem neschodná a neshodná,
jsem snad hodná? Či hodna ...
Odráží se to ode mě, nic nepustím dovnitř.

Ryba, planety, procházky, psi, články, emoce, whatever.

PU v LMB

2011-04-20T11:36:00.002+02:00

Nadživotní!!!!!

Emoce, radost, slzy... Povedlo se! Kato! Není to pravda, nevěřím... Bylo to tak.

No a ejchuchu.

Miluju.

Existence

2011-04-17T14:20:00.002+02:00

Noc dává inspiraci,
někdy vrní na klíně ale jen notebook.

Lidi. Lidi jsme. Byli a budeme.
Nezapomínejme.

Milujme především sebe.

Milovat? Pomilovat. Nebo smilovat.
Tvořit? Znetvořit.
Kreslit? Zkreslit...

Všechno je správně? Správně?

Tolik věcí je, co neexistují...

на здоровье

2011-04-06T20:26:00.002+02:00

Francouzský vystřídá přízvuk ruský.
Jeden horší než druhej, fakt,
horký, přesto studený,
je tenhle pitomej akt.

Čím víc lidí, tím větší samota,
čím výš, tím hloub,
led, mráz, chlad a černota,
malichernosti kout.

Ticho bolí,
ale nejde to,
v hluku tiše
i što eto?

Na zdorovje i do svidanija!

Santé

2011-04-01T21:51:00.002+02:00

Ahoj, já jsem Philip. Jak se máš?
Francouzský přízvuk linul se Mekáčem,
Romantika jasná, Karlův Most,
Praha je mocná.
Výhled na nábřeží zakryje roleta.
Čím víc lidí, tím větší samota.
Červené Beaumes de Venise.
Lahev do průhledna.
Plnost a prázdnota, jde to dohromady?
Děsivě moc.
Děsivě moc.
Santé et au revoir.

Výhledově

2011-03-14T17:56:00.005+01:00

Ty reálný výhledy tady jsou naprosto bezkonkurenční. Spekuluju si, je-li to počasím či lokalitou a vyvýšením, avšak je to denně bez známky absence již druhý měsíc. To mě plní. Úžas. Fascinace. Aspoň něco.
No a ve finále, ty ovce někdy nejsou až tak zlý. Někdy. Některý. Ale jsou to pořád ovce.

Ovce a jiná zvířata

2011-03-10T18:20:00.004+01:00

Praha je šedá. Nemohu si pomoc, mám ji ráda, děvku jednu prohnanou, ale je šedá. Někdy je to dobře, ale ne navždy.
Musim si z ní už dělat srandu. Trocha mystifikace, jinak se to nedá přežít. Ty ovce, a další zvířata, co dělá z lidí... To je hnus. Všude se ale dá žít podle toho, jak chceme my. Udělejme to proto. Žijme jak chceme my a né nikdo jiný.

Káže víno, pije vodu. Asi tak, jakože lež a láska zvítězí nad pravdou a nenávistí. Jo!

Mějte se rádi a projevujte se!

L.

Uřvaný svině

2011-03-10T13:40:00.003+01:00

Né, že by mě to překvapilo, nebuďme naivní, ale až mi rozum zůstává stát nad logikou a vystupováním lidí. Nenávidím je. Že je někdo svině je v pořádku, musíme být všichni ve finále, ale ponižovat druhý? Nerozpoznat kvalitní lidi a idioty je podle mě známka právě té idiocie. Na co nejsou argumenty, to si vyřvu. Pouštět strach, to je řešení, tak se vše vyřeší a už se to nebude jistě opakovat. Kde to jsme? Co to je sakra za lidi?
Vím, že takový existujou, ale proč? Proč s nima ty ostatní jsou? Jsou to taky uřvaný svině?
Buďto se obrnět a snášet to, a nebo sbohem. Řeknu vám teda, je to pěkně těžký někdy, ale jaký si tu uděláme... Takže se jdu obrnět, ale stejně bude za chvíli šáteček :)

Jdu čekovat letenky...

Doei, L.

Newborn

2011-02-25T17:39:00.002+01:00

Toto je ovšem síla, přátelé. Narození.

NAROZENÍ.

Těch emocí, ty instinkty. Je to fakt klišojdní zázrak, ale nedá se jinak. Stačí hodinka strávená s čerstvým otcem. Provazy slz všech zúčastněných. A zítra naživo. Bum. Neuvěřitelný, tohle se asi vážně musí zažít. Něco neskutečnýho.

A máme tu další přírůstek. Nikdy mne upozorňování na nové přírůstky nijak extrémně nedojímala. Teď zcela naprosto, nepodmíněně, do hloubky. Další vliv.

Hezký den, přeji.
Važte si zdraví a života. L.

Daniel

2011-02-14T20:17:00.004+01:00

Byla-li bych se bývala narodila jako chlapec, rodiče jméno Daniel dali by mi. Mnohé by se nezměnilo - například fakt, že zvyknuta jsem svátek svůj i narozeniny v jednom týdnu slaviti. Pak ale nastalo by jistě změn nemálo. Pusťme se spolem do malé fantazie...

Danielovi by stejně jako mě let bylo. Jistě dobrý by hudební sluch měl, podle všeho i další sklony umělecké, pravděpodobně však více progresivnější. Tendence všudybylské a nezávazkové, přelétavost s kapicí zodpovědnosti, dobrodružný a mužný charakter jistojistě nechyběl by. Zájem o společenské dění, přesto často nespolečenské chování, zvědavost, nerozvážnost a nerozhodnost, upíjení vína i chvíl prožitku plnými doušky...

Zásadní životní doposavadní chvíle jiné by asi mnoho nebyly, přesto však ovlivňené jinými zdroji. Neměla bych panenku Zuzanku, ale oranžovou tatru svážející písek (jež jsem v onom věku záviděla chlapci ze třetího patra), ani stáj umělohmotných koní různých tvarů,barev i velikostí, nýbrž armádu zelených vojáčků. Pokémony sbírala bych urputněji a na táboře vyhrála stezku odvahy.
První pusa pravděpodobně později přišla by. S tím možná i první kouřový nádech a jiné aktivity podobné. Okruh blízkých přátel by byl rapidně odlišný, přesto nedaleký. Možná bych byla fotbalista.
Vzdělání by se nejspíše příliš nelišilo. Zkušenosti a možnosti však v mnohém. Daniel by byl zbrzděnější, ale za to by nemohl. Měl by ale talent na pc games. Hudební a kulturní vkus tříbil by se rychlostí stejnou. Z maturitní zkoušky praktické odmaturoval by lépe, ze zbytku hůře. Místo Jardy, Honzy a Tomáše by to jistojistě byla Jitka, Martina a Petra.

Fotoaparát by mu do ruk také lépe vpadl. Žel bohu. Vzal by ho a jel. Jel na sever. Po čase rozumném, navrátil by se. Obohacen kulturně i společensky. Byl by rád.

A jsme tam, kde jsme byli.

Mohla jsem se ale taky jmenovat Adéla... Nebo Jack.

Dobrou.

Cash

2011-02-13T11:19:00.001+01:00

Bankovky prohnilý!!! Mor a špínu na ně!

Rok

2011-02-03T22:25:00.003+01:00

" (...) Halo, tady Lucie.... Dnes je ctvrtek, 7. ledna, dvacetdeset a ja si to sedim v roztomilem podkrovnim pokoji u vypujceneho, stareho, ale pro me naprosto idealniho laptopu. Leiden, Netherland. (...)"

Tak takhle jsem to načínala, 7.1. 2010.

Co se změnilo?
- Uplynul rok a měsíc
- Sedím v roztomilém pokoji v devátém patře, Praha 9
- Laptop vlastní, nový a ideální
- Leiden, Kingdom of the Netherlands

Jen tak jsem si to chtěla připomenout. A nabízí se podněná otázka a myšlenka - Co bude za další rok?

Jaký si to uděláš...

2011-02-03T21:53:00.002+01:00

Jak je fajn, udělat někomu radost. Třeba i cizímu. Třeba i malou. Mám z toho potom radost.
Včera jsem potkala dva kominíky, kdo by to byl řekl, v Praze... Sic jsem se jich netkla, doufám v štěstí. Šiklo by se právě.

Čtu jak o závod. Dokonce i nákup nových knih mě poznamenal. Je to fajn. Až mi budete chtít dát dárek, vyberte mi nějakou knihu.

Poslední dva týdny zažívám spousty nového. Ocitám se v srdcích různých firem a společností v rámci pohovoru a kolikrát se nestačím divit! Nejen Praha a formality s ní spojené mi dává další rozhled, ono namrknout do kuchyně různorodých podniků... V jedné nejmenované společnosti dokonce zacházeli s uchazeči tak laxně, že jsem po 20 minutách (dokonce druhého kola výběrového řízení) řekla: "Nezlobte se, nashledanou." - No vážně se nezlobte, ale med kolem huby mi rozmazávali tak dlouho, že jsem z toho byla celá uleptaná. Fuj...

Přesvědčuji se stále, že mému srdci i rozumu nejbližší prostředí umělecké jest. Ale zůstaňme stát na zemi. Nejde o to kolik peněz, dokuď nemám závazky. Nejde o lokalitu. Nejde tolik ani o samotnou práci. Já jsem člověk přizpůsobivý, ale považte, osobně mi bylo řečeno, že musím být superkandidát na danou pozici, abych měla vůbec šanci.. No tak, chtělo by se vám pak do takových institucí? Už z principu...

Každopádně se učím den co den. Welcome to real life. Jo, docela to jde, jaký si to uděláš... A je to tak, ne, že ne!

A dál???

Rodičům

2011-01-27T21:25:00.004+01:00

Milá maminko, milý tatínku,

v Praze se mi moc líbí. Jsou tu na mě hodní. Trošku se mi stýská, ale ne moc. Je tu sranda. Bydlíme v moc hezkém prostředí. Píši Vám ze svého pokojíčku, kde mám krásný výhled. Každý den jezdím do centra a potkávám různé fajn i ne moc fajn lidi. Včera jsem si koupila zmrzlinu a malý dárek pro vás.

Mám se moc fajn a těším se, až zase přijedu za vámi. Pošlete mi, prosím, zase něco sladkého, maminko. Marcela mi to všechno vždycky sní, ale já už na ni žalovala. Už to nedělá. Je fajn.

Ahoj, Vaše Lucka

Přiblblý prachy

2011-01-27T21:19:00.003+01:00

Přátelé,

trošku jsem si to zúžila aspoň o to, že se soustředím na matičku Prahu. Už jsem se totiž viděla v Seville, tak aby mě to tolik nerozptylovalo...

Rozhodnutí nelehké, za to zásadní.

Začal pravý job hunting. Překvapuju se a nacházím zase nové limity, ale nejen své, především normálního světského života! Sakra, kdyby člověk nezávisel na těch přiblblejch prachách, přesně vím, co bych dělala. Ale závisí a záviset bude.

S chutí do toho.

Proces

2011-01-17T22:28:00.001+01:00

Dusseldorf, Sevilla, St. Tropéz ... Nebo Smíchov...

Kdo si má sakra vybrat?

:)

Otázka výběru.

2011-01-12T10:32:00.003+01:00

Je to tak.

Má situace, se má tak, že si sháním práci. U rodičů je fajn, ale tak maximálně pár týdnů.

Praha. Chtěla jsem a stále chci. A moc. Ale. Nejde o to, že bych si stěžovala, že nemůžu najít práci. Pracovních nabídek je dostatek, oni si ale mají z čeho vybírat, každopádně jsem přesvědčena, že kdybych se jeden týden snažila intenzivně, hodně intenzivně, v Praze, v případě osobní schůzky být hned k dispozici, za týden či dva něco mám a ještě si můžu vybírat. Otázka ale je - "Chci to?". Celá já.
Je tu totiž ještě druhá strana. Čára. Ven. Je to tak tak jednoduchý, mám zkušenost v rámci au pair, jazykově vybavená a prahnoucí po dalším dobrodružství v neznámu. Je to tak tak tak jednoduchý!!! Právě mi volala maminka z Norska, čekám hovor z Německa. Můžu si vybírat. Otázka ale je - "Chci to?". Celá já.

Tak se mají fakta přátelé. Buďte zvědaví. Nechám vás a sebe ještě chvíli napínat, ale kdo mě zná, nebo spíš, kdo si myslí, že mě zná, ví v tuto chvíli víc, než já sama.

Cheers, buddies :)

Místo toho, abych šla dál, jdu blíž.

2011-01-11T00:16:00.003+01:00

"Doma" mi to moc nejde. Kdybych tady aspoň byla někomu prospěšná, snažím se. Ale ten pocit naplnění se nedostavuje.
Praha. Jo. Ale, ale, ale. Táhne mě to zas, táhne. Ven, na vzduch, tady se mi hůře dýchá. Bojím se, že se začnu dusit, potřebuju ale výzvu. Klube se, klube.

Lidi. Bez některých se obejdete, ale očividně oni bez vás ne, jak z toho?
Ven, pryč, utéct. Srab.

Zasraná byrokracie.

Svoboda má taky svoji cenu.

Láska. Ona asi ještě fakt existuje, ale v takovejch prazvláštních formách a neformalitách. Mrška.

Furt řešit co bude, dokola oplzlý otázky. Fakt miluju, copak to na mě nepoznáte?
Jak je to vůbec možný, že se může v jednom malým místečku zmixovat tolik detailů i tolik mega důležitých faktů. K tomu existenční a otravný otázky a jsem tam, kde jsme.

Buď jsi pohrávám s megalomanstvím nebo to prostě uznají až po smrti. Mojí. Welcome.
Pojďme se všichni hromadně uspokojit ať je nám všem fajn ...

BOOM!

New.

2011-01-03T20:04:00.002+01:00

Yep, a je to.

Z Holandska do Česka. Boom. Ale jo.

Zpět u maminky, uvaří, postará se, fajn, ale dlouho se to nedá. Vyřazuju věci ze svého starého pokoje, práce tak na týden, ale těch myšlenek u toho ... Vyhazuju. Hodně. Nedá se to. A zároveň "Ach joooooo!!!".

Je mi čerstvých 21 let. Nostalgie, stará zhruba 5 až 10 let mě slušně dostává už teď, co bude za dalších 20 let? Zajímavé na to pomyslet, ale teď je teď, půjde to přirozeně. Každopádně je to ve mě zase mixér a jakkoli se bavím, užívám a blázním, něco někde je ve vzduchu (vzdychu) a já to cítím.

Praha je úžasná. Už aby to bylo.

A dál?

Miluju změny.

2010-12-15T18:51:00.003+01:00

Většina je nesnáší, mě naplňují. Asi se to časem změní, jako všechno, ale teď je to tak. Dokonce přemýšlím, že když změna, tak pořádná. Teď mě jedna velká čeká.

V angličtině bych řekla, že jsem excited, ale nějak mi zrovna tenhle můj pocit, před každou změnou, nejde vyjádřit jedním slovem.

Týden a boom!

Jen říct všechny ty goodbyes and go. I'll be back but now I have to pack.

Báseň.

2010-12-14T22:00:00.001+01:00

" To je básnička? Vždyť se to ani nerýmuje. "

Všechno je pomíjivé.

2010-12-09T20:46:00.000+01:00

Všechno je pomíjivé.

Co mi rok dal a co jsem mu vzala.

2010-12-05T22:00:00.004+01:00

Rok. Dvanáct měsíců. Je to tady. Rekapitulace.

Začněme trochu formálně, až klišéiózně. Tento rok, tedy od 5. ledna 2010, žiju v Holandsku. Království, země větrných mlýnů, tulipánů, kol blablabla a je to. Dalo mi to mnohem víc, než jsem si dokázala představit. Neprožiješ, nevíš. Nejen životem mezi jinou kulturou, zvyky, jazyky. Život v domě pětičlenné až idylické rodiny, pes, zahrada a tak. Zvyky, pravidla, výchova dětí, zodpovědnost rodičů, financování, stále se opakující prototyp týdne a víkendu, dovolených, Vánoc a zas a znova. Život v zemi v západní Evropě, která není poznamenána komunismem, má bohatou historii, kolonie po celém světě, kulturu, kořeny. V zemi, která se nemusí zdát tolik odlišná od naší vlasti, přesto ale je. To ale vše přichází až s životem tady. Jet sem na dovolenou je fajn, ale to je všechno. Rok.
Život, kde na novém místě začneš od nuly. Doslova. Nikdo tě tu nezná, ty neznáš nikoho. Začneš. Záleží na povaze, ale pro mě to byla výzva, kterou jsem si maximálně vychutnávala.
Neuvěřitelný, jak rychle se člověk dokáže přispůsobit, aklimatizovat a zvyknout. Až tak, že pak se vrátíš na místo, kde jsi 20 let žil a zase si tam musíš zvykat. Kolotoč. Já se v tom vyžívám. I v té prázdnotě a určitém stesku, kterej samozřejmě následuje. Rok tady ti dá nadhled na vše, co jsi žil předtím. Vše dostane další rozměr. Vše. Rodina, škola, vztahy. A hlavně - nadhled na samu sebe. Miluju změny.
Život bez přátel, kteří tě znají celý život. Život, kde se buď soustředíš jen na sebe a nebo na ty nový, tam venku. Já to zkombinovala. Poznala jsem lidi. Nový lidi. Je jedno odkuď kdo je. Všichni mají co říct a je na tobě, co si od nich odneseš. Já si odnáším hodně. Hodně. Od každýho něco. Formuje to vlastní pohled. Ať chceš či nechceš. Ale dost formalit...

Co mi rok dal. Jaké klišé. Ale dovolte...

Rok v Holandsku tě naučí jak si opravit píchlý kolo. Jak jezdit na kole s deštníkem, nákupem, telefonem, dvěma dětma nebo případně rukama v kapsách, za deště, sněhu, krup, větru i slunce. Jíst teplý večeře místo oběda (jaká to nelogičnost). Postrádat pravej českej chleba a pečivo, pivo - na to všechno se těšíš, ale pak přijedeš domů a je ti z toho zle, člověk si prostě zvykne na všechno... Teplý jídla od maminky. Ve finále snad i tu protivnou pokladní ze sámošky. Ne to ne, vlastně. Českej humor, společný kořeny a s tím spojený pointy či podněty některých myšlenek, vzpomínky. Naopak ti ale ukáže, že ostatní národy mají též vlastní podněty a zvyky, díky kterým si uvědomíš ty vlastní. A tohle je velká věta - Poznat jiné, za účelem vážit si vlastních. Platí pro více předmětů ...
Rok za hranicema rodnýho kraje ti dá rozhled, zkušenosti, poznání, uvědomění a myšlenky, který by jinak těžko přišly. Rozdíly mezi zvyky, to jak lidé různě reagují za stejných situací, mentalita, návyky, tradice, povahy, výchova (jelikož se vše odráží od toho, kde a jak jsme byli vychováni, ne, že ne), ale i ty rozíly v denním životě, jako v obchodě, potravinách, potřebách, službách. Každej jsme jinej, každej národ je jinej. A je to znát. Přestože tam úplně dole, v základech, jsme všichni stejní (meli bychom být).
A to jsem jenom v Holandsku, 1100 km od domova.

Rok 2010 mi dal tolik, jako žádný předtím, intenzivní rok, nepromarněný, cenný. Nelituju. Ty nejtěžší chvíle, jsou totiž ty nejvíc postrkující dopředu. Zcela se změnil můj postoj k většině věcí, co jsem kdy udělala, řekla, o čem jsem byla přesvědčená. Na druhou stranu, v tu určitou chvíli bych nikdy jinak nejednala. To bych teď totiž byla jinej člověk. Trochu, ale jinej.

Další velký plus tohoto roku je uvědomění si významu rodina. A to nejen té, z které pochazíme, ale taky té, kterou si jednou založíme. Rodinný život, zodpovědnosti, výchova... Wow. Rodičové kvalitních dětí - obdiv. Nic pro mě, zatím.

Sbírám zkušenosti. Sbírám. Jinak totiž ztvrdnu na jednom místě. Pro někoho fajn, pro mě teď ne. Možná jednou, možná nikdy. Ale teď ne. Sama se sebou jsem celkem spokojená, uvidíme, kam se to vyvine dál, 2011. Mám pár myšlenek, představ, ale od té první myšlenky do zkutku se stane tolik věcí, že s původní představou to má málokdy co společného, ale tak to je, tak to bude. Přesto ale jaký si to udělám...

Jsem ráda na světě, dokuď mám co objevovat. O nových objevech budu prostřednictvím niterních či ironizujicích příspěvků informovat. Zhruba :)

Díky, L.

Jo! A co jsem roku vzala? Čas přece. Přeměnila jsem ho na zážitky. 2010 nezapomenu.

Prosinec II

2010-12-02T20:47:00.002+01:00

Dvoje ponožky, do nich zastrčené tepláky, do nich zastrčené tričko, svetr, topení na max, domácí pálenka, horkej čaj a takhle celá s knihou do postele. Přemýšlím o rukavicích. Viva la škudlivý Holanďan.

P.S. Jsem zimomřivá, ale co je moc...

Prosinec

2010-12-01T11:33:00.001+01:00

Prosinec je ze všech měsíců ten nejprosincovatější!

Nejzajímavější měsíc za rok. Pro mě. Přestože nerada zimu.

So, let's seeeeee!

Kdo? Já? Já!

2010-11-28T18:58:00.004+01:00

Slibuju, že tyhle moje příliš vážné zamýšlení nad skutečnostmi brzy vystřídá více nadsázky, ale neodpustím si ještě pár úvah. Poslední dobou je toho víc než obvykle, heslovitě mi součet mých myšlenek zabral půl druhé áčtyřky.
Ale nemůžu se tomu čím dál víc ubránit, těm myšlenkám. Takže, položila jsem si otázku: Proč nás všechny tolik ovlivňuje společnost, jako celek, a jak až daleko vlastně?

Ovlivňuje nás nejvíc, mnozí z nás si to neuvědomují, o to smutnější je tenhle fakt, ale ano, nejvíc. Nejdřív nás ovlivňují rodiče, což je přirozené, za většiny okolností. Od doby, co si začneme hrát s ostatními dětmi, jsou to právě ony, další ovlivnitelé. Stejně tak působíme ale my, jako jedinci, na ně, pochopitelně. Dítě se ještě přeci jen nenechá tolik ovlivňovat, ale to je jen tím, že ještě není vyvinuto natolik, aby mohlo vnímat morální zásady. Morální zásady. A jsme tam.
No, nechme dětství. To jen na úvod. Člověk je jednoduše ovlivňovám svým okolím odmalička a to tak, že maximálně. Ovlivňován prostředím, časem, rodinnými poměry, společností, kamarády, ale i situací geografickou, náboženskou a dokonce i ekonomickou. Dá se říct, že vším. Je to přirozené, ale zároveň to vše potlačuje naše pravé já, protože jsou tu právě ty morální zákony a situace, do jakých jsme byli narozeni. Nevybrali jsme si. Následujeme zákony, řídíme se podle vyhlášek, posloucháme rodiče, studujeme, pracujeme, odvádíme daně, zakládáme rodiny. Protože je to prosě tak "normální". To je slovo. Co je normální? Všechno, co nevyskakuje z proudu. To slovo se mi začalo hnusit.
Takhle to prostě je, lidé můžou být sebevíc otevřenější jakýmkoli odlišnostem, ale přesto, je tu to slovo "normální". Chováme se tak, protože je to normální, protože se to do nás očekává. Chápu, že to je pro některé lidi opravdu to, co je naplňuje, ale pro všechny?
No a k tomu výrazu - Potlačování vlastního já, to je smutné, ale je to tak. Jsme donuceni. Rodiče od nás očekávají určité vlastnosti, činy a tak dále. Je to ale to, co bysme chtěli opravdu my sami? Samozřejmě, že rodiče nechceme zklamat, nedej bože jim ublížit, a tak se snažíme, třeba si to ani neuvědomíme, třeba nás to ani nenapadne, že bysme mohli chtít něco jiného. Ale...
Lidé obecně nejsou hnáni do situací, kdy by mohli využít aspoň z poloviny svoje instinkty a svůj potenciál tak, jak nám to příroda nadělila. Máme pohodlný svět, pohodlný život, práci, za práci peníze, za peníze tu pohodlnost. Jak pak tedy poznáme sami sebe? Vlastní já? Nemusí to být třeba extrém, jako zdolat Mt. Everest nebo odprostit se od materiálního života a jít žít někam do jeskyně. Stačí si to uvědomit, všechny ty vlivy a na chvíli se pokusit se od nich odprostit, třeba jen v myšlenkách. Jde to?
Budou Vánoce. Určití lidé od nás očekávají dárek. Dáme jim ho. Jsou uspokojení. Nedáme jim ho. Jsou uražení (Což nám v lepším případě alespoň naznačí, v horším předstírají, že je to v pořádku - jsou ovlivněni naší reakcí). Chceme jim ho dát nebo chceme, aby byli uražení? Jsme svobodní? Ovlivňuje či svazuje nás něco?
Něco máme rádi a něco ne. To je dobré vědět. Něco musíme udělat, aniž je to naše přání. Někdy jsou to drobnosti, někdy životní rozhodnutí.
Ovlivňuje nás společnost, reklamy, peníze, přátelé, nepřátelé, media, výmysly scénáristů, chutě, barvy, roční období, nálady blízkých, závist, historie, chemie, umění... Cokoliv. Všechno. Je to tak dobře? To je jedno. Je to totiž tak. Ovlivníme to?

Já se snažím, zajímám se. Miluju poznávání, přestože často je to tak, že za něčím cestujete, vynaložíte energii, úsilí, čas, pěníze abyste nakonec přišli na to, že podstata vašeho já či čehokoliv po čem se honíte byla vždycky na prahu vašeho domu. Ale jinak byste to nezjistili. Třeba. takže já hledám. Stále hledám. Možná dobře, možná ne. Ale hledám sama sebe. Jsem blízko, ale cesta je cesta. Nic vám nedá víc, jako zkušenosti. Nikdy se nenaučítě čtením či posloucháním. Učitel? Může ukázat cestu, ale neřekne vám, kdo jste a co je pro vás to nej. Je fajn, že tohle čtete, ale bežte ven a žijte, poznávejte a skrz věci, lidi a události poznávejte sami sebe. Přesto ale nezapomínejte na vlivy. A že jich je .... Možná to ani nejde, vlastně nejspíš to nejde, se odprostit, bez újem a tak dále, ale přemýšlejte o tom.

Kdo? Já? Já!

P.S. Nebojte, přejde mě to.

When I grow up ...

2010-11-18T22:26:00.003+01:00

Až vyrostu, chci být jedním z těch opilých umělců, malující své obrazy zásadně v noci, za zvuku řvoucí či jemné melodie. Večer otevřu svůj skromný atelier a lahev červenýho. Vyzvu kolemjdoucí dovnitř, zatímco mám na sobě upatlaný starý LEVISky, vyhrnu rukáv a čapnu štětec. Na stole i na podlaze skvrny od barev. Vzduch trošku ovlivněn vínem, stejně jako já, ale člověk si zvykne. Na všechno.
Zpívám si. Pak si odstoupím a přijde ta chvíle. Ticho v hlavě a vnímám jen to, co jsem právě napatlala na desku nebo plátno. Nejlepší chvíle.
Vejde jakási holka. Vlasy scuchaný, ale vypadá dobře. Mrknu na ni a pohledem a úsměvem vyšlu: "Prosím..". Za Chvíli se jí ptám, co si myslí. Líbí se jí to. Mě taky.
Čmárám dál tak, jak mi chvíle našeptává. Usmívám se a dolejvám. Komu je líp než mně?

Až na to, že mu ten alkohol ovlivňoval celkem znatelně nejen vzduch, ale i dech, přesto ne nijak nepříjemně, to tak bylo. A ve mě se zrodil sen. Jeden z mnoha dalších.

Wake up! Or don't.

http://www.youtube.com/watch?v=INgXzChwipY

Vliv

2010-11-17T19:57:00.002+01:00

Poslední týden jsem začala psát příspěvek a po prvních pár slovech byla jakákoli fantazie a vůle psát pryč.

Je zpátky.

Přemýšlím, jak pojmout tenhle blog. Jako osobní, to je moc osobní. A tématické články... Né, že by nebylo o čem, ale nevím, jestli na to mám. Říkám si, stejně to tu čte jeden člověk, můžeš psát co chceš... A to dělám, nuda, co?

Musím ale. Mám nutkání vypsat se z toho, co mě ovlivnilo za poslední týden či více. Prvně - nedokážu se ubránit nesledovat denně zprávy z Čech, tedy na internetu - to mě ovlivňuje. Často je mi zle z případů, který se u nás dějou. Nejen u nás, ve světě. Lidi dokážou být velký zrůdy a nejen ubližovat. Ať fyzicky či psychicky. Dokážou být bezcharakterní. Ale unikneme tomu? Těžko, to bychom museli být jedině všichni buddhisti, nebo nevím. Často se mi plní oči slzama nad tím, co denně čtu.
Ale tohle neovlivním. Ovlivním jen tu svoji cestu a možná pár lidí okolo. Zajímavé, jak se pohled na určitě věci změní, víte-li, že je máte pouze po určitou dobu, nikoliv po neurčitou.
Konečně čtu! Nevím, proč jsem si tak dlouho nechávala ujít ten pocit z četby knih! Blb no :) Hlavně, že to přišlo. Čtu v angličtině. Angličtina se pro mě stala v určitých situacích přirozenou. Jsem tomu ráda, ani si to neuvědomíte, jak to jde automaticky. Hlavně, že to přišlo :)
Rýsuje se mi blízká budoucnost, přesto, že nejsem rýsovací typ. Jsem ráda. Jsem vděčná a odhodlaná.
Těším se na změnu, těším se zase na sebe. Zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.

Čas letí, leťme taky.

Pomalu si v sobě urovnávám, co se ve mě událo, za ten rok, co jsem mimo ČR. Mnohé, ale o tom až příště, milé děti.

Lucie

Let me tell you a story.

2010-11-04T22:08:00.003+01:00

Let me tell you a story...

Příběh. Krátký, čerstvý, true story.

Byla jednou jedna slečna. Mladá, zvědavá, chápavá, naslouchavá a mazaná. Denně chodila venčit pejska, který má v podstatě stejné vlastnosti jako byly právě řečeny o ní. Je spousta cest, od domu k domu, park, doprava, doleva, rušnými ulicemi i netknutými uličkami. K vodě nebo jen tak ke stromu a domů, do tepla.
Téměř ale na každé trase míjela stánek s květinami, na rohu, kousek od domu. Střídal se tam zjevně otec se synem. Roztomilý obchůdek, pomyslela si. Zavěšené květináče i řezané květiny, jež byly kupovány provinilými muži.
Jednoho dne, se ale přistihla, že chodí okolo obchodu záměrně, ba dokonce s očekáváním. Když bylo zavřeno, či se prodávající věnovali klientům, byla zklamaná. Proč? No proč asi? Sympaťáci oba dva, navíc ty květiny...

Čekáte rozuzlení jak z červený knihovny, jak mě znáte, co? Ale kdeže... Jednoduše mě tihle dva stánkaři, hlavně ten mladší :), dokázali vždy vykouzlit úsměv na tváři a nejen úsměv, dokonce i smích. Začala jsem se těšit na to, jak mi zase popřeje pěkný den, i když je venku vítr, déšť, zima. Že se na mě usměje, že se usměje dokonce i na toho zmoklýho psa, co ho vedu. Připadám si, jak kdybych ho znala roky. A nikdy jsme spolu nemluvili. Nikdy. A ani nechci. Není potřeba. Je to krásný, není to krásný? Je to krásný ...

Tak už se těším, až zítra půjdu vyvenčit psa. Snad budou mít otevřeno, přestože si tam nikdy nic nekoupím ...

Hé?

2010-11-02T10:22:00.002+01:00

Fuck, co já to tu vlastně celou tu dobu řeším? Vždyť je to tak jednoduchý! Život sám o sobě... Jen my si to komplikujeme, nemusíme. Ale děláme to.

Chcete být šťastný? Tak buďte. Buďte.

Nechci se tady pouštět do fádních otázek o smyslu života, smrti, účelu... Co je štěstí, co je život... Ale stačí se zamyslet. Šťastným vás neudělá to, že jste spisovatel a prodáte deset milionů výtisků, ale to, že uslyšíte cizí lidi na ulici jak mluví o vaší knize. Nebo ne? Jsme sobecký, ale zároveň jsme tu pro všechny. Jsme všichni a nikdo. Jsme nic a všechno.
Jen si představte různé situace v dnešní době. Jaký to bylo před pětisty lety? Jaký to je teď? Ženem se dopředu a zapomínáme na podstatu. Holou podstatu bytí. Je mi z toho zle a zároveň jsem šťastná. Jsem. Jak jinak...

I cesta může být cíl.

Přátelé, jsem si jistá, že jediné, co mi chybí k dokonalosti, jsou zkušenosti :) Miluju svůj život! A co?

Neděle.

2010-10-24T19:39:00.002+02:00

Neděle. Jaký to neproduktivní den, bez něhož by ale týden byl naprosto neúplný. Jak přežít další neděli?

Neděle, je od slova nedělat?

Máte to taky tak, že v tenhle poslední den v týdnu nikdy nic účelného neuděláte? A to i kdyby jste páteční i sobotní noci poslušně a pokojně spali, neděle jako kdyby nebyla. Ale kdyby nebyla, chyběla by jako žádnej jinej den v týdnu! Mám ráda neděle, na druhou stranu ale, pondělí se blíží, a i kdyby pondělí nebylo náročné, či dokonce pracovní, pořád mi neděli zkazí myšlenka, že zítra je pondělí.

Ráno kafe, večer čaj. Furt dokola.

Hovno a zároveň

2010-10-22T18:18:00.004+02:00

To je krásnej pocit zase konečně...

A jen proto, že víte, že tu ještě někdo je. Někdo, kdo ví, kdo jste, přestože si sami zmateně nedokážete odpovědět.

Je to síla.

Ale vlastně jsem dnes původně chtěla začít další záryv úplně něčím jiným. Šlápla jsem dnes do hovna, ale do takovýho, že by se za něj přežranej kůň nemusel stydět. Takže prej štěstí to má přinést nebo co, jo? No každopádně, něco bylo špatně. Asi mám moc hlavu v oblacích... Ale není to krása? Však hovno se otře a jde se dál...

Čím víc se blíží konec mého působení zde, musím se ujišťovat, že se vratím. Jedno kdy, vrátím. Chce se mi domů, těším se, ale už teď je mi úzko ze všeho. Ze všeho. Ale je to můj, jenom můj výběr. Nesmím se furt něčím rozptylovat. And I'll be back :)

Je mi úzko a hřejivo zároveň. Bojím se a těším zároveň. Já jsem hodně "zároveň" . Já jsem vlastně úplně zároveň ...

Domů pojedu tentokrát vlakem, jsem se rozhodla. To už mi pak zbývá jen lodí, haha.

Těšim se. L.

BOOM!

2010-10-14T10:34:00.002+02:00

Přesně takhle to já potřebuju - Bum a plav!

Já vůbec tak celou dobu všude proplouvám, ani se moc nesnažím, vše padá samo přede mě. Je to pohodlný, nevím jak se to stává, jak je to vůbec možný. Možná je to jen má iluze, ale já to jinak přeci neumím. Trošku se i stydím, když se rozhlídnu okolo.... Ale dokuď to funguje... Já to nevyhledávám. To samo :)

Neumím plánovat - to je další věc. Tak možná proto, ta iluze.

Každopádně mám alespoň konstrukci plánu. Za dva týdny mi přijede nejdrahocennější návštěva, která mě umačká. Pyšně je provedu Leidenem, Amsterdamem a pláží. Vážím si, že dorazí přes všechny nástrahy a okolnosti :)

Včera se mě mamka velice starostlivě ptala, co budu dělat, až přijedu na Vánoce domů. V první řadě nic, chci dovolenou. Regulérní, do Novýho roku. Oslavím narozeniny, připomenu si, že už nejsem dítě a Vánoce už nejsou takový jako před 10 lety, budu s rodinou, pár vybranými přáteli, co za to stojí.
Cítím se snad dokonce i provinile. Všechno jsem prachsprostě nechala a odfrčela. Ale pozor! Ne proto, že bych měla zášť k Mejtu, k Česku - to vůbec, je sice co kritizovat, ale to není důvod. Není to únik. Já jen mám šílenou potřebu poznávat, učit se přirozenou cestou, dostávat zkušenosti, zažívat, měnit, potkávat. Změna, změna. Nejsem typ, co by byl spokojen na jednom místě, možná budu časem, možná doufám, že budu, ale ne teď. Neberte to ode mě jako zradu :)

Tudíž už je pár myšlenek, co s načatou budoucností. Mám je zvěřejňovat? Moc se mi nechce. Zatém :)

Čekám na další boom.

BOOM!

Love and peace, L.

Drie Oktober

2010-10-10T17:14:00.003+02:00

Jak moc pro můj dnešek pasuje hudba Boba Marleyho. Nejdřív bych ráda podotkla, po mém vyčerpávajícím příspěvku o "domově" ... Ono to s Čechama není tak hrozný :) Není, fakt. Ale nebudeme se už vracet k tomu co bylo, to nikdy nedělá dobrotu.

Co nového. Zase nacházím jiné a nové stránky mého já. Spíš tedy odkrývám "já" těch okolních lidí a tím pádem formuju i to své. Je to osvěžující a zajímavé. Často zábavné, často smutné. Mám se tolik co učit! A všichni lidi, ktěří mě obklopují jsou mí učitelé. Je jedno, jestli jim je 30 nebo 7.

Fakta:
Potkala jsem další zajímavé lidi, zároveň se s jinými rozloučila, bohužel, ale aspoň mám více důvodů navštívit třeba Španělsko nebo Jižní Afriku... Začala jsem chodit na Tai chi a yogu plus meditace a sauna ..... uaaaa ..... nejlepší! Začala jsem taky druhý level holandštiny, zašla jsem na koncert, pracovala jsem, jelikož papá počítal ty slony někde v Zimbabwe, začala jsem babysitting u Italské rodiny - nejlepší práce ever! Přijdu, děti už spí, tudíž mám placené dvě, tři hoďky dělat si svoje věci, jen v cizím (luxusním) domě... A pak přišel ten legendární víkend.

Drie Oktober. Největší party pro Leiden v roce, osvobození od španělů. Od pátku do pondělé neskutečný ruch v městě, tisíce lidí, stovky stánků, desítky hudebních produkcí, miliony plastových kelímků, horská dráha, poutě, všechno! Pro mě osobně tři dny v kuse absolutně noční/ranní život. Wow, jeden z nej víkendů tady.

Už druhý týden není večer, který bych strávila doma. Tai chi, babysitting, kafe, pivo a tak dále. Za to páteční i sobotní večer jsem strávila doma, ale ne u sebe :)

Neskutečně letní počasí nás provází, krátký rukáv a sluneční brýle nezbytné. Neuvěřitelné. Včera výlet do Utrechtu. Dneska čmárání.

Toť fakta.

Čistě náhodou jsem se ocitla u velice zajímavých debat, mých starších kolegů. Zas a znovu jsem si mnohé odnesla. Zažila jsem podivnou pauzu ve spánku. A taky se mi zdál sen. Nehezkej, ale od té doby, co jsem v Holandsku, mám pocit, že se mi sny vůbec nezdají, teda, nic si nepamatuju... Divný, co to může znamenat?

No a otázka pro mě obligátní a neustálá - Co opravdu chci? Hehe, nechme to ještě chvilku plout.

Nemůžu se dočkat na návštěvu!!! Přijede, brzy, brzičko. Ráda!

Mám ráda koláčky. Mám ráda Mejto, Prahu, Leiden a Amsterdam. Mám ráda život a mám ráda sebe. To ale není všechno, to nestačí... Teď to ještě stačí, ale dlouho ne...

Ráda, Lucie

I am free.

2010-09-26T17:41:00.002+02:00

Go to work, send your kids to school, follow fashion, act normal, walk the pavement, watch TV. Save for old age, obey the law.

Repeat after me - I am free.

Question of choise.

2010-09-17T17:00:00.001+02:00

"Choose life. Choose a job. Choose a career. Choose a family. Choose a fucking big television, choose washing machines, cars, compact disc players, and electrical tin openers. Choose good health, low cholesterol and dental insurance. Choose fixed- interest mortgage repayments. Choose a starter home. Choose your friends. Choose leisure wear and matching luggage. Choose a three piece suite on hire purchase in a range of fucking fabrics. Choose DIY and wondering who you are on a Sunday morning. Choose sitting on that couch watching mind-numbing spirit- crushing game shows, stuffing fucking junk food into your mouth. Choose rotting away at the end of it all, pishing your last in a miserable home, nothing more than an embarrassment to the selfish, fucked-up brats you have spawned to replace yourself. Choose your future. Choose life."

Co jsem za svůj skromný život stihla.... ZATÍM!

2010-09-10T23:15:00.002+02:00

visited 9 states (4%)
Create your own visited map of The World

O tom, jak jsme my Češi divní.

2010-09-10T21:31:00.003+02:00

Právě jsem si přečetla svůj první zápisek na tomto blogu. Sranda, Teď to vnímám úplně jinak, ale v tu chvíli bych to napsala stejně. Trošku se ale stydím... S odstupem :)

Proč jsou Češi divní? Divní. To je divný slovo. Ale ano, podle mého názoru jsme úplně divní. To je ještě divnější :)
Obecně vzato: neumíme vyjadřovat pocity, neřídíme se podle vlastních instinktů, priorit ani chtíčů, chybí nám spontánnost, přímost a upřímnost. Stále se ohlížíme na druhé, co na to řeknou, bojíme se, ostýcháme, neřekneme ne ani ano, nedej bože, když jsme v cizím prostředí, máme divné nálady, které nevysvětlíme, pijeme pivo, vodku, jsme tak trochu vidláci, úzkoprsí, závistiví, zvědaví, žárliví, krademe, drbeme, hrajeme si, předstíráme, kážeme vodu, pijeme víno (IN VINO VERITAS), nosíme bílé ponožky do sandálů, obecně vkus je tentam, necháme se oblbovat...
Ale na druhou stanu samozřejmě je tu spousta věcí, na které jako Češi můžeme být pyšní - co Čech, to muzikant, vůbec umělců se najde spousta, ale právě u nás je ten problém, že jsou naprosto nedocenění, nebo až po smrti, jaký to úděl... Vládne u nás mainstream, z toho je mi taky trošku smutno, ale to se nezmění (trošku to souvisí s tím vidláctvím), jsme celkem pohostinní - teda pouze k lidem, které známe a nedala bych moc za to, že právě v těchto pohostinných chvílích spousta z nás předstírá - znáte to - úsměv blablabla, ale v duchu "vypadni už" ... Čeští muži (a dál na východ) se rádi bijou, často jeden na druhého křičíme (i bezdůvodně), přejídáme své děti sádlem ze zabíjačky a bábovkou, doma je nám nejlíp, děláme, že nevidíme, věříme bezmezně reklamám, či jiným předkousaným či zaplaceným pravdám prezentovaným v TV ("Ale v televizi říkali, ...."), dlužíme, jsme uzavření, kouříme v hospodách, stěžujeme si a zároveň nic neděláme, šmelíme kde se dá, šetříme na často důležitých věcech, kam vítr, tam plášť, už jsem zmiňovala konzumaci alkoholu? Jak jinak. Máme zvláštní smysl pro humor, který jen tak ostatní národnosti nepochopí, jelikož souvisí s tou naší divnou náturou, ale právě za ten humor jsem hrozně ráda. Máme velkou historii, ale zase, kdo z nás o ní ví něco víc, než pojmy. Ale přesto všechno někteří z nás dokáží být celkem spokojení, což je nejdůležitější! Jakkoliv, kdekoliv, ne na úkor ostatních. Na druhou stranu ale dokážeme pěkně nadávat na vše kolem. Jen tak. Důchodci jsou zapšklý, teenageři drzí. Nesmějeme se, ba ani neusmíváme (na ulici, v práci...), dáme na kvantitu, ne kvalitu, ordinujeme v růžových zahradách, žijeme na zámcích, kašleme na vzdělání i přesto, že studujeme VŠ, náš politický systém často selhává, často je až k smíchu, ani ne tak systém, jako představitelé politické scény (oddraz národa), ale taky chodíme na houby, máme rádi přírodu, žijeme na vesnicích, nestěhujeme se, děláme zbytečné škatulkování, rozdělujeme, řídíme Zetory a Škodovky, podplácíme se, podvádíme, čučíme na fotbal, fandíme hokeji, jsme málo blázniví a když už je ale někdo blázen, tak pořádný! A na závěr toho všeho jdeme na jedno. A jsme u toho - zase lžeme ..... :)

Mohla bych pokračovat, třeba příště.

P.S. - Toto je můj osobní nadhled na Čechy krásné, Čechy mééé. Nadsázka a humor. Možná to není ani tak obecný náhled, jako spíš naprosto egocentrické rozložení mé osoby, to je jedno. To je právě ta DIVNOST!

Tak nahoďte úsměv, nastartujte fichtla a jeďte na výlet, nezapomeňte si vzít igelitku, nejlépe z Lidlu, protože ten je levný!

Divnej článek, co? No jo, Češka :)

A ještě jedna důležitost!!! - Vyjímka potvrzuje pravidlo! A já ty vyjímky nejradši :)

Od Madridu ku Praze

2010-09-09T20:51:00.002+02:00

Jo.
Jako au pair v Leidenu jsem do Vánoc. Dost bylo srandy, čas posunout se dál, jinam. Tšěím se na nový, zároveň nemám tucha, kam mě ten holandský větřík, jež pohání ty slavné mlýny, dovane. No, na chvili domů, pozdravit přátele, po hospodách vést silácké řeči... A rychle pryč.
Trošku mě už teď hlodá, že mrhám časem nejlepším na studia, ale jakmile to bude jen trošku možné, slibuju (a že já ze zásady neslibuji), že to napravím! Do té doby ještě čas dlouhý, něco vymyslím ;) Nějaké to dobrodružství, není-liž pravda? :)

Nejbližší minimise budou ještě něco málo tu po Holandsku. Těšit se.

Tento víkend je v Holandsku Monumentendagen - víkend otevřených historických budov jinak nepřístupných. Nice. Leuk. Tak se na to vrhnem.

A něco vám řeknu, i ta mnou oslavovaná "samota" dokáže být někdy pěkně otravná :) Musím mezi lidi. Překonám tu svou českou náturu (stud, ostýchavost, nekomunikativnost, pouhé tiché pozorování) a půjdu do nich, však o co jde :)

Včera jsem dostala skvělou, zajímavou a zábavnou lekci o Španělsku. Mimo jiné taky pozvání do Madridu, tak snad jednou brzo... Ik zal je missen.

Chci do Prahy! Najednou na naši metropoli koukám úplně jinak, lépe.

Co mi chybí? O_o

Počítat slony

2010-09-08T16:38:00.004+02:00

Středa, odpoledne, déšť. Víkend byl super. Zas a znova. Amsterdam je úžasný město, má atmosféru, je v něm celej svět, děvky, tráva, ale taky přes všechny ty turisty takovej zvláštní klid a pokoj. Ty domy. Miluju. Voda, kola, muzea, umění, lidi. Lidi. Nejvíc... I AMsterdam :)

Den Haag. Taky fajn, ale úplně jiná atmosféra. Nějak mu pořád nemůžu přijít na chuť. Ok, parlament, voda a parčík fajn, ale dál? Nevím, nevím. Za tmy paráda ale. Museumnacht bohužel poznala naši celodenní únavu a nebyli jsme schopni si noc užít na 100%...

Chození je taková nuda, jakmile si zvyknete na kolo! A to moje se zase rozbilo pro změnu. Díra v duši už pro mě není žádný problém, ale tohle bylo víc. Rozčílila jsem se když se mi oprava nevedla zdárně a nakonec jsem kolo odvezla do opravny a už jsem zase spokojená, jako na novém :) Jupí.

Měla bych říct, že si začínám zvykat, jak rychle se tu mění společnost, lidi přicházejí a odcházejí, ale ne. Mě to začalo vadit. Konečně se tu k vám dostane někdo blíž a už jede pryč. Welcome to Leiden. Good bye, Leiden. Ještě, že je ta naše planeta tak maláááá.

Nedokážu plně žít přítomností. Dřív mě trápila minulost a teď mě trápí budoucnost. Nevybereš si, Achjo. Jen takový malý příklad - neděle pro mě není den, jelikož mám pořád na mysli, že zítra je pondělí a já musím a musím... Proč si tím ničím den, který je až zítra??? Grr. Neumím tomu pomoct. Ale ono to zas přejde. Jako všechno, jednou.

Neřešme co bylo, netlačme na to, co bude. Teď :) Teď jsem šťastná. Teď mi chybí jen málo.
A zítra jede papá počítat slony do Zimbabwe. Jak ten se máááááá :)

2010-09-02T12:16:00.001+02:00

http://www.novinky.cz/zena/styl/206299-ceska-rodina-ocima-cizincu.html

Zrnko.

2010-08-28T17:01:00.004+02:00

Všichni jsme jen zrnka. Někdo větší, někdo menší. Svět je příliš malej.

Za chvíli si zvyknete na vše, až to začne být "nudné". Zkušenosti dávají očekávání, nároky, priority. Dlouhodobé plány jsou na nic a jak se říká - "Neboj, já nekoušu." - tak to je celý úplně špatně :)

Přesto všechno, že není na světě dvou stejných lidí, všichni jsme jen zrnka, o to horší, když je někdo dokonce ovce. Stádo a tak dále.

Tak se ptám, jak dlouho to trvá? Roky, desítky let? Chci to hned, ale zárověň si plně uvědomuju, že to nejde.

PA RA DOX. Welcome :)

Co chtít?

2010-08-17T22:11:00.002+02:00

Začal nám již holandský školní rok, prosím pěkně, pro ty nejmenší. Tudíž se má "práce" zase vrací do obnovených kolejí. Jako obvykle, nebudu moc konkrétní, nebojte, nebo možná spíš právě zase bojte.
Co se mi honí hlavou... Každý se mě ptá na plány. A tak mě napadlo, jestli jsem teda ten "plánovací" typ a nebo naopak "neplánovat". Já sama nevím. Jednou chci hrozně teď hned vědět co bude za rok a podruhé mi je jedno co bude zítra. Jediné co vím, je že nevím co chci - což je očividně nejdůležitější. Haha. Teď se mi smějte. Ano - Nevím, co chci! Ale podívejte se na to někdo trochu ode mě... Jak si mám z těch úžasnejch možností vybrat... Dobře, mluvíme o tom, něco chtít, ne o výběru, ale když to tak úzce souvisí, že se mi to nechce rozpojovat.

Buďme jednou konkrétní - je mi 20 let. Mám tendence a někdy dost silný chtíč objevovat dál, dáááál. Na druhou stranu mám tendence pokračovat ve studiích. Což dohromady moc nepasuje, pokuď pominu tu maličkost zvanou peníze.

Když je to tak jedoduchý. Nevím, zda se mě někdo aspoň pokusí pochopit, ale mě to prostě táhne všude. Všude. I domů. Jen teď momentálně jediná země, o které bych byla schopna uvažovat o strávením doby neurčitě je Holandsko. Holandsko se do mě dobře zavrtalo. Každopádně, jsem se chtěla dostat k té jednoduchosti - au pair.

Pro mě nejjednodušší, nejpohodlnější a nejdostupnější způsob. Jsou chvíle, kdy si říkám, že tohle už ne, ale kdo to nezná...

Si tak proletuju nabídky au pair job... Neskutečný. Zavání to tak šíleným dobrodružstvím, vzrušením, zkušenostmi, zvědavostí a blabla, samozřejmě taky odpovědností, ale mě tohle hrozně naplňuje. Ten pocit objevovat nové. Ta možnost. Ta skutečnost.
Další věc, co vím, stačí pár měsíců. Ne rok. Ne dýl. Někdy třeba. Ale stačí.

Na druhé straně je ta rozumnější část mého já, která, si myslím, se projevuje více, aspoň na první a druhý pohled. Studium. Konečně se stát "nezávislou" - ano, tady v holansku to jde. Student s možnostmi. A to mě taky hrozně láká!

Chci mít prostě jen sama ze sebe radost, dobrý pocit a být na sebe i svým způsobem pyšná. Ať tak, nebo tak, myslím, že budu :)) Sobecký, co? Ani ne sobecký, jako možná namyšlený, haha. Řekli byste to do mě?

Lucie, zas plácáš!!!

Sorry.

Tyhle myšlenky bych asi neměla ani publikovat, zastrčit hluboko. Ale napsat je chci. Taková úleva. Stejně to čtu jen já. A směju se. A snažím se přijít na to, co tím básník chtěl říct...... Nikdy nikdo neví, co tím básník chtěl říct. Nikdo! Dokonce často ani básník, tak prosím, nechápajte :)

Trošku konstruktivnější příspěvek

2010-08-10T19:56:00.002+02:00

Zdravíčko, spolupachatelé,

co nového pod pihou? AAAAAle, až zas tolik mnoho ne. Co je za mnou - slabší chvilka, rychlá aklimatizace, alkoholové opojení, nahá těla, tanec a co se týká "práce" tak je za mnou i celkem zábava s dětmi.

Děti. Jsou stejně úžasný stvoření. Není to tak dávno, co bych s trochou přitvrzení tvrdila, že děti ráda nemám. Ale koukněte na ně. Jen koukněte. To je prostě jedinečný. Občas, když jsem s těma svýma holkama někde, v bazénu, na hřišti, tak pozoruju ty ostatní holandský a jinak namixovaný cvrčky a je to sranda, úplně mě to zahřívá. Asi měknu :)

Můj první víkend po dovolené tady byl, řekněme aklimatzační. Druhý už jel v plném proudu. Páteční sesion začala míchanými drinky a skončila nad ránem kdesi mezi partypeople. Sranda :)
A sobotní očekávaná akce - Gay Pride. Konečně taky nějaká party v Amsterdamu. Paráda. Jen ten déšť.
Někdy mám pocit, že pro normální smrtelný čtenáře, či jiné příznivce, je toto čtivo nezáživné a nudné. Pro mě ventilace nepochopitelného, dejme tomu. Tak tady je jedna z natáčení :) -

V Amsterdamu jsme se po průvodu nahých, zmalovaných, růžových a jinak poznamenaných individuí odebrali na nějakou tu svačinku. V Holandsku jsou velmi populární Flemish patat/frites - megahranole s majonézou. V Amsterdamu je dokonce vyhlášeno pár míst, kde mají ty opravdový a nejlepší. Jeden takovej malej bar jsme našli. Naše jihoamericko-španělsko-německo-holandsko-česká skupina si začala objednávat. A pan mistr za pultem byl naprosto fenomenální! Nejen, že se se všemi bavil stylem - Jak se máš, co si dáš? Odkuď jsi? .... Ale po odpovědi začal mluvit příslušným jazykem. A to nejen pár základů, ale pěkně souvislé věty (angličtina, španělština, portugalština, němčina, holandština, arabština...) Fajn chlapík, řekla jsem si. A pak jsem šla na řadu já a říkám si - Tak teď se ukaž... "Jak se máš? Dobře?" mě nepřekvapilo, ale otázka, jestli jsem z Moravy nebo Čech a pak "dobrý zadek" a "hovno" už ano :))) Frajer. A je z Egypta.

To chci taky časem umět. Jazyky :)

Neděle klasicky totálně neproduktivní den, večer večeře se stejnou skvadrou ve studentském domě a s mexickým desertem. Prý - To je cookie pro děti... Myslela jsem, že mě upadne huba. Nevěřte mexičanům, když řeknou, že jídlo není ostré, nedej bože, když řeknou, že trochu... A to bylo prosím pěkně pro děti :)

No a včera zas pár drinků, tentokrát s místními a švédy. Jo jo. Mám se dobře...

Dááále? Možná. Otazníky se začínají zmenšovat, ale zase se objevují další, který se zvětšujou. Každopádně už z toho nemám takový dusno v mozku :)

Už teď se rýsují další plány na víkend. Nice.

Zatial, přátelé a příznivci a žíznivci.

Střízlivost

2010-08-02T19:03:00.002+02:00

Tak jsem nám, drazí přátelé, poněkud vystřízlivěla. A to je dobře. To mi připomíná, že jsem se celkem dlouho řádně, neřádně a pořádně neopila, ale to je úplně ale úplně jiná kapitola...
Vystřízlivěla jsem sama ze sebe. To byl teda zase stav. Ale už je dobře. Here we go again - jsem sobecká a je mi tu tak dobře. Pardon.
Procházka tím mým holandským útočištěm tady byla natolik očisťující, že zas a znova... Ráda, ráda, ráda. Leiden ke mně začíná dobře prorůstat, prevít. Ve čtvrtek to vyvrcholilo - Roztrháním. A už je zase dobře, Přišlo již zmiňované vystřízlivění. Dále se očekává nadšení, či zklamání, proplouvání, nové začátky, nové idey a výsledek? Asi nebudu mít nikdy žádný výsledek, jsem se právě rozhodla. I cesta může být cíl. Tak jdeme :)

Inzerát podán, čekám nevelké změny. Víkend mě čeká v holandské metropoli v obklopení gayů, juchů! Amsterdam Gay Pride 2010. Asi se opiju, co vy na to?

Hlavně, že nálada a úsměv mi zas dělají společnost. Ano, nálada. Svoji náladovost bych totiž definovala asi tak, že mám buď náladu anebo jsem bez nálady. Znáte, ne? :)

Úsměv, děcka a s chutí do toho! Jdu si čmárat.

P.S. Dočetla jsem Little Prince v angličtině ... Wooooooooooow!

Roztrhaná

2010-07-29T18:30:00.002+02:00

Co, roztrhaná, já jsem přímo rozervaná. Co to sakra je? Chvíli je mi krásně jak nikdy a pak smutkem pláču. Chvíli chci být tam a najednou tady. Mám chuť na zmrzlinu a udělám si čaj.

Nepochopím, nepochopíš.

To je zase výlev, co? Já až si tohle jednou budu číst, tak se tak nasměju, ale teď brečim. Já se zase srovnám, nebojte. Víte co? Včera jsem čekala rady, které by mi ten kruh možností začaly pomalu uzavírat a dočkala jsem se ale takového rozšíření obzoru, že už to není kruh, ale přímka, nikde to nekončí, nikde nezačíná. A pak se rozhodujte :)))

Smích a úsměv

2010-07-28T14:51:00.002+02:00

Přátelé, mám po dovolené.

Kde začít. Londýn byl skvělý, pohodový výlet, procházky, londýnská klasika i něco víc. Gay bary, finále World cupu, Temže... Viz foto.

Létání je únavná nuda. Pokuď člověk létá sám a nesedí u okýnka.

No a vrchol večera - DOMA. Dva týdny po půl roce doma, v ČR. S rodinou to vše bylo nad očekávání fajn. Proto jsem taky ve finále strávila nejvíc času s dětma (neteř a synovci) a našima. A dál... Ani nevím, jestli se o tom vůbec mám rozepisovat. Každopádně jsem celé ty dva týdny čekala úplně jinak a teď je vidět, že jsem nevěděla, co mě čeká. Ve finále jsem si to užila celkem na max. Musím mluvit o kvalitě a ne o kvantitě, ale ono je to tak líp, ne?

Miluju Kavárnu a kavárníky. Jsem totiž kavárenský povaleč - dávná pravda.

Tak, toť co se dělo okolo mě a teď, co se děje ve mně. Mnohé. Přirovnala bych to celé asi k rozdílu, mezi úsměvem a smíchem. Úsměv je skvělej, dělá všechno příjemnější, milejší. Motivuje a sbližuje. Baví mě. Smích je mu strašně blízko, ale přesto má úplně jiný význam. Intenzivnější, hlubší, ale už nejde na povel. A je ho málokdy. Toho opravdového hodně málokdy. Tak, chápete? Smích a úsměv je u mě MOMENTÁLNĚ jako ČR a Holandsko. Očividné co je co, ne?

Každopádně, teď se radši usmívám :) Jelikož tady se na mě taky každý usmívá. Ještě jsem zapomněla, že úsměv i smích je nakažlivý, tak se nechte nakazit.

A zase ta otázka co dál? No, popravdě - vrátila jsem se celkem ráda, ale to jen, když se na to podívám sobecky. Mám pocit, že zpátky doma nechávám něco, co se takhle pomalu ztrácí, ale co se ztratí, dá se i najít, ne? Žiju teď a teď je tady. Hehe, to zas vymýšlím pseudomoudra, co? Ale prostě teď v ČR bych asi žít moc neuměla, tady mi to celkem jde :)

Každopádně, žiju teď :) A ty?

Hup Holland Hup

2010-07-07T16:45:00.002+02:00

Neumíte si představit, jak to tu vypadá, když se hraje fotbal. Veřte, kdo nezažije... Včera se hrálo semifinále, Holandsko vyhrálo a v neděli velké finále. To, že jsou na ulicich všude vlajky, oranžový prapory a tak dále, to už mě nepřekvapuje, jelikož to je tu tak téměř stabilně... Jedna barva vládne všem. Oranje. Vuvuzely, beesie, Heineken, další trubky všeho druhu, paruky, klobouky, květinový věnce okolo krku, bubny... A děsnej rámus, včera večer, bezprostředně po výhře... Neskutečný, takovej oranžovej život v ulicích snad ani na Queensday nebyl.
V neděli velké finále a ja jsem mimo Holandsko... To je načasování, ale už jsme se dohodli, že do Londýna bereme oranžovou, cokoli najdeme. To bude teprv mazec tady, všude megaprojekce, pivo a oranžová. Dnes večer se hraje další zápas, dokonce i ten se chystám sledovat v hospodě, se španělkou (Španělsko - Německo).

Dost fotbalu.

Asi se budu stále opakovat, ale ta rozmanitost a zároveň čitelnost různých národů je prostě fenomenální, nemůžu přestat analyzovat. Řek má velkej nos, Španěl je chlupatej, Ital perfekcionista co se kafe týká, Polák je samá "kurva", Ir rezatej a ušatej, Angličan slušnej, Američan sprostej, Francouz se šálkou a baretem, Portugal party boy, Jihoameričani jsou další velká ale rozdílná skupina, Afričan ... No já nevím, většinou otravní a nebo zamlklý, záleží jestli sever, nebo jih (i to je fyzicky očividné), Turek vlezlej, překvapivě milý Iráčany (Irán) jsem potkala... Každopádně co chci naznačit - fyzicky je to většinou až vtipný, jak přesně se lidé dají geograficky zaškatulkovat. O Holanďanech nemluvím, ty jsou nejčitelnější. A umí být arogantní, co se jejich země týká.

Funny.

Mohla bych pokračovat dále a dále... Příště :) V pondělí jsem si tak štrádovala okolo půlnoci domů a před hospůdkou si to pokuřujou češi. Turisti. Tak jsem jim hrdnínsky poradila co a jak v Leidenu.

A zítra LONDON! Po 7 letech taky poletím konečně, ale myslím, teda spíš doufám, že se ještě nalítám... Nějak to ještě stále neprožívám, normální výlet, turista :) Ale jsem zvědavá a ěším se, že budu fotit.

Dále se v mých myšlenkových pochodech mnohé nezměnilo, naopak více zmatku.

Co dál? Thats the question.

Enjooooy, see ya!

Jestli a kdyby

2010-07-04T23:13:00.002+02:00

Někdy to není až tak ... Až tak triviální. Jsou slabší chvilky, jako tato. Sama ve vile. Nějak to padá. Pustila jsem si 2 BOBULE, pro někoho další trapnej českej film, ale já s odstupem oceňuju víc a víc českej humor a vůbec českou mentalitu. I když mě paradoxně právě ta mentalita nejvíc irituje... Oceňuju asi není úplně správný slovo, spíš asi tak nějak chápu, nalézám, uvědomuju a ztotožňuju, protože jakkoli se mi to nemusí líbit, jsem češka a nikdy to nezapřu. Já jsem rozpolcená, co? Nevím co říkám ...

Rozpolcená. Strašně! Ale proč? Vždyť je to tak jednoduchý, ne? Na co já si můžu stěžovat? Jen sama na sebe... Jsem divná. A lžu. Kdo ví. Strašně mrhám časem, ale já si nemůžu pomoct... Něco potřebuju.

V Leidenu máme za sebou další party. Holanďani umí slavit! LAKENFEEST 2010

Fotbal. World cup, South Africa 2010. Holanďaní šílí. Jak to skončí? Dneska Berdych, milej, ale Nadal milejší...

Teď ještě 3 dny totally free a ve čtvrtek vyhlášený Londýn. Uvidíme, jsem zvědavá. Anglie mě nikdy moc nelákala. Ale třeba tam budu chtít zakotvit. Na chvíli. Kdo ví.

Příští shout ode mě bude veselejší zase, slibuju. Ne, vlastně ne. Já neslibuju ze zásady, takže prostě bude...

Again... Čím blíž je moje návštěva domoviny, tím víc se mi stýská, není to paradox? Jeden z dalších. Je jich nějak moc. Jsem jeden velkej paradox :) Otázka: Dokážu žít mimo ČR? Jak dlouho? A proč vlastně? Když je všude tak dobře.... Protože doma je prostě doma... Kdekoliv to je, je to domov.

Nechme nostalgie a pojďme dělat něco produktivního, hehe, to je výzva a já slibuju (ano, tentokrát fakticky) SLIBUJU, že moje produktivita navýší na aktivitě a já se přestanu vymlouvat a lhát. Aspoň ne tolik a aspoň ne sama sobě.

Popřejtě mi šťastnou cestu a brzy naviděnou!

VOCATION

2010-06-29T19:28:00.003+02:00

To je vtipné, si zpětně číst příspěvky, ty moje pocity a city :) Nenapsala bych to ale v těch chvílích jinak.
Poslední týden (3 dny) a dovolená! Od neděle sama ve vile, ve čtvrtek na skok do Londýna a v úterý 13. Praha! A milované Mejtíčko! Čím víc se to blíží, tím víc se mi začíná stýskat. Nemálo k tomu přispívá nový kavárenský lokál mých nejbližších - jež správně nazývám mými nejbližšími, což si uvědomuju nejen tady...

Můj Picasaweb je celkem úspěšně uploadován, tak kdo chce, může závidět.

Jsem zvědavá, jaký to bude doma. Jestli se budu vůbec těšit zpět, jestli mě někdo překvapí, jestli, jestli, jestli. A kdyby.

Dot, punt, tečka, bodka - .

Dovidenia :)

Back to Runaway

2010-06-11T19:27:00.002+02:00

Zdravíčko spoluobyvatelé planety. Planeta Země není zas tak velká, asi ji chci prozkoumat. Nebo já už fakt nevím co chci. Jsem zmatená, ale tak hezky, zatím, stále a neustále.
Za měsíc po půl roce na dva týdny do ČR (to je hezký určení času), do domoviny! Těším. Jsem zvědavá. Ve mně se to zase pere, strašně se mi zalíbilo to potkávání různých, a to jako že fakt různých lidí, na druhou stranu se už nemůžu dočkat, až zase potkám ty svý starý dobrý brachy ... Dilema :)
Shrňme si to. A nebo radši ne, nechám si to zase v sobě... Každopádně mám to všechno otevřený jako tu flašku bílýho tady vedle....
V kapse 5 Euro, ale komu to vadí. Žiju spokojeně, jen trošku zmateně, a kdo to dneska o sobě může naplno říct.
Poznávám, bavím se, užívám si, pracuju, učím se, flákám se... Žiju si :)

Au pair job už mě malinko nudí, ale to je jen takový interní pocit, všechno jde tak hladce, ale hlavou už se mi honí nějaká ta změna, každopádně, tady chci vydržet do konce roku, at least... Dalším broukem v palici se stalo studium. I to se vtírá mezi moje nenasytný myšlenky a není to až tak nereálné. Naopak. Aktuální a.. Řekla bych, že rozumné. Teď jen jak to všechno skloubit.... Poznala jsem tu pár lidí, který fakt obdivuju, jak to všechno dělají... Studovat, pracovat, cestovat, být úspěšný, chtěný a mít cash... Chci taky :) A já budu! Dup!
Holandsko fotbalově šílí v posledních týdnech, mají dokonce v práci pauzu speciálně sledovat první zápas na MS... Crazy.
Prej jsem crazy.
Studenti opouštějí Leiden :(
Já nevím co chci. Keep on searching then .... :)
Kavárna.
Začnu asi něco tvořit, ať tu jen tak nemrhám časem... Muse, come here!
Za dva týdny hudební festival v Haagu! Konečně live music.
Za čtyři týdny Londýn, za pět Praha. A dál?

Děkuji za drahocenný čas ztrávený louskáním mých pochodů a zároveň omluva.

Ik weet niet wat wil ik. Is dat goed? Ik moet zoeken en blijf nederlands leren :)

Tot zo.. Doei, L.

Kejklíř a Bosorka

2010-05-29T11:08:00.002+02:00

Tak zatím neruším, jen tak urputně neaktualizuji. A hlavně příspěvky nebudu zatěžovat fakty o mé existenci a výskytu, nýbrž elegantně se pokoušet "popisovat" svoje myšlenky. Přesto bych to ale nenazvala třeba jako "blog o mě". Spíš "blog pro mě" - jo, to je ono!
Je to fajn, fajn, fajn ... Věříte? Hlavu mám plnou, přeplněnou. Život pořád před sebou a jen ve svých prackách, takže come on! Do what you like...
Poslední dobou mě přepadá prazvláštní, česká nostalgie. Tudíž poslouchám české písně a tak dále. Pardon, jestli se následující věta nebude někomu zamlouvat, ale čeština je stejně krásnej jazyk. Tím spíš si to uvědomuju, když se učím cizí... Třeba Kejklíř a Bosorka.. Jéééé... Pro mě to má víc než jazykově estetickou hodnotu. Mnohem víc. Jeden přičmoudlej Ital či kdo mi tu začal vyprávět jak je čeština nej jazyk - "Czech language is the most beautiful ever - Námesty Myru, Praga!" Hehe :)

Traband. See you soon! :)

Ruším

2010-05-17T15:56:00.000+02:00

Ruším blog, někdo námitky? :)

London

2010-04-13T22:35:00.002+02:00

Víkend proflákanej po obchodech a kafíčkách. Klidné noci a však v mé peněžence zavládl jistý neklid... Pondělí i úterý pracovně celkem busy, obzvlášť dnešní ráno. Holky zlobily. Tekla krev. Ale vše se vyjasnilo bez újmy. A zítra je středaaaaaa ........

Mám zase píchlý kolo! :/ Chjo, musím si ho taky sama opravit. Zvykám si.

No a zpráva dne, proč vzniká tento příspěvek vůbec, je Londýn! Ano, Lucinka jede do Londýna. V červenci. Takže si to shrňme, co je jisté - druhý víkend v květnu - Antwerpen, Brugges (Belgium). Červen ??? A slavný červenec - 7.-12. Londýn, 13.-27. Česko, Praha, domovina !!! Ano, v pondělí přiletím do Amsterdamu a v úterý z něj zase odlétám směr jihovýchod. Na podzim bych ráda do Paříže, když už je takovej kousek odsuď, ale to je zatím daleko (časově:)) Jinak bych měla projet nějaké to další holandské město, co? Já vím. Projedu, slibuju.

Zítra dodělat skříň (Lucinka manuálně pracuje), kurz a večer Einstein en Heineken ...

Welterusten, guys, L*

Rosiki

2010-04-09T18:32:00.003+02:00

Shit, to zas uteklo...... Nejde mi to do hlavy. Zase víkend :)

Nejradši z celýho týdne mám středy. Středa. Středa... Mám téměř volno, následuje kurz holandštiny a většinou tím večer nekončí, přestože hodina mi končí v deset, noc teprve začíná... Asi tak jako tahle. Einstein je prostě nej! Po kurzu se šlo s jedním kamarádem za dalším kamarádem Einsteinem a Heinekenem :) Busy jako vždy, oranžová vládla, ani nevím proč... Oslovila mě (ano, tady už mě oslovují i cizí holky a není to vůbec nic neobvyklého) jedna šílená Američanka, z NYC. Fakt crazy, Připomínala mi Carrie ze Sexu, sice ne ksichtem, ale oblečením rozhodně. Fakt šílená, teď myslím teda chováním. Oslovila mě s tím, že mám hezké hodinky a hned na to "I am a good match maker, who would you like to meet?" :D "This guy would suit to you" ...........
No a jak se tu tak stává, štráduju si to z toalety a už mě zdraví partička minimálně pěti ucházejícíh se a holandsky vypadajících (což se tu taky často nestává, vzhledem k international evening) mladíku... Zkouší to na mě s holandštinou, ale stále se nedaří, tudíž se přejde na aj, jak jinak. Vtipný. Jak jich bylo hodně "přehazovali" si mě (konverzačně) a jelikož tady se na jména moc nehraje, později na mě volali "Hey, Czech Republic!" :D NO a z toho jednoho se vyklubal můj soused tady! :)))) Aspoň jsem nešla (nejela) domů sama........ :))

Jo a z česka většina holandských chlapců pozná - Tomas Rosiki (Rosický :D), Jan Koller, Milan Baroš a Pavel Nedved. Takže asi poznáte, jaký sport je v Holandsku populární :))

Čtvrteční ráno bylo krušnějšího rázu, ale jako bych to neznala... Sluníčko nám poslední dny přeje a tak jsem se dneska ujala dokonce i manualní práce! Bylo potřeba opálit lak ze staré skříně, tak jsem se do toho pustila. 3 hodiny a výsledek skoro nikde. Jen záda mám jak přejetý. Aspoň, že to bylo na sluníčku a za extra money :)

Mám ráda našho psa, i když mě někdy strašně ........ :D Ale je to můj jouda, já si psa vždy přála a přestože jsem si tohodle nevybrala a vlastně ani není můj, ho mám ráda. Stejně s ním chodím ven jen já! :))

Ok, enough.... Ciao! L*

Všechno co je fajn, se smí.

2010-04-06T20:18:00.003+02:00

Prodloužený víkend. Velikonoce jsem kromě čokoládových zajíců a opileckých poledních statusů na FB vlastně vůbec nezaznamenala. Tady se konala slavnostnější verze společných snídaní či večeří, ale jelikož jsem se ani toho neúčastnila, šlo to mimo mě. Ostatně i v ČR to šlo dost obloukem ode mě......
Jediný, co mi přípomínalo nějaké svátky, bylo VOLNO :)

Ano, v sobotu se jelo do Haagu, naše ČS trojice se rozrostla o germána. Pršelo. O důvod víc přejít co nejrychleji z památek na shopping. A že byl teda úspěšný. Mezitím ještě musím podotknout, že jsem myslela, že mě šálí zrak - viděla jsem PRESTIGE, normální boty, fasovaný v českých fabrikách... Vzhlédnu výš, zostřím sluch a oni to češi.... Taká grupa jich byla. Tak jsme se přemístili, asi tak o 100 metrů na jinou lavičku a vedle rodinka a co neslyším, zase rodný jazyk. To už jsme se smáli.... Příjemný obídek a následné kafíčko ve Vapiano - http://www.vapianointernational.com/vapiano/ , celkem levné a účelné, u objednávky dostanete do ruky zařízení, které když je Vaše jídlo hotovo zavibruje a zabliká. No já, jako pravá češka, zas čučela jak tele... :) A večer Alenkaaaaa ..... Konečně! Sice 13 E za 3D, ale film jsem si užila maximálně, čekala jsem trošku víc burtonovského ducha, ale nezklamal, to vůbec... A byl večer... Já měla náladu (teď nevím, jestli se spíš hodí říct - "jako vždycky" nebo "jako nikdy", každopádně, měla jsem náladu jít na jedno a na taneček. Po přemlouvání zmožených společníku se tak taky stalo. Nakonec ti, co byli nejvíc ušlapaní a zmoknutí pařili víc než já ;) Takže biertje v Cafe Olivier a co asi následnovalo... Mas Y Mas. Já měla velkou slinu, jak by se u nás řeklo... Chutná mi tu Heineken a Amstel a Jupiler a kdo ví co ještě. Jen už méně to chutná mé peněžence. Ale co. Já se bavím. Ale teda ... No ... :)
Krotila jsem se, nejen proto, že Markét spala u mě... Jsem hodná holka přeci, ale všechno co je fajn, se smí. Tohle se mě bude zřejmě držet ještě dlouho... Uvidíme :) Piv bylo moc, ale zábavy taky. Kdo se ráno nestydí, večer se nebavil. No a že já se styděla...... :)))

Tak mám zas nové kamarády (nejednoho) a to patří k tomu mému životu tady, to mě dělá more happy :)

Neděle - jak jsem předpověděla - LAZY. Plánovaly se výlety, kafíčkovalo se (si asi říkáte, co jinýho já tu dělám)... A taky se šlo brzo spát (relativně). Pondělí, je mi to hloupý, ale zase jsme šli na kafe... Objevila jsem dalši útlný místečko - http://www.bagelsbeans.nl, ono jich tu teda je požehnaně a to jsem prošla směšný zlomek... Pohodový den. Více než pohodový... Zase brouci v hlavě, ale takový ty hezký, ty příjemný... Rozhodně se nenudím, ale hlavní je, že mám stabilní pocit štěstí, ono to "štěstí" je asi silný slovo, ale dejme tomu spokojenosti.....

...........

Ne, štěstí :P

L.*

Vztek? Ale kdeže.......

2010-04-02T21:49:00.001+02:00

Tak tak... Kdeže... Štěstí je to.
Minulý víkend byl pracovní - to znamená zůstat doma bez rodičů, mrknout občas na holky, či je jinak zabavit a vydržet vymyšlený program aktivně s nimi... No, přiznávám, že to bylo dost únavné, ale co bych pro ně neudělala. Papá jednoho kamaráda Susanne nás vzal na jakýsi minigolf ve tmě s 3D býlemi. Tak jsem byla druhá, hned za papá : )) Děcka se vyřádily a já unavila :D Neděle byla pro mě delší, než bylo původně v plánu :/ Ale vše jsem zvládla, jen ten časový posun mi dal nejvíc zabrat.. V úterý jsem musela jít spát i na dvě hodky pči obědě a pak krásných 10 hodin až do rána! A je to, posun překonán.
Už mám za sebou 8. hodinu holandštiny, ale že bych teda dala dohromady nějakou lepší větu ... To přijde, nebojím se, těším se.
Na Eurosportu samej Wrestling, OMFG, nejodpornější sport jakej jsem kdy viděla! Jinak samej X - FACTOR, Move like MJ, ale aspoň sleduju LATE nigh SHOW of David Letterman. Teda spíš u toho usínám...
Dneska jsem si udělala krásný odpoledne, se sluníčkem a Grande Capuccinem na vršku VD store .... Já to tam mám tak ráda.... Ten výhled, většinou to tam je i klidný (dnes bylo obzvlášť) a tak jsem si plánovala začíst se do nějaké knížky a samou nadšenností z výhledu mi nějak ne a ne oči sklouznout z výhledu na písmenka... Cestou dolu mě vždy lákájí 3 patra plný shopů .... No a tak se mnou odešlo nějký to spodní prádélko a hlavně.... HLAVNĚ!!! :D Se budete smát, ale hlavně oranžový doplňky pro Queens day, jež se blíží ..... Takže klobouk, brýle, boa a vlakyyyyyyyy :D Jako správnej turista :P
Zítra Den Haag, celodenní, možná i celovečerní... To zas bude lazy Sunday :) See you than! L.*

Vztek a joke

2010-03-27T19:08:00.004+01:00

Byla jsem naštvaná, ještě trochu jsem, ale musím se tomu smát. Poprvý za tu dobu asi, co jsem tu, máte radost, že jsem taky někdy normální? :D Příčinu si domyslete, dle vlastní fantazie, řeknu to asi takhle... Někdy je to nuda být sama (myslím sama, jako třeba v sobotu večer, ne všeobecně). Někdy.
Tak jsem si po česku zanadávala, to tu můžu dosytosti a bez ohledu a je to :)) Ještě byste mi měli přeladit tu melancholickou náladu a vypnout k tomu nabádající hudbu.

Ale co, na druhou stranu jsem zapomněla zmínit jednu vtipnou historku z natáčení. Si to takhle štráduju do kuchyně a papa mi říká - "Někdy se divím, po kom ta naše nejmenší Julia je, kde vzala tohle DNA... Samý princezny, růžová, oblečky, barbínky... Ani já, ani Miranne jsme takový nebyli. Možná to Miranne dělala s někým jiným, opravdu nevím...." Na to jsem fakt vybuchla smíchy, jelikož papa se jeví dosti seriozně a tohle... Pak ještě cosi mumlal, ale přes svůj smile jsem ho neslyšela..... No, smysl pro humor je tu všední věc a jak je vidět, umí se i přitvrdit :D

Jdu si pustit nějakej film pro slabší sobotní večery a dojet tu lahev červenýho. See you *L. :)

Kafe.

2010-03-26T20:21:00.003+01:00

Štěk za štěkem co.......

Bez týdne jsem tu téměř čtvrt roku. To to letí. Jak už dobře víte, au pair job je pro mě holt pohoda. Ani teď se můj pohled nezměnil. Holky nepruděj, na to, že já nejsem vůbec, podotýkám vůůůůbec typ k dětem, jsem na sebe jako aupair celkem pyšná. Někdy je to trošku nuda, ty dětský hry, jak se děti snaží naivně podvádět, touží po výhře a jak se tak stane (jakože já je nechám vyhrát vždy) jsou tak šťastný :)
Máme tu konec března, vylezlo konečně pořádný počasí, vzduch se oteplil na přííííjemných 20 stupňů a holanďani se zbláznili. Všichni jsou nalezlý na dekách v parku, o kraťasech (přestože já nosím pořád kabátek) a krátkých rukávech nemluvě a líbaj se jak o život navzájem...... :) Všichni se tu podivně usmívají, čím to bude...
Ve škole, kam chodím vyzvedávat Juul si představte... Si to štráduju ke vchodu a vedle mě se ozve (česky!!!) "Nechceš si tu bundu sundat?" :D Tak mrknu a tam nějaký papa se synátorem rozprávají po česku! No nedalo mi to a pozdravila jsem krajany! Je vidět, že už tu ale nějaký čas žijou, protože byli milí :)))
Poslední neděle vyšla nádherně! Jely jsme s Markét probnout Amsterdam. Jen tak se poflákat po uličkách, po centru, pokochat se kulturou, národnostmi a tak dále... Vlakem se jelo jedna radost, aby ne, za ty prachy :D Ale ani na to si nestěžuju, ráda připlatím, když to za to stojí. Stálo. Začalo to mořem, loděmi, jemný francouzský tón harmoniky místního "žebráka", jenž mě obohatil o krásnou melodii a já jeho o pár centů... A cesta k centru. Všude lidi, všude, všude, všichni. Sladká odměna v podobě zdejších proslulých palačinek v malinkaté restauraci v centru, v patře... Bylo fajn, poznávat spoustu míst, které jsem skoro před rokem procházela taky tak... Caffee na venkovním posezení, pozorování, užívání slunce, atmosfery, lidi i jen tak těch chvil..... A další surprise, z dálky se ve větru vlní česká vlajka, je to možný??? Jo! A hned vedle slovenská a nápis "U Josefa". Typická česká knajpa s Plzní a Gambrinusem, škoda, Josef měl ještě zavřeno, ale tahle hospoda rozhodně nezůstane dlouho mnou nedotčená!
Jinak už pomalu se rýsujou Bruggy!!! Jo! No a dále taky Praha! V červenci mě čeká více jak 3 týdny volna (rodina frčí na dovolenku do Kanady), takže už si pomalu bookuju letenku!

Jinak noční život je tu čím dále zajímavější : )))) I když tenhle týden byl pro mě v podstatě "klidný" ..... :P

Jsem tu sama za sebe, nemám tu takovou tu duši ke zpovědi, ale já to zas tak do hloubky ani nikdy nedělala nějaký ty zpovědi a jestli, tak s těmi co mě zpovídali jsem i teď v úzkém kontaktu, s rozdílem tím, že je to kontakt pouze virtuální... Je to smutný občas, to jo, ale posiluje to paradoxně mou osobu, bych řekla. Občas se zasteskne. Občas chci jen tak někomu napsat - "Jdem na kafe!?", ale místo toho je tu naprosto normální se sebrat a bez přemýšlení jít na to kafe sama. Čapnout knížku a jít na capuccino. Jaká to idylka. Jen si zvyknout a necítit se pořád "divně" (prostě českou náturu v sobě nikdy nezapřu a ve skutečnosti snad ani tolik nechci) ... Zvykám si ;)
I když pár osob by se tu na to kafe našlo ........... : ))) Ale nebuďte zvědavý...

Jinak pár nových foto je na picasaweb. Jdu tam hodit sprchu a pro dnešek relaxing...

Enjoy, see you later! L*

Štěk

2010-03-20T12:36:00.003+01:00

Ciao!

Po odmlce mám zase chuť se vypsat. Ono by bylo pořád o čem datlit, ale jak jsem zmínila v posledním příspěvku, lenost je má velká kamarádka... Máme tu deštivou sobotu po téměř 14 prosluněných dnech. Ve čtvrtek bylo dokonce 21 stupňů, holanďani už v kraťasech a zahrádky v centru komplet zaplněný...

Zuby se umoudřily :) Dentista nebyl nutný!!! Yop :)

Tudíž se víkendy zase vrátily do kolejí mimodomovních a venkovních. Středy už ani nezmiňuju, ale tu poslední musím! Saint Patrick´s DAY in real IRISH PUB!!!! Tolik Irů v zeleným, Guiness a Tullamore ........... Kytara, zpěv, flétna, irský tance, zelenozelená a IROVÉ ;))) Pátky už taky začínají být zvykem... Takže když řeknu "pátek jako obvykle", myslím tím prostě night out... Návrat tak kolem 4 ranní, piju jen pivo, obvykle tak 2-3 hospody za noc - zakončeno v disco MAS y MAS, kde už mám základnu známých... Jo, a LOL jak tu řežou tu pěnu :)

Další bližní jsem tu objevila v podobě Markéty, češka, au pair, 20 let.. Něco jako já :) Takže společně začneme objevovat místní i nemístní lokality, lokály a lokální i nelokální obyvatele :)

Úplně bych zapomněla zmínit "práci"... Vlastně nic nového, stále si nemám na co stěžovat. Taky jsem navštívila kadeřnictví. Musela jsem trochu upravit tu deku, ale jen tak decentně, odlehčila jsem hlavu a zároveň i peněženku, i když 15 E je ještě dobrá cena... Susanne mě v úterý vyděsila, tekla ji kdrev z nosu a to tak, že dost, ksicht od krve a klepe na dveře - "Lucy, can you help me?" Fuck, vyděsila mě, ale nic to nebylo, jen hrála na trumpetu asi po týdnu, tak ten tlak tam asi trošku dělal neplechu, ani nebrečela, jen jsem musela vyčistit triko od krve a nakonec i Papa´s svetr od Laurena, který stál asi 150 E .... :)
Když se zadaři počasí, jede se zítra konečně do Amsterdamu, jen tak na čumendu. Těšim se jak malej jarda... Yes, veřte, brzo se ozvu! Tohle je jen takovej štěk za ty dva týdny ;)

See you, L*

Wisdom teeth

2010-03-07T10:30:00.002+01:00

Ano, moudřím. Už asi přes rok, občas se to projeví jednou za pár týdnů či měsíců, ale tenhle pátek mi natekla tvář... Ne moc, ale stejně jsem si připadala jako balon. Bolí mě od toho dáseň, ale dá se to přežít s pomocí místního Paracetamolu (24 tablet stojí jen 0,49 centů, tj asi 13 Kč!!!). Ale vypadá to, že návštěvě zubaře se nevyhnu. Pro jistotu. Doufám, že to nebude mít žádné větší následky. Uvidíme... ://

Kvůli zubu (a hlavně teda tý tváři míčovitý) jsem zůstala tenhle víkend doma i přes nádherný počasí... Jo, včera jsem si něco málo nakoupila v centru, ale to se nepočítá : ) Dnes půjdu snad aspoň se psem, nedá se to vydržet, konečně slunce a nádhera a já ...
Čas tu běží strašně rychle, téměř půlka března ... Ve středu měla Julia 7. narozeniny a zítra má narozeniny mamá. Holanďani si potrpí na oslavy a rodinu. V každým holandským domě mají na záchodě kalendář, kde mají vyznačené všechny narozeniny rodinných příslušníků a přátel, nekecám. A jakmile odmítnete pozvání na rodinnou oslavu z nějakých pochybných důvodů, jsou na vás naštvaní. Hold, jiný kraj...
Přemýšlím o škole. Určitým způsobem mi chybí to sedění v lavicích, neustálý stěžování si na nesmysly... Myslím, že v budoucnu nějaký to studium rozhodně nebudu zamítat, ale skloubit to se vším, co chci ted bude asi složitější, ale co... Ted si budu ještě chvíli užívat au pairing a pak to budu teprv řešit... Tři hodiny týdně v kurzu holandštiny mi nestačí, chci vědět víc. Když jsme u kurzu, na poslední hodině nám ve třídě běhala myš! A musím taky víc procvičovat, fakt mě to baví, ale já jem tak líná .... : ))

Já bych toho chtěla... Záleží jen na mě, co pro to všechno udělám, aspoň, že tu lenost si narovinu přiznávám :) Teď už jen to zubní moudření a budu zase nejspokojenější a nejlínější cizinec v Holandsku :) L.

Máte sny?

2010-02-28T15:21:00.002+01:00

Za mnou: týden prázdnin, návštěva kina, návštěva muzea s 5 dětma (!!!), celá středeční noc vzhůru, prospaná čtvrteční noc, protancovaná páteční, sobotní odpoledne ve společnosti ranného díla Rembrandtova, rodinná oslava, kde jsem byla představena takovým tím filmovým - Hello, everybody, this is Lucie, Lucie, this is everybody... Najs.
Hokej jsme slušně projeli. Sáblíkovou nám zavidějí (obzvlášť holanďani).
Leiden je fakt malé město, přesto je pořád co objevovat. Já jsem tu tak happy... Jen tak se sebrat, vyrazit do centra, i přes ten neustále přítomnej déšť, najít další malebný zákoutí, navštívit výstavu, kulturně se přiučit, povznést, unést... A završit to mega capuccinem na vršku místního nákupního centra VD, jen tak se kochat výhledem na oba kostely, na kanály, na sobotní stánkaře. Z jedné strany italština, z druhé španělština, z dalších spousta pro mě neidentifikovatelných zvuků a přízvuků. A já jen tak slušně srkám z toho kotlíku, pomalu usychám a koukám na toho megaracka jak pije vodu ze střechy...
Pořád se mnou honí miliardy myšlenek, nápadů, ideí... Heh, v plánu je uskutečnění výletů, z nichž na spadnutí jsou Bruggy a Londýn! Paříž a Barcelona následuje. Brussel, Antwerpy ... Nic není nemožné, vše je děsivě blízko... Wow, jako bych začínala žít svoje sny, a to jsem ani nevěděla, že nějaký mám. Těžko definovatelné. Tak si z toho vezměte, co je třeba... Díky! L*

Předem pardon za závěr tohoto příspěvku, ale musí to být :)

2010-02-22T20:50:00.003+01:00

V jednom víkendu dvě oslavy narozenin. Podotýkám, že jsem tu 6 týdnů. První celebration byla naší malé Susanne, která se stala větší :) 11. Takže narozeninová dekorace, cake, dárky... Dokopala jsem se aspoň k nakreslení a zarámování obrázku, jako dárek. Soudím, že záměr uspěl :) Druhý víkendový oslavenec je světoběžník původem z Portugalska a toho jsem se mohla zúčastnit zase jen díky Luci. Takže again - nový lidi - pro představu - Kypr, Řecko, Spain, USA, Holandsko, Maďarsko, England, Italia, Portugal... Dejme tomu.
Zajímavé... Já zase suverénně nejmladší, ale to není podstatné. O zábavu bylo postaráno, španělé jsou hodně hudebně založení, dokonce i čeština tu noc zněla :)) Cake byl taky a klasická situace, kdy jediné co v místnosti svítí jsou dortové svíčky a očka přiopilých přítomných a z plných hrdel zní - HAPPY BIRTHDAY TOOOO YOOOOOOU! Nice. Oslavenci jsem (po dlouhém shánění) přinesla českou Plzeň, měli jste vidět jak se po ní zaprášilo :) Ale Budvar a Plzeň můžou, snad po zásluze, být česká pýcha... Musím přiznat, že tady konzumuji alkohol zřejmě značně častěji, než tomu bylo v ČR, kdo by věřil, co, haha.
Sobota se vydařila, čapla jsem foťák a razila na misi s cílem muzeum. Taky se musím pochlubit, že už tu tolik nebloudím, ale nic nezakřikněme... Muzeum VOLKEN KUNDE - The national museum of ethnology. Skvělá cesta kolem světa během dvou hodinek. Tentokrát to u mě vyhrála Kuba... Taky mě to inspirovalo k tomu, sepsat si list míst, které chci někdy navštívit. Celkem rychle se mi to rozdělilo do dvou kategorií - Possible a Less Possible (Everything is possible : ))) Takže Kubu můžete zařadit sami....
Poslední dny chodím hříšně pozdě spát. Zakažte mi to. Kvalita mého spánku je politováníhodná. Ale co, přes den jsem ještě celkem fresh.
V neděli jsem se sešla s au pair, co jsem potkala na kurzu. Je z Filipin, bylo hooooodně zajimavý porovnávat nejen naši práci, ale hlavně naše kultury. Asie je prostě někde jinde, ale bylo to moc příjemný setkání, už jen proto, že jsem s někým dokázala obstojně mluvit 2 hodiny v angličtině a dokonce bylo i čemu se zasmát. A večer bylo v plánu sledování českého hokejového týmu a tak se taky stalo. Česká menšina se sešla v jednom pokoji, u jednoho laptopu, s mnoha pivy a s neustále padající sítí. Tudíž, hokej se sledoval, ale bez komentáře nepřekonatelného Záruby - o půlku menší zážitek :)
Poznala jsem tu už 3 čechy a jednu češku, to je až dost, věřte mi. Ale tady jsou i ty češi milý :))) Je fajn sledovat tu olympiádu se zažitými slovními obraty, ať už pozitivními, či negativními - o to víc, jako doma :D

Tenhle týden tu mají děti prázdniny, vlastně asi stejně jako u nás, že? Takže můj pracovní týden vypadá trošku jinak. Dnes jsem vzala holky, nebo spíš ony mě, do kina. Alvin and Chipmunks 2, v holandštině :) Užila jsem si to, vážně ;)
Musím přiznat, že už mě tu přepadly i horší pocity, nejen pořád to nadšení ze všeho, ale dnešní večer jakoby se zase vše vyčistilo. Rodina mě až nostalgicky chválila, nemáte ponětí, jak to potěší, zvlášť v mojí situaci... :))

Mám tolik plánů, tolik myšlenek, tolik možností. Ale chci říct jedno, neseďte doma, nemarněte čas, dělejte co máte rádi, nestresujte se. Buďte spokojení hlavně sami se sebou a jsme mladí!!!! To není na vždy, tak na to kurva nezapomínejte!!!! :))) Pardon, ale tahle věta to vyloženě vyžaduje... :) L.*

Au Pair JOB

2010-02-14T13:50:00.002+01:00

Přátelé, co obnáší má zdejší práce a jak vypadá můj týden?

Pojďme si to shrnout, ať v tom máte pořádek :)

Bydlím ve velkém rodinném domě, 2 patra, můj pokoj v podkroví, koupelnu mám hned vedle a sdílím ji se dvěma staršíma dcerama. Rodiče Miranne a Sander mají 3 holky - Julia (7), Susanne (11) a Marjolijn (13). V přízemí je kuchyň a megaobývák, v patře loznice, koupelna, 2 pracovny, šatník a Juliin pokoj. V podkroví 3 pokoje a koupelna. Pes Sam, 2 roky, Kooiker.

PONDĚLÍ : 7:15 zhruba mě budík oznámí začátek dne, 7:30 jdu vzbudit Julii a Susanne. Rodiče už jaou v práci. Holkám připravím snídani a svačinu do školy. 8:30 čapnu kolo a frčím s Jul na nosiči do školy (asi 3 minuty na kole). Pak zpět, vyvenčit Sama. Udržuju po nich jakštakš čistou kuchyň a holkám kontroluju pokoje každý den ráno, aby se jim neválely hadry a hračky po zemi, ale hlavně když to tak je, tak není mojí prací to uklidit, ale požádat je, ať to uklidí ony. Po víkendu dělám prádlo co Miranne vypere, to znamená třídit a dát kam komu patří - což je někdy těžký odlišit čí je co :) Zapnu MTV, vyžehlím Sanderovy košile. V půběhu dopoledne na nic nemusím spěchat... Kolem druhé hodiny jdu zase se Samem a ve tři pro Jul do školy. Rodiče se vrací kolem páté, tak nějak poskromnu hodit očko po holkách, ale není nutné jim být pořád za zadkem :) Večeři připravuje Miranne, po večeři pomůžu s nádobím (dát ho do myčky :) Thats all.
ÚTERÝ : V podstatě jako pondělí, rodiče jsou také oba v práci, akorát to prádlo už mám za sebou. Když jde vše ok, mám zhruba od 10 do 15 volno, pak Julia a úterní večeře se hostím já. Jak už jsem říkala, nazvala bych obecně jejich večeře spíš ohřívané, než vačené. Zvládl by to každý jouda :)
STŘEDA : Miranne pracuje doma, což znamená, že můžu déle spát, ráno holky vypraví, vetšinou jde i se Samem, tak já jen zkontroluju pokoje holek a po obědě jdu se Samem. Středy mají kratší, takže ze školy jsou už kolem 12. Večer od sedmi mám kurz holandštiny a poté středeční večery patří Einsteinu, jak to tak vypadá :)
ČTVRTEK : Sander pracuje doma - takže v podstatě jako středa, Holky vypravuje on, já jen venčím Sama. V pět hodin jdu Jul doprovodit na gymnastiku a pak zase ohřívám večeři pro ty naše monstra, jak Miranne sama říká.
PÁTEK : Miranne pracuje doma :) VIZ Středa :).......

Samozřejmě, že někdy mě je třeba více, někdy méně, každopádně jiné rodiny, hlavně teda v Česku, tohle zvládají samy, matky, či s pomocí starších sourozeců... A mně tu za to platí. Někdy si třeba Jul chce hrát po škole u nějaké kamarádky, nebo ona u nás, tak o tomhle taky abych měla přehled, vyzvedla jí ...

Julia je takovej andílek na pohled, ale je docela rozmazlená na můj vkus, ale je hodná, dá se říct, nemám s ní žádný problém, poslechne mě, když je potřeba. Všechno v pokoji má růžové, všude barbies, pet shop. Anglicky mi rozumí, ale ještě se neučí, takže na mě mluví smíchaninou holandštiny a angličtiny - když mám štěstí, jinak jen holandsky :) Ráda maluje, chlubí se, dělá ksichtíky, ráda se obléká, zvláštní jak už takhle malý holky mají vkus - to myslím vážně... A ráda se fintí :) A je strašně roztomilá, když mě zrovna neštve :D

Susanne je postřední, spíš sportovně založená. Dyslektička. Ve škole to asi nemá až tak lehký, myslím v kolektivu. Dokáže být hodně náladová a změnit se během vteřiny, ale jinak ke mně se chová skoro vždycky moc hezky, hodně se zájmem, možná kvůli tomu, že asi nemá moc kamarádů, ale vůbec není nijak špatná, jen je to s ni a vrstevníkama asi složitější. ASI. Z holek je se mnou asi nejvíc v kontaktu. Povídá si, pomáhá mi s holandštinou, vyptává se a někdy je až moc zvědavá :) Hraje waterpolo a na trumpetu :) Je spíš taková chlapecká. Taky dokáže prudit, ale mám ji ráda.

Marjolijn je naprosto samostatná, taková mladá studentka už. Beze mě jako au pair se naprosto obejde, naopak mi radí a pomáhá, když ještě něco nevím. Taky se spolu doážeme hezky bavit, však je to normální holka - frčí u ní teď Twilight, haha. Naštěstí se u ní puberta nijak neprojevuje, naopak je milá a fajnová holka.

Moc hezkej vztah mají rodiče s holkama. Takový veselý to tady je. A Sam je vycvičenej, že bych neveřila... Jen jak jde o jídlo, udělá cokoliv :) Jsem ráda, že mají psa - starat se o něj pro mě není práce, ale zábava.

A tak obecně... V domě můžu používat v podstatě vše co potřebuji, jídlo mám k dispozici, večeře s nimi většinou trávím, naučila jsem se konečně používat jejich kávovar... kolo mám vlastní, když je potřeba, můžu využívat i kolo Miranne, je větši, ale taky se hůř ovláda :D Auto nepotřebuju, na zahradu je zima, tv v pokoji mám, radio taky, budík taky...

Víkend mám kompletně volný, pokuď se neděje něco mimořádného. :))) Je to jako v pohádce, v podstatě se moc nezměnilo od toho, bydlet normálně s vlastními rodiči (jen tady jsem samozřejmě samostatnější a nikdo mi neradí do života - bohudík či bohužel???). Jen mám větši finanční možnosti. Leiden je skvělý město, nemohla jsem si vybrat líp. Velikost akorát, nepřeturistováno, v centru všechno co si holka jako já může přát (hlavně hospůdky a kavarničky) ... Kamarády už jsem si tu taky nějaký očíhla, lidi jsou tu obecně pohodový, skvělý... Je to jako sen, co víc si přát. Jen ať se to nepokazí, ale proč by mělo, že? :)

DEN HAAG

2010-02-13T21:53:00.003+01:00

Páteční večer opět vydařený, vcelku poklidný, jen jsem kdesi píchla zadní kolo :/ Ještě, že pro mě mají jedno extra :) Je dokonce lepší, než co jsem používala doposud.

Tak dneska už opravdu. Prostě jsem se sebrala a vyrazila. nejdřív jen tak očíhnout situaci na hlavní nádraží a na místě jsem se rozhodla, jo, jedu směr Den Haag. Mimochodem, na nádraží stojí vždy asi tak milion kol, absolutně nemožné zachytit na fotku aspoň polovinu parkoviště... Dokonce tu mají jakési dvě patra pro kola...
Já jsem tak šikovná :) Jen tak se sebrat a jet do jednoho z největších holandských měst s mapkou v kapse. Vše proběhlo lépe, než se mohlo předpokládat. A tak jsem si to štrádovala z Centraal Station do centra města skrz parčík, kde místo písku vám pod nohama praskají tisíce mušlí (Den Haag je přímo u moře). Foťák v ruce, pohoda. Cíl - MAURITSHUIS. Nádhera. Ještě teď se mi rozbuší srdce, když si vzpomenu, že jsem dnes byla centimetr od mistrova díla, mého snad nejoblíbenějšího - Anatomie doktora Tulpa. Slavný Rembrandtův autoportrét z roku, kdy zemřel, Rubens, Vermeerova Dívka s perlou, Pohled na Delft, Jan Steen, Jan Brueghel, Hans Holbein, Frans Hals... Za směšné 3 Eura, jako ve snu....
Užívala jsem si focení, vyšlo fajn počasí... So, I am still happy...

Slaap lekker *

2010-02-12T18:23:00.005+01:00

Já jsem tak plná pozitiv, že se až stydím... Musíte mě buďto nenávidět, závidět mi, nebo mi to přát, ale přiznejme si, jsme češi :D :D
V podstatě od středy do neděle mám relativně volno, chápete? Já těžko... Mimo pracovních povinností, jichž bylo tento týden opravdu poskromnu, jsem se vydala opět na nákupy... Dál se radši neptejte. A opět za večerní zábavou... Dál se radši neptejte. :D
Joke, k nakupování, v podstatě ze všech hader, co jsem si sem přivezla, z toho pětadvacetikilovýho kufru, nosím zhruba 3 trička a jednu mikinu. Zbytek tu bylo nutné velmi rychle obměnit, nejen kvůli místní fashion, ale hlavně díky lednovým slevám a tím, že všechny důležité obchody mám ve walking distance :P
K večerní zábavě, středeční večer jsem strávila na druhé lekci holandštiny. Dostavilo se více lidí i více mých otazníků ohledně holandského jazyka, nu což, jen se s tim popereme. Pilně procvičuji výslovnost, takže si tu tak chrchlám pro sebe teď... No a po kurzu odměna v podobě valentýnské oslavy (o níž jsem neměla nejmensího tucha) u Einsteina. Původní sestava dvou lidí se překvapivě rychle rozrostla... No, jsem tu 5 týdnů a za tu dobu jsem stihla poznat více než dost, já jsem ti, Luci, tak vděčná, haha :))) A to i přesto, že Lucia mi středeční společnost nedělala... :)))
Skvělej večer, který se protáhl až do rána (ano, i tady můžu kalit i v týdnu), více než skvělá společnost, dalo by se říct - staří známí a zase noví známí... Hmmm... Já to tu prostě žeru. A těch umělců tady... A jsou tak vysokýýý... A ... Vrrrr... Pardon, musela jsem :D
Návrat v značně ranních hodinách a v mírně usměvavém stavu mi nebránil ráno vstát dříve, než jsem musela.. Já jsem v podstatě vlastně ani vstávat nemusela, ale byla jsem nějak fresh :)

Začala jsem pít i toho Heinekena.

Včera jsem udělala mňamku večeři, jak si panečku holandani pošušňávali : ) Přitom tak jednoduché, že by to zvládli i sami :D
No a za chvíli zase hurá do víru..... Tak co, kde, kdo, kam dneska? Nevidím to ale až tak slavně, schvátila mě slabší rýmička, tak ať vydržím...
Slaap lekker, L*

Museum

2010-02-07T17:24:00.002+01:00

Hoi, milí drazí...
Klidný nedělní podvečer, nic neobvyklého. První příspěvek z nového laptopu, s novou myší. Prní příspěvek, kde využívám české klávesnice. Takže po první lekci holandštiny jsem byla značně nadšená, uvidíme jak dlouho mi to vydrží, ale snažím se pravidelně procvičovat čtení zakladnich frází, výslovnost je základ.
Tenhle týden byl víc než odpočinkový... V podstatě už od středy jsem nemusela dělat skoro nic, kromě venčení Sama, to je dřina, no.... :))
V pátek se šlo out. V celku poklidný večer oproti minulým.. To je hned znát ten druhý den. Jen prostě... Myslela jsem si, že moje angličtina bude lepší, přecenila jsem se, sice celkem obstojně rozumím, ale když už chci něco vysvětlit já, hell suck it... Ale praxí se vše snad brzy odstraní. Už aby to bylo. Možná je to i tím, žepřesto všechno je ve mě kus studu. Všimla jsem si, že má angličtina se zlepší hned, jak jsem s někým sama. Hm, to mě štve, něco s tím udělám :) Odepisovat někomu v angličtině mi taky jde mnohem snáz....
Takže páteční taneček v Masu a dřív než pozdě domů :))
Sobota ve znamení nákupů (jak jinak) a konečně muzeum. Zařídila jsem si museumjaarkart, což je karta se slevou na většinu holandských muzeí, často rovnou vstup zadarmo, perfektní pro mě... Překvapilo mě, jak je to jednoduché, nepotřebovali ani moji občanku, stačilo jen říct, že je mi 20 .... Rovnou jsem v muzeu požadala o vstup (s novou jaarkart zdarma)a šla se konečně kochat... Tantokrát mezi egyptskou, mezopotamskou a římskou kulturu... Egypt na mě dýchnul nejvíc, brzo tam půjdu znovu. Konečně se taky musím rozhoupat a vyrazim do Den HAAG, mám to sakra za rohem a je tam Vermeerova Dívka s perlou a hlavně REMRANDTOVA Anatomie doktora Tulpa....
Z nákupů se mnou přišly dvě tašky... Hadry no, co jinýho, pomalu ale jistě obměňuju, aniž bych nějak extra chtěla, jde to samo. Večer s Lambruscem na netu ... Teď čekám od nějakýho chytrolína komentář - KDO JE LAMBRUSCO? Haha.
Dneska kafe a pokec s Luci. Přichazím na to, jak je Leiden malé město. Už i já mám občas na ulici koho pozdravit :)
Dneska slaví Veruny, to znamená, že za týden je Valentines day, right? Slavíte to někdo? Já to půjdu asi oslavit za Rembrandtem a Vermeerem, mohla bych konečně co, ostatně, citím k nim něco jako lásku :)))
Jo a foto je pochopitelně z muzea, pár hieroglyfů pro představu :)
L.*

First Dutch lesson

2010-02-03T23:13:00.002+01:00

Musim se smat... Uz jiste vite z jinych zdroju, ci primo, jak je pro me lehky najit cestu na mape, ale v realu... Takze, po dvakrat jsem tu zabloudila, poprve mi pomohl telefon, podruhe neznamy muz. Proste a jednoduse jsem spatne odhadla cas zaboceni a nestihala jsem nejak sledovat nazvy mistnich "straat" a tak jsem pozadala o pomoc. Dockala jsem se mile pomoci, hned vytahl GPS navigaci a nasel mnou pozadovanou ulici a rekl - Ja budu ridit, tady mam auto a ty jed za mnou.. No koho by to napadlo, tak jsem sedla na kolo a jela za nim. Jsou tu jiny pruhy pro auta a kola, ale zvladla jsem to, nebylo to zase tak daleko, ale rikam si, jak jsem mohla byt tak tupa a netrefit to hned.... No na miste jsem to uz zacala poznavat (diky google street view) a byla jsem pred budovou, kde se konaji kurzy. Neznamy pomocnik se jen otocil, zamaval a s usmevem frcel zpet, no reknete... Kdo by to v CR udelal?
Diky sve lehkovaznosti a nerozvaznosti jsem tudiz prisla asi o 5 minut pozdeji, coz ale rozhodne nebyl rekord kurzu - jedna slecna mela zpozdeni hodinu, ale aspon dorazila, Byla nas polovina, ale kurz pokracuje. Spanelky, Mexicanka, Ind, Moldavie, Filipiny... Studenti, maminy i au pairky :) Hlavne prijemny lidi, nemam co vytknout, a tak jsme zacali hodinu :)
Jsem nadsena... Chci se ucit vic a vic, pomalu se do toho zacinam dostavat, s vyslovnosti mam aspon mensi problem nez spanelky :)
S rodinou jsem se dneska skoro ani nevidela. Ale bylo krasne slunecno, tak jsem stravila venku se psem dohromady snad 2 hodiny... Mam to tu tak strasne rada, kdyz sviti slunce.....
I am happy :) L*

Shopping fever maybe? Oh shit, yes!

2010-01-31T17:53:00.005+01:00

Zdravicko, mi cesti pratele...
Nedelni podvecer me nuti se zamyslet, prestoze mam pocit, ze nemusim nic resit. No, co se tyka tohoto blogu, porad je spise informacni pro me drahe kamarady. Asi bych to casem chtela zmenit, nechci to vest striktne jako denik, ale taky to nekam smerovat, ted ale jeste stale cerstve novinky z meho soucasneho zivota, nebojte.
Me pracovni dny byli spise pohodove. Vlastne uplne pohodove. Streda i patek v podstate volno. A vyvencit psa, no reknete, co je to za praci...
Ve stredu jsem tu poznala hradecaka, svet je malej, dokonalej. Einstein bude zrejme patrit stredecnim vecerum, ale uvidime, tuto stredu mi totiz zacina intenzivni kurz holandstiny, od 19:00 do 22:00, jsem zvedava na sebe, na prostredi, na lidi... A taky na to, jak najdu cestu, protoze se mi uz nekolikrat potvrdilo, ze se mam ohledne map a realnych ulic jeste hodne co ucit... Ale snazim se. Treba dneska v centru jsem si nechala kolo v male ulicce a pak jsem ho hledala asi 20 minut... Ale nasla :D
Patek byl necekane klidny, doma u notebooku, protoze uz mi konecne prisel! Je to on, LENOVO... Happy. Zkoukla jsem film MILK, Harvey Milk. Libilo. Sean je dobrej. V noci na sobotu nam zase napadl poprasek bileho svinstva, jak pravi Nohavica, ale den byl krasne slunecnej. Vzala jsem fotak a razila najit dalsi zajimavy mista. K memu udivu jsem hned napoprve trefila k domu, kde se narodil Rembrandt. Puvodni dum to sice neni, ale je to totozne misto, krasa, dychlo to na me, za domem mlyn, most, kanal. Vzila jsem se na chvilku do doby pred 400 lety :) Zpet jsem to vzala pres shopping street a bylo to. Leiden a financni prostredky mi daly dalsi rozmer nakupovani, jestli mi rozumite, jednoduse me to chytlo. Taky me chytla bijuterie, nakoupila jsem si nausnice, nahrdelnicek, slovnik nl/sk, protoze byl levny a tshechisch nemely a dale pozor, stetce, olejovky, platenko, tuzky a nacrtnik za bezkonkurencni ceny... Tak me treba konecne brzo polibi tak upenlive ocekavana muza :) No a ty hodinky... Jako by na me cekaly do posledni chvile, z puvodnich 22 E za pouhe 2 E!!! Uz jsem je okukovala, kdyz byly za 8, ale pockaly na me, posledni. 2 Eura, I cant believe!!!! A ze ja na hodinky moc nejsem...
A prisel vecer. K Luci na perfektni veceri, trochu jsem bloudila, ale dorazila jsem, poznala cesku z Hustopece (TERI!) a jejiho Dutch boyfriend, bylo vtipny od nej slyset naznaky ceskych slov, hlavne "ř".
Proklabosili jsme se az pres pulnoc a bylo na case vyrazit do viru, vyrazilo se jeste neco dalsiho, ale to tu nebudeme rozebirat. MAS Y MAS. A tlaceniceee... No a jak to tak chodi na diskotekach, jakoze tady to chodi opravdu easy..... Poznalo se, seznamilo, zatancilo, pozvalo......... Ale tentokrat jsem v nejlepsim (stejne uz byla zaviracka) odesla a dobre jsem udelala, yes. Nebo spis normalne na ferovku jsem se vyparila, prestoze vse fungovalo se vsema lepe nez dobre... Jeste ted mam z toho takovej povznesujici pocit :)))) Kazdopadne je fajn poznat i mistni Holandani, ne jen Ekvadorce :D Co to bude priste? ;)
No a dnesni den ve znameni tradicniho relaxu, prochazky, kdy mi dosla baterka ve fotaku :(, lenoseni a neodpustila jsem si projit v nedelnim klidu par obchodu. Ulovek? Hrnicek, ze kteryho prave srkam grun thee :)
L.*

Meeting?

2010-01-26T21:25:00.002+01:00

Kdyz se ohlidnu za vikendem, hlavne teda sobotni neschopnosti cehokoli... NO, snad ani radis nic :) Moc vina mi tu neprospiva...
Ale rozhodne mi tu prospiva nakupovani, dnes rano, navzdory tomu, ze uterky byvam celkem "busy", jsem si vyrazila do centra. Jupijajou, mam drobne trofeje a Maci, k tve radosti, vse ze slev a vyhodne ;) Mam nove backurky, protoze tu maji docela "cold" :)
A docela nutne bych potrebovala HAIRCUT, ale vzhledem k me neznalosti mistnich salonu ( a drahym sluzbam tech, co jsem stihla poznat ), to vypada, ze se ujmu cinu sama... Uvidime :/
Prekvapuju samu sebe, jak se tu ujimam vareni veceri a hlavne, ze me to bavi... Z vlasnti iniciativy jsem se rozhodla delat veceri 2x az 3x tydne, z puvodni povinnosti 1x. Zatim cela uspesne rodina zije :)
Dnes byl krasny, jasny a slunecny den, teplota zacala na -8, ale pres den uz splhla k 0. taky tuhy mrziky tu pry skoro nepamatuji. A zrovna ja to vychytam, fuj zima... Prvne jsem jela s prostredi sverenkyni Suus na WATERPOLO, musela jsem vzit i Julii, pac nikdo doma... Takze jsem vzala maminy kolo, je podstatne vetsi nez moje, vepredu ma celkem velky prouteny kos na ruzny veci a vzadu misto nosice sedatko pro 6 years old. Zvladla jsem to, cesta docela dlouha, pres hlavni tahy, ale zvladla jsem to! :) Konecne jsem taky objevila, co je blizko baraku, musim to vyfotit priste ;) Kraaasnej most a kanal.
Julia (6 let) je obcas takova "sva" rekneme, mela jsem pocit, ze je ke me spis neutralni, ale dneska tomu bylo uplne naopak, mila, usmevava, spolupracovala. Tak jsem rada, ze vim, ze je vse ok, Miranne mi rekla, ze je takova, ale ze vi, ze me ma Jul rada, tak se mi docela ulevilo.
Premyslim, ze sem pozdeji budu vkladat SOMETHING LIKE - special tematicke clanky. Abych vse postupne uvedla na prave miry, pro me ceske spolupachatele ;) Urcite bude jeden obecne o praci au pair, o me praci, o Holandsku, o me maybe... We will see.
Zitra jsem temer freeeee, yop, wednesdays rock! A taky mam vecer meeting........................... L* ;)

I need a guide :)

2010-01-24T12:14:00.002+01:00

Zdravicko....
Nedelni odpoledne. Relax a nicnedelani. Jak si toho hned vazim vic, kdyz mam v tydnu povinnosti. Stale dokola posloucham nove Krystofi Jeviste, nemuzu nezminit me srdcove Krystofy. Love it :)
Zbytek tydne nebyl pracovne nijak narocny, stale spis poznavam, nez se uplne zabehnu. V patek jsem jela na kole s Miranne pres cely Leiden, abych videla kam chodi nase mala Julia na bazen. Pekne, zatim jsem byla omezena jen na jednu "Straat" do centra a zpet, coz by byla vecna skoda. Tak jsem objevila dalsi ulicky, mosty, domy, kanaly co by staly za peknou dokumantaci, puvodne jsem mysela, ze dnes vezmu fotak a pojedu to tam ocihnout, ale pres noc nam, k me nevelke radosti, necekane napadlo neco malo snehu, tak to se mi fakt nechce :/
V patek se slo zase mezi lidi. Novy lidi. Tentokrat hospoda zasvecena Rusku, takze vsude Lenin... :D A bylo by divny, kdyby tam nebyli Rusove, tudiz jsem poznala dalsi a dalsi... Pomalu ale jiste se to nabaluje - to je to spravny slovo, protoze poznate jednoho, ten vas seznami s dalsim, ten s dalsim a ten dasli zna toho prvniho.... Leiden je malej a hlavne svet je malej :) Dale nasledovalo hozeni zadkem v oblibenem discoclub MAS Y MAS. Trosku jsem se tam zapomnela, to bylo tim mnozstvim vina, ani nevim, kdo mi vzdy vymenil prazdnou sklenicku za plnou, ale takhle to tu funguje. No nedejte si, ale proste budu stridmejsi... Ponaucila jsem se a tady bych patecni noc pro jistotu utla :P Jsem rada, ze jsem v poradku, na kole (!!!) dorazila.
Za to sobotni cely den byl velmi krusny. Radsi jsem ho prospala. Rodina se ani moc nedivila, trosku jsem se vymluvila na ospale pocasi a oni na to s usmevem - Hlavne, ze jsi se bavila - no, reknete, neni to parada...
A dnesek mi pro zmenu prekazil snih... Vrrr, nechci snih... Takze zase valenda doma :) Vcera vecer me trochu prepadla nostalgie, brzo co, ale pustila jsem si ONCE, tak asi proto, i kdyz je to celkem vhodnej film pro moji situaci. Nice :)
Tak uvidime, co me ceka pristi tyden :) Jo a celkem by se mi tu hodil pruvodce, mam ho zatim jen v knizni podobe, ale vite jak... So I need a guide. Love, L.*

Dva tydny za mnou....

2010-01-19T20:09:00.002+01:00

To zni jak kdybych to nejak nelichotive odpocitavala, ale prave naopak.... Pondeli a utery za mnou, to je pozitivni, protoze tyhle dva dny si pravidelne maknu vic nez obvykle :) Ale i presto jsem tu nadmiru spokojena a verim, ze vse funguje jak ma...
Zacnu nedeli, ta byla vice nez odpocinkova a to ja rada ...Odpoledne me holky vyzvali at si jdu s nima hrat, souhlasila jsem a tak jsem nemohla nic namitat, kdyz jsem mela na ksichte asi tunu barvicek, ktery sly dolu po hodine drhnuti.... Az teda na vecer, kdyz uz jsem byla znovu skoro v risi spanku, nase Suus uklouzla v koupelne a udelala si neco s rukou, nastesti jsem u toho nebyla ja, ale rodice, vzali ji radsi na pohotovsot, ale nastesti ok, tak jen druhy den nesla do skoly a myslim, ze trosku simulovala :) No kazdopadne pondelni pradlo i zehleni jsem zvladla, vsichni jsou spokojeni, zijou, nikdo neno hladovy, tak si muzu gratulovat.
Jsme tu komplet bez snehu a ledu, takze byl cas vytasit kolo! Takze do skoly s Julii na kole, nakoupit na kole, pro Julii na kole, se Suus na waterpolo na kole, yes I like it ;) Cekalo me par klasickych domacich praci, ale i to je ok, tim vas tu nebudu zatezovat, ale abyste si nemysleli, ze se flakam :P
Preskocime formality, od posledniho zapisku se toho zase tolik nedelo. Premyslim spis nad odlisnostma, zajimavostma, abnormalitama.... Vcera jsem byla vyzvednou Jul u kamaradky vedle v ulici, kde si po skole sli hrat. Otevrel mi tatinek, hned me vyzval dovnitr, boty se tu vubec nesundavaji, ani mokre ci spinave, a odeslal me do pokoje pro Jul, zajimave videt i jiny domy, je to tu hodne odlisne od ceskych a hodne podobne si jsou mezi sebou... Vetsinou prudke uzke schodiste do pokoju, podkrovi... Divny slapat jim v botach, v kterych chodim vencit sama do ted bahnityho parku, po koberci... Ale co, proti gustu.. :D V botach se bezne chodi i u nas v dome... Dale kazde kolo ma maly zamek pod sedlem takovy kulatu na klic, pozdeji vyfotim, ale jeslikoz jsou tu kradeze vice nez caste, je potreba mit i vetsi "LOCK". Jidlo a potraviny jsou celkem podobny, je tu v podstate sit Albert a Lidl (is cheap:D), ale maji tu o mnohem vice polotovaru a predem pripravenych potravin, z toho se da usoudit, ze moc nevari, spis ohrivaji.
Rana tu byvaji hodne hodne mlhava, mrholeni je tu bezne... Jsou zvykli. Tak i ja si zvykam. Slunce jsem nevidela uz par dni. Za to racku tu kdaka cim dal vic, zvlastni skreky. Vcera rano jsem sla vyvencit Sama, v kapuci, stazeny mastny vlasy, hruza... A na ulici me bezduvodne popral velice sympaticky mladik "Good morning"... Tady je to celkem normalni, jen ja jsem z toho porad vypleskla :D Taky me oslovil pan v parku, ze pry odkud jsem, ze nevypadam zdejsi a tipoval Polish, tak nebyl daleko, pan byl zrejme sectelej a tady je to normalni - multikulturni.
Uvedomila jsem si, ze jsem tu zatim poznala vice cizincu, nez mistnich holandanu... To asi vypovida o vsem. Za tyden mi zacne kurz holandstiny, tak se tesim.
Jak rikam, nothing special for today.

So goede nacht :-* L.

Lednove Leidenove pozustatky Vanoc.......

2010-01-16T18:28:00.002+01:00

Vcera byl patek. O vecerni aktivite bylo rozhodnuto. Lucia zavelela. Tady se zacina az pomerne pozde, kolem desate nejdriv, takze prvni zastavka - hospoda W+W. Vino tu maji vyborny, sladoucky... :) Poznala jsem dalsi kultury, dalsi skvely lidi. S Rusem jsem mela jako ceska preci jen neco spolecneho, rec rozhodne nevazla, hladina alkoholu stoupala a nalada tez :) No a dale konecne navsteva mistniho discobaru, jez je k me radosti jen kousek od domu, kde bydlim. MAS Y MAS - spanelsky vic a vic :) Proste klasicka disco disco, uplnej nas mejtskej ESCAPE, trochu vetsi a hlavne po pulnoci desne natriskano, k nehnuti, az neprijemne. Hudba chvilema ok, chvilema zrejme mistni vtipne tuctarny, na ty jsem se moc nechytala, ale i tak fajn :) Zustala jsem tam jen s mistnima, moje ochrankyne me opustila, ale me se nechtelo a vse nasvedcovalo tomu, ze jsem i nadale vitana, tak jsem zustala. Dobre jsem udelala. S mistnima jsme se mackali na parketu :) Libi se mi, ze jsou ke me vsichni mili a maji zajem, dokonce i ochranitelske aktivity se ke me dostali, je to tak mileeeee... Proste lidi vedi, ze nejste zdejsi, tak vam radi, pomahaji, chlast kupuji :D Nemam co vytknout.
Disco vetsinou konciva mezi 4 a 5, coz uz je celkem rozumnej cas vzdalene podobnej tem nasim :) Odesla jsem ale jeste o chvilku driv, preci jen, do zacatku.... :) Bylo to skvely, vsechno tady je skvely, kdy uz se konecne probudim???? Bojim se, ze se probudim :/ Tohle preci nemuze byt skutecny... :D

Jinak se mi oficialne potvrdilo, ze Holandani jsou vysoci :) Taky tu maji uplne jinak vyskou minimalni mzdu, predstavte si, ze min mzda tady je podstatne vyzi nez na se prumerna... Asi okolo 30 000... Kdo to v cesku ma... A tady je to minimum. Jo a taky jim minulej tyden dochazela sul :D jak nejsou zvykli a hlavne hned jak trochu mrzne, uz sypou...

Blog pisu hlavne pro sebe, je to fajn a bavi me to. Urovnavam si to tak nejak uvnitr a jsem rada, ze pravidelne prispivam. Aby to vydrzelo.

Tak kdy uz se probudim???? L*

Kroegen, Knaipen, Pub EINSTEIN aneb konecne lidi a alkohol :)

2010-01-14T20:47:00.003+01:00

Yes Yes Yes...... Yesterday I was in a tipical Dutch pub in the centre called EINSTEIN. Ajnstajn protoze ten chlapik ALbert tu neco malo postudoval. V Leidenu je jedna z nejstarsich univerzit v Evrope.
A jak jsem se vlastne dostala do hospody. kdyz si porad stezuju, ze tu jeste nikoho neznam? Tak uz znam :)
Lucia, Slovenka, jez jsem objevila diky facebooku, ktera tu zije uz 9 let, byla natolik ochotna a smluvila si se mnou meeting, aby mi ukazala krasy Leidenu, hlavne zpoza okna vyhrate knajpy. EINSTEIN, velmi znama mistni hospoda, pro me otrele pratele neco jako Mejtsky BARBAR, ale podstatne vetsi... Schazeji se zde hlavne mladi lide, studenti a stredecni vecery tradicne patri mezinarodnim zalezitostem, takze mistnich tu potkate opravdu poskromnu.
Lucia mi vysvetlovala ceskoslovenskoholandske rozdily, kdy kde co jak... Je to lepsi to slyset od nekoho, kdo pochazi z podobnych podminek jako ja a jeste k tomu temer v rodnem jazyce :) Urcite Vas bude zajimat jak to tu chodi v hospodach... Vetsinou platite hned u baru, kde si objednate a i prinesete ke stolu vami pozadovane drinky. Leti tu pivo samozrejme Heineken a Amstel nejvic. Pije se v 250 ml sklenici vetsinou. Ja vcera pila bile vinko a to i z normalni sklenice :D Tvrdy se tu temer vubec nepije... Jako ze jsme zvykli nekoho pozvat na panaka, tak to tady ne.... Rozhodne to tu neni levne, coz se dalo cekat, takze jak jinak, ale co, do hospod se preci chodit musi a bude i kdyby na chleba nebylo :)
V EINSTEINU se to schazi az tak po desate, coz je tu normalni cas pro start, zacnou se odklizet stoly z mnoha mist a vznikne tak prostor, ktery je vhodny aktualne pro stojici jedince - coz jsou ve finale vsichni a to hlavne kvuli duvodu, ze se tu spousta lidi zna a i kdyz nezna, tak cestuji od jednoho k druhemu, tvori se ruzne diskuzni kruhy a taky se ruzne stridaji, zajimavy... Takze v jednu chvili jsem se citla v kruhu asi 8 lidi. Mexico, Spanelsko, Italie, Portugal, Recko, Nemecko, Holandsko, Cesko, Slovensko, Anglie... Huuaaaa a vsichni s bavi, bylo to tak strasne zvlastni pro me, ze jsem se zas a znovu prisla jako v jirikove videni a citila jsem se strasne happy, az tak, ze se mi chtelo chvilema uplne smat... To je to, co me vzdycky lakalo, poznavat ruzny lidi a ze se tady opravdu vyradim v tomhle ohledu je jisty.... Svet je malej, to si pamatujte, proto kdyz jsem se bavila s jednim z mala mistnich holandanu, ani me neprekvapilo, ze v Cesku nekolikrat byl, ma zde kamarady a taky umi cesky rict PIVO, NA ZDRAVI a MAS KRASNE OCI :D to me dostalo, jeste tim pizvukem roztomilym.... Mile. Vubec nevim jak se kdo jmenoval, pamatuju si jen narodnosti, pro zacatek :)
Specialne v Holandsku se vyuziva toho trojpolibkovyho pozdravu, ze zacatku jsem se moc nechytala, ale uz jsem poucena, takovy to mlasknuti do vzduchu bohate staci, ale jinak se mi tenhle pozdrav libi, obzvlast, je-li praktikovan s atraktivnim protejskem ;)
Bezne tu hospody zaviraji v tydnu v jednu a o vikendu ve dve, coz nam tahnounum do rannich hodin prijde nezvykle, ale docela rozumne. Nejsou tu ale nonstopy!!! Takze se tu mene pije, o tom zadna, pulitr je pulitr, panak je panak, dale se celkovy cas straveny v hospode vymezuje pouze zhruba od desate do druhe... Asi jsou tu holt rozumejsi... Na druhou stranu mam duveryhodne informace, ze se tu lidi taky cas od casu zrubou jak ty hovada, takze nebojte :)
Jelikoz jsem rano vstavala, tak jsem opistila misto cinu jeste pred pulnoci, mirne opojena klasikou - tri dvojky bilyho a s usmevem na rtech jsem sla domu. Trefit mi tu uz nedela problem, centrum je 10 minut od domu. Jen to kolo budu muset vic vyuzivat, vzdyt tu fakt nikdo pesky nechodi!!!
Dnesek dale celkem klidny pohodovy den, par zmatku ohledne povinnosti a zakazu pro holky, ale ja to mam na haku :)
JO, malem bych zapomnela, po veceri jsem konecne mela chvilku si vyslechnout myho novyho "tatu" Sandera. Vlastni cestovni agenturu, ktera se specializuje na sever a jih sveta a hlavne na prirodu.... Naaadhera. Organizuji dovolene atd. Jestli to nekoho opravdu zajima - www.ajska.nl A hlavne, tatik je velkej cestovatel... Umite si predstavit, ze byl 40x v INDII??? Ano, ctyricetkrat!!! Vsechny kontinenty ma pod palcem, rok v Australii... Wow, to je zivot, obdivuju ho... Verim, ze si od nej vyslechnu jeste vice o svete a lidech a prirode a kulturach... Huaaa!
TO JE ZIVOT COOOOOOO........

Po tydnu.....

2010-01-13T10:13:00.003+01:00

Ano, pratele,
po tydnu, co jsem tu, si porad pripadam trochu v Jirikove videni, ale nic se rozhodne nemeni na tom, ze se tu mam skvele, ze miluju tohle prostredi, ze me zajima kultura, lidi, historie tady....
Vikend byl pro me komplet volny, coz je prijemny, sic to byl muj prvni vikend, snazila jsem se nezahalet, ale nedele je od slova nedelat, tudiz jsem se toho drzela. Pondelky a uterky jsou pro me "full days", coz znamena celodenni nasazeni mych ochablych sil. V tyhle dva dny delam vse sama, rodice jsou do vecera v praci a na me je obstarat holky, cast baraku a pejska! Miranne pere pres vikend pradlo a na me je pak ho poskladat roztridit, coz v pripade podobnosti je dost tezke a cast vyzehlit. Napriklad Sanderovi znackove kosile - mam se hodne co ucit a tak i nezbyva nic, nez podekovat rodine za schovivavost, jez maji opravdu, oproti ceskym rodinam, na rozdavani. Je to trosku divny se hrabat v cizim pradle, skladat tatovy trenky a podobne, ale kdyz jim to nevadi, me taky ne :)
Uterky a patky sem take chodi pani na uklid, je z Maroka a anglicky neumi, tak je to vtipne, kdyz se potkame, kazda pozdravime jinym jazykem, ale usmev stmeluje vsechny reci. A konecne uterni mnou pripravena vecere, zvolila jsem jednoduche makaroni (normalni drobny testovinovy kolinka) a tomatovou omacku se zeleninou. Vypada to, ze chutnalo. Vecer i cteni pohadky v aj pro Julii...
Stredu mam temer volnou, coz po predchozim dni zrejme vzdycky znacne ocenim.

Ted par informacne zajimavych sdeleni - napriklad kdyz tu frci sanitka, houka desne divny a falesny tony, kam se hrabe na ceske HORI! Ale zase na druhou stranu, kdyz lide uslysi sanitku houkajici zmineny prapodivny zvuk, vsichni - VSICHNI zastavi a cekaji az projede,
zajimavy. Dale je tu hodne pozde tma, coz znamena ted v zime, ze rano je tma treba do pul devate i dyl! Vecer je tak kolem te seste, ale kdyz reknu, ze je tady tma, tak to v podstate vubec tma neni. Nevim, jestli je to mistnim lokalnim popraskem snehu, ale tma tady vubec neni cerna a i o pulnoci je vice nez dostatecne videt na cestu napriklad... Nemuze to byt treba morem? Nevim, ale kdyz mam rolety, ani me to nadale nijak neznepokojuje. Vzpominam na cernocernou ceskou tmu, mozna je to taky tim, ze u nas se setri na polulicnim osvetleni :D
Dalsi vec, co mi prijde pozoruhodna je, ze lide se mi tu zdaji v prumeru ponekud vyssi. Takova hloupost, ale me to zajima, myslim, ze holandane, jako narod maji prumenou vysku rozhodne vetsi nez treba my. Ja si moc casto nepripadam mala s mymi 170 cm, obzvlast mezi zenami, ale tady celkem casto. A me se ta jejich vyska libiiii........ A jak tu vsichni maji hezky styl oblekani, treba i starej osklivej scvrklej chlap jako elegan... Jinak jsou tu spis svetlejsi typy, rekla bych, ze uz je to tady spis ten sever, tak asi proto, podivejme se treba na skandinavce :) Kazdopadne vetsinou poznate rodileho holandana, hlavne podle celkoveho stylu. Ale na druhou stranu je tu obrovska spousta vsech ruznych kultur, narodnosti a barev a to i tady v Leidenu, stotisicovem meste... Zvykam si.
Zjistila jsem, ze moje nova rodine jsou opravdu velici cestovatele. Loni cela peticlenna rodina v JAR! Asi se podivat na slony nebo co. Sander ma scestovanej snad celej svet - Australie, Indie, USA.... Az bude cas, strasne rada, bych si vyslechla jejich zazitky, zkusenosti a doporuceni. S Mirrane jsem mluvila o prazdninach, tak deti tu maji 6 tydnu v lete a vzdycky podnikaji vetsi dovolenou, kdy mam volno a mensi dovolene, treba kazdorocni plavbu, jelikoz maji i vlastni lod(!), po severoholandskych ostrovech, jez vypadaji neodolatelne a ja, jakozto clen rodiny se muzu zucastnit tez!!!! Wow.
Zatim je ale pro me prioritni procestovat okolni mesta, takze uvidime co si naplanuju jako prvni :) Jdu si vybirat ten notas, jsem stale na vazkach, ale jisty favorit uz se rysuje. Neunavuju timhle zapiskem? :/ Bye, L.*

Ve viru Leidenu

2010-01-09T18:19:00.002+01:00

Sobotni vecer....
Posledni mesice nejsem zvykla travit vikendove vecery takhle o samote v poklidu, ale mela bych si zvykat. Soboty a nedele mam komplet volne, presto jsem neco malo po dome porovnala, nedalo mi to. Rodina je nekde po navstevach, jsem sama s pejskem.
Dneska jsem si tedy prispala konecne a bylo to moc prijemny, rychle jsem si zvykla na novou postel, tudiz do ruzova.. :) Pred obedem jsem vyrazila na vlastni pest a s mapou v kapse do centra. Z domu je centrum asi 10 minut pesky, luxus. Neztratila jsem se, gratuluji si. Opet a znovu - Leiden je kouzelny mesto, ma bohatou historickou tradici - to si musim jeste nastudovat, bohuzel rodny dum Rembrandta uz nestoji. Leiden bych velikostne prirovnala k Hradci Kralove. V uplnem centru nejezdi auta, za to stovky kol. Neni tu klasicke namesti, ale takovy zvlastni rozpolozeni okolo kanalu. Kazdy den jsou na ulicich trhy, stanky s ruznym zbozim - ryby, maso, syry, tulipany, obleceni, ruzny jiny cetky, dokonce i typickeho Vietnamce se stankem hader se tu da potkat. Ale jen jednoho. Jo a jeste vafle a palacinky, hmmm. Jeden z dalsich atributu Holandska.

Uz ted vim, ze tech 25 kilo v kufru bylo tak z 60% zbytecnych. Hlavne obleceni... Maci, mela jsi pravdu, ale presto jsem musela zabalit vsechny ty svy hadry, ktery mi ted, kdyz jsem videla, co tady mam u nosu za prijatelny ceny, prijdou naprosto sileny :D Ale co... Musim se kroti, nevydrzela jsem a mam uz jedno novy tricko.... :D Zenska no...

Okoukala jsem, ze lide se tu zdravi tim trojitym polibkem, vite co myslim, na tvar, na druhou a jeste znovu na tu prvni.... Me jeste nikdo takhle nepozdravil ani na jednu... :)
Dalsi vec, co me na ulicich zaujala je, ze napriklad pred kavarnou, i kdyz se nepouzivaji ted v zime, stoji zidle i stoly bez jakehokoli zajisteni, coz je v CR nemyslitelne... Nebo ten obchudek s cd, dvd a deskama... Ten byl uzasnej a venku taky krabice s deskama, jen tak....
Pak jsem konecne nasla kavarnu, kde delaji cafe to go/takeaway. Cappucino mi pripravil takovej starsi sedivej cernoch a hned se ptal, odkud jsem a mile se choval, i vtipne, coz potesi, kdyz tu nikde nikoho neznate....
Jediny co nechapu, vyhozeny vanocni stromky uprostred ulic :/
Toulavy, lisavy kocky, kola vsech druhu, barev, velikosti, vcetne osmicek, prazdnych dusi nebo bez predniho kola, zaparkovany horizontalne i vertikalne, napriklad za zabradli z mostu, haha.

No, kazdopadne krasna petihodinova prochazka. Jo a koupila jsem si v knihkupectvi milovanyho The Little Prince, v anglictine a rozhodla jsem se vyuzivat rodinnou kartu do knihovny. Vse v anglictine tak jsem zvedava... Plus Holland Guide :)

Jeste jsem zapomnela rict, ze rodina mi na privitanou dala pantoflicky by IKEA, bez kterych by to tu neslo a zupan, plus mapy okolnich mest. Uz se tesim az budu cestovat do Amsterdamu, Haagu, Haarlemu, Delftu, Rotterdamu, Bredy a tak dale....

Jeste par zajimavosti, vcera pri veceri jsem se s rodici hodne bavila o Cesku a Holandsku.... Tata Sander jako sectely cestovatel a historik si vzpomnel pouze na ceskeho Milana Kunderu... Tak jsm mu pripomnela jeste Milose Formana, Budweisser - o nemz si myslel, ze je z USA - jaka urazka! Musim je poucit o krasach CR, vsak ve finale je jich taky dost...

Pristi zapisek bude az nachytam dalsi zajimavosti ci zkusenosti, diky za prizen, goede nacht* L.

Poprve......

2010-01-07T20:42:00.002+01:00

Stale mame ctvrtek, nejak se mi chce psat, jsem vseho plna...

Po obede jsem byla poprve sama s pejskem, je dost vazanej na rodinu, neni k cizim, ale na me uz si zvyknul, kdyz jsem mu dala par "cookies" byl jak milius :) dokonce jsem ho pustila na volno a je moc poslusnej - good boy.

A pak pro Julii do skoly. Vtipny Sander (tata) mi rekl at to zkusim sama a statecna Lucie (ja) to zvladla.... Cestu jsem si celkem zapamatovala diky zachytnym bodum, ale co me cekalo mi nikdo neporadil... Protoze jsem se bala, ze budu bloudit, coz se nekonalo, prisla jsem o pul hodiny driv. Sla jsem se tedy podivat k mostu, kde bylo asi 150 kachen, labuti, racku a dalsich, pro me neznamych operencu. Krmil je tam pan chlebem z megatasky.... Masakr :) Lidi jsou tu bezproblemove komunikativni, hned se ptal odkud jsem a ze pry v Praze byl. Kdyz jste nekde, kde vas, jako cizi lidi, neco spojuje, tak se vsichni zdravi, je to hezky, treba kdyz jsem pozdeji sla vyzvednout Julii z gymnastiky, v cekarne me zdravili ostatni maminky a hlavne tatinci pochopitelne :))

Zpet ke kachnam, sla jsem tedy vcas do skoly a tolik deti a rodicu, holandstina i anglictina ze vsech stran a kdyz jsem pozorovala deti hrajici si venku, stacilo, aby ucitelky zacali tleskat a deti se poslusne sebehly..... Zajmave, v cesku byste se ukriceli.... Takze jsem to zvladla! No problem.
Ty moje tri holky tady maji spoustu ruznych zajmu - housle, aikido, gymnastika, trumpeta, kone, doucovani....... Nekde to mam sepsany, abych si pamatovala ktera kdy kam....

Zitra je klasika den, Mirrane (mama) je se mnou doma, tak mi jeste nezbytne ukaze a predvede a pak mam volny vikend, rada bych si prosla (projela na kole) centrum mesta, mozna neco pokoupila a hlavne, k vasi radosti, nafotila :)

Teste se a nezavidte ;))* L.

Naciname..............

2010-01-07T10:53:00.004+01:00

Konecne jsem se rozhoupala to nacnout, decka.....

Halo, tady Lucie.... Dnes je ctvrtek, 7. ledna, dvacetdeset a ja si to sedim v roztomilem podkrovnim pokoji u vypujceneho, stareho, ale pro me naprosto idealniho laptopu. Leiden, Netherland. Very najs bjutifl. V Holandsku jsem treti den a pripada mi, ze se tu zabiham vic nez rychle. Moje nova rodina je plna vtipu a rozumu, tudiz sem zapadam, haha. Holky jsou ve skole, pes Sam spi, mama v praci a tata dole v pracovne. Posloucham Dutch radio, jeste jsem nestihla nazev z reklam, ale neco jako EV2, koho to zajima....
K ceste...... Bus prijel o hodinu driv do Amsterdamu, coz bylo necekane stesti, protoze o den pozdeji byl cely Amsterdam zasypan snehem, na coz tu nejsou zvykli. Rodina si me vyzvedla a ja jen cumela.... Byli mili vsichni, jen Sam vrcel zpocatku... Ale me driv ci pozdeji padne k noham kazdy...... Muj pokoj je ve druhem patre, tudiz schodu si denne uzivam azaz.
Prvni noc jsem byla tak ko, ze jsem usnula hned, ale rano jsem chtela videt co a jak probiha, tak i kdyz jsem nemusela, vstala jsem na osmou, coz je porad krasny cas..... Mrkla jsem, kam budu vodit Julii do skoly, vyvencila Sama v nedalekem parku s jezirky, pokecala s holandany o psech a jeste pred obedem nasedla na kolo a frr do centra. Prvni dojmy - nadhera, nemam co rict, musite pockat, az to vstrebam, je to jako sen, takhle jsem si to ani nevysnila......
Pomalu se tu rozkoukavam, abych vedela kam ukladat sklenicky, kde je voditko pro Sama a tak dale.... Vcera vecer jsem se pokusila najit nejblizsi obchod jak mi poradila Mirrane, ale naprosto bezuspesne..... Nevadi, mozna dnes....
Rano me probouzi racci, zvonky kol a vune goudy, je tu spousta noveho a jineho.... O rozdilnostech kultur se rozepisu pozdeji....

Nevedela jsem a vahala jsem jak pojmout svuj blog, ale ono to jde samo a ze zacatku to nechci komplikovat, tudiz to je ZATIM spise informacni, nez pocitove........
Obedy se tu nedrzi, za to vecere ano, takze po "obede" jdu vyvencit Sama, tak na pul hodky, poprve sama a ve tri pro Julii do skoly, taktez poprve sama, snad trefim....
Pocasi je tu taky jiny, normalne tu zimy skoro nemaji, treba jen dva dny v roce snih, ale ted je tu pod nulou, poprasek snehu a vsude brutalni naledi, zamrzly kanaly ... Very Slippery! Watch your step!
A holandstina, OMFG, brutalita! Rekla bych, ze to zni jako nemcina s francouzskym prizvukem plus chr, heh. Ten prizvuk se jim vtira vsude, takze nekdy kdyz na me Mirrane mluvi, nevim jestli anglicky nebo holandsky, ale za chvili budu taky chrrrr, nebojte. Jinak anglictina jim ani me problem nedela :))
Takze ziva, zdrava, vice nez spokojena.......... Jo a jeste jsem chtela rict, ze oni kdyby se vzdali trosku toho pohodli, tak by au pair vubec nepotrebovali, ale je to tak pro ne pohodlne a pro me taky! A vsichni jsou bestialne stastni.......... See you, guys* L.